Bezkonkurenční příběh, pamětihodná grafika plus atmosféra, kterou si ještě nějaký čas budete pamatovat. Hra Last Day of June nám dává ochutnat romantické chvilky skutečné zamilovanosti, aby nás od naší jediné lásky vzápětí tvrdě oddělila. Vývojáři se ptají – co jste ochotni udělat, abyste zachránili tu, kterou milujete?
Italské vývojářské studio Ovosonico mnoho lidí nezná a člověka může napadnout očividný důvod – vždyť tohle studio zatím vytvořilo pouze dvě herní díla. Na druhou stranu jsou oba herní kousky poměrně zdařilé, zejména pak kouzelná adventurka Last Day of June, která má na kontě již 19 ocenění (viz oficiální stránky hry). Otázkou samozřejmě je, zda ocenění nebyla dána pouze na základě ocenění určitých stránek hry, které však mohou zastínit o něco horší části titulu. Začneme tedy s recenzí, která hru ohodnotí jako celek.
Hra už na první pohled zaujme naprosto famózní grafikou, která se nesnaží být realistická, ale chce být naopak snová, kouzelná a romantická. Last Day of June neboli poslední den června odkazuje na letní období, ve kterém si mladá zamilovaná dvojice užívá romantické chvíle pospolu. Jak už tomu však v příbězích často bývá, osud měl plány jiné. Nečekaná autonehoda uvrhla mladého muže na vozík, zatímco jeho jediná láska událost bohužel nepřežila. Po dojímavém úvodu a brzkém mrazivém zklamání však hráči začne docházet, že existuje naděje.
Zatímco na vozíku cestujeme po domě, nacházíme obrazy, kterých se stačí dotknout, abychom se vrátili do minulosti. Cestování časem je možné opakovaně a postupně se nám odemykají další obrazy, při čemž na každém z nich je jedna postava z místního malého městečka. Námět obrazů není náhodný. Jak se dovídáme hned v úvodu, naše milovaná kreslí náčrty a maluje i obrazy. Má totiž obdivuhodný talent a obrazy v naší domácnosti jsou jakýmsi pozůstatkem, který nelze jednoduše vyhodit do popelnice.
Skrze malířské díla s portréty místních můžeme změnit minulost a tím ovlivnit, jak nakonec vše dopadne. Nejprve se vžijeme do malého uličníka, který si chce hrát, avšak nikdo se mu nechce věnovat. Proto se vyloženě nudí a neustále hledá něco zajímavého, čemu by se mohl věnovat. Jedna z možných variant je, že si začne hrát s míčem a psem, při čemž míč může skončit na cestě, kde pro něj půjde, zatímco projíždějící vůz se chlapci pokusí vyhnout a nabourá. Právě na nás tedy je, ovládat chlapce a najít si jinou zábavu, aby k onomu neštěstí nemohlo dojít.
Jenže brzy zjistíme, že pokud změníme minulost, změní se příběh i ostatních postav. Jinými slovy, jakmile odvrátíme jednu nehodu, vzápětí se objeví jiná. Postupně tak prožíváme příběh jednotlivých postav a snažíme se osud změnit tak, aby ve výsledku vše dopadlo dobře. Nevíme přitom, zda je to vůbec možné, a tak nezbývá než se snažit a udělat vše proto, abychom svou milovanou i naše stále nenarozené miminko zachránili. Pro úplnost zmiňme i ostatní postavy, ve hře jich totiž není moc. Jedná se o mladou dívku, která byla dříve zamilovaná do našeho hrdiny a nyní se z města plánuje odstěhovat. Začíná se tedy balit a připravovat na cestu. Jenže k bezpečnému přivázání beden s věcmi na autě potřebuje provaz, který zároveň chce i dříve zmíněný chlapec, aby si mohl hrát s létajícím drakem a nehrál si s „nebezpečným“ míčem. Už vám jistě začíná docházet, že vše je navzájem propojené a situaci nelze vyřešit jediným zásahem do minulosti. Na situace, které prožijeme s jednou postavou, přitom následně narážíme při hraní s jinými, což je vcelku zajímavé a poutavé.
Třetí postavou je starší pán, potomek rodu myslivců, který si zakládá na hrdosti svého rodu. Když tedy přiletí pták a ukradne nejdůležitější medaili rodu, ihned popadne pušku a začne jej nahánět po okolí. Právě on je zároveň vlastníkem buldoka, který sice vypadá hrozivě, ale svou duší je roztomilý a hravý. O vyloženě loveckém psu tak nemůže být ani řeč. Poslední postavou (pokud nepočítáme hlavní dvojici) je hodný dědeček, který vlastně nemá, co na práci, a tak se potlouká kolem a zapojuje se do různých situací.
V případě vžití se do některé z postav s ní z pohledu třetí osoby chodíme po zdejším světě a provádíme různé interakce s okolím. Bohužel ne vždy je zřejmé, kam jít nebo co dělat, a tak se občas musíme po okolí potulovat až zbytečně dlouho. Jakmile provedeme dostatek interakcí, které dle nás povedou k lepšímu konci, můžeme určitou činností onen den ukončit a hra nám ukáže, jak vše s tímto nastavením dopadne. Dobrou zprávou je, že možnost hrát za jednotlivé postavy se odemyká postupně, takže nemusíme zbytečně bloudit a víme, čí postavy vyřešit jako první.
Samotné hraní mi místy bohužel přišlo trochu těžkopádné a matoucí. Často jsem bloudil kolem a nevěděl, jak příběh posunout dále. Mnoho interakcí je přitom pouze pro zpestření, kdy jsou například rozmístěny hologramy se vzpomínkami a doprovodným ozvučením (například smíchem naší milované dívky při nějaké radostné události). Rozhodujících interakcí je o poznání méně a někdy je třeba přemýšlet více, než by se dalo očekávat. Osobně si myslím, že by téhle hře více slušelo, kdyby více plynula, nechala nás ponořit se do příběhu a nepřerušovala famózní příběh tím, že se každých 15 minut zasekneme na tom, že nevíme, jak pokračovat. S tím se pojí i určitá frustrace a vyšší šance, že mladší hráči další postup prostě nenajdou (nebo jim dojde trpělivost a hru vypnou). Pokud jste v koncích, lze jedině snad doporučit najít gameplay hry na Youtube a podívat se, jak lze situaci vyřešit. Jde však až o poslední možný krok a rozhodně se nejdříve pokuste vše vyřešit samostatně. Postupování pouze dle nápovědy by totiž hru mohlo uvrhnout do nudného filmu, který především sledujete a příliš se nezapojujete.
Že je grafika uměleckým dílem sama o sobě, vám jistě nemusíme napovídat. Lze tak usoudit z okolních obrázků či videí. Jak už bylo zmíněno výše, hra probíhá v animované kouzelné grafice a jako takovou je nutné ji brát. Občas možná chybí o něco více detailů, ale v souhrnu hráči budou z téhle grafiky víceméně nadšení. Snad ještě lépe dopadlo ozvučení, které je velmi kvalitní i realistické a třeba ze smíchu vaší (dočasně) zemřelé ženy vyloženě běhá mráz po zádech. Ve hře se vlastně přímo nemluví a postavy maximálně něco krátce zamumlají, avšak z kontextu je zpravidla zřejmé, o čem mluví.
Last Day of June je originální herním titulem, který zaujme nejen emocemi nabitým příběh, ale také nezapomenutelnou grafikou a bezchybnou audio stránkou. Ačkoliv interakce jsou zajímavé, nejsou natolik intuitivní, jak by v tomto typu hry být měly. To bohužel brzdí jinak parádní jízdu příběhem, na který hned tak nezapomenete. Od nás hra dostává 8 bodů z deseti a doporučení pro každého, kdo má rád osudové příběhy s náplní lásky.
