Killzone 3

Akční hry jsou v dnešní době rozhodně nejpopulárnějším žánrem. Jak na počítačích, tak konzolích dominuje především každoroční série Call of Duty, ale i celá řada dalších her se v tomto žánru dokáže slušně uživit a prosperovat. CoD hraje většina fanoušků stříleček z první osoby a ve skutečnosti mu nemůže hra, která vychází jen na jednu platformu, naplno a v globálním měřítku konkurovat. A právě proto zde probíhá ještě jeden souboj – mezi Sony a Microsoftem. Zatímco druhý jmenovaný prosazuje na svém Xboxu360 výhradně akční hit Halo, Sony to na PlayStation 3 zkouší hned několika tituly. Sérii Killzone bychom ale označili jako nejprůbojnější, protože jejich další akce jako Resistance nebo SOCOM přeci jen stojí trošku ve stínu tohoto známějšího hrdiny. Třetí pokračování Killzone bylo hodně očekávané, na loňských veletrzích jsme ho pečlivě sledovali a minulý týden se hra konečně začala prodávat. Dokázala splnit velká očekávání, nebo se to tentokrát tak úplně nepovedlo?

Začněme tradičně povídáním o příběhu. Tedy relativně nejslabším prvku minulých her, což se bohužel potvrzuje i v Killzone 3. Nedá se říci, že by bylo dění úplně nezajímavé, naopak třeba samotný úvod hry se nám moc líbil a dokázal zapůsobit, ovšem kouzlo rázem vyprchalo. Story postrádá nějaké hlubší zápletky a překvapivé rozuzlení, čímž si nedokáže hráče udržet napnutého a dychtícího po dalším pokračování a dění. Navíc je absolutně předvídatelný. Hra v podstatě přímo navazuje na druhý díl a dostáváme se zde na planetu Helghast, kde pokračujeme v řekněme rozdělané práci jednotek ISA. Pár dobrých a takzvaně zapamatovatelných okamžiků jsme zde našli, ale přesto jsme touto částí Killzone 3 vesměs zklamáni.

Už v minulém odstavci jsme lehce nakousli samotný úvod do hry. V něm hned začíná pořádná akce, v jejímž středu jsou naši známí hrdinové Sev a Rico a rázem se dostávají do drsných přestřelek. Zpočátku na vás čeká klasický tutoriál (pro hráče Killzone 2 možná až příliš zdlouhavý), ale pak už se vydáte vstříc pořádným přestřelkám i soubojům s bossy. Přesuňme se tedy přímo do akčních pasáží, abychom si řekli, jak se povedlo zpracování toho asi nejdůležitějšího – samotných přestřelek. Musím se přiznat, že základní schéma nastavení ovladače mi opravdu nevyhovovalo, naštěstí si lze vybrat z několika alternativ. Protože třeba nastavení R3, tedy zmáčknutí pravé analogové páčky pro zaměřování se ukázalo být značně nepraktické a pomalé. Tvůrci ze studia Guerrilla Games si uvědomili jednu věc, kterou se rozhodli změnit – hlavní hrdina Sev není nesmrtelný obrněný tank, do něhož by mohli nepřátelé vystřílet dva zásobníky a on z toho vyvázl úplně bez újmy. Tvůrci se nás proto snaží motivovat k využívání systému krytí, což nebývalo zrovna doménou minulých dílů. Bohužel jeho implementace mne úplně nenadchla a jen těžko by obstál ve srovnání s jinými hrami, natož pak mistrem v tomto směru, Gears of War na Xbox360.

Přesto můžeme s klidným svědomím prohlásit, že hratelnost jako taková se vydařila. K dispozici máte klasickou nabídku zbraní a větší důraz je tentokrát kladen i na využívání útoků nablízko. Občas je zkrátka lepší  naběhnout k nepříteli, který je schovaný hned za rohem, a podříznout mu hrdlo, než se ho snažit trefit. A užijete si navíc hodně brutální chvilky, Sev totiž zvládá práci s nožem vskutku bravurně. Na první pohled možná malou změnou, která se ale razantně podepsala na hratelnosti (tentokrát naštěstí v dobrém slova smyslu) je odlišné tempo hry. Pokud jste hráli Killzone 2, pak si určitě pamatujete na relativně pomalou chůzi a schválně zpomalené otáčení se do stran, čímž chtěli tvůrci navodit pocit realistického zpracování. To pro tentokrát vzdali a hře to prospívá. Do velké míry se tak celý styl hratelnosti podobá klasičtějším akcím (alá právě třeba Call of Duty nebo Medal of Honor), ale to nevidíme na škodu. Prostě Killzone 3 můžeme označit jako vcelku moderní a konečně i svižnou akci. A přestože zde najdete již zmíněný systém krytí, stále se řadí do skupinky her, u nichž se nám nejvíce osvědčil rambo styl. Zkrátka zapomeňte na nějaké schovávání a postupné odstřelování protivníků jednoho po druhém – tady platí, že nejlepší obranou je útok. Nemusíte mít ani strach z nedostatku munice, každou chvíli totiž narážíte na speciální bedny, v nichž si lze doplnit munici do všech svých zbraní. Nutno podotknout, že tyto bedny obsahují nekonečně munice. Novinkou se stala možnost čapnout těžké kulomety, které jsou umístěny na některých místech a vzít si je s sebou. A s nimi se dá udělat panečku paseka!

Hlavní a stěžejní singleplayerová kampaň nepřekvapí svojí délkou, podle trendu dnešních konkurentů nabízí zábavu na nějakých šest hodin. Postupně se vydáte do vcelku rozmanitých prostředí, ale docela nás udivila jejich různá úroveň zpracování. Zatímco někde na vás dýchne skvělá atmosféra a povedlo se navodit i známou filmovou velkolepost, jindy jde o prosté a vcelku nezáživné koridory. Zpestřením se staly mise v autech. Někdy sedíte za volantem, ale častěji obstaráváte do důležitější – těžký kulomet. Určité osvěžení tyto „odbočky” dokázaly zajistit, na druhou stranu všechno jsme to viděli už mnohokrát v jiných hrách a Killzone 3 tomu nepřidává ani chlub nového. Asi těžko se najde někdo, koho by tyto sekvence dokázaly kdovíjak nadchnout nebo ohromit.

Velkou novinkou pro celou sérii, o níž tvůrci mluvili dokonce jako o naprosto přelomové featurce, se měl stát jetpack. Loni na E3 jsme si s ním dokonce vyzkoušeli hraní a vcelku nás nadchnul. Právě proto trošku nechápeme, že ho lze nakonec používat pouze v jedné jediné úrovni. Pokud jste se tedy těšili na to, jak budete prolétávat celou hrou, chyba lávky. Přitom se nám tak líbil! Okamžitě a s otevřenou náručí bychom vyměnili třeba nějaké úrovně v autech právě za poletování s jetpackem. Škoda, u zrovna asi nejlákavější inovace (i když také známá z desítek her) zde nebyl využití potenciál ani zdaleka naplno.

Velkým lákadlem Killzone 3 měla být podpora pohybového ovladače Move. Právě Killzone 3 se totiž stává de fakto první velkou hrou, která přichází přímo s možností hrát se „svítící kouzelnou hůlkou”. Musíme se přiznat, že jak jsme Move zpočátku zkoušeli, měli jsme sto chutí ho zase vypnout a vzít do ruky ovladač. Ale vám rovnou doporučíme – nedělejte to a chvíli trénujte. Po pár minutách si na něj zvyknete a čím déle trénujete, tím líp vám to půjde. Protože nakonec jsme si ho oblíbili a můžeme s klidným svědomím říci, že Killzone 3 dokazuje využití PlayStation Move i pro hardcore hráče. Můžete například pohotově a pouhým pohybem udeřit ránu protivníkovi na blízko, ale především lze během hraní současně jít a pohybovat pohledem. Zážitek tak ve finále v tomto směru připomíná hodně hraní s klávesnicí a myší, kdy prostě tlačítka WASD vystřídala analogová páčka a místo ježdění myší tady pohybujete ve vzduchu Movem a zaměřujete s ním. S integrací této podpory jsme tedy rozhodně spokojeni.

Po vizuální stránce Killzone 3 rozhodně dokáže zaujmout. Ale jde o ukázku toho úplně nejlepší, co se zatím na konzoli PlayStation 3 objevilo? Vývojáři si dokázali zajímavým způsobem pohrát se všemi úrovněmi, i když tedy některé jsou trošku slabší a nejde pořád o nepřerušovanou podívanou na té nejvyšší úrovni. Bohužel grafika není úplně všechno a třeba v detailech mohli tvůrci zajít ještě trochu dále. O krásnou podívanou se stará také celá řada hollywoodských efektů, podtrhuje to pak vynikající ozvučení. Přestože se nám tedy po audiovizuální stránce hra líbila, něco jí prostě chybělo – vaším očím i uším se totiž zalíbí, ale do srdcí prostě nedokáže prostoupit tak, jako třeba Uncharted 2.

Multiplayer Killzone 2 si někteří hráči oblíbili, jiní ho zase nesnášeli a měli celou řadu výhrad. Musíme uznat, že tady byly provedeny vcelku velké změny, i když se stále hra snaží držet odstup od klasik jako je Call of Duty. Přesto sem zabudovali systém progresu a různých herních stylů. Vyberete si tak svoji classu, za níž hrajete, sbíráte zkušenosti… no však to znáte ze všech jiných her. Tvůrci hned po uvedení hry do prodeje přišli s prvním patchem, přesto tedy budete mít z počátku v multiplayeru asi problémy, hráči s vyšším rankem totiž mají dost navrch. Ale to se časem podá a budete si online režim užívat. Kromě klasického deathmatche se nabízí i dvojice týmově laděných módů. Řekli bychom, že multiplayer vám vystačí na dost delší dobu než šestihodinový single. Na druhou stranu kampaň by bylo zábavné procházet klidně znovu ve dvou, jen škoda, že kooperace je podporována pouze v rámci split-screenu a nelze ji hrát s kamarádem z druhého kouta republiky (nebo světa) online.

Killzone 3 se nakonec nestalo žádnou převratnou akční hrou, která by něco změnila na žánru akčních stříleček. Na druhou stranu o kolika titulech z této oblasti můžeme něco takového říci, že? Přestože jde tedy o takové trošku překopané Killzone 2, my jsme spokojeni a dobře jsme se bavili. Určité body k dobru navíc musíme přičíst i za slušně odvedenou práci se zabudováním podpory pohybového Move, který zde funguje podle našich představ. Nakonec jsme se rozhodli pro hodnocení 82 %, jež by mělo vyjadřovat naši spokojenost, na druhou stranu odráží menší povzdech nad nezáživným příběhem a místy poněkud kolísající propracovaností úrovní a absencí čehokoli nového.