Neverwinter Nights 2 – Mask of the Betrayer

Bez měsíce před jedním rokem se na naše monitory dostalo jedno ze špičkových RPG – Neverwinter Nights 2 (NWN2), které možná neprávem trošičku zapadlo vedle o něco málo slavnějších a úspěšnějších titulů Gothic III a TES4 – Oblivion. Přesto pokračovatel slavné jedničky dostával celosvětově vysoká hodnocení, o čemž hovoří i průměrná známka 82% na serveru gamerankings.com, které sdružuje hodnocení předních serverů celého světa. Špatně si hra nevedla ani u nás, kde dostala krásných 90% (viz. naše recenze).

      

Většina úspěšných her naváže dříve či později datadiskem. Nejinak se Atari rozhodlo i v případě NWN2 a vydalo datadisk s podtitulem Mask of the Betrayer, na který se dnes podrobně podíváme. Tvůrci z Obsidian Entertainment (aneb bývalé Black Isle Studios) se rozhodli v datadisku odstranit kritizované nešvary původní hry, která byla především velmi orientovaná na souboje a někteří zastánci RPG si stěžovali, že příběh (který také nebyl nijak výjimečně hodnocen) byl upozaděn před akčností hry. Hra byla také vyhlášená svou nesmírnou hardwarovou náročností a spoustou větších či meších chyb a chybiček. Ne vše se však povedlo odstranit. Probereme si jen novinky, protože nemá smysl popisovat, to co je stále stejné, od toho je tu zmíněná recenze původní části.

     

První na řadě byl příběh, který je pro většinu RPG hráčů tím hlavním důvodem, proč se do hry ponořit. Pro jeho napsání byli najati lidé, kteří tvořili fenomenální příběh rpg Planescape Torment a dokonce psal i sám Chris Avellone, který se podílel na pár postavách původní hry. Ty, kteří nehráli původní hru a nechtějí si prozatím kazit překvapení příběhu, varuji, že na následujících řádcích zmíním pár věci z původní hry, bez kterých by neměl příběh datadisku smysl.

   

Po souboji s Králem Stínu se probouzíme osamoceni v jeskyni na východě kontinentu Faerun (tudíž na opačné straně známého světa), konkrétně v oblasti Rashmen v blízkosti království Thay, kterým vládnou červení kouzelníci. Shardy, které jste sbírali v průběhu původní hry, vám byly odebrány a jediný, kdo je široko daleko je holohlavá dívka, studentka akademie Červených Kouzelníků, která se vám snaží vysvětlit, co se s vámi stalo a nabízí vám svou pomoc. Přes počáteční nedůvěru se stane plnohodnotnou členkou vaší party a pomůže vám překonat nejen počáteční jeskyně, které jsou poměrně tuhé a prověří vaše schopnosti. Je pouze na vás dostat sebe a svou partu z nebezpečných končin a zjistit co se s vámi stalo a čím je způsobena zvláštní touha, kterou pociťujete od počátku.

      

Toliko krátké uvedení do příběhu. Do datadisku se můžete vypravit s vaší postavou z původní hry, nebo si nechat vygenerovat novou, která bude automaticky na 18 levelu a lze si ji dle svých požadavků upravit, nebo si nechat nagenerovat některou z předpřipravených postav (kterých je skutečně mnoho). S obdržením 18 levelu lze již vytušit, že maximální level byl přesunut na hranici 30, což dává k dispozici další specializaci vašich dovedností a několik bodíků k vlastnostem. Toho bude určitě třeba, protože datadisk je náročnější a potvory silnější.

   

Relativně prázdné úrovně z druhého dílu jsou ty tam a nahrazují je propracované lokace, plné života, ať už se jedná o NPC, se kterými můžete vést rozhovory, nebo nepřátelské potvory. Kamkoliv na rozlehlé mapě půjdete, nevíte co očekávat, protože scénáristé si dali skutečně záležet. Velkou devizou NWN2 byly právě rozvětvené rozhovory, kterých se dočkáme opět, a osobně bych řekl, že ještě rozvitějších. Nezřídka se stane, že rozhovorem strávíte i pět minut, přičemž se v průběhu rozhovoru můžete několikrát zásadně rozhodnout. Například opět lze npc uplatit, zastrašovat, vyhrožovat nebo prostě ukecat a každá vaše volba se přenese do vašich statistik a chování npc k vám. Propracovanější je chování vaší party, kdy rozhovory s jednotlivými členy měníte jejich náklonnost k vám a můžete si otevřít i nějaké nové schopnosti. Umělá inteligence vašich souputníků také dostala drobné změny a v boji jsou vám již slušnými pomocníky. Stále se však občas hodí hru pauznout a rozdat příkazy jednotlivě.

   

Změn z pohledu herní postavy je naprosté minimum a snad jedině pár kousků nových zbraní a výbavy a některé nové skilly se dají považovat za novinky. Hratelnost zůstala na stejné úrovni a o změně se dá mluvit pouze v souvislosti s módy zobrazení. Nyní je k dispozici „charakter" mód (ovládání trochu ala World of Warcraft) a „strategy" mód (náhled z výšky ala Baldurs Gate), mezi kterými lze libovolně přepínat a každý si tak zvolí co mu vyhovuje. Občas je problematická práce s kamerou a ovládání ne každému musí hned sednout. Je trochu škoda, že nebyl zachován systém „lásky", kdy jste se mohli zamilovat skoro do každého (a on do vás), ale jste vyloženě navedeni příběhem a hra tak ztrácí jednu ze svých voleb.

  

   

 

Grafická stránka je stále skutečně parádní a výtky, směřované k původnímu dílu ohledně grafické nevyváženosti zde nejsou na místě. Interiéry a exteriéry jsou vymodelovány velmi hezky a například vlčí nepřátelé z počátečních lokací jsou nezaměnitelní. Nepříjemností, která se objevuje velmi často je prolínání postav, jejich zabíhání do sebe navzájem a do okolního prostředí – taková chyba je dnes skutečně zbytečná a ošklivá. Majitele slabších počítačů rovněž nepotěší hardwarová náročnost, která je snad ještě vyšší a nespasí vás ani dvoujádrový procesor. Na mém Intel Core2Duo E6300, 2gb ram a Radeon X1900GT se hra při 1280×1024 hýbe v interiérech kolem 30fps při středních detailech (spíše o něco nižší) a stínech snížených na minimum. V exteriérech při stejném nastavení hra často padne třeba i na 15fps a celkově je optimalizace enginu dosti bídná. Stejně tak nepotěší neustálé nahrávání, které uvidíte nejen při přechodu mezi lokacemi, ale také při vstupu do budovy, jeskyně a prostě vždy když se něco mění. Tento load trvá i několik vteřin a za chvíli už vyloženě štve.

   

Co se mi nelíbilo ani v původní hře, byl vzhled dostupných obličejů a to se nezměnilo ani v datadisku, ale to je čistě můj názor a každý to může vidět jinak. Na rozdíl od původní hry, která převzala hudbu z původního NWN, se dočkáváme v datadisku zcela nových motivů z pera Alexandra Brandona a jedná se skutečně o dobré kousky, které příběh podkreslují a skvěle doplňují.

   

Datadisk také trpí jedním velkým nešvarem plné hry. Není u nás k dispozici v češtině, což ho vzhledem k rozsáhlosti a složitosti rozhovorů velmi degraduje. Neoficiální čeština byla vzhledem k nedostatku času autorů a špatným interfacem pro překlad ukončena a tak měli fanoušci smůlu. Naštěstí však svítá na lepší časy, protože podle posledních zpráv koupil práva na hry od Atari český CD Projekt, který je znám svým velmi kladným přístupem k češtině (například připravovaný Zaklínač kompletně v češtině) a který oznámil, že na příští rok připravuje mimo jiné i Neverwinter Nights 2 i s datadiskem v češtině. Pokud tedy o datadisku uvažujete a necítíte se v angličtině velmi jistě, promyslete si vyčkat na českou verzi.

   

Nakonec přeci jen odejdu od kritiky, protože Mask of the Betrayer je jedna z nejlepších her na poli rpg a dokonce datadisk, který je lepší než původní hra. Zajímavý a propracovaný příběh neprojdete dříve jak za 20-30 hodin a po celou dobu se budete neskutečně bavit. Pokud jste milovníkem NWN a máte dostatečně výkonný počítač, je pro vás datadisk jasnou volbou. Za nás hodnotíme 87%, hodnocení sráží obrovská hardwarová náročnost a nevyladěnost enginu.