Mercenaries 2: World in Flames

Existují příjemné, takřka relaxační hry, ve kterých se zabýváte výstavbou čehokoliv. Ať už to je zoologická zahrada, zábavní park nebo celé město. Zkrátka skládáte baráček po baráčku a spokojeně sledujete všechno to švitoření kolem. Jste prostě budovatelem a to potěší. Jenže existují také přesně opačně zaměřené hry. Dá rozum, že v nich se zabýváte zejména destrukcí. Nikoliv toho, co jste předtím postavili, ale toho, co před vás postaví sami autoři. Pokud patříte mezi budovatele a nesnášíte ničení, měli byste hru jménem Mercenaries 2 od Pandemic Studios minout obloukem. V ní se totiž nedočkáte ničeho jiného než likvidace velkých částí Venezuely. Možná i proto se bouřil venezuelský samovládce Hugo Chavez. A možná také proto, že je tu latinskoamerická země vykreslena jako ráj prvotřídního zločinu.

 

 

Do jednoho takového se zaplete také hlavní hrdina, jeden z trojice volitelných žoldáků. Je vyslán na misi, která se ukazuje být podrazem zadavatele, tudíž je o hlavní příběhovou linku sledující odplatu postaráno. V Mercenaries 2 ale děj není tak důležitý jako v jiných, lineárních akcích. Tento titul je totiž postaven na značné volnosti, která se vyznačuje zejména možností nabírat si zakázka od řady různých spolků. Ty se rekrutují většinou z olejářských koncernů či guerillových skupin a postarají se vám o zábavu zejména ve dvou městských oblastech Maracaiba a Caracasu. Jednak se tu jedná o politické machinace, kdy to jde s Venezuelou od desíti k pěti, jednak tu jsou nejrůznější zájmy o černé zlato, které se líně povaluje v zemi a pod mořem.

 

 

Herní prostředí je podobně jako v Grand Theft Autu nebo Boiling Pointu volně přístupné. Nikdo vás neomezuje v pohybu a neříká, co zrovna máte dělat. Příjemné ale je, že se pokaždé můžete hnout z místa, pokud se rozhodnete splnit další úkol v příběhové lince a posunout se dál. Krátce po samotném začátku se zmocníte například vily zrádce Solana, která vám pro příště poslouží jako hlavní kvartýr, ve kterém kolem sebe shromažďujete pomocníky. Sami samotincí byste totiž celou řadu misí prostě nezvládli. Pilot helikoptéry vás dopraví na různá místa, navíc dodá munici a výbušniny. Sličná mechanička vám zase sestrojí pořádné kvéry, se kterými se nebudete bát vydat do boje.

 

 

Ovšem parťáci se k vám nepřipojí jen tak. Ještě předtím vás poprosí o nějakou tu službičku. Mechanička například o testovací jízdu speciální vozidla, samozřejmě ve vojensky střežené oblasti. Pilot helikoptéry zase požádá o vyřízení svého předchozího zaměstnavatele. To vám vůbec nemusí vadit, jelikož je to spojenec vašeho nepřítele, takže zabijete vlastně dvě mouchy jednou ranou. Větším problémem je, že se skrývá v bunkru, do kterého se bez výbušniny nedostanete.

 

 

Výbušnina přijde v Mercenaries 2 na přetřes častěji než v jakékoliv jiné akci. Do vzduchu tu létají domy, restaurace, hotely, fabriky, sklady (nejlépe muniční), tanky, auta i lodě. Jakmile na svá bedra uložíte nějaký ten úkol, vyznačí se vám na mapě, takže není problém se k místu určení dostat. Na druhou stranu se tam nemusíte vrhnout ihned. Můžete si nabrat hned několik úkolů a pak klidně jezdit po okolí. Jakmile se přiblížíte k nějakému domu, který by zasloužil vyhodit do povětří, nebo je v okolí osoba, která by neměla být mezi živými, upozorní vás na to sympaticky asistentka.

 

 

Nepředstavujte si ale, že byste se pohodlně, bez jakéhokoliv odporu, dostali k cílené budově, obepnuli ji trhavinou šarže C4 a v klidu odkráčeli. To by přece nebyla ta správná zábava! Každý cíl je proto pochopitelně hlídán desítkami a stovkami nepřátelských přisluhovačů, kteří se často rojí kdovíodkud. Boj je značně frenetický, trochu zběsilý, často nepřesný a dá se říci, že nepříliš záživný. Zkrátka to není jako v pořádné first person akci, kde se do přestřelek doslova ponoříte. Akční systém působí lehce jalově, ale žádná tragédie to není. Naopak potěší, že žoldák docela dost vydrží, a i když dostanete raketou přímo do ksichtu, často vám zbyde pár posledních bodíků zdraví. S nimi pak můžete odkráčet někam do bezpečí, kde se vám zdraví zase dobije. Trochu nepochopitelné také je, že nepřátelé vydrží docela dost kulek, jakmile je ale vezmete pažbou zbraně, poroučí se okamžitě k zemi.

 

 

Mercenaries 2 je v zásadě povedenou hrou, která je ideální na zahnání dlouhé chvíle. Jenže mohla by být mnohem lepší, kdyby vás každou chvíli nerušila nějaká ta chyba spojená s ovládáním. V takzvaných „quicktime-events“ musíte vždy stisknout žádanou klávesu, aby hrdina například dokázal otevřít víko tanku a vlézt do něj. Hra vám přitom ukáže ikonu, jejíž význam není objasněn ani v manuálu. Pak vám zbývá jenom hádat, že za obrázkem zásobníků se skrývá klávesa pro dobíjení. Rovněž ovládání helikoptéry nikdo nevysvětluje, prostě si to vyzkoušejte sami způsobem pokus-omyl.

 

 

Pokud jste si od Mercenaries 2 slibovali grafické hody, které ostatně slibovali také tvůrci formou překrásných obrázků a videí, zřejmě budete zklamáni. Virtuální Venezuela je totiž opravdu hezká jenom v mezisekvencích, kdy si příliš nezahrajete a můžete se jenom dívat. Jakmile se hra přepne do herního módu, je to výrazně horší. Textury jsou neostré, rozmazané a v nízkém rozlišení vyvedené. Modely postav by také zasloužily pár detailů a polygonů navrch. Dokonce ani exploze, kterých je hra plná, nelze označit za kdovíjak podařené. Zvuky ani hudba nejsou vůbec špatné, ale neustále stejné výkřiky nepřátel docela zamrzí.

 

 

Pokud doufáte ve výraznější rozdíly mezi trojicí žoldáků, doufáte marně. Liší se totiž skutečně marginálně. Jeden má více munice v kvérech, což je při všem tom plýtvání nepodstatné, druhý se o něco rychleji léčí, což je rovněž nepodstatné a jediná žena mezi nimi běhá trochu rychleji – to potěší asi nejvíce.

 

Zábavnější než singleplayer je rozhodně multiplayer. K tomu si potřebujete zřídit akorát konto pro hru a v menu navolit položku „online“. Potom už vám automat vybere nějakého dalšího připojeného kumpána. Jde totiž o kooperativní multiplayer. Docela nám ale vadilo, že si nemůžeme vybrat vlastního kamaráda a dostáváme někoho přiděleného. Ale i tak – ve dvou se to lépe táhne, ničí a ovládá Venezuelu. O tom žádná.

 

 

Mercenaries 2 není vůbec špatnou hrou. Obzvlášť na zahnání dlouhé chvíle je přímo ideální. A když se hraje ve dvou, je to prostě pořádná bžunda. Jenže tu dost dobrou zábavu sráží poměrně nepříjemné ovládání, nevýrazný akční model a nakonec i to, že se celá hra dost opakuje. Pokud se ale potřebujete při naštvání pořádně vybít, asi momentálně neexistuje lepší volba – 75%