Painkiller: Resurrection

Painkiller byl svého času – tehdy se psal rok 2004 – opravdu populární střílečkou. Jen si tu dobu připomeňme – tehdy probíhal zápas o korunu akčního žánru mezi třemi velikány: Half-Life 2, Doom 3 a Far Cry. Painkiller přitom přišel tak nějak neočekávaně, a přestože se do velké bitvy v podstatě nezapojil, na to neměl tak profláklé jméno a svým tématem byl odsouzen k béčkovosti, řada hráčů si ho velmi oblíbila. Měl totiž jednu velkou výhodu – na nic si nehrál a nechal hráče, aby se vystříleli z podoby. Autorům se navíc povedlo navodit správnou nekro-gotickou atmosféru, připravit řízný soundtrack, vytvořit solidní a plynulý engine, takže vlastně nebylo na co si stěžovat. Pravda, někdo mrmlal nad brzy se dostavivším stereotypem a rutinou, ale co byste od takové hry taky chtěli, že ano? Zkrátka a dobře, Painkiller se zapsal pozitivně.

 

 

Jenže namísto toho, aby majitel značky – společnost Dreamcatcher Interactive – zaúkolovala původní či nějaké jiné studio tvorbou pokračování, rozhodla se namísto toho dobře etablované jméno zlikvidovat v chaotickém vydávání stand-alone přídavků, na které jsou hráči možná zvědaví tak jednou a podruhé už začnou nadávat. První přídavek, ještě od původních tvůrců, vyšel v tom samém roce, co originál, a přestože nepřinášel prakticky nic jiného než další střílení do těch samých i nových monster v trochu jiných lokalitách, dá se říct, že uspěl. Jmenoval se Painkiller: Battle out of Hell. Do historie Painkillera se pak zapsalo také české studio Mindware, které dostalo „lukrativní“ zakázku na další stand-alone přídavek. Ten se jmenoval Painkiller: Overdose, a ačkoliv nebyl vysloveně špatný a autoři udělali v podstatě vše správně (v manitenelech možností), s hodnoceními a úspěchem u hráčů už to nebyla žádná sláva. Nu, a teď tu máme opravdové zmrtvýchvstání, jež má nový samostatný přídavek dokonce v názvu. Painkiller: Resurrection je však z celé genealogie této série spolehlivě nejhorší. Svůj díl na tom nese skutečnost, že hra stále běží na původním, pět let starém enginu a také fakt, že Dreamcatcher najal zcela nezkušené, do této doby fanouškovskými mody se zabývající studio Homegrown. Nic proti nadšeneckým amatérům, ale prodávat jejich dílo, byť se sníženou cenovkou, to už je trochu silná káva.

 

 

Možná tím nejlepším na celé hře je její děj. Už to v rámci tohoto žánru musí vzbuzovat pochybnosti, jelikož o nějaký příběh tu většinou vůbec nejde a slouží jen coby zástěrka nekonečnému střílení. Podobně je tomu i v případě Painkiller: Resurrection, avšak ve snaze vyzdvihnout aspoň něco trochu pozitivního, se musíme obrátit právě sem, protože v tomto směru jsme nic neočekávali a nic také nedostali. Ve zbytku jsme očekávali aspoň dobré střílení a také se ho nedočkali. Každopádně, vžijete se do role Williama Shermana, který se živí jako nájemný vrah. Zabíjí drogové bossy, neoblíbené politiky nebo obchodníky se zbraněmi. Vše na objednávku svých nadřízených. To se hráči dozvědí v levném intru sestaveném z kreslených obrázků. Dozvědí se také, že v jedné zakázce William vyhodí do vzduchu autobus plný nevinných lidí. A co více, při této akci zahyne. Namísto toho, aby šel shořet do pekla, se dostává do očistce, kde mu zástupci nebeských mocností dají šanci napravit chyby, které v životě napáchal.

 

 

Pokud vám tento děj připomíná zápletky dílů minulých, máte úplnou pravdu – jde zkrátka o jakýsi „painkillerovský“ trademark, který tu byl každopádně dodržen. Co však dodrženo nebylo, to je záživná a místy návyková hratelnost. Pravda, své hříchy budete opět napravovat jen a pouze střílením do nejrůznějších monster. To znamená, že budete v jednom kuse běhat, ať už kupředu nebo po arénách, do nichž se dostanete jen proto, abyste zde vystříleli určité množství protivníků, kteří se hrnou odevšad. A pak zase utíkáte, zase střílíte, občas někam skočíte, seberete novou zbraň, lékárničku a jede se dál. Kromě toho, že celý Painkiller: Resurrection neodbytně připomíná své předchůdce recyklací prostředí a nejrůznějších monster, je třeba říct, že kvalit předchozích dílů nedosahuje.  

 

 

Možná je to proto, že se autoři v Painkiller: Resurrection nedrželi zaběhnutého formátu a šest misí, které si v kampani projdete, pojali formou jakýchsi rozlehlých areálů, kde se můžete pohybovat relativně svobodně a váš průzkum je pak ohodnocován nejrůznějšími poklady či bonusy. Nehledě na to, že se potloukat po úrovních a hledat nějaké pochybné bonusy nikomu nebude chtít, tato skutečnost ústí v jeden velký problém. Design levelů je totiž dokonale zmatený, nelogický a nepřehledný. To znamená, že se v tomto otevřeném prostředí budete často ztrácet, nebude vám jasné, kudy jít kupředu a to, že narazíte na další várku monster, budete moct připisovat na vrub leda náhodě. Jen těžko si představit hráče, který toto utrpení bude podstupovat delší dobu jen proto, aby si zase na chvíli mohl zastřílet. Ta akce vás totiž nebude ani tolik bavit, jelikož Painkiller: Resurrection postrádá onen typický rytmus minulých dílů.

 

 

Nepěkné zážitky, které si ze hry odnesete, jsou navíc dovršeny totálně stupidní umělou inteligencí nepřátel. Nic proti tomu, že nekooperují, nekryjí se apod. Ovšem jejich lačnost po vaší krvi by měla být aspoň trochu smysluplná. Takhle je zcela evidentní, že jediný program, který běží v jejich virtuálních hlavách, je to, jak se k vám co nejrychleji dostat na tělo. Bohužel při tom zapomínají na překážky, které se v úrovních samozřejmě vyskytují, a ochotně se o ně zasekávají, aniž by měli šanci se z této pasti dostat. Inu, pohled věru tristní. K tomu si připočítejte, že Painkiller: Resurrection vyšel zjevně příliš brzy, a tak je v prodejní verzi notně zabugován. Už se sice objevil první patch, který řadu nedostatků odstraňuje, avšak na fórech se už objevují případy hovořící o tom, že další problémy přidělává.

 

 

Kromě krátké, nudné a frustrující kampaně samozřejmě nechybí ani multiplayer, jasně vedený deathmatchovým směrem. Ten se hraje o něco lépe, na druhou stranu – tohle nabízí snad každá střílečka, a ještě něco navíc. V Painkiller: Resurrection jsme se měli dočkat kooperativní módu hraní. Po vydání ale hráči zjistili, že nic takového ve hře není. Autoři se sice promptně omluvili, že to nestihli a že se pokusí kooperaci vydat později formou přídavku, ale to už po téhle hře pravděpodobně neštěkne ani pes. Je totiž špatná, zastaralá a dokonale zbytečná – 30%