Handheld PlayStation Vita si v žádném případě nevede tak dobře, jak by si Sony nejspíše přálo. Ani náhodou to ale neznamená, že by se jeho prodeje ještě neměly šanci vzpamatovat, neboť k tomu mají příležitostí doslova hromadu. Zanedlouho se kupříkladu dočkáme vydání konzole PS4, která si s Vitou rozumí v mnoha různých směrech a která zajistí, že si na malé obrazovce budeme moci skrze Remote Play dopřát AAA titulů včetně kusů jako Assassin’s Creed IV: Black Flag. Poté nám byl nedávno představen přístroj PS Vita TV, s nímž si nebude problém zahrát hry z konzolí PS Vita a PSP na televizní obrazovce za doprovodu klasického ovladače DualShock. Zapomenout bychom však neměli ani na řadu skvěle vypadajících her, jež exkluzivně na tuto malou konzoli čas od času vycházejí. K těm patří i FPS Killzone: Mercenary, na nějž se podíváme v dnešní recenzi.
Nové pokračování série Killzone je vyvíjeno studiem Guerrilla Cambridge, jež byste ale ještě před pár lety našli jedině pod názvem SCE Cambridge Studio. Už tehdy však vyvíjelo hry exkluzivně na konzole od Sony. Před rokem 2000 vývojáři z něj stihli položit základy série MediEvil, která to dotáhla až na handheld PlayStation Portable, přestože se po cestě nestihla zastavit na PS2. Z rukou těchto tvůrců se tam ale přesto ukázalo hned několik kousků včetně her Primal, Ghosthunter a 24: The Game. Následně byste si mohli z jejich rukou vzpomenout na PSP verzi série LittleBigPlanet, načež už jsme se bohužel ničeho většího kromě pár projektů pro PS3 a výpomocí s hrami jiných studií nedočkali. Spolu s novým jménem ale studio zaručeně odhodlá odstartovat i nějaké ty nové značky.
Hra nás vkládá do těla žoldáka jménem Arran Danner. Tomu zpočátku záleží výhradně na penězích, takže nehledí na to, zda mu zakázky zadává ISA či Helghast, dokud je v nabídce zahrnutý dostatečný výdělek. Při jedné z misí, která se týká evakuace Vektana Ambassadora a jeho rodiny, však zjistí zajímavý fakt. Osud celé války může záviset na jediné osobě – Ambassadorově nejmladším synu. Obě strany se tak za každou cenu chtějí k synkovi dostat a převzít jej do své moci. To už se však náš hlavní hrdina zamýšlí nad tím, zda výhra v několikaleté válce skutečně stojí za to, co by kvůli ní bylo třeba vykonat. Na první pohled příběh možná vypadá na to, že má dobrou zápletku, ačkoli se ve skutečnosti poněkud ztrácí v pozadí a do popředí vystupuje hratelnost. To je však jedině dobře.
Tento kus navazuje na originální Killzone z roku 2004. To kromě jiného znamená i to, že se v ní setkáváme s hned několika událostmi, které nás potkaly dokonce i při hraní zbylých dvou dílů, jež se na trh dostaly v letech 2009 a 2011. Akce se sice odehrává ve stejných prostředích, samotné úkoly jsou však vzhledem k tomu, že zastáváme roli žoldáků, mnohem svobodnější a zároveň obtížnější, protože v tom jsme většinou na vlastní pěst. Když se každopádně podíváte kolem sebe, neuvidíte nic než ztrýzněné prostředí, které působí nečekaně temně a jistým způsobem možná až děsivě. Z pohledu nepřátel a dalších prvků se nicméně Killzone: Mercenary plně oddává zbytku série a nijak se z průměru hlavu vystrkovat nesnaží.
Soubojový systém zde funguje stejně jako na klasickém PlayStationu. K dispozici máte neustále dvě zbraně, z nichž je jedna objemnější a druhou většinu času zastává klasická devítka. Můžete mířit, můžete střílet, můžete cokoliv. Hra vám dokonce tak trochu pomáhá, abyste se měli šanci trefit, což vám však příliš významně ve snažení se nepomůže, takže, pokud neumíte ovládat FPS na gamepadech, se vám nebude dařit ani v tomto případě. Krycí systém bohužel ničím speciální není a dokonce se ani nemáte šanci přilepit k překážkám, takže je třeba spoléhat se na to, že si vyberete dobré místo a skrčíte se k zemi dostatečně nízko. Pokud nicméně preferujete boj na blízko doplněný o plížení se, ani na vás tento kus nezapomíná. Pouze bude třeba po každém útoku třeba počítat s manipulací s dotykovou obrazovkou, po níž už ale přijde čas na brutální usmrcení všech protivníků.
Každé zabití se vám odmění určitým počtem peněz, jež můžete následně využít u některé z prodejních stanic, které jsou rozmístěny náhodně po každém z levelů. A co pěkného si na sebe bude moci váš hrdina navléknout? Vaším hlavním cílem bude pravděpodobně jen a jen vylepšování zbraní, i když je k dispozici i nákup kvalitnější zbroje, za níž si ale pořádně připlatíte a ještě se poté budete o něco hůře pohybovat. Systém vylepšování zbraní funguje relativně jednoduše. Po výběru zbraně si nakoupíte ty bonusy, o které máte zájem, nebo si počkáte a koupíte si zbraň úplně novou, s níž bude zabíjení ještě efektivnější, ačkoli vám potrvá, než si na ni vyděláte, protože bývají zcela nové kusy v porovnání se zlepšováky těch stávajících ohromná nálož na vaši peněženku.
Zajímavou featurkou je nákup speciálních schopností, které se sice načítají několik minut, ale až se načtou, nadělají v nepřátelských řadách obrovskou paseku. Některé fungují naprosto obyčejně a vlastně vás jejich využívání ani nebude trápit, jiné si však zcela zamilujete. Podívat se na bojiště z výšky a seslat na nepřátele obrovské světelné paprsky, po jejichž útoku z nich nezbyde nic než prach, zní kupříkladu skvěle a v pohybu to vypadá ještě mnohem lépe. Nebo se můžete vžít do létající kuličky, doletíte s ní přímo před nos protivníkovi a rozstřílíte mu obličej tak, že ho ani jeho vlastní stvořitel nepozná. I takové exekuce vám Killzone: Mercenary dopřeje a zábava z hraní se díky nim neskutečně prohloubí, protože je budete chtít vyzkoušet absolutně všechny.
Do jisté míry nás trápilo to, jak si vývojáři poradí s ovládáním. Tlačítek je na Vitě přece jenom o trochu méně a menší páčky znesnadňují pohyb v podobném typu her, pokud není dostatečně dobře zvládnuta jejich citlivost. Titul se naštěstí ovládá skvěle a dokonce byla využita i zadní dotyková plocha přístroje, i když možná ne tolik, jak bychom si přáli. V zásadě vám totiž pouze usnadní sprintování vpřed. Při hraní se tu a tam setkáte s drobnými bugy, jež se ale dají rozhodně bezproblémů přehlédnout. Když však nastane situace, že nemáte dostatek nábojů k zabití nepřátel a nikde kolem vás není možnost jejich doplnění, takže musíte spáchat sebevraždu, protože neexistuje možnost, jak danou misi dokončit, něco tady trochu smrdí.
Grafická stránka her na PS Vitě obvykle bývá velice dobrá, takže jsme se nijak nebáli toho, že by se Killzone: Mercenary z jejího pohledu nevyznamenalo. V tom jsme měli samozřejmě pravdu, ačkoli jsme se čas od času setkali s pády snímků za sekundu, které však uprostřed akce ani nestojí za pozornost. Soundtrack a dabing hrají také na vysoce kvalitní strunky, takže, pokud hry hrajete především kvůli audiovizuálnímu kabátku, budete z tohoto kousku nadšeni. O to zde ve skutečnosti však ani náhodou nejde a naším hlavním zájmem je bez diskuze hratelnost, o níž jsme se již zmínit stihli.
Killzone: Mercenary je klasickou střílečkou, jež v porovnání s jinými prakticky nic nového nabídnout nemůže. Využívá sice hromádky zajímavých funkcí, na něž se ale při hraní téměř nedostane. Z pohledu příběhu se do tohoto kousku také tak úplně ponořit moci nebudete a technická stránka tíhu pozornosti unést sama nemůže. Rozhodně však jde o kvalitní kus zasluhující si pozornost veškerých hráčů, kteří mají po ruce PlayStation Vitu, ačkoli je přehnané říci, že se kvůli němu vyplatí si tuto kapesní konzoli kupovat. Hra si od nás odnáší 75 % s tím, že věříme, že existují tvůrci, jimž se podaří na Vitu vytvořit něco ještě zajímavějšího a originálnějšího, díky čemuž se konečně zvednou prodeje a bude možné říci, že Sony vytvořilo handheld, jemuž se povedlo povýšit hraní na kapesních konzolích o úroveň výše.
