Řídítka motorky se třesou v rukou a tlumiče sotva stíhají tlumit každý hrbol na dráze. Bláto létá od protáčejících se kol a vzduchem se line pach benzínu smíchaný s nadšenými výkřiky fanoušků. Motocrossový šampionát AMA pod sponzoringem nápoje Monster Energy je americkou stálicí a druhý díl stejnojmenné hry se snaží stát sportovním titulem s každoroční tendencí.
I když název Monster Energy Supercross 2 The Official Videogame na první přečtení zní jako hra ušitá horkou jehlou k propagování samotného šampionátu, nenechte se zmýlit. Za vývojem totiž stojí italské studio Milestone, které rozhodně není žádným nováčkem v závodním žánru. Kromě samotného prvního dílu Monster Energy Supercrossu má Milestone za sebou takové pecky, jako je série MotoGP, RIDE, WRC či minulý rok vydaný Gravel. Zbavili jsme se předsudků? Výborně, můžeme startovat.
Z počátku nabízený tutoriál rovnou přeskočme hned ze dvou důvodů. Ovládání je podobné jako u většiny závodních her a krátký návod z nás mistra šampionátu prostě neudělá. Pojďme se tedy rovnou obout do kampaně, ve které si vytvoříme vlastního jezdce v jednoduchém editoru, posadíme ho na motorku vybrané značky o kubatuře 250 nebo 450 ccm a vybereme mu jednoho z prvotních sponzorů začátku sezóny. Ta se skládá z jednotlivých týdnů, které si rozdělíme na všední dny a víkend. O všedních dnech si můžeme plánovat tréninky, kompetiční závod s jiným jezdcem dané sezóny, setkání s novináři nebo fanoušky a reklamní předváděčky pro sponzory. Víkend je vyhrazený vždy pro závod.
Tratě jsou věrným zpracováním těch v reálném šampionátu a jezdí se buď na východním nebo západním pobřeží Ameriky. Po zdlouhavém načítání konečně přichází toužený okamžik, kdy se náš jezdec objevuje na pódiu a jeho entrée doprovází záplava jisker a pískot fanoušků. Špatně vymodelovaný model slečny zvedne kartu s číslovkou 30 a jezdci se připravují ke startu. První jízda je ale tvrdým a v tomto případě doslovným pádem do reality. Motocross nikdy nebyl o jízdě na plný plyn, ale perfektně zvládnuté technice přenášení váhy a náklonu v zatáčkách i skocích. Stačí o trochu méně přišlápnout plyn před skokem a motorka se při dopadu zaráží předním kolem přímo do hrany dopadiště. Škoda jen, že se v té chvíli z našeho jezdce stává hadrový panák, který pouští řídítka a nejspíš skončí v nevzhledném klubíčku, než nás hra pošle zpátky na trať.
Každou chybu lze ovšem napravit kouzelným tlačítkem, které nás přesune o pár vteřin do minulosti a může tak zvrátit kteroukoli fatální chybu. Osobně jsem vrácení času popravdě nepoužíval, jelikož oproti stejné funkci v Prince of Persia mi v motocrossu připadalo, že se jedná o nesportovní chování. Zapomeňme tedy na možnost vrácení času a raději pojďme pilovat techniku.
Ne každý závod se může povést, ale od toho jsou tu tréninky, ve kterých lze na krátké dráze procvičit techniku skoků, dopadů či přesné průjezdy zatáčkami a za jejich perfektní zvládnutí být odměněni vylepšenými statistikami. I kompetiční závody jsou zajímavým způsobem, jak poměřit síly s ostatními rivaly šampionátu a jejich poražením ponížit jejich statistiky výkonnosti vůči vám. Oproti tomu setkání s novináři, sponzory nebo fanoušky je nudný prostřih z tiskovky nebo pohled na usmívajícího se jezdce vedle svého motocyklu. Pokud měl tento počin přiblížit povinnosti hvězdy motocrossu, jedná se bohužel o nudnou vycpávku, kterou by šlo okořenit například interaktivními dialogy s novináři nebo fanoušky.
Je příjemné sledovat, jak se sezóna vyvíjí a že jeden nepovedený závod nemusí vůbec znamenat obsazení spodní příčky v celém šampionátu. Ani naši sponzoři se nezapomínají o nás starat a za obsazené horní příčky závodů od nich zinkasujeme kromě zkušenostních bodů i peníze na vylepšení motocyklu. Ať už ale v sezóně pokračujeme jakkoliv, u každého víkendového závodu jsou nejdůležitější dvě věci – udržet se na trati a vyvažovat každou nerovnost tratě. Zatímco levou páčkou na ovladači lze ovládat směr, pravou přesunujeme těžiště jezdce, potažmo celé motorky.
Některé tratě jsou zpracované za deště a v té chvíli místo suchých hrudek hlíny odlétají od zadního kola cáry bláta. Je ale škoda, že hra, která si v ovládání a chování motorky umí tak vyhrát, nebere mokrý povrch vůbec v potaz. Kromě efektů vody tak nečekejte, že by snad motorka podkluzovala.
Kromě zmíněné hadrovitosti jezdce při karambolu má hra ještě jeden hratelností neduh. Pokaždé, když vyjedeme mimo trať byť jen o metr, hra nás přesune zpět na trať. I jen špatně projetou zatáčku, ve které by široký oblouk po vteřině navedl motorku zpět na trať, hra vyhodnotí jako pokus o dezerci a rezolutně nás vrátí zpět na trať, kde při pomalém rozjezdu můžeme jen sledovat ostatní hráče, jak jeden po druhém našeho jezdce předjíždí. A opět zasvrbí prst na tlačítku pro vrácení času.
Každá ze závodních tratí kromě těch tréninkových je vytvořena podle své reálné předlohy. Stejně tak všechny motorky jsou licencované a na svou Husqvarnu jsem nedal dopustit. Zpět ale k tratím. Pokud se nám některá zatáčka nebo skok nelíbí, můžeme si ji v editoru tratí upravit, nebo třeba překopat celý plac stadionu do úplně nové tratě. Po prvních zkouškách a průjezdech takto upravených tratí jsem popravdě teprve docenil přesně vyměřené doskoky. Až nasbíráme dostatek zkušeností v kariérním módu, můžeme zkusit soupeřit s ostatními hráči v online módu.
Je vidět, že se tvůrci poučili z chyb prvního dílu a rozšiřují zážitek motocrossu v mnoha směrech. Chování motorek se zdá realistické a neustálé vibrace ovladače v ruce přesně rezonují s každým hrbolkem na trati. I tak je stále dost vad na kráse. Nejhorší z nich je velmi zdlouhavé načítání, které je až směšně v porovnání třeba s tréninkem, kde po půl minutě načítání strávíme samotným hraním pouhých pět vteřin. Stejně tak nulová tolerance opouštění trati a směšná fyzika jezdců při pádu vypadá jak ze hry z minulé dekády. Pokud dokážeme tvůrcům odpustit těchto pár chyb, dostane se nám do ruky nadprůměrná závodní hra, která si u fanoušků motocrossu své místo určitě najde.
