Noční hlídka

Sergej Lukjaněnko. Ruský to autor knižního bestselleru, bez něhož by tato hra nemohla být vydána. Napsal totiž její předlohu – stejnojmennou knihu Noční hlídka, respektive celou trilogii, do které patří ještě titul Denní hlídka a Šerá hlídka. Kolik dalších hlídek má ještě na plánu vydat opravdu nemáme ponětí. V každém případě mu tento tah vyšel a sklidil s ním opravdu zasloužený úspěch. Osobně jsem knížku četl a přestože se mi zpočátku zdála jakousi pouhopouhou kopií Matrixu, po jejím dočtení jsem byl spokojen a autor si bezpochyby chválu zaslouží. Několik let po jejím vydání (myslíme teď v Rusku, do západní Evropy šlo všechno později) byl natočen film. Jak už to dneska známe u mnohých jiných titulů, právě ten ji dokázal pozdvihnout ještě o stupínek výše. Avšak právě pouze v Rusku. Do českých (potažmo západoevropských) kin dorazil v loňském září a o obrovském úspěchu se rozhodně mluvit nedá. Kritikou byl hodnocen vesměs jako průměrný, především kvůli přílišné komplikovanosti a nepřehlednosti. My se však zaměřme na další licencovaný ruský počin – počítačovou hru Noční hlídka.

Příběh

Přeci jen mnohým lidem název Noční hlídka nic neříká. Někteří ho znají i viděli film, ve kterém se ale zkrátka co by nevidět ztratili. O čem tedy toto v Rusku nadmíru uznávané dílo pojednává? Inu, žijí mezi námi Jiní, členové sil Světla a Tmy. Obě tyto skupiny proti sobě v dávných časech sváděly nelítostné boje. Byl tady však jeden háček – jejich síly byly naprosto vyrovnané, a proto ani jedna ne a ne zvítězit. Ovšem s plichtou se taktéž nechtěl nikdo spokojit. Svými boji mohly zničit celý svět, proto raději uzavřeli Dohodu. Světlí drží Noční hlídku při níž dohlíží na Temné a naopak. Dodržování slibů střeží Inkvizice – další objekt na bitevním poli. Jednoho krásného dne se však objevil další Jiný, ovšem silnější. A tím pádem narušil dlouhotrvající rovnováhu. A ptáte se, v čem jsou ti Jiný tolik odlišní? Zkrátka ovládají nejrůznější nadpřirozené schopnosti, nezapomeňte, že se jedná o sci-fi! Ve hře začínáme s postavou chlapíka Sase. Nečekejte kdovíjak dlouhé úvody do děje, příběh začíná hodně zhurta a ihned jsme v akci. On je to vůbec poměrně zajímavě navržený charakter, protože vezmeme-li, že je naprostým nováčkem mezi Světlými, chová se jako odrostlý veterán, který pamatuje sepsání Dohody (tj. několik století nazpátek).

Parta

Jak jsme zmínili již v minulém odstavci začínáte pouze s jednou postavou. Po pro někoho možná až příliš rychlém seznámení se s hrou a základními prvky ovládání se ihned vydáte do akce. V průběhu příběhu se k vám budou různě přidávat další členové, jež vám budou při krutých bojích mnohdy velmi nápomocni. Škoda jen, že si nikdy nemůžeme zvolit zda tu či onu postavu opravdu chceme. Vůbec celá hra je hodně lineární a příliš volnosti není. Stále vás táhne předem určeným směrem dál, když projdete určitým místem spustí se předem nascriptovaná situace, video a přijdou ti samí nepřátelé ze stejného místa. Pravda v průběhu dialogů (jsou mimochodem docela časté) dostáváte možnost určit směr konverzace (zpravidla dvě odlišné odpovědi) a vyhnout se tak několika málo bojům, ale ve finále se dostanete k tomu samému ať říkáte cokoli. Docela divně působí rozkouskování hry na jednotlivé mini-mapy. Jak si tak hrou postupujete dál a dál vždycky se objevíte na samostatné mapě, ze které musíte odejít určeným východem (šipka). U interiérů se dá tento nedostatek „zamaskovat“ umístěním dveří, ovšem u exteriérů na nás působil značně zastarale.

Šero

Pokud se pouze běžně pohybujete na mapách není hra v tahovém režimu. Takže nemusíte odpočítávat „drahé“ kroky, mačkat tlačítko pro ukončení tahu ani čekat než se pohne počítač. Ostatně bylo by to u takovéto hry nadmíru zbytečné. Něco jiného to ovšem je, pokud se střetneme s nepřítelem a dojde k boji. Z počátku nám přišly zajímavě vyřešené (především díky Šeru, o něm si povíme za chvíli), ale po delším hraní se stávají úplně příšerně stereotypní a nudné. Každá vaše postava (samozřejmě i protivníka) má určitý počet bodů. Ty může „utratit“ buď za chůzi, respektive přiblížení se k nepříteli nebo za nejrůznější druhy útoků a kouzel. V neposlední řadě také nesmíme zapomenout na již zmíněné Šero, protože se jedná o velmi zajímavý prvek. Každý Jiný se do něj může dostat (přepnutí se do něj stojí bojové body) a právě to je další z jejich nadpřirozených vlastností. Jeho hlavní předností je, že pokud jste v Šeru, nikdo z běžného světa vás nevidí a nemůže na vás ani zaútočit. Nehledě na různé další bonusy.

RPG prvky

Ano, je tomu tak. Dokonce i RPG prvky se ve hře objevily. Otázkou však zůstává zda se vůbec máme radovat. U své počáteční postavy si můžete zvolit jedno z pouhých tří hlavních povolání – vlkodlak (respektive jakýsi druid), mág a čaroděj. Výběr je to opravdu poměrně chudý, přičemž je jasně vidět, že autoři chtěli za každou cenu, aby museli hráči využívat různých kouzel. Zkrátka hrubou silou se v Noční hlídce příliš daleko nedostanete. Za každého zabitého protivníka dostanou všechny vaše postavy zkušenosti (nic nového pod sluncem). Přičemž po dosažení stanovené výše přichází level-up, se kterým se vám vylepší některé vlastnosti plus si můžete přidat jeden bod na schopnosti a kouzla. Opravdu strohý a jednoduchý systém, jehož počátky se datují od vydání prvních RPG. Svoji malou funkci však tak jako tak zastává dobře, jenom snad škoda, že si autoři hry nedali více záležet na vymýšlení kouzel (resp. schopností). Je jich docela málo a nejsou nijak zvlášť zajímavá, i když měli v tomto směru určitě velkou volnost (Jiní mohou všechno).

Zpracování

Asi úplně největším kamenem úrazu je právě technické zpracování. Výrobce hry (ruští Nival Interactive) na Noční hlídku použili grafický engine z jejich asi doposud nejúspěšnější PC hry Silent Storm. Pravda, museli ho při přechodu od druhé světové války do moskevských ulic plných kouzel asi značně upravit, ale s větším vylepšením a především modernizováním si hlavu nelámali. V roce vydání Silent Storm (tedy na podzim roku 2003) byla vzhledově na špici, dnes patří už pouze do průměru. Zkrátka doba se mění a pokud autoři pro svoji další hru engine nevylepší, bude to opravdu špatné.Určitou zastaralost jsme již nakousli i v případě přechodu mezi jednotlivými lokacemi, jak jsme popisovali výše. Na druhou stranu občas narazíte na nejrůznější detaily, které vás opravdu utvrdí v tom, že se právě nacházíte v Rusku.

Závěr

Do tuzemska přiváží a zároveň distribuuje tento titul firma FUTURE games, navíc v lokalizované verzi s českými titulky. Dabing zůstává (naštěstí) v angličtině. Tedy v takové té speciální angličtině s typickým ruským přízvukem. U Noční hlídky bychom však čekali spíše budgetovou cenu 299,- Kč, v tom případě bychom vám rozhodně mohli koupi doporučit. Takhle si ale ještě musíte šest stovek přidat, v obchodech ji totiž seženete za 899 Kč, což si nemyslíme že je úplně adekvátní. Ale budiž. A finální verdikt a zhodnocení? Inu, rozhodně nejde o úplně špatnou hru, kterou bychom opovrhovali. Na druhou stranu na technickém zpracování by to ještě chtělo zapracovat a rozšířit RPG možnosti vypracování postav by také nebylo na škodu. Jak nad tím tak ve finále přemýšlíme, ono by se toho nakonec našlo poměrně hodně, přesto jsme se nějakou dobu opravdu dobře bavili. Proto dáváme hře poctivě vydřených 66% a určitě doporučujeme v první řadě si sehnat knížku, přečíst ji a až potom se pouštět do hry. A pokud jste viděli Noční hlídku zfilmovanou, upravte si hodnocení hry v závislosti na tom, jak se vám film líbil.