Mario Sports Mix

Když se v roce 2006 začalo prodávat Nintendo Wii a přišlo s naprosto revoluční technologií pohybových ovladačů, stala se obrovským hitem sportovní kompilace Wii Sports. Ostatně ta byla v rámci svého žánru prakticky dodneška nepřekonaná a mnoho lidí si vystačilo právě pouze s těmito sporty a už nepotřebovali žádné jiné hry. Nintendu se zatím nepodařilo udělat nějakou další sportovní hru, která by tento launch titul převálcovala. Teď se o to zase pokusili a přivzali si na pomoc legendárního Maria. Ten je na platformě Wii nesmírně populární a skoro by se dalo říci, že právě Mario dokáže hry prodávat sám od sebe. Lidi na něj prostě slyší. Ovšem skutečně je to i tentokrát sázka na jistotu?

Samozřejmě takto skvělou pozici nezískal Mario jen tak pro nic za nic. „Jeho” hry se totiž zároveň staly synonymem kvality a ve většině případů šlo o ty nejlepší kousky pro Nintendo Wii. Aktuální titul Mario Sports Mix ale míří na trošku jiné skupiny a vydává se úplně odlišným směrem. Každopádně nečekejte nějaké reálné zpracování různých sportů, tento titul je takovým mixem sportovní akční hry a klasických „dětských” skákaček na Wiičko.

Celá hra je de fakto balíčkem několika sportů, které jsou laděné do stylu Maria. Všechno začíná vytvořením vlastního týmu, s nímž pak dobýváte svět. Základem je pochopitelně hlavní protagonista a představitel hry, který si k sobě může přizvat hrdiny, jež budou znát fanoušci ostatních her. Tedy slovíčko hrdiny může být v této souvislosti docela pochybné, ale budiž. S tímto vlastním manšaftem vás čekají čtyři různé sportovní disciplíny. Nabízí se i několik různých herních módů, počínaje klasickou rychlou hrou až po komplexnější turnaj. Dokonce nechybí ani online hraní pro soupeření s kamarády nebo cizími lidmi. Samozřejmě tato hra je přizpůsobena – jako většina ostatních Wiičkových titulů – i pro potřeby party režimů. Může se hrát dva na dva, případně tři na tři a po ruce jsou vždycky i umělou inteligencí řízení spoluhráči.

Přesuňme se již přímo do hry, tedy k jednotlivým sportům. V první řadě musím říci, že ve skutečnosti vůbec nebudete mít pocit, jako byste byli v nějaké sportovní hře. Zkrátka těžko tento titul přímo srovnávat třeba se zmíněným Wii Sports. Mario Sports Mix je totiž spíše takovou party hrou, ve které je vaším cílem skórovat. Na tom by ještě nebylo nic tak špatného, jen provedení není zrovna ideální. Mezi herními módy dokonce nechybí ani speciální Party Mode, ale ten obsahuje ještě trošku jiné mini-hříčky, které nejsou nijak zvlášť zábavné. Naštěstí během párty si můžete pustit přímo i samotné sporty a nemusíte mít strach, že byste někomu museli dlouze vysvětlovat ovládání a fungování. Pochopí to okamžitě i malé dítě.

Nakonec ale i hlavní část v podobě čtyř sportů jde hrát prakticky jen společně s dalšími lidmi, protože jinak se brzy unudíte k smrti. Skutečně jde o typický titul, který prostě v jednom hráči nedokáže zaujmout, nebo jen řádově několik desítek minut, tedy do té doby, než všechno vyzkoušíte a prozkoumáte. Každopádně docela velkým problémem je také obtížnost, respektive lehkost. Ve všech čtyřech sportech můžete skórovat jako by se nechumelilo, takže hraní si užijete naplno až při případném druhém procházení, kdy máte odblokovanou náročnější obtížnost. Teprve pak přichází výzva. Navíc ve všech sportech můžete hrát prakticky sami, protože počítačem řízení spoluhráči jsou ehm, tak trochu hloupí; podobně jako protivníci. Další důvod, proč je ideální nahradit tupou postavičku ovládanou umělou inteligencí raději skutečným živým kamarádem.

Ve sportech neplatí prakticky vůbec žádná pravidla. Opět to hru odklání od sportovního titulu spíše k akčnímu, na druhou stranu vězte, že v tomto titulu se nikdo nezamotá a dokáže si ho užít i herní laik. Nemusíte tedy nic sáhodlouze zkoumat, stačí spustit hru a hned je všechno jasné. Osobně se mi nejvíce zalíbil basketbal. Ani tady sice neplatí de fakto žádná pravidla, přesto mě jako skoro jediný z nabízených sportů dokázal nějakou dobu zabavit. Celá hříčka se točí především okolo skákání opravdu do výšky. A to jak když útočíte, tak při obraně. Právě bránění na mě ale působilo dost zvláštním dojmem. Jednoduše stačí, abyste stáli u svého koše, na který útočí druhý tým, a ve správnou chvíli vyskočili a tím vypíchnuli v letu míč. Ano, tak trochu sci-fi, ale tady to funguje naprosto běžně. Navíc protivníci se na střelu vždycky sakramentsky dlouho připravují, takže se skoro nemůže stát, že byste nedokázali pohotově zareagovat. Pak stačí sebrat míč, běžet přímo k druhému koši a tam pěkně zasmečovat.

Prozatím v souvislosti se sporty mluvíme čistě a jen o vás, tedy přímo vámi ovládané postavičce. Ale jak jsme zmiňovali, hraje se 2na2 nebo 3na3. Takže ano, okolo se tady motají i vaši spoluhráči. S těmi si můžete nahrávat nebo je prostě použít jen pro to, abyste se mohli uvolnit. Na nižší obtížnost to prakticky vůbec nepotřebujete. Ale jak se ukázalo už u basketbalu, často jsou tady spoluhráči zbytečně, protože pořádné sólování se nám osvědčilo jako nejefektivnější cesta. A jak dopadly ostatní disciplíny?

Asi nejreálnějším dojmem na mě nakonec zapůsobil volejbal. Jakmile na vaši část hřiště doletí míč, objeví se značka na místě, kam by měl asi dopadnout. Míč pak můžete přihrát na spoluhráče, nebo ho rovnou poslat za síť. Opět dost jednoduchý koncept, který se hraje dost dětsky. Fungování ovladače se nám navíc zdálo dost prazvláštní a skutečně zde nešlo o váš opravdový skill. Všechno totiž probíhá tak nějak samo automaticky, skoro jen stačí, abyste máchali ovladačem kolem sebe. Předposlední hrou v této kompilaci je vybíjená. Rozhodně zajímavý nápad na zpracování, ale opět takové spíše jen podprůměrné zpracování. Cílem je pochopitelně trefit míčem svého protivníka a hraní se opět dělí na dvě fáze – tu obrannou a útočnou. Jde především o postřeh, celý koncept dokázaly lehce ozvláštnit různé parádičky v podobě komb, ale po chvíli vás taktéž omrzí jen prosté mačkání tlačítek ve správnou chvíli, abyste chytili míč a nebyli trefeni ránou protivníků. Právě na vybíjenou jsme se těšili nejvíce, ale naopak zklamala na plné čáře.

Na závěr jsme si nechali pro české hráče asi nejoblíbenější sport – hokej. Ten se do velké míry podobá prvnímu zmiňovanému basketbalu, jen tady přibyli brankáři. Dokonce jde i přímo mířit a samozřejmě ani tady nesmí chybět blokování střel. Opět ale nečekejte nic propracovaného a ke skutečnému hokeji má tato adaptace dost daleko. Jakmile po chvíli hraní objevíte tu správnou strategii a taktiku, tak přichází poněkud nuda. Nic na tom nezměnily ani občasné bitky, které zní lákavě, ale jejich zpracování už tak atraktivní není.

V závěru recenze Mario Sports Mix musíme vyslovit určité zklamání. Dobrý nápad a koncept totiž dle našeho názoru nebyl naplno využitý. Jen těžko se dá mluvit o sportovní hře, což by nám ani nevadilo, kdyby zvolený koncept byl zábavný. Hra postrádá jakoukoli propracovanost a zajímavost jednotlivých sportů, kvůli čemuž se vám rázem ohraje a začnete se nudit. Navíc v singleplayeru to všechno platí dvojnásob. Navíc vzhledem k akčnímu pojetí asi nejde o úplně ideální titul pro ty nejmladší hráče, kvůli občasné přeplácanosti a nepřehlednosti by je ani nebavil. Herní symbol jménem Mario by si zkrátka zasloužil poněkud lepší kompilaci sportů – 59 %