Mass Effect: Andromeda

Ač se vám to možná nezdá, tak od ukončení trilogie Mass Effect uplynulo již dlouhých pět let. Ač měla celý trilogie poměrně kolísavou kvalitu a třetí díl ne každému úplně sednul, přesto tu byla obrovská fanouškovská základna, která po celou dobu hltala každou informaci o nové hře ze série, která měla vše v podstatě restartovat a ideálně začít novou trilogii. A tímto úvodem má být právě Mass Effect: Andromeda, opět od studia BioWare.

Celý příběh začíná vpravdě epicky, kdy se probouzíte jako jeden z cestujících na jedné z mnoha arch, které mají za úkol dopravit během šestiset let tisíce lidí do souhvězdí Andromedy, kde byly dopředu předvybrány určité světy vhodné pro kolonizaci. Zde se ujmete, dle své preference, buď Scotta, nebo Sary Ryderových a vydáte se na svou první výpravu, abyste nepohyblivou archu vůbec dopravili do cíle cesty, do obří vesmírné stanice. Díky shodě nešťastných událostí vám navíc během první hodinky hraní spadne do klína obří úkol, stát se Pathfinderem. To je vlastně vedoucí lidské výpravy a má za úkol bezpečně osádku archy dopravit na místo, najít vhodné místo k osídlení a vůbec se starat, aby všechno běželo, jak má. Od té chvíle se rozjede dlouhý příběh plný zvratů, politiky, nebezpečí, tajemných nepřátel a vůbec všeho, co od hry typu Mass Effect očekáváte.

Jako první je třeba začít hledat místo pro založení kolonie, protože prvotní sledování se ukázalo jako nesprávné a vybrané planety mají daleko od toho, aby byly obyvatelné. Jakmile získáte svou vlastní vesmírnou loď Tempest, můžete se vydat hledat vhodnou planetu. Již během první míse se setkáte s pozůstatky komplexů budov tajemné rasy Remnant, narazíte na ještě tajemnějšího nepřítele, ještěří rasu Kett a uvidíte, že vše nebude tak snadné, jak se původně zdálo. Navíc do základny dorazila pouze vaše archa a to ještě se zpožděním 14 měsíců. Kde jsou ostatní nikdo neví. Prvně je třeba vybudovat základny na planetách, zajistit suroviny a potraviny pro obyvatele archy, což umožní probudit další hibernované kolonisty a tím zvýšit možnosti výzkumu, vývoje a snad tak přiblížit možnost kolonizace některého zlatého světa, jak označují kolonisté svůj vysněný nový domov.

Již první mise ukazují důležitost vaší role pro ostatní kolonizátory a vy se nestíháte ani rozkoukat, protože hra do vás sype jeden element za druhým. Během prvních tří hodin hry se dozvíte tak velké množství prvků, které hra nabízí, že některé ani nestihnete pobrat a budete se k nim muset dostat později. Předně je tu samozřejmě rozvoj postavy, ten probíhá investicí získaných bodů do různých schopností. Nepočítejte s tím, že byste byli schopni během hry vytrénovat vše na maximum a tak je důležité si dobře volit, zda budete všechny schopnosti vylepšovat rovnoměrně, nebo se zaměříte na některé specifické schopnosti a ty si vylepšíte na maximum. Volba vašich schopností také ovlivňuje povolání, která můžete využívat. To je vyřešeno velmi šikovně, a jakmile investujete dostatečný počet bodů, odemkne se vám jedno z několika povolání. Mezi otevřenými povoláními můžete dle potřeby přepínat prostřednictvím umělé inteligence SAM, která je vám průvodcem skrze hru a která se stará o chod lodě, archy i celé výpravy. Krom toho jsou tu další tři sady bodů, které získáváte v průběhu hraní, a jsou jakýmsi ukazatelem toho, jak si vede celá vaše výprava. Za ně si můžete otvírat některé další zajímavé prvky, ale celý systém je tak trochu překomplikovaný a než se vyznáte v systému všech bodů, bude to chvíli trvat.

Hlavním stavebním kamenem RPG je příběh a jeho podání. V Andromedě je ho obrovské množství. Jsou tu hlavní mise, vedlejší mise, vedlejší mise v těch vedlejších misích, méně podstatné mise, nepodstatné mise a obsahu na desítky a desítky hodin. Bohužel mise jsou trochu nešťastně v rámci deníku řazeny do různých složek a vůbec se vyznat v přehledu všech otevřených úkoů dá trochu problém. Mnoho ani nepomáhá občasné přepínání aktivního úkolu, takže stále musíte sledovat, zda postupujete tou misí, kterou jste chtěli. Samotná náplň, především hlavních misí, je zajímavá, dobře zpracovaná a celý příběh postupuje poměrně logicky. Samozřejmě najdete tu i nudné, výplňové, vedlejší mise typu přines a podej, ale tomu se nevyhne skoro žádné RPG, nicméně vy můžete.

Druhou věcí je podání příběhu v rámci dialogů a animací, kterých je ve hře opravdu mnoho. Oproti dříve používanému paragon systému, kde jste mohli vybrat jen pozitivní a negativní odpověď, zde máte daleko širší možnosti, jak rozhovor ovlivnit. V určitých chvílích vám hra dá na výběr, zda chcete zareagovat chladně, racionálně, rozumově, emocionálně, nebo z pozice síly, jen si musíte zapamatovat, co který symbol znamená. Musíme potvrdit, že tento zvolený systém umožnuje plynule držet tok rozhovoru a odpovídat tak, jak to zrovna cítíte. Jen občas se nám stalo, že bylo těžké nějakou volbu vybrat a žádná se ne úplně do dané situace hodila. Zachovány zůstaly i občasné rychlé reakce, kdy máte jen několik vteřin na to, vybrat si vaši reakci nebo odpověď. Co ale rozhovory docela kazí jsou animace postav a jejich mimika, což je věc, co se hojně probírá už od spuštění testovací trial verze Mass Effectu Andromeda. Bohužel v tomto směru je hra o nějaký ten rok zpět oproti konkurenci a smutný rozhovor o smrti jedné z postav dokonale zkazí to, že jej jedna z postav rozhovoru pronáší s úsměvem na rtech, který si drží po celý zbytek hry. Stejně tak samotné rozhovory jsou občas hodně toporné a například konstatování hlavního hrdiny na to, že se stal nejdůležitější postavou celého společenství, které přijme se slovy „no tak když není na výběr”, by stálo za políček scénáristovi. Pokud se ale dokážete oprostit od slabších animací a vzhledu postav v detailních pohledech, můžete si užívat rozvětvené rozhovory s mnoha volbami a zjišťovat tak spoustu věci o pozadí celé situace, ve které se kolonie nachází.

Co si ale zaslouží jednoznačnou pochvalu jsou souboje. Vše se hodně zrychlilo, souboje jsou dynamické a díky řadě schopností, které můžete využívat, jsou i zajímavé a můžete si je přizpůsobit dle své preference. Hodně tomu pomáhá i přítomnost jetpacku na zádech, díky kterému můžete krátce létat a také dělat slajdy a úskoky do stran. Pomocí toto se můžete bleskem přesouvat mezi jednotlivými kryty a celý přestřelka tak získává na akčnosti, kterou je občas při hraní na konzoli problém stíhat. Velmi funkční je také automatický systém krytí, kdy se hlavní hrdina přichytí automaticky za blízkou překážku. Nově je třeba kalkulovat s náboji, které dochází a již se automaticky nedoplňují, ale je třeba si je doplnit z různě se povalujících zásobních beden. Co ale naopak bojům moc nepomáhá je umělá inteligence spolubojovníků, kteří jsou schopni přeskakovat překážku sem a tam přímo před nepřítelem, případně vás sledovat a u toho narážet do zdi. Moc nepomůže ani možnost přesně jim určit, kde mají stát, protože pak se nemůžete spolehnout, že vás budou následovat, až to budete potřebovat. Ideální je nechat je být a doufat, že vám pomůžou až přijde krize.

Co se týká spolubojovníků, budete s sebou mít dva a můžete je volit z šesti různých postav, které máte, nebo časem získáte na svou loď. Každý má trochu jiný charakter, jinak komentuje aktuální události a má jiný názor na to, co byste měli dále dělat. Jak si zvolíte je na vás a podle toho budou vaši kolegové buď rádi, nebo budou naštvaní. I vaši pomocníci postupně levelují a může u nich vylepšovat vlastnosti. Ne tak široce, jako u své postavy, ale přesto můžete směrovat způsob, jakým se budou chovat při boji a jakými dovednostmi vás doplní. Partu lze měnit i v rámci mise u speciálních zásobovacích buněk a reagovat tak na aktuální situaci.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout na výzkum a výrobu. Zatímco výzkum probíhá pomocí získaných bodů za vaši kolonii, o kterých jsme se již zmínili, pro výrobu čehokoliv potřebujete suroviny. Ty se dají těžit buď přímo z lodi na vhodných asteroidech, nebo přímo na planetách, kam se dostanete v rámci jednotlivých misí, a kde je k tomu určeno nové vozítko Nomad. To zvládne, krom těžení, také přesun na delší vzdálenosti v rámci relativně otevřeného prostředí jednotlivých planet. Pokud již máme suroviny, můžeme si pomocí výrobního panelu vyrobit celou řadu různých zbraní a jiných prvků vybavení, jehož vlastnosti nejlépe odpovídají použitému způsobu boje a použitých schopností. Zbraně a vybavení je možné dokonce pojmenovat vlastními názvy.

Poslední kapitolou, kterou je nutné rozebrat je vzhled hry. Andromeda opět běží na engine FrostBite a ze hry máme dost rozporuplné pocity. Vzhled není ošklivý, to určitě ne, a některé výhledy a vzhled planet je velmi pěkný, byť dost generický. Celkově ale grafika budí dojem jako kdyby byla několik let stará. Animace a detaily postav občas působí až směšně a ani při maximálním nastavení nijak neoslňuje. Pokud bychom srovnali například s nedávným hitem Horizon Zero Dawn, má grafika co dohánět. Údajně se ale už pracuje na opravě a v dohledné době by měl vyjít velký patch. Byť grafika nedosahuje zázračných kvalit, na hru se dobře kouká, a především souboje vypadají velmi dobře. Pokud bychom srovnali PC verzi s Xbox One verzí, tak PC verze je na tom samozřejmě o něco lépe, i když rozdíl není tak znatelný jako u jiných AAA titulů. I konzolová verze ale funguje velmi dobře, i když loadingy jsou trochu pomalejší a občas ve vypjatějších momentech trochu laguje. Na druhou stranu Mass Effect dobře funguje i na slabším hardwaru.

Ačkoliv celá recenze mohla vyznít poměrně negativně, celkově je Andromeda nadprůměrná hra, která vám vydrží na více než 30 hodin, a to jen v případě, že se budete věnovat jenom hlavnímu příběhu, jinak porce hodin může být i dvojnásobná. Je jasné, že v tak rozsáhlém RPG se vyskytnou nějaké ty nedodělky, ale bohužel v Andromedě je jich až dost, a to jsme nestihli zmínit ještě všechny, jako například dlouhé animace při loadingu, velmi nepřehledný interface a pěknou řádku bugů. Navíc celý příběh, ač základní myšlenka je skvělá, vyzněl spíše béčkově, a pokud bychom opět srovnávali s Horizonem, tak tamní příběh se nám líbil daleko více, i když nebyl tak rozsáhlý. Celkově je ale Mass Effect: Andromeda velmi dobrá hra a od nás si odnáší hezké hodnocení 75 %, ale trochu pocit, že jsme čekali maličko něco víc.