Jak každý zkušenější hráč ví, Shadow of War je druhým pokračováním série Middle-Earth. Pokud jste hráli první díl s podtitulem Shadow of Mordor, pak víte, že šlo o opravdu kvalitní počin (naše recenze zde). Právem tak byl dnes recenzovaný titul opět svěřen do šikovných rukou studia Monolith Productions. Kolem hry koluje mnoho kontroverze, ať už jde o existující mikrotransakce nebo prodeje postavy lovce orků, jež znázorňuje zemřelého vývojáře (více zde).
Jelikož jsme si předchozí opravdu užili, nemohli jsme si dlouho očekávané pokračování nechat ujít. Hned v úvodu je hráči připomenuto, kdo že je to hlavní postava Talion či duch Celebrimbor, který ho věrně doprovází a propůjčuje mu řadu magických schopností. A jelikož je Celebrimbor tím nejlepším kovářem celé historie, začínáme ukováním druhého prstenu moci. Ten na rozdíl od toho Sauronova není s jeho duší spojen, takže si k němu netouží najít cestičku. Právě to je vlastnost, která zvrátila epickou bitvu mezi Sauronem a Celembrimborem, takže dává smysl zkusit to s prstenem novým. I tento prsten moci si dokáže podmanit živé bytosti, takže se připravte na ovládnutí jakéhokoliv nepřátelského bojovníka, aby se přidal na naši stranu.
Na podmaňování nepřátel jsem se těšil nejvíce a tak jsem chtěl budovat svou armádu hned od začátku. Jenže to se rychle zvrtlo. Celebrimbor byl okamžitě unesen mocnou čarodějkou Shelob, kterou jistě znáte z Pána Prstenů. Dokáže se přeměnit v obřího pavouka, se kterým měl co dočinění Frodo a Sam. Celebrimbora osvobodíme až výměnou za náš nový prsten a několik prvních hodin herního času si tak hráč osvojuje boj i magii bez možnosti ovládat ostatní. Získaný prostor autoři výtečně využili pro příběhové mise, kterých je zpočátku dostatek. Jedna epická událost přitom stíhá druhou a na slovo „nuda“ si zde vůbec nevzpomeneme. Vývojáři mají náš obdiv za vytvoření neuvěřitelného příběhu s řadou nečekaných zvratů.
Jakmile konečně získáme vytoužený prsten zářící modrou barvou, naším hlavním cílem se stane vyhledávání důležitých orků, abychom ovládli jejich mysl. Orkové jsou uspořádáni hierarchicky a probíhají mezi nimi neustálé střety o lepší postavení, takže je žebříček poměrně dynamický. Nejníže stojí kapitáni, nad nimi jsou warchief a vůbec nejvýše je vůdce určité pevnosti. My se snažíme ovládnout co nejvíce kapitánů, kteří rozkazují svým jednotkám a jsou s nimi ochotni po našem boku zaútočit na pevnost. Kromě toho jim ale můžeme rozkázat zaútočit na jiného kapitána, což sice může znamenat úmrtí námi ovládaného vůdce, ale pokud vyhraje, stane se o to silnějším. Kromě toho se náš kapitán může pokusit stát se bodyguardem warchiefa, což nám v bitvě s daným warchiefem citelně pomůže. Náš ork jej totiž zradí bodnutím do zad, takže jej zraní a navíc nám nadále pomáhá na bojišti. Svého bodyguarda si můžeme zvolit i my a kdykoliv jej přivolat na pomoc. Tím však riskujeme, že nám jej v bitvě zabijí a my o něj nadobro přijdeme. Každý důležitý ork má své slabiny. Někoho snadno poškodí oheň, jiného střelba z luku a další se zase bojí roje včel. Informace o slabinách konkrétního jedince nejčastěji získáme z informovaného jedince. Stačí na takového narazit a ovládnout jej.
Vzájemné handrkování o lepší postavení, automatické zlepšování po výhře či adaptace na náš styl boje. To vše se souhrně nazývá jako Nemesis systém a hráči umožňuje takticky plánovat útok na pevnost. Kombinace strategického uvažování a přímého boje nabízí nefalšovanou zábavu na desítky, ne-li stovky hodin. Naše jednotky taky můžeme poslat do arény, kde se utkají s jiným kapitánem. Zápasu můžeme jen nečinně přihlížet a doufat, že zrovna námi ovládaný kandidát zvítězí a zvýší si tak úroveň. V opačném případě je nelítostně zabit protivníkem.
Zabití kapitáni (či vyšší hodnosti) nechávají na místě předmět vybavení. Kromě možnosti vyměnit luk za házení kladiv, jsou změny jen vizuální a statistické. Nový meč nám tak například propůjčí vyšší damage a možnost otrávit nepřítele, zlomený meč (v roli dýky) vysávat část života oběti a podobně. Vybavení se dělí na: meč, dýka, luk/kladivo, brnění, plášť a prsten. Do slotů předmětů lze navíc vkládat gemy s určitými bonusy. Splněním určitých mini-úkolů pak odemkneme další zajímavé bonusy navíc.
Před bitvou o hrad si do volných slotů vybereme některých z ovládaných kapitánů a za nasbíranou herní měnu kupujeme různé jednotky, jež náš útok podpoří. Stejnou měnu využijeme i pro nákup obrany po ovládnutí pevnosti. Koupit lze jak jednotky, tak vylepšení zdí, odolnější bránu či obranné prostředky jako je valící se oheň z hradeb. Pokud naši hru odemkneme ostatním hráčům online, můžeme se s nimi utkat tváří v tvář.
Kdyby hráč nestahoval přes 70 GB a jako první věc otestoval boj, jistě by znejistěl, zda vlastně nehraje Shadow of Mordor. Bojový systém je totiž téměř totožný a kromě řady nových skillů jsme se nedočkali ničeho nového. To však není na škodu, protože tento boj je více než povedený. V boji můžeme využít opravdu velkého počtu útoků. Člověk má možností tolik, až má problém si je všechny zapamatovat. První hodiny hraní se vám dost možná budou plést i tlačítka. Třeba písmenem Q házíte dýky, ale využívají se i klávesy, E, R, CTRL, mezera i několik čísel. To vše se kombinuje s klikáním myší a mnoho útoků vyžaduje některou kombinaci kláves. Odlišné funkce také mnohdy má rychlé stisknutí a držení určité klávesy.
Mapa Středozemě se skládá z řady regionů. Každý region nabízí mnoho zajímavých lokací, ve kterých navíc potkáme mnoho dobře známých postav. Určitě si pamatujete na ohnivého obra Balroga, který se v Pánu Prstenů utkal s Gandalfem, nebo alespoň na Glůma či nazgůly sloužící temnému Sauronovi. Mimo to se objeví i nové postavy, neméně originální a poutavé. V rámci příběhu nás čeká opravdu mnoho špičkových videosekvencí, které nejsou vždy graficky dokonalé, ale o to epičtější situace předvádí. Vývojáři to možná jen přehnali s upovídaností kapitánů orků. Jakmile nás spatří, vždy se hra zastaví a daný ork nám poví něco o tom jak je mocný, nezničitelný a že si vlastně užije naší smrt. Jejich proslovy však mohou mít i 20 vteřin, což už zavání nudou. Zvláště když skočíte do nepřátelského města, kde každé 2 minuty narazíte na dalšího kapitána. Pak to vypadá tak, že jejich namachrované řeči posloucháte místo toho, abyste si užívali bojových komb.
S novou úrovní zpravidla získáme skill point, který lze utratit buďto za nový skill, nebo vylepšení již koupeného skillu. Odemkneme si třeba házení magických dýk, při čemž dalším skill pointem lze skill vylepšit tak, že budeme házet mnoho dýk jediným hodem. Přesto se mi mnohokrát stávalo, že mě žádný dostupný skill vůbec nelákal a tak jsem body ani neutratil. Je škoda, že skilly nepropůjčují zajímavější schopnosti. Ale nemůžeme mít vše.
Vývojáři si již od počátku vývoje uvědomují, že když 90% populace jsou orci, musí se od sebe hodně lišit, aby vše nespadlo do jedné velké stereotypnosti. A skutečně se jim to podařilo. Orci se od sebe neskutečně liší, zejména každý kapitán vypadá úplně jinak. Kromě toho narazíme i na jiné bytosti jako jsou třeba ghůlové, malí pavouci, draci, caragorové a mnoho dalších, nemluvě o mocných bytostech jako je třeba matka příroda, která na sebe dokáže vzít mnoho podob.
Middle-earth: Shadow of War je masivní hrou s neuvěřitelnými možnostmi. To sebou přináší počáteční obtíže s pochopením fungování zdejšího světa i komplexního ovládání. Pak už ale následuje čisté užívání si epické příběhové linie, kvalitního soubojového systému i taktizování v podobě ovládání mysli soupeřů. Vše končí bitvami o nedobytné pevnosti, které se rozprostírají po zajímavých lokacích. Nechybí ani systém předmětů, skilly a řada příležitostí pro boční mise. To zaručuje zábavu na opravdu hodně dlouhou dobu. Ačkoliv i tu této masivní hry najdeme řadu menších chybiček a nedodělků, zaslouží si od nás výtečných 85% a naše doporučení.
