Lost Planet: Extreme Conditions – Colonies

Milovníci akčních titulů si pravděpodobně vzpomenou na chvíle strávené u loňského titulu jménem Lost Planet od Capcomu, který se objevil jako velký hit na Xboxu 360, aby o několik měsíců později atakoval konkurenci také na PC. Od japonského výrobce a vydavatele šlo o kousek jasně mířený na evropské a americké hráče – žádné tradiční úchylárny. Zároveň šlo o překvapivě kvalitní konverzi, pomineme-li neustálé zobrazování xboxového ovladače ve všech menu hry (nakonec ale ani to není od věci – homologovaný gamepad Xboxu 360 si můžete připojit i k PC). Hra se ale velmi dobře ovládala a možná i proto zaznamenala takový úspěch a několik milionů prodaných kopií (všechny verze dohromady). Druhým, dost možná hlavním důvodem pak byla její eminentní zábavnost, která spočívala v naprosté jednoduchosti konceptu, kdy šlo jen o to prostřílet si cestu zasněženou planetou obývanou broukoidními mimozemšťany. Jenže než se hráč nadechl, už tu byl konec. Snad každý recenzent poukazoval na opravdu směšnou herní dobu, která měla rozptyl mezi čtyřmi a sedmi hodinami – podle schopností.

 

 Capcom se nyní pokouší o něco, co by se dalo nazvat reparátem. Rozhodl se vytvořit reedici hry, která nese podtitul Colonies a přináší poměrně zajímavý obsah, kterým se snaží ospravedlnit to, že se prodává jen lehce pod cenou aktuálních hitů. Přitom v základu jde o původní Lost Planet, takže je otázkou, pro koho je vlastně přídavek určen a zda náhodou by od Capcomu nebylo férovější ho uvolnit zdarma na internetu jako omluvu za přehnanou krátkost původních Extreme Conditions. Jenže to nestalo a my tak musíme chtě nechtě vzít přísnější metr, jelikož vydávat dvakrát stejnou hru, byť celkem znatelně rozšířenou, nemusí být vedeno dvakrát čistými záměry.

 

 

Původní hra se opírala zejména o singleplayerovou kampaň, která se točila kolem renegáta Wayna, jenž se spolu se svým otcem a dalšími druhy dostal na sněhem a ledem pokrytou planetu, kde se mají skrývat nejrůznější poklady, jejichž získávání je ale draze vykupováno smrtelnými výpady vetřelecké rasy Akridů. Ti zabijí dokonce Waynova otce, takže hrdinovi nezbude než se spojit s místními lidmi, s nimiž se rozhodne alienům sepsat konečný účet. Příběh nic moc, navíc je vyprávěn v až příliš natažených sekvencích, které jsou zbytečné a pouze brzdí to, co je tady doopravdy důležité. Akci!

 

Nedá se říci, že by Lost Planet byla bezhlavá střílečka, přesto je jednou z nejintenzivnějších za poslední dobu. Je to dáno jednoduchým designem levelů, jež jsou umně formováno do zaledněných a zasněžených koridorů a rozlehlejších prostranství, z nichž se velmi těžko uniká a většinou vás neustále otravují emzáci. Takže do nich střílíte a vězte, že je to akce velmi záživná. Autorům se na hráče povedlo převést identifikaci s hlavní postavou, takže si doslova připadáte, jako byste měli prst na spoušti sami. A máte ho tam neustále. Rekordy ve vypálených zásobnících nepadly jen proto, že hra brzy končí. Variabilita úrovní není kdovíjaká, na druhou stranu se v nich příjemně střídají úkoly, k jejichž splnění se ale stejně dostáváte převážně hutnou palbou. Kampaň je tedy povedená a je dobře, že je i v Colonies. Jen jsme si představovali, že autoři dodělají aspoň několik dalších misí. To se bohužel nestalo, a tak hráči, kteří již prošli původní hrou, nemají příliš důvod se k této části singleplayeru vracet. Těžko totiž ve striktně omezeném prostředí uvidí něco nového.

 

Jaké jsou tedy přídavky? Vězte, že se jedná především o speciální módy, vycházející však z původní hry. Co se singleplayerových týče, asi nejvíce nás zaujal takzvaný Score Attack. Ten se docela blíží nedávno vydané akci The Club. Jde v něm totiž o sbírání bodů. A za co taky jiného než za zběsilé, rychlé a co nejefektivnější drcení všech možných druhů hnusných brouků. Můžete si vybrat jakoukoliv z jedenácti misí singleplayerové kampaně a pustit se do ní v tomto módu. Autoři se sice nebabrali s nějakým upravováním pro tyto účely, ovšem i tak to překvapivě klape. Pravda, v některých misích je třeba absolvovat zbytečných chodící začátek, než se dostanete k pořádné potravě pro své zbraně, ale to se dá přežít.

 

Nejde ale jen o rozkouskované kosení emzáků. Abyste mohli útočit na nejvyšší patra tabulky rekordů, budete se muset střílení snažit spojovat do pěkných komb. To znamená, že se musíte pokoušet o řetězení co nejdelších palebných řetězců, aby vám nevychladla hlaveň zbraně. Občas je to docela obtížné, protože mezi místy výskytu emzáků je určitá mezera. Tu však můžete pěkně vyplnit trefováním se do interaktivních předmětů, jako jsou například výbušné sudy. Tím kombo udržujete v laufu, což vám pomůže dostat se k další várce nepřátel. Působí to banálně, ale pro podobně jednoduchou akci je to ideální způsob dlouhodobé motivace. Zkrátka si sednete k počítači, střihnete si jednu rychlou misi a pokusíte se pokořit rekord (můžete samozřejmě poměřovat s hráči z celého světa v rámci služby Live).

 

Druhým novým módem pro singleplayer je Trial Battle. V něm už nebudete potkávat běžné alieny a nebudete se snažit ani o nějaká komba. Naopak jde o jakýsi turnaj vás proti všem možný, ve hře dostupných bossů. Jste vrženi do malé arény, kde je opravdu slušný potenciál, že se s obřím monstrem pořádně, živelně pobijete. Je třeba ho navíc zlikvidovat v předepsaném termínu, abyste se mohli vrhnout na dalšího soka. Je to sice stále zábava, ale už ne tak dynamická jako v případě Score Attack, kde jde více o pohyb a adrenalin se dostává do krve v mnohem větším množství. Tohle je skutečně spíše o držení tlačítka pro střelbu a čekání na zázrak.

 

Poměrně významné kroky udělal Capcom také v oblasti multiplayeru. Lost Planet se totiž na síti stal časem poměrně úspěšným titulem, poté co překonal tuny dětských nemocí v čele s padáním, nemožností připojit se do hry a podobnými nepříjemnostmi. Přesto se dokázal prosadit, takže potenciál tady určitě má. A Colonies ho rozvíjejí. Přináší do hry nové modely postav, zbraně a pochopitelně i čerstvé úrovně. Ty jsou převážně určeny pro nové módy, z nichž jmenujme například boj o mimozemské vejce, náramně připomínající klasický CTF, popřípadě ochranu jednoho z hráčů, který je zrovna řídi Mecha (ve hře se vyskytují speciální VS stroje), zatímco druhý tým se ho snaží všemi prostředky zlikvidovat. Vůbec nejlepším módem ale je takzvaný Akrid Hunter. Možná vás již v předchůdci napadlo, jaké by to asi bylo, kdybyste si mohli zahrát za alieny. Teď se tato představa naplňuje. Sice bychom si přáli výraznější speciální schopnosti mimozemšťanů, ale i takhle je to zábava a příjemné zpestření již tak kvalitního multiplayeru. Dobrou náladu ale hatí skutečnost, že ani ve starých módech a mapách si nelze zahrát s majiteli původní hry. Jsme tedy zvědaví, zda si Colonies koupí dostatek hráčů, aby vybudovali novou komunitu ve hře, která už na trhu vlastně jednou je. To od Capcomu není příliš rozumné.

 

I po více jak roce musíme pochválit grafické zpracování, které si dnes už můžeme dovolit pustit na ještě vyšší detaily. Modely postav i mimozemšťanů jsou skvělé, stejně jako efekty se sněhem, výbuchy a expozé bitev. Lost Planet prostě stále vypadá výborně, i když za to vděčí také velmi omezenému prostředí, tudíž není třeba vykreslovat rozsáhlé prostory a výpočetní výkon je možné delegovat na detaily.

Ladně vybruslit z takové recenze není jednoduché. U Lost Planet Colonies jsme se i po roce bavili. Nikoliv však u kampaně, kterou máme projetou a nic nás netáhne k jejímu opakování. Ovšem nové módy dokáží hráče motivovat k opakovanému hraní. Jenže v případě singleplayeru nejde o pravý nový obsah, jen určitou úpravu toho starého. Přesto je to zábava, jenže podobné přídavky se mají skutečně řešit formou bezplatného patche. Multiplayer je potom dvojsečný. Na jednu stranu přináší opravdu nový a povedený obsah, na tu druhou ale neumožňuje sdílet ten starý s majiteli původní hry. Doporučit tak Colonies někomu, kdo již originál má, není vůbec jednoduché a nechť se takoví jedinci rozhodnou podle výše napsaného. Naopak doporučit se hra dá těm, kdo ji loni minuli, ačkoliv se jim vlastně zdá lákavá.