Hra Nier: Automata vyšla v roce 2017 a z původně nenápadného titulu se vyšvihla na vrchol oblíbenosti u hráčů a vydavatel Square Enix nedávno ohlásil víc jak tři a půl milionů prodaných kusů. Hlavní hrdinka 2B již dokonce hostovala jako hratelná postava v nedávno vydaném SoulCalibur IV. Téměř po dvou letech od vydání, několika menších rozšířeních a jednom DLC vychází výroční Game of the YoRHa Edition, která v sobě zahrnuje veškerý dosud vydaný obsah. Pokud jste o tomto vskutku zajímavém herním počinu dosud neslyšeli, následující recenze vám pomůže se rozhodnout, jestli Nier: Automata vyzkoušet v kompletní edici, nebo nad ním mávnout rukou.
Protože jsme Nier: Automata před dvěma lety sami nerecenzovali, je vydání kompletní edice také skvělou příležitostí, jak hru představit úplně od začátku. A právě začátek hry je dosti rozporuplný. Pokud jste nehráli původní Nier z předešlé generace konzolí, nevěšte hlavy. Nier: Automata se o první díl opírá jen umístěním na opuštěné planetě Zemi. Tu napadli mimozemšťané a pomocí svých strojů vyhnali lidi na Měsíc. Ti zas vytvořili androidy, které posílají bojovat na Zem. Elitní skupina válečných androidů se jmenuje YoRHa a právě ovládání za jednu androidku z této skupiny dostaneme do rukou ve chvíli, kdy se ve stíhačce řítí z měsíční základny k Zemi. Prvotní arkádovou přestřelku v letounech střídá tvrdý dopad na zem a z trosek vyskakuje naše androidí hrdinka 2B v podobě dívky v příliš krátké sukni a s páskou přes oči. Jako doprovod jí slouží malý levitující robot za jejím pravým ramenem a společně s ním prochází továrnou plnou robotů ve tvaru odpadkového koše, kteří se jí snaží zabít. Po úvodu hry, který trvá přibližně hodinu a je ukončen bojem s obřím bossem, se 2B probírá zpátky na měsíční základně a její mise podrobit si zpět Zemi od zlých robotů ještě neskončila.
Po úvodní kapitole se zpřístupní otevřený svět o vcelku malé rozloze, za to plný zlých i dobrých robotů, lidských a androidích přeživších a lokací, které rozhodně stojí za prozkoumání. Kromě samotné továrny, kde probíhal úvod hry, se s 2B podíváme do ruin velkoměsta, na středověký hrad, do zábavního parku či na poušť. I když primárním úkolem 2B je zničit všechny roboty na Zemi, aby přeživší lidská kolonie mohla z Měsíce sletět na svou rodnou planetu, díky mnoha indiciím, které jsou nám postupně servírovány, si můžeme skládat dohromady hluboký příběh. Už na první pohled je vidět, že zaostalá rasa robotů se postupně přizpůsobila novému prostředí a začínají projevovat základní emoce a city. Je to evoluce? Nebo jen někdo aktualizuje výrobní linky? Kontrast mezi na první pohled zbytečně lascivní 2B a hlubokým příběhem, který v sobě Nier: Automata skrývá, je velmi zvláštní a zároveň ryze japonský. Nechybí ani dvoumetrové meče, několikametrové skoky a desítky metrů velcí bossové.
Zároveň nemůžeme Nier: Automata zaškatulkovat do žánru RPG. I když je zde základní strom vylepšení v podobě instalování nových čipu do omezené paměti, možnost změny sečných zbraní a palných robotů, kteří nás doprovází, hra se v konkrétních částech mění na arkádovou střílečku nebo na skákačku z postranního pohledu. Tvůrci se zkrátka nebojí experimentovat a je vidět, že vydavatel Square Enix vývojářům v Platinum Games nechal volnou ruku v mnoha ohledech.
V čem je Nier: Automata jedinečná, je jistě průchod samotnou hrou. Myslíte, že prosekání se skrze hordu robotů až k závěrečným titulkům znamená konec hry? Ani náhodou! Tuhle hru je totiž potřeba projít dohromady třikrát a to pokaždé v kůži někoho jiného se svým vlastním příběhem, některými rozdílnými úkoly a dokonce otevřenými jinými lokacemi.
Součástí kompletní edice je i datadisk s těžko zapamatovatelným názvem 3C3C1D119440927. Za tímto názvem se ukrývají tři arény a každá obsahuje sedm rozličných výzev se stupňující se obtížností. Odměnou za splněné výzvy jsou různé převleky a kostýmy, tedy jen vizuální záležitosti, které kromě satisfakce za splnění jinak neprohloubí herní zážitek. Za splněných všech výzev se ovšem odemkne odměna v podobě krátkého příběhového rozšíření, ve kterém se ujmeme role jednoho z robotů. Kromě dalších sad kostýmů a vizuálních úprav není ovšem v YoRHa edici žádný další obsah navíc.
Stejně tak autoři nesáhli ani na vizuál hry, který je v dnešní době upřímně podprůměrný a není nutné v jakékoli lokaci dlouho hledat, abychom našli rozmazané textury budov či stromů. Stejně tak ve hře nejsou všechny dialogy nadabované a rozhovory jsou zastoupeny jen titulky jak v němém filmu. Jsou to malé chyby, které ale mohou zkazit dojem nejednomu hráči, než se prokouše poprvé na konec.
Podobně je pro mě osobně nepochopitelné vzezření androidky 2B, která svou postavou připomíná náctiletou dívku, ale i tak jí i při základním běhu sukně vzdouvá vysoko nad pas a její zavázané oči působí submisivním dojmem. Otázku, jestli se jedná o uměleckou licenci, nebo je to jen další pokus vytvořit sex symbol, už nechme raději nezodpovězenou. Kdo hrál Bayonettu, která také vznikla v PlatinumGames, ví, jak to myslíme.
Hodnotit Nier: Automata Game of the YoRHa Edition lze ze dvou pohledů. Z pohledu prvního se rozhodně nejedná o hru pro hráčské masy a to zejména z důvodu, že ji nejde ani žánrově zařadit, často se v ní experimentuje a celkově hra působí více jako umělecké dílo. Ti, kteří by ji po prvním dohrání odložili, přijdou o většinu obsahu a hru odsoudí jako lehce nadprůměrnou. Naopak ti z nás, kteří vydrží až do třetích závěrečných titulků, budou odměněni velmi nezvyklým a zároveň hlubokým příběhem. Může za to také narace příběhu, která je typicky japonská, servíruje mnoho nevysloveného a sází zároveň na naší fantazii, která si má dílky skládačky poskládat sama.
Zklamáním je samotná YoRHa edice. Ano, sbírá všechen dosud vydaný obsah a nabízí jej za nižší cenu než při nákupu po jednotlivých částech. Zároveň se ale autoři nesnažili vylepšit jedinou věc, texturu či občasné propady snímků za vteřinu, které trápily již původní hru. Pokud jste majiteli původní edice a máte zájem o vydaný datadisk, kupte si jej zvlášť. V případě, že je pro vás naopak Nier: Automata novinkou, je kompletní edice jasnou volbou.
