Nintendo 3DS

Na konci března se konečně začal prodávat dlouho očekávaný handheld od Nintenda, první herní zařízení s podporou 3D zobrazení bez nutnosti používat brýle. Navíc ještě v podobě přenosného handheldu. Měli jsme možnost konzoli několik týdnů testovat a podíváme se tedy v recenzi, co může nové zařízení nabídnout majitelům starší konzole DS, ale i novým uživatelům.

Rozdíly oproti DSku jsou znát na první pohled. K výrobě konzole byly použity kvalitnější a masivnější materiály a 3DS tak vypadá luxusněji, i když dojem plastovosti nadále zůstal. Pro testování jsme měli k dispozici šedou variantu 3DS, ale už se prodává ještě světle modrá Aqua verze a v zahraničí seženete i několik dalších barevných kombinací. V základním balení, které je vměsnáno do poměrně velké krabičky, naleznete mimo samotné konzole také nabíječku, dokovací stanici, která slouží k pohodlnému dobíjení na stole, jeden stylus, 2GB SD kartu, hromadu manuálů, příruček a karty pro virtuální realitu, o které si povíme později.

Charakter konzole zůstal stejný. Jedná se o otevírací zařízení se dvěma displeji, z nichž jeden je dotykový a druhý zvládne 3D zobrazení. Změny se ale dočkaly téměř všechny ovládací prvky. Nejprve se podívejme na dolní část Nintenda 3DS. Klasické ovládací šipky se přesunuly směrem ke spodní části konzole a na původní pozici se nově vyskytuje analogový klobouček. Ten je umístěn pohodlně přímo pod palcem levé ruky a usnadňuje hraní především v titulech, kde standardní čtyři směry nestačí. Dále na levé straně konzole nalezneme slot pro SD karty, která slouží k ukládání herních pozic, muziky ve formátu mp3, obrázků, videa a v budoucnu i obsahu, který bude možné stahovat z internetu.

Pokud se přesuneme do střední části konzole, najdeme zde třípalcový dotykový displej, pod kterým se nachází tři tlačítka pro ovládání základních funkcí konzole – tlačítka select, home a start. Jejich zpracování je, asi jako jediná věc na celé konzoli, velmi mizerné. Tlačítka nemají vůbec jistý stisk, jsou dost špatně nahmatatelná především potmě a je nutné je silně promáčknout, aby se aktivovala. Jejich zpracování by šlo vyřešit skutečně podstatně lépe. Dotykový displej je možné ovládat pomocí teleskopického stylusu, který je ukryt v zadní části konzole, kde je velmi nepřístupný a špatně dosažitelný. Konzoli je třeba vždy otočit a stylus vyndat. To je problematické především v případě, kdy potřebujete ovládat tlačítka a jen občas v nějakém menu použít stylus. Ten budete muset schovávat někam bokem, držet ho v ústech nebo si ho dát za ucho, protože ukládat ho do jeho zamýšlené pozice není moc pohodlné. Boční umístění u DS bylo daleko lepší.

Jako poslední část spodní části konzole je tu pravá strana, kde najdeme klasická čtyři tlačítka X, Y, A a B umístěná do tvaru kosočtverce a také vypínací tlačítko, které se změnilo z formy posuvníku do klasického tlačítka. Jeho umístění brání nechtěnému stisknutí a vypnutí je navíc třeba potvrdit na dotykovém displeji. Konzole totiž umožňuje také uspání, které udržuje všechna data aktivní (například rozehranou hru) a přitom trochu šetří energii. Poslední prvek, který najdeme na pravé straně je posuvník, kterým se aktivuje přístup na wifi sítě. Jeho zapnutí či vypnutí je indikováno malou diodkou po jeho boku. Zadní část spodního dílu konzole obsahuje dva klasické rohové ovladače, které se ovládají ukazováčky a jsou nyní mnohem lépe dostupné, než tomu bylo u DS, dále zmíněný stylus, slot pro herní kartu a také zdířku pro připojení adaptéru pro nabíjení.

Tím se dostáváme k druhé polovině konzole, kde se nachází hlavní lákadlo 3DS a to širokoúhlý displej o úhlopříčce 3.5 palce s 3D efektem. Stejně jako jeho dotykový bratříček zobrazuje až 16 milionů barev. Úroveň efektu plastického zobrazení se nastavuje posuvníkem, který je umístěn na pravém okrají horní poloviny konzole a umožňuje nastavení od zcela plochého (tedy 2D) obrazu až po maximální 3D zobrazení. Pro každého hráče je vhodná úroveň nastavení jinde a také se připravte, že pro každou hru budete muset hledat správnou pozici při každém spuštění. Nad displejem se nachází čočka kamery směřovaná na uživatele, kterou je možné využít pro video komunikaci, případně pro snímání vlastní hlavy v některých hrách. Na opačné, tedy vnější, straně se nachází dvojice kamer a senzorů, které jsou schopny snímat vzdálenost, pohyb, obraz a video a to dokonce ve 3D. Problém je, že snímky takto vyfocené, je možné zobrazit jen a pouze na 3DS konzoli. Uvidíme, zda si šikovná komunita nějak poradí a najde způsob, jak tyto snímky zobrazovat také na PC, například za pomoci 3D brýlí. Prozatím vás nebude toto omezení nijak trápit, protože kvalita fotografií je velmi slabá díky rozlišení čoček 0,3 megapixelu. Většina dnešních telefonů nabízí rozlišení několikanásobně větší a cena kvalitnější čočky by určitě, již tak drahé zařízení, mnoho neprodražila.

Zpracování konzole je na velmi slušné úrovni, a ač je o něco větší a těžší než DS, stále je možné ho zařadit mezi kapesní zařízení, které je vhodné vzít si na cesty. Jeho použití v terénu ale kazí omezená výdrž, která je skutečně špatná. Při běžném hraní se zapnutým 3D je třeba adaptér použít už po zhruba třech hodinách, přičemž aktivace wifi tento čas ještě notně zkrátí. Pokud vypneme wifi i 3D efekt, dostaneme se zhruba k pěti hodinám, ale v tom případě není potřeba kupovat si zařízení s 3D podporou. Je trochu smutné, že zařízení, které je určeno pro hraní na cestách, vydrží tak málo, když například Apple iPad s daleko větším displejem vydrží přehrávat video více než deset hodin. Nevyhnete se tedy neustálému hledání zásuvky nebo jiného zdroje energie.

Poté co jsme si probrali vzhled a technické parametry konzole, můžeme se podívat na technologii, která je hlavním tahounem celého 3DS. Horní displej, který je určen pro zobrazování 3D, má rozlišení 800*240 bodů a v jednu chvíli zobrazuje dva různé obrazy, pro každé oko jeden v rozlišení 400*240 bodů. Vzdálenost těchto obrazů od sebe se reguluje posuvníkem, o kterém jsme již psali a vytváří tak dojem prostorovosti. Efektu 3D je dosaženo spíše hloubkou obrazu a tak nečekejte, že jako v Avataru budete chytat kapku vody přímo nad svou hlavou. Efekt 3D je skutečně viditelný a především v některých aplikacích, na které se podíváme za chvíli, vypadá velmi dobře. Negativem prostorového zobrazení je náročnost na oči. Při prvním hraní bude stačit klidně deset patnáct minut na to, aby vás oči začaly bolet. Poté, co si trochu zvyknete, nebude problém hrát klidně hodinu v kuse, ale objevují se i případy, kdy si člověk zkrátka nezvykne a není schopen ve 3D hrát aniž by ho bolely oči, či dokonce hlava. Přístupnost je tak velmi individuální a rozhodně doporučujeme si hraní vyzkoušet dříve, než si konzoli zakoupíte, protože můžete být ve výsledku zklamáni.

Základní software konzole je tvořen jako soustava různých modulů, které se spouští z hlavního menu. Najdeme zde jednoduché programy pro pořizování a upravování fotografií, pro vytváření zvukového záznamu a jeho základní editaci, ale jejich funkce jsou zcela minimalistické a není to hlavní funkčnost, kvůli které si 3DS koupíte. Mnohem zajímavější je hříčka AR Games, která využívá šestici přiložených karet pro vytvoření virtuální reality klidně na vašem stole. Stačí pouze kartu položit na rovnou podložku, zaměřit na ní kamery a na displeji se začnou objevovat neuvěřitelné obrazce, váš stůl se začne otáčet, propadat a dělat mnoho dalších skopičin spojených s jednoduchými hříčkami. Dále můžete nechat z vašeho stolu nechat povstat například Maria nebo Linka, měnit je do různých póz a vytvářet různé fotografie i více postav najednou. Jednoduchá hříčka, ale vypadá to velmi efektně a je nutno říct, že je to nejlepší využití 3D efektu, které je v současnosti na 3DS dostupné. Na podobném principu funguje aplikace Face Rider, která sejme snímek vaší tváře a vytvoří z něj nepřátele, které musíte hledat po místnosti a střílet. Jedná se o hříčku, kterou si zahrajete jednou a pak už nebudete mít důvod se k ní vrátit.

---

Společně s Nintendem 3DS jsme také dostali několik her, které jsme měli možnost zkusit a telegraficky shrneme, co se nám na které líbí nebo nelíbí.

Velmi zajímavá je závodní hra Asphalt 3D. Graficky sice nepatří k nejhezčímu, co jsme viděli, ale díky 3D mají závodní tratě hloubku a rozdíl mezi 2D a 3D zobrazením je hodně patrný. Nesmíte si ale nechat zapnutý pohled zpoza auta, protože pak na oči působí velmi bolestivě kontrast mezi 2D vozidlem blízko vás a hlubokým obrazem do dálky. Při pohledu z vozidla je vše v pořádku. Alsphalt nabízí širokou nabídku vozidel, tratí a možností jak auta vylepšovat. Jedná se o velmi zábavnou závodní hru. Neopomene se zmínit ani o klasické bojovce Super Street Fighter IV 3D, která odpovídá svou nabídkou tomu, co jsme měli možnost hrát na PC a konzolích. Široká paleta známých postav, nové tratě a zajímavé využití 3D zobrazení dělá ze Street Fighteru jednu ze základních her, kterou by měl každý majitel 3DS mít. Navíc se jedná o jednu z her, kde je velmi znát přítomnost nového analogového kloboučku, který pomáhá pohybovat postavou tím směrem, který skutečně potřebujeme. Poslední zábavná hra, která stojí za zahrání, se jmenuje Pilotwings Resort. Jedná se o arkádovou hru, ve které ovládáte letadlo, jetpack a rogalo tak, abyste proletěli různými tratěmi a splnili různé úkoly. Díky 3D zobrazení vypadá pohled z výšky do krajiny moc pěkně a celkově se jedná o velmi povedenou hru. Naopak zklamáním pro nás bylo vyzkoušení Splinter Cell 3D, které má zcela nelogické ovládání kombinující klobouček a tlačítka X, Y, A a B tak, že se hra nedá pořádně hrát. Navíc 3D zobrazení je u této hry víceméně na škodu a rozhodně není ku prospěchu hratelnosti.

Celkově se ale na 3DS hraje velmi dobře, protože rozložení tlačítek je přizpůsobeno ideálně pro všechny prsty a díky novému analogovému kloboučku máme více možností, jak přesně ovládat svou oblíbenou hru. Stejně jako u DS ale řada her trpí nuceným využitím dotykového ovládání, které je použito i v případě, kdy by to šlo řešit elegantněji. Bohužel stejně je tomu i u využití 3D efektu. Pokud máte doma zásobu her z předchozí generace konzole DS, nemusíte se bát, že je nevyužijete, protože je zachována zpětná kompatibilita.

---

Jelikož je možné 3DS připojit k internetu, dalo by se očekávat, že bude možné skrze něj prohlížet internet. To sice bude možné, ale až po updatu, který má přijít během května. Ve stejném updatu přibude také možnost nakupovat miniaplikace a hry skrze obchod. Nintendo nám tak servíruje částečně nedotažený produkt. Co ale funguje je funkce Street Pass, která automaticky při chození městem vyhledává ostatní 3DS konzole a vyměňuje si s nimi základní informace o vašich avatarech, odehrávaných hrách a dalším. Vy si poté můžete prohlédnout, koho jste potkali a případně jej kontaktovat. Jedná se o aplikaci, která je v podstatě k ničemu a v naší krajině ještě více. Představa, že při denní procházce českým městem potkáte byť jen jednoho majitele 3DS je spíše nereálná. Ale například Japonci si s touto službou užijí spoustu srandy, zvlášť když je možné vytvořit si avatara z nepřeberného množství komponent, případně povolit konzoli, aby postavu vytvořila podle vaší fotky.

Na závěr se dostáváme asi k tomu nejdůležitějšímu, co hráče bude zajímat – cena. Konzole je v prodeji za cenu 6 700 Kč. Nejprve se musíme pozastavit nad tím, proč je u nás cena o 1 700 Kč větší než kdekoliv v zahraničí, když kupní síla našich obyvatel je mnohonásobně menší než jinde. I tak by cena byla dost vysoká. Podle některých analytiků je výdělek Nintenda na jedné konzoli i 3 000 Kč, což tedy znamená marži více než 50% a to je skutečně hodně, když si vezmeme, kolik stojí jedna další hra. Co se týká funkčnosti, je 3DS velmi dobře vybaveno, hardware se dá také považovat za velmi dobrý (až na nesmyslně špatná tlačítka pod displejem a mizerné čočky fotoaparátu) a 3D zobrazení je velmi zajímavá technologie, která je ale v současnosti trestuhodně nevyužitá (podobně jako Kinect pro Xbox). Pokud chcete kupovat vyloženě cestovní konzoli je 3DS slušnou variantou pro zvážení, ale vezměte v potaz, že za skoro stejnou cenu můžete mít plnohodnotnou konzoli PS3 nebo Xbox. Prozatím musíme konstatovat, že důvodů, proč investovat právě do 3DS, není mnoho. Snad jedině, že půjdete v čele technologického pokroku konzolí.