Left 4 Dead

Jsou vývojáři, kteří na co sáhnou, to se jim povede. Platí to bezesporu i o těch z Valve, protože snůška jejich her je zkrátka úchvatná. Navíc stojí i za distribučním a herním systémem Steam, který jim nyní velmi závidí i v Microsoftu. Je proto jasné, že každá jejich nová hra je ostře sledována a už dopředu je zkrátka počítáno s tím, že to bude kvalitní dílo. To ovšem neznamená, že právě dalším titulem se nemůže všechno zlomit a Valve vypustí hru, nad kterou všichni hráči z vysoka ohrnou nos. Jak by to nakonec mohlo dopadnout u dnes recenzované hry, jsme si již nedávno naťukli v prvních dojmech. Jen připomeňme, že vypuštění dema provázely drobné problémy, týkající se zejména zakládání her, a které na druhou stranu byly ze strany vývojářů promptně opraveny. Jaká tedy hra v konečné verzi je a bude se líbit právě vám?

   

Jak se sluší a patří, začněme hezky popořádku, v tomto případě to bude singleplayerovou kampaní. Ta čítá 4 samostatné kampaně, přičemž každá obsahuje 5 misí. Prostředí v každé kapitole je vždy jiné, ale rozdíly nejsou zásadní. Dá se v podstatě říci, že se jedná o klasické HL2 prostory. Užijete si dostatek volného prostředí, ale i stísněných katakomb, malých místnůstek atp. Nepředpokládám, že by mezi vámi byl někdo, kdo o Left 4 Dead neví vůbec nic. Přesto se i někdo takový může objevit, takže pro někoho teď možná zbytečné vysvětlení. Co je hlavní náplní L4D? Je to frenetická a neutuchající akce proti neskutečným zástupům krvelačných zombíků, při které je překvapivě potřeba značná dávka taktiky. Hlavní hrdinové, kteří se tento příliv snaží zastavit, jsou celkem 4. Bill, Francis, Zoey a Louis – ostatně jsme si je podrobněji představili v již zmíněném článku. Protože se jedná o singleplayer, vaším úkolem je ovládat pouze jednu postavu a o ostatní se postará umělá inteligence řízená počítačem, nejde se tedy mezi postavami přepínat. 

   

Singleplayer se sice dá nazvat jen takovým úvodníkem nebo chcete-li rozkoukáním před hlavní náplní hry – kooperativním multiplayerem, to ovšem neznamená, že by se nejednalo o kvalitní složku. Chování ostatních, počítačem řízených postav, je totiž zvládnuto na jedničku a rozhodně nebudete mít pocit, že by vám společníci byli na obtíž. Bohužel tady nacházíme první nedostatky, kdy se postavy zásadně bojí brát si zbraně jako granát nebo molotov a starat se o tyto bojové prostředky je tak v single kampani pouze na vás. Celkově je možné konstatovat, že chování spřátelených postav patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v současných hrách vidět. A nyní už je ten správný čas, popsat si konečně blíže i samotnou herní náplň. Zabití několika tisíc zombíků, to je totiž to, oč tu běží. V podstatě procházíte úrovně a na každém kroku, kromě nezbytných “občerstvovacích” míst, narážíte na skupinky zombíků. Ti většinou nečinně postávají, přičemž reagují na hlasitý zvuk. Mno, pokud k nim vyšlete na návštěvu i nějakou tu kulku pak vězte, že se nebudou rozpakovat a okamžitě se vám ji budou snažit oplatit, a to ne zrovna v přátelském rozpoložení.

To je ovšem teprve začátek, protože to nejlepší, co dělá hru tak úžasně zábavnou, jsou proudy zombíků, které se na vás hrnou v desítkách postav. Většinou máte co dělat, abyste se takovému přívalu ve zdraví ubránili, protože jak vás chumel infikovaných dokola obstoupí, máte většinou hodně namále. Abyste se náhodou i při tomto nenudili, nachystali vám autoři několik speciálních postav, které ostatní předčí ve většině případů svou nezvyklou silou. Máme tu Huntera, který dokáže dělat obrovské skoky a pokud se mu podaří srazit vás k zemi, vaše zdraví se bude rychle ztenčovat. Dále je tu Smoker aka Smraďoch, který vás na dálku polapí svým pekelně dlouhým jazykem a dokáže si vás tak přitáhnout na dlouhé vzdálenosti, klidně ze střechy budovy. Dále Boomer, nechutně tlustá bečka hnusu, která se jen tak tak valí, ale pokud vás zasáhne proudem nechutně zelených zvratků, máte pěkně dlouho co dělat, než znovu budete pořádně vidět. Na oplátku zase “tlusťochovi” stačí jedna kulka, aby explodoval v efektně rudém oblaku. A samozřejmě nesmíme zapomenout na podlou Witch neboli čarodějku, která se snaží úzkostlivým pláčem vzbudit pozornost. Pokud ji ovšem zasáhnete nebo se přiblížíte moc blízko, je jasné že vaše zdraví se hodně rychle přiblíží nule. Ještě štěstí, že útočí jen na toho, kdo ji vyruší a dá se v tichosti i obejít. A samozřejmě, nesmíme zapomenout ani na mého oblíbeného Tanka, který vypadá jako čtyři dohromady zmutovaní Schwarzeneggerové, a který má i nechutně dlouhou výdrž, než ho skolí proudy vašich kulek.

   

Pokud vás kterákoli z těchto speciálních postav napadne, je v podstatě jen jedna možnost, jak se zachránit. Postavy musí vzájemně spolupracovat. Tedy pokud vás nebo někoho z ostatních napadne třeba Hunter, a povalí vás na zem, nemáte šanci se mu sami ubránit a ostatní vám musí bezpodmínečně pomoci. Pokud se tak nestane, sami si tím sníží šanci na úspěšné dohrání mise, lavina zombíků totiž bývá tak prudká, že i jedna mrtvá postava při hře velmi chybí. Pokud se už náhodnou stane, že někdo přece jen zemře, je po čase možné ho oživit, objeví se totiž uzavřen v některé z místností. Samozřejmě je možné ostatním pomoci i jinak a to lékárničkou nebo povzbuzujícími pilulkami. To, že výše napsané může fungovat v singleplayeru je celkem jasné. Počítačem řízené postavy mají jasně dané vám pomáhat, co to jen dá. Ale bude to fungovat i při multiplayerové kooperaci čtyř různých hráčů?

   

Může a to překvapivě dobře. Odehrál jsem několik desítek her s jinými hráči a v podstatě ani jednou se mi nestalo, že bych narazil na někoho, kdo by dlouhodobě výrazně nespolupracoval. Pochopitelně se našel někdo, kdo se zpočátku bezhlavě vrhnul vpřed a nechal ostatní daleko za sebou. Někdo takový byl ale velmi rychle ze svého postupu vyléčen, a jakmile ho dostala některá ze speciálních oblud, hořce litoval, že není nablízku nikdo, kdo by mu mohl pomoci. Hráči tak v podstatě velmi rychle pochopí, jakým způsobem je potřeba se chovat, drží se spořádaně u sebe a vzájemně si pomáhají, léčí se a ochraňují. Jen tak totiž mají šanci dostat se úspěšně až na konec mise. Valve tímto patří velká poklona, že dokázali tak skvěle vybalancovat hratelnost, že kooperace a společné taktizování je jednak zábavné, ale především jde o jedny z nejdůležitějších prvků celé hry.

   

Hraní on-line s ostatními je v podstatě založeno na úplně stejném principu, ve stejném prostředí, jako u singleplayeru. Tím se dostáváme k naprosto unikátní a dodejme i geniální vlastnosti celé hry. Rozmístění zombíků a hlavně jejich útočné vlny nejsou ve většině případů nikdy stejné. Nikdy se tak nemůžete spolehnout na to, že právě z téhle uličky se vyřídí 50 krvelačných bestií, pokud jste to v minulé hře právě zažili. Tím se jednotlivé mise stávají neuvěřitelným způsobem znovu hratelné a i po mnoha dohráních vás tak budou stále bavit. Na ničení takových zástupů potvor jsou samozřejmě zapotřebí i nějaké ty zbraně. Začněme základní nabídkou, což je především pistole, která je společně se svým dvojčetem až překvapivě efektivní a díky tomu, že má neomezené střelivo, mnohokrát i nezbytná. Nesmí chybět brokovnice a lehký samopal. V druhé fázi pak můžete najít útočnou pušku M4, automatickou brokovnici, která je proti vlně zombíků obzvláště účinná a ostřelovačku, se kterou si užijete spoustu explodujících headshotů. A to je bohužel všechno, pokud tedy nepočítáme sporadicky umístěné otočné kulomety. Ačkoliv je radost s každou zbraní zacházet, zkrátka v nás převládá pocit, že bychom si jich zasloužili více. Vše si tak můžeme alespoň občas okořenit molotovem či bombou se zvukovým senzorem, který k sobě přivábí doslova hromadu infikovaných, či si pohrát s kanystrem benzínu a propan-butanovou bombou.

   

Bohužel, jak už je napsáno na začátku článku, misí je dohromady jen 20 a jsou v podstatě velmi krátké. Celý singleplayer nebo multiplayer, jak je libo, tak bez problémů dohrajete za nějaké 3 až 4 hodinky. To je i jedna z hlavních výtek, které ke hře mám, osobně bych považoval za dostačující minimálně dvojnásobný počet misí, neřku-li trojnásobný. Je pravda, že mise se díky zmíněným vlastnostem zase tak rychle neohrají, musíme ovšem zůstat kritičtí a nebrat to jako omluvu k jejich malému počtu. Tím se plynule dostáváme k třetímu hernímu módu, kterým je “Versus”. Podle názvu možná správně tušíte, že se vám dostane příležitosti zahrát si i za některé z uvedených monster. Počet hráčů se tak ze čtyř zvyšuje na osm, přičemž čtyři jsou logicky pořád klaďasové, další čtyři pak představují monstra. Náplň hry zůstává pořád stejný. Stále se čtyři hráči snaží společně probít skrze zástupy zombíků, ale navíc se jim v tom snaží další čtveřice v rolích monster zabránit. Bohužel, i tady si musíme postěžovat na dokonce poloviční počet kampaní, které je v tomto módu možné hrát, a které jsou tedy pouze dvě! Doufejme, že se v tomto Valve pochlapí a později umožní hrát všech 20 misí.

   

Kooperativní režim, ať už za lidi či monstra, je tak v podstatě hlavní nosnou složkou hry. Musím proto velmi vyzdvihnout komunitní vlastnosti programu Steam, přes který budete Left 4 Dead hrát a to i pokud vlastníte krabicovou verzi hry. Můžete si totiž např. ostatní hráče přidávat mezi své přátele, a okamžitě po přihlášení do Steamu vidíte, jakou hru právě hrají a hned tak máte možnost se k nim připojit. Stejnou funkci můžete použít, i pokud již jste ve hře a v podstatě na několik málo kliknutí se okamžitě k někomu ze známých přidat. Samozřejmostí je pak integrovaný textový a hlasový chat nebo třeba možnost prohlížet si u ostatních jejich herní statistiky.

Hra je obohacena i tzv. Achievements, jenž známe spíše z konzolových her. Jde o souhrn 51 speciálních akcí, které pokud se vám ve hře podaří provést, dojde k jejich tzv. odemknutí. Můžete tak ostatním dát vědět, co speciálního se vám ve hře podařilo udělat, za všechny jmenujme třeba dohrání celé kampaně jen s pomocí pistole, či výchovné – věnuj svých prvních 25 lékárniček někomu jinému atp. Některé z těchto prvků jsou pak i velmi náročné na splnění, za všechny opět jmenujme třeba zabij 53.595 infikovaných. Aniž jsme se nějak zvlášť o jejich plnění snažili, podařilo se nám jich během prvního dohrání singleplayerové části odemknout přibližně třetina.

   

Několik slov věnujme i grafickému podání hry. Musíme trochu zmírnit naše předchozí prohlášení, že Source engine už má hodně za sebou. To sice má, jenže svou úlohu pro tuto hru plní skvěle. Nečekejte tedy žádné grafické orgie, protože o tom tahle hra není. Dokonale ponurá atmosféra, strašidelné stíny, výborně využitý potenciál svítilny, to je to, co jsme od ní očekávali a čeho se nám dostalo vrchovatě. To ovšem neznamená, že by grafika vypadala špatně. Obrázky zde v článku jsou dělány na maximální nastavení, které je možné ve hře zvolit. V rozlišení 1280×800 pak hra běhala na slušných 70+ snímcích za vteřinu a při vysokém rozlišení 1920×1200 se počet snímků pohyboval kolem 50. To vše na počítači s čtyřjádrovým Intel Q6600 a GeForce 8800GTX-786.

   

Celkově musíme konstatovat jediné. Left 4 Dead je velmi povedenou a zábavnou hrou. V prvních okamžicích jsme dokonce uvažovali nad absolutní známkou, ale postupem času bylo naše nadšení mírně utlumeno pár nedostatky popsanými v článku. Za všechny jmenujme třeba malý počet misí. Je zkrátka vidět, že i když se podařilo herní náplň vychytat téměř dokonale, na to dokončit všechno už nebylo dost času. Po herní stránce ovšem můžeme Left 4 Dead označit za perlu, která by rozhodně neměla uniknout žádnému příznivci dobrých stříleček. I po několikátém dokončení všech kampaní se u hraní stále dokonale bavíme a ještě dlouho bavit budeme. Hodnocení 90%