LEGO Indiana Jones 2

Takzvané „legácké“ hry jsou jedním z výrazných fenoménů současné herní branže, který se dá jen obtížně přehlédnout. Ono když vás každou chvíli bombardují zprávy o novém a ještě lepším titulu s nálepkou LEGO a navíc ještě další známou, obvykle filmovou, licencí, je mediální haló rozhodně namístě. Nicméně stejně jako opakovaný vtip přestává být vtipem, tak se často vyvářený koncept jednoho krásného dne přejí. Neříkáme, že už se to LEGO hrám stalo, ovšem studio Travellers Tales, respektive vydavatel LucasArts, by měli popřemýšlet, kam tohle zběsilé vydávání vzájemně si velmi podobných titulů povede. Začalo to dvěma díly LEGO Star Wars, objevil se Batman, dokonce LEGO Rock Band a samozřejmě také kostičkovaný Indiana Jones, který je podle některých tím nejlepším, co série nabízí. Popravdě, rozdíly mezi jednotlivými výtvory jsou opravdu marginální, a tak jde spíše o zalíbení, jaké ten který hráč najde v dané značce. Každopádně, LEGO Indiana Jones se tvůrcům vyplatil, a ani jsme se nenadáli a už tu máme druhý díl.

 

 

První LEGO Indiana Jones vyšel v době, kdy byl do kin uváděn čtvrtý filmový díl dobrodružství tohoto odvážného profesora. Ovšem hra čerpala pouze z tří originálních předchůdců. Novinka tak může inspiraci načerpat také ze čtyřky. Ale co si budeme povídat, hra sestavená z kostiček zase tolik filmovou inspiraci nepotřebuje, i když si zde autoři překvapivě hojně pohrávají s nejrůznějšími vtipnými scénkami a leckdy i delšími filmečky. Ty němou, ale poměrně zábavnou formou vyprávějí jakýsi příběh, dá-li se tomu tak vůbec říkat. Každopádně posouvají děj dopředu a tvoří pozadí pro jednotlivé úrovně, které jsou s animacemi příjemně propojeny – leckdy se dokonce prolínají. The Adventure Continues, jak už název napovídá, však nebere inspiraci pouze z posledního filmu, ale obrací se také k původním třem. Některé úrovně jsou dokonce těm z předchozího dílu nápadně podobné. Nejde ale o prostou recyklaci. Kromě toho, že známá místa tvoří menšinu, tak se v nich zabavíte přinejmenším trochu jinak než minule.

 

 

Samozřejmě nemyslíme jinak z hlediska herního stylu – ten zůstává v podstatě beze změny, ale spíše z hlediska obsahového, kdy jsou hádanky a průchod úrovněmi vůbec pojaty jinak. Každopádně, hratelnost zůstává beze změny. A je na každém hráči, aby si odpověděl na otázku, zda mu to tak vyhovuje nebo zda už by přeci jen uvítal nějaké ty změny, které by nebyly jen marginálního významu, jako například rozšířené možností práce s bičem, jež ve dvojce hlavní hrdina předvádí. Dokáže totiž nepřátele nejen šlehat, ale dokonce svázat a vláčet za sebou, což se vyplatí zejména tehdy, je-li poblíž nějaká ta plošinka vyžadující adekvátní zatížení. To pak takový svázaný nepřítel přichází jako na zavolanou. Ostatně jako takřka vše ve hře. Nečekejte žádné komplikované hlavolamy. Vše, co potřebujete, máte jako na dlani v dané scéně, přes níž je třeba se dostat. Taková scéna může mít fakticky několik obrazovek a obvykle stačí vyzkoušet všechny mechanismy, jež se v ní nacházejí – a k cíli už se nějak propracujete. A pokud by něco mělo být přeci jen nejasné, zaměřte se na napovídající šipky, jež upozorňují na důležitá místa, na nichž je zapotřebí vykonat nějakou tu činnost.

 

 

Kromě hlavního hrdiny, kterým pochopitelně není nikdo menší než Indiana Jones, se setkáte ještě s celou řadou dalších postav. Ty vás budou doprovázet v závislosti na situaci, kterou je třeba vyřešit. Každá z postav totiž disponuje jinou specializací, kterou si daná mise nebo její část vyžaduje. Někdo umí skákat obzvlášť vysoko, jiný se ohání granáty, další zase šavlí, instalatér si rozumí s francouzákem a kdeco složí apod. A nejsou to jen postavičky, s nimiž si užijete své. Prakticky v každé misi na vás čeká nějaký ten pohyblivý stroj, ať už je to motorka, džíp, loďka, letadlo nebo dokonce vzducholoď. Do kategorie vozového parku by se daly zařadit snad i nejrůznější zvířata typu slonů. Co se jeví zpočátku jako příjemné zpestření, ztrácí přitažlivost tím samým, čím minule – nepodařeným ovládáním, jehož neduhy vyniknou na počítači hned několikanásobně. Stroje totiž není možné ovládat na bázi plyn-brzda plus směr, nýbrž pouze na základě směru. Zmáčknete kurzorovou klávesu a vozidlo už se rozjíždí do daného směru. Bývá pak problém ho zastavit, obzvlášť pokud tak potřebujete učinit na určitém bodě, respektive spínači.

 

 

Ostatně na celý ovládací koncept je zapotřebí si na počítači, pakliže k němu nemáte připojeno více než klávesnic a myš, zvyknout. Onu myš totiž vůbec nebudete potřebovat, hra si vystačí pouze s klávesnicí a nejsme si tak úplně jisti, zda je to ideální. Například při střelbě, kdy je zapotřebí stisknout klávesu a vyvolat tak zaměřovací křížek a vystřelit tím, že ji opět pustíte, budete mít možná jisté problémy, než si na to zvyknete. Jisté je, že takovým ovládáním ztrácí část aktivit ve hře na dynamičnosti. Přeci jen, u tak jemné a lehkonohé skákačky bychom si představovali, že ovládání padne do ruky okamžitě. Takhle je zapotřebí mu nějakou dobu přicházet na chuť.

 

 

Ačkoliv je příběhový mód jen standardně dlouhý, a kdo jím chce prosvištět, bude mít za několik hodin hotovo, skutečné kvality hry se skrývají mnohem hlouběji. Fandové série už tuší kde – abyste se mohli chlubit tím, že máte dokončeno na sto procent, budete muset se hrou strávit podstatně delší časové období. Nejspíš delší než by se vám samotným líbilo, a přesto se vám nemusí podařit vyzobat ta poslední procenta. Zdánlivě jednoduchá hra se pak mění v opravdovou výzvu, pro někoho až peklo. Nechybí pochopitelně ani možnost zahrát si v kooperaci, k čemuž je hra od první do poslední chvíle ostatně uzpůsobena. I do rozehrané hry se může připojit druhý hráč pouhým stiskem klávesy. Obrazovka se pak docela šikovně rozdělí, aniž by zásadně utrpěla přehlednost.

 

 

Pokud bychom tímto měli recenzi uzavřít, asi bychom vypustili ještě více slov na adresu vyváření před lety objeveného herního principu. Jenže my ji ještě neuzavřeme a zmíníme jeden nový a docela bytelný přírůstek. Je jím editor úrovní. Nepředstavujte si hned editaci známou třeba ze strategií. Editor v tomto případě dosti omezuje nemožnost využít myš a nutnost stavět vše jedním panáčkem, což celý proces dosti prodlužuje. Ale přesto není možnost stavět si vlastní úrovně a pak si je zahrát nebo je někoho nechat zahrát vůbec marná. Jednoduché levely se dají sestavit za pár minut, stojí však většinou za houbeles. Dovedeme si nicméně představit opravdu pěkné výtvory, na nichž si dají hráči záležet.

 

 

Grafika je od minulého dílu rozeznatelná jen s velkou mírou pozornosti. Jistě, je tu nějaký ten detail navíc, ale těžko hledat někoho, koho by to doopravdy zajímalo. Takže dohromady tu máme další povedenou LEGO hru těžící především z kvalitní koncepční základny a navíc přidávající editor, který zabaví na další bezpočet hodin a navíc jeho prostřednictvím může vzniknout zajímavá přidaná hodnota. Proto to dneska bude za 80%