Legend: Hand of God

Různé klony legendárního Diabla II jsou docela populární. Tedy alespoň u herních vývojářů a producentů, samotní hráči (včetně nás) už z nich tolik nadšení nejsou. Zkrátka celý princip už je přeci jen poměrně ohraný a prakticky žádní tvůrci do své hry nedokážou zabudovat nějaké revoluční, inovativní nebo alespoň zajímavé prvky. A taková hra nás dokáže udržet jen opravdu malou chviličku a raději si znovu a znovu projedeme právě skvělý druhý díl Diabla. Nemá cenu zastírat, že i Master Creating, které má na svědomí nové Legend: Hand of God, se evidentně hodně inspirovalo tímto hitem. Od tohoto studia jsme příliš nevěděli co čekat. Zatím mají na svém kontě jedinou hru – čistě průměrné sci-fi RPG Restricted Area – vydanou na počátku roku 2005. Od té doby o nich nebylo slyšet a až nyní vypustili do světa pro změnu toto fantasy RPG. Dopadlo to tentokrát lépe?

Story jako přes kopírák

Celý příběh Legend: Hand of God je vskutku neoriginální a okoukaný. V kůži nebojácného hrdiny bojujeme ve fantasy světě s jedním hlavním účelem: očistit ho od zla a všech špatností. Celou věčnost Řád ochránců svatého ohně musel přihlížet ošklivým démonům, kteří skrz portál proudili do země Aelfal. Všechno se však zvrtlo a zůstal jediný člen tohoto Řádu, jež musí definitivně ukončit toto zlo. A jak toho dosáhnout? Máme jedinou možnost: najít legendární „Hand of God” – tedy Ruku Boží. V praxi tohle všechno znamená, že prostě jen půjdete dál a dál, přičemž musíte plnit zadané primární questy, abyste se stále posunovali tíženému cíli. Jejich náplň však se samotným poselstvím a hlavním úkolem příliš nesouvisí. Kromě hlavních a povinných úkolů, zajišťujících posun v příběhu, se však jako tradičně nabízí i vedlejší questy, za něž jste nějakým způsobem odměněni. Ani v jednom případě však nesmíte očekávat nějakou originalitu nebo snad zajímavost. Prostě opravdový obyčejný klon Diabla II, už to nemá cenu dále skrývat.

Výběr postavy?!

Diablovky mám osobně rád, a proto jsem byl hned v úvodu natěšený, co přijde po prvotním spuštění nové hry. A něco přeci jen přišlo – docela velké zklamání. Po zhlédnutí krátkého cinematic videa slyšíte nějaké hlasy, obrazovka se pomalu zesvětluje a vidíte hlavního hrdinu ležet na zemi. Pomalu se zberchává, zvedá své líno tělo a tím začíná celé naše putování. Malinko jako v Age of Conan. Naprosto zde chybí u všech RPG pro mnohé snad nejdůležitější část – tvorba vlastní postavy. V Legend: Hand of God máte pevně dáno, že hrajete za Temného Elfa a tečka. A jak je to s povoláním? Inu, zpočátku jsme se báli, že ani to si nepůjde vybrat. Po udělání prvního levelu však získáte nabídku, kde si zvolíte jak primární, tak sekundární classu. Na výběr jich je dohromady pouze pět: warrior, villain (v překladu zločinec, nám se jevil spíše jako paladin), mág, wilderness (přírodní směr, malinko podobný běžnému hunterovi) a nakonec priest. Zkrátka taková minimální sestava, naprosto typická pro každé tuctové fantasy RPG.

RPG systém

Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu – RPG prvkům. Tradičním způsobem sbíráte zkušenosti, především za zabití monster a plnění úkolů. A po určitém počtu nasbíraných expů se dostanete na další úroveň. A jaké z toho máte výhody? Opět by se stačilo podívat třeba na dnes mnohokrát zmiňované Diablo II. Nejprve si rozdělíte body mezi čtyři hlavní vlastnosti postavy (síla, přesnost útoku, stamina a mana), pak si přidáte jeden bod k některému z talentů a máte hotovo. Opravdu zase nic zvláštního, jiného, neočekávaného. Prostě popisovat tento systém je jako nosit dříví do lesa. Bohužel tvůrci Legend: Hand of God občas nosí vcelku prohnilé, nekvalitní dříví, které je navíc prožrané kůrovcem. V řeči hráčů to znamená, že celý systém oproti starším předlohám snad ještě více zjednodušili. A pokud snad někdo nemá rád podobné hry, protože stále jen tupě chodí dál a dál a mačká tlačítko myši, tady by byl ještě více otrávený. Všechno se totiž smrsklo jen na to nejnutnější, a proto se velmi záhy dostaví stereotyp a nuda. Maximálně úplní nováčci tohoto žánru mohou být potěšeni, skalního příznivce však nemá tento RPG systém šanci uspokojit. Ne v dnešní době.

Nudná prostředí i dialogy

Kromě značné jednoduchosti se Legend: Hand of God vyznačuje i silnou linearitou. Skoro nikdy se totiž nedostanete na volné prostranství. Pořád máte jen pevně vymezenou cestičku, po níž musíte šlapat. Maximálně občas se dočkáte rozcestí, což znamená vesměs dvě možnosti. Buď jedna cesta po chvilce končí/je zabarikádovaná, a tudíž se musíte opět vrátit nebo tam jen udělat nějaký (většinou vedlejší quest). Právě úkoly dostáváte od běžných NPC postav, na které v průběhu putování narážíte. Dialogy nejsou napsané nijak světoborně, ale překvapeni jsme byli jejich nadabováním. Zpětně si však říkáme, že to snad ani nemuselo být, protože kvalita dabingu je podobná jako u nepovedených českých lokalizací. A to u originálů nebývá zvykem.

Pěkné souboje

Zatím mluvíme hodně v negativním duchu, ale není se čemu divit. Speciálně pochválit však musíme tvůrce za zpracování soubojů. Ty jsou sice vlastně také úplně přímočaré – jen mačkáte tři tlačítka na myši, přičemž na každé z nich si můžete nastavit nějaký typ útoku nebo jen chůzi. Bitvy však vypadají zajímavě spíše technicky. Když se do protivníka například netrefíte, vidíte skutečně jak uhnul, apod. Když například řežete obrovského orka, nestojíte u něj a nehladíte ho mečem po noze. Opravdu vidíte, jak postavička vyskakuje a řeže ho, co to jde. Nechybí ani krev, a právě proto má hra označení 17+. A proti jakým monstrům vlastně bojujeme? Inu, jejich soupiska přesně odpovídá fantasy nádechu. Opět tedy tvůrci sáhli ke starší konkurenci a od ní příšery okopírovali. To nám bylo jasné hned skoro na začátku, kde bojujete proti malým goblinům, kteří navíc mezi sebou občas mají ještě šamana, jež je oživuje. Neviděli jsme přesně tohle někde?! Dobře, už ten název hry raději nebudeme vyslovovat.

Grafická stránka

Právě vizuální stránka představuje snad jediný rozdíl oproti starším fantasy RPG. A nutno uznat, že docela dost markantní. Nejde sice o naprostou bombu, ale prostředí tvůrci zpracovali moc pěkně a pochválit musíme i za pohyby a vymodelování postav. Především souboje vypadají hezky, svižně a dynamicky. V tomto směru bychom ocenili snad jen větší smysl pro detail, protože některá místa jsou skutečně strohá, což nevypadá zrovna dvakrát vábně. Na druhou stranu chválit nemůžeme za inteface, který působí hodně neprakticky a starodávně.

Diablo II v novém kabátku

Dnešní recenze byla hodně kritická, to přiznáváme. Na druhou stranu Legend: Hand of God prostě není skvělou hrou, u níž byste se bavili celé léto. Ale není ani vysloveně špatnou. Takřka ve všech směrech však jen kopíruje zažité principy, které dobře známe a užili jsme si jich dost ve starších hrách. Tím máme na mysli především Diablo II. Tomu jakoby z oka vypadla. Grafické zpracování je vcelku slušné, ale hratelnostně se této legendě nemůže vyrovnat. Neustále jste sepjati ohromnou linearitou, volnost nám tvůrci nedopřáli snad v žádném směru. A právě podobných nic neříkajících klonů už máme nějak dost. Všichni příznivci singleplayerových RPG z fantasy světa už asi budou muset vyhlížet Diablo III. Na druhou stranu ještě pár nadějných projektů, mezi nimiž dominuje asi Sacred 2, nás čeká. Uvidíme, co ještě přinese letošní podzim. Legend: Hand of God si od nás odnáší 59%.