Kinect – recenze ovladače a Kinect Adventures

Po řadě let vývoje, uvolňování detailů a lákavých videí jsme se konečně dočkali a Kinect, dříve nazývaný Project Natal, se dostal začátkem listopadu do prodeje. K dnešnímu dni objem prodaných kusů již pokořil milion a my se podíváme v této recenzi na hardwarovou stránku, jeho fungování v praxi a také na hru Kinect Adventures, která je součástí balení.

Možností jak můžete získat Kinect se nabízí několik. Pokud jste již majiteli konzole Xbox 360 nebo Xbox 360 Slim, můžete si zakoupit samostatné balení ovladače, který je možné ke konzoli připojit. Druhou možností je zakoupit bundle balení přímo s konzolí, tedy její Slim verzí. Druhý způsob zajišťuje, že máte vše v kompletním balení a najednou, a tak není nutné nic řešit, jen zapojíte vše dohromady. V našem případě se jednalo o první variantu a ovladač Kinect jsme připojili ke starší verzi konzole. Rozdíl oproti připojení k nové Slim verzi je v tom, že je třeba připojit Kinect adaptérem do zásuvky, zatímco Slim zvládne ovladač napájet přímo ze speciálního portu na zadní straně konzole. Dále je u starší verze nutné využít redukci na klasické USB a následně ho připojit do zadních USB portů, přední nejsou podporovány. Trochu problémů to může způsobit v případě, že používáte například wifi adaptér. Ten musíte pak zezadu přesunout do předního USB, k čemuž je také přiložen drobný kabílek. Zapojení Kinectu tedy není nijak náročné a zvládne to naprosto každý.

Samotný ovladač se někomu, kdo ho vidí poprvé, může zdát relativně velký – má přes 20 centimetrů na délku a čelní strana Kinectu je osazena trojicí kulatých otvorů, z nichž dva jsou senzory hloubky a ten třetí je klasickou, trochu lepší webkamerou. Celý přístroj je vyveden v černém lesklém plastu, který vypadá luxusně, ale trpí tím, že je na něm vidět sebemenší smítko prachu. Pokud ale máte stejně barevnou televizi, bude k němu perfektně ladit a rozhodně ho můžete nechat v obýváku trvale zapojený beze strachu, že tím utrpí vzhled vašeho pokoje. Jedinou drobností je potřeba vypořádat se s kabeláží, která u starší verze čítá dvojici kabelů. Kinect by měl být podle příručky umístěn zhruba ve výšce metru až metru a půl a tak je možné jej položit pod televizi, případně přidělat na vrch televize. K tomu je potřeba speciální držák, který se dodává samostatně a nejsme si jisti, jak jednoduché ho bude u nás sehnat. Dále je třeba dostatek prostoru před televizí, příručka opět zmiňuje zhruba 2,5 až 3 metry prostoru přímo proti ní. Do stran stačí méně místa, protože se budete pohybovat maximálně o krok na obě strany. Více prostoru do stran budete potřebovat pouze v případě, že budete chtít hrát dva a chcete zabránit tomu, abyste si navzájem ublížili. Důležité je především to, aby vás Kinect viděl od hlavy až k patě. S místem bude asi docela problém, a to především v panelákových bytech standardních rozměrů, ale Kinect je docela benevolentní a tak netrvá tvrdošíjně na přesných rozměrech prostoru a zabírá vás dokonce i ve chvíli, kdy budete stát na sedačce nebo třeba na posteli.

Nyní už je vše zapojené a místnost je vyklizená, takže můžeme Xbox zapnout. Jako první věc je update, který je třeba provést, aby Kinect začal fungovat. Po jeho provedení vás přivítá přepracovaný dashboard (ovládací rozhraní Xboxu), které obsahuje také část, jež se dá ovládat pouze pohyby těla. Kinect je dále třeba pro správnou funkčnost nakonfigurovat, což trvá asi deset minutek, kdy Kinect rozpoznává vaše tělo a obličej, osahává si prostor pomocí kalibrační kartičky, kterou držíte v různých pozicích, kontroluje si okolí pomocí automatického naklápění nahoru a dolů a také pomocí mikrofonu a reproduktorů měří hlučnost místnosti pro použití hlasového ovládání. Pokud se vám vše povede správně, Kinect vás před televizí automaticky rozpozná a přihlásí do hry, a dokonce pokud mu necháte rozpoznat obličej, dokáže vás automaticky přiřadit k vašemu gamertagu. Jakmile je vše provedeno, můžete na Kinect zamávat a on vás automaticky přepne do speciálního menu, o kterém jsme již psali. Zde můžete položku vybrat pouze tím, že na ni ukážete dlaní (ty bere Kinect jako ovládací prvky) a potvrzení provedete podržením dlaně na daném tlačítku po několik vteřin. Tento systém potvrzování je sice pohodlný, ale někdy je docela zdlouhavý a klasické potvrzení tlačítkem ovladače, které můžete také použít, je přeci jen rychlejší. Pro ovládání menu je tedy stále pohodlnější ovladač.

Samotné ovládání jsme prozatím vyzkoušeli pouze na přiložené sadě hříček nazvané Kinect Adventures. Pro ty se tento systém ovládání hodí tu více tu méně, ale dá se vše v pořádku hrát. Zatím si tedy neumíme představit využití pro nějaké náročnější a plnohodnotné hry, ale snad nám to budoucnost dokáže. Na příští rok už se totiž začínají připravovat klasické tituly jako oznámená závodní hra Forza Kinect nebo nový titul s tématem Star Wars. Aktuálně máte možnost si zakoupit ještě roztomilé Kinectimals se zvířátky, sportování s Kinect Sports, Dance Central, což je prozatím zřejmě nejlepší hra pro Kinect, Fighters Uncaged a mnohé další. Všechny hry, ke kterým se brzy dostaneme, si zrecenzujeme ve zvláštních článcích a tentokrát, v souvislosti s prodejní verzí Kinectu, se podíváme blíže na Kinect Adventures, které jsou součástí každého prodejního balení.

Kinect Adventures

Kinect Adventures je kombinace pěti dobrodružných hříček, které můžete hrát buď jako jednoduchou kampaň, kde postupně procházíte jednotlivými typy a stále se vám zvyšuje obtížnost, nebo jako jednotlivé hry, kde si zvolíte to, na co máte zrovna chuť. Celá hra je přizpůsobena tomu, abyste ji mohli pohodlně ovládat bez potřeby ovladače a veškeré ovládací prvky jsou dostatečně veliké a přehledné.

První a asi nejzábavnější z pětice miniher, které můžete hrát, je sjíždění divokých řek na raftu. Váš avatar stojí na raftu, žene se rozbouřenou vodou a vy jej pomocí úkroků do stran ovládáte a na vhodných místech pomocí výskoku skáčete i s raftem. Nemusíte se ale bát, protože z raftu se nedá spadnout, ani nijak jinak hru nedohrát, ale vaším cílem je v průběhu závodu posbírat co nejvíce hvězdiček, které jsou na více či méně dostupných místech. Tato minihra se dá hrát i ve dvou a zde se právě skvěle projeví perfektní rozpoznávání Kinectu. Kdykoliv stačí, aby druhý hráč přišel do záběru, Kinect ho bez zastavení hry rozpozná a ihned připojí do hry, tedy naskočí s vámi na raft. Dále budete hrát společně a pokud vás to nebude bavit, zkrátka odejdete ze záběru. Pokud byste ale uskočili mimo záběr v zápalu boje, Kinect vás jemně upozorní, že se máte vrátit zpět, ale hru nepřeruší a vše tak probíhá velmi plynule.

Druhá a opět zábavná hra je Rally Ball. Je to taková 3D variace na arkanoid, kde svým tělem odrážíte míče a rozbíjíte cihličky. Z některých cihliček vypadnou také bonusy v podobě dalších míčů a k jejich odrážení můžete využívat naprosto celé tělo. Opět jde o to rozbít jich co nejvíce a v co nejrychlejším čase. Dále tu máme Reflex Ridge, jedinou z nabízených her, která se dají hrát ve dvou proti sobě. Je to jízda po kolejích na malé plošince a vyhýbání se různým překážkám v co nejrychlejším čase. Předposlední je minihra nazvaná 20 000 leaks, ve které jste uzavřeni do skleněné krabice na dně moře a zákeřné ryby vám dělají díry do skla kolem vás. Vy musíte za pomoci všech svých končetin díry ucpávat tak, abyste se neutopili a snažit se vydržet co nejdéle. Nu a nakonec poslední a úplně nejslabší minihra Space pop. V té pomocí rukou poletujete ve vzduchoprázdnu a snažíte se rozbít všechny bublinky, které se objevují v okolí. Tato minihra je naprosto nezábavná a po jejím vyzkoušení ji už zřejmě nikdy nepustíte. Ostatně ani v kampani se na ni moc nebere ohled.

Kinect Adventures jsou sice na první vyzkoušení zábavné, ale velmi brzy se omrzí. Více než co jiného je to spíše taková technická demoverze, která slouží k tomu, aby vám předvedla, co všechno je schopen ovladač dokázat. A že toho dokáže skutečně hodně, na to se můžete spolehnout. Ovládání všech miniher funguje velmi přesně a pokud máte dostatek prostoru, nebude trpět ani výpadky. Výhodou je, že ovládání je skutečně přirozené a primitivní a můžete do něj zapojit naprosto každého od malého sourozence až po rodiče, kterým není třeba vysvětlovat, jak se používá ovladač, ale do hry vstoupí naprosto přirozenými pohyby bez zatížení nějakým hardwarem. V tom je velký potenciál Kinectu především pro rodinné a party hry. Navíc během hraní dělá v určitých momentech snímky, které vám na závěr ukáže s vtipnými komentáři (bohužel jen v angličtině) a pak je můžete sdílet se svými přáteli.

Na závěr je tu zásadní otázka, zda si Kinect koupit nebo ne. Na tu je trochu rozporuplná odpověď, protože Kinect je zcela určitě přelomové zařízení, které si zaslouží pozornost, ale bohužel zatím není dostatek her, které by jeho schopnosti využily. Je sice možné sportovat, hladit zvířátka nebo tancovat v Dance Central, ale to je tak vše, pokud nebereme multimediální možnosti v chatování, které bych ale řekl, že u nás používá minimum lidí. Her, které Kinect využívají je jako šafránu a dokud nezačnou vycházet pořádné tituly bude Kinect jen technický výstřelek za poměrně vysokou cenu těsně pod 4000 Kč. Oproti ostatním recenzím tentokráte nebudeme Kinect hodnotit žádným bodovým hodnocením, ale obrázek by si každý měl udělat sám. Samozřejmě brzy se podíváme také na dostupné hry, které klasicky ohodnotíme a uvidíme, zda nějaké stojí za to Kinect kupovat.