Vítejte na mírumilovné planetě AR-Y 26. Nikdo o ní nic neví, ale vám jako jedinému obyvateli vesmírné rakety musí stačit informace, že podmínky na ní jsou víceméně podobné Zemi. A jaký je tedy váš úkol? Prohledat blízké okolí, skenovat každou zajímavost a vyhledat náhradní palivo, se kterým dopravíte raketu zpět na Zemi, kde na vás čeká nekonečná sláva. To zní přeci snadně, ne?
Je příjemné, jak se Journey to the Savage Planet nebere vůbec vážně. Od prvních vteřin ve vesmírném modulu přes první krůčky na neznámé planetě je vše zabaleno do tak pohodového rázu, že ani největšího pesimistu nemůže uvíznutí na neznámém místě z důvodu absence paliva naštvat. Berte prostě život, jaký je. A že ho na planetě AR-Y 26 je dost a je naprosto jiný, než na co jsme na Zemi zvyklí. Některé rostliny tu požírají nepozorná zvířata, medúzy se pohybují vzduchem, jako kdyby zapomněly, že existuje gravitace, a každá na první pohled podezřelá věc stojí za oskenování.
A to je naší hlavní prací. Skener je dobré si vyvolat při každém novém objevu. Může to být zvláštní druh rostliny, podezřelé bubliny na skále nebo pětimetrová příšera, co na nás hází kamení. Vše stojí za oskenování, nejenže to zvýší naše statistiky, ale především nám lodní počítač dá o každém oskenovaném objektu novou informaci. Na první pohled tak malou loučkou rákosí, kterou bychom jinak běžně prošli, scanner označí za temeno obří nestvůry, která jen čeká na svou oběť. A tak je tomu na planetě AR-Y 26 se vším.
Samozřejmě kromě skeneru nám přijdou do rukou i zbraně a další vychytávky. Základní pistole s neomezenými náboji stačí na většinu agresivních tvorů, ale někteří mají silnější vyřídilku a odstranit je z cesty musíme jinou strategií. Například masožravé rostliny, které rády hradí cestu v úzkých puklinách skály, lze odstranit tak, že je nakrmíte. Jednou plechovkou přídělového jídla nalákáme nějakého chudáka tvora blízko masožravky a po jednom hlasitém polknutí je cesta volná.
Důležité je také sbírat suroviny, které můžeme v naší mateřské lodi přeměňovat na vylepšení. Během hry se nám tak do rukou dostanou další vychytávky, jako je jetpack pro krátké přelety nebo vystřelovací hák s lanem na zdolání vrcholků hor. Statistiky zdraví a kondice se nenavyšují přes vylepšení, ale objevováním skrytých oranžových vajíček, do kterých je potřeba se zakousnout.
Vracet do lodi se musíme opravdu často. Smrt v Journey to the Savage Planet nás sice přemístí na loď automaticky, ztratíme však všechny nasbírané prvky, co máme právě u sebe. Ty lze po smrti opět dojít sebrat. Na loď naštěstí nemusíme chodit vždy pěšky přes celou mapu, ale na různých místech jsou rozmístěné portály, které nás mohou teleportovat do lodi nebo mezi sebou. Vtipné je, že hra připouští, že nejde o opravdovou teleportaci, ale že je teleportovaný zcela rozložen a do teleportačního zařízení poslán jen návod, jak ho znovu na jiném místě postavit. A takových morbidních fórů se to ve hře jenom hemží.
I když z grafického hlediska se nejedná o žádné detailní orgie, pastelová stylizace to věrně vynahrazuje a hra alespoň běží i na slabších strojích. Zvířata jsou vyvedena ve všech barvách duhy a je na nich vidět uvolněná fantazie tvůrců. Ti se nebáli mávnout rukou nad evolučními tezemi a tak se můžeme v Journey to the Savage Planet setkat se zvířaty, které hází dehtové koule, netopýry, kteří se roztočí ve vzduchu a následně se vrhnou kamikadze přímo na nás, nebo rostliny, které útočí na potkání a musíme je obejít a napadnout zezadu.
I když je hra pouze z prvního pohledu, její součástí je i fotorežim, při kterém můžeme vidět naši postavu ve skafandru v celé kráse. Internetem se tak už šíří zachycené obrázky těsně před smrtí, kdy se náš hrdina hrdě vyprsí s rukama v bok, zatímco sotva krok za ním se plíží lítá šelma.
Stejně rychle, jako nám hra zpočátku servíruje jednu zajímavost za druhou, začne tempo nových nápadů po pár hodinách upadat. Z jedné strany je tak štěstí, že ke konci se dostaneme za nějakých sedm hodin, po kterých sice máme splněné questy, ale pořád nám zbývá spoustu věcí k prozkoumání, což ještě pár hodin zabere.
Samotná herní mapa není příliš velká, díky postupně nabíraným vylepšením stojí za to se občas vrátit do jejích prvotních částí a zkusit ji znovu prozkoumat. Kdo ví, kam se dá dostat teď, když máme silnější jetpack? Ke správné orientaci dopomáhá i kompas v horní části obrazovky, na kterém je označen směry k lodi a k úkolům včetně vzdálenosti.
Součástí hry je i možnost kooperačního online hraní, kdy se připojíte do světa druhého hráče a můžete jej procházet spolu. Má procházení ve dvou na planetě AR-Y 26 nějaké výhody? Vlastně ne, protože pokrok na hráčově planetě vaší postavě nic kromě dobrého pocitu nepřináší.
Journey to the Savage Planet je herní prvotina montrealského studia Typhoon Studios. V něm pracují bývalí členové Ubisoftu, Warner Bros a EA. Rukopis profesionálů je znát na první pohled a zároveň i volnější ruka vedení, které se nesnaží hru držet mezi mantinely.
Journey to the Savage Planet je jako blesk z čistého nebe. Co vypadalo jako zajímavá indie prvotina nového studia, je nakonec plnohodnotná hra s dávkou humoru, otevřeným světem překypujícím barvami a metroidvaniackým konceptem hraní. Multiplayer vypadá, že byl ušit horkou jehlou a celkově hře po pár hodinách dojde dech, což se stane naštěstí až v jejím konci. Kdo však nehledá na prvním místě multiplayer, ale explorační hru s dávkou opravdu pěkných nápadů, je pro něj Journey to the Savage Planet letošní první velmi příjemná jednohubka.
