John Woo Presents Stranglehold

John Woo jako jeden z předních světových režisérů se začíná věnovat i hernímu průmyslu. Jeho věhlasu si vývojáři z Midway cení tolik, že se jeho jméno dokonce objevuje v samotném názvu hry. Jistě nejen my jsme byli velmi zvědaví, jak taková spolupráce může dopadnout a jak moc se režisérův rukopis podepíše na celkovém konceptu a zpracování. Na úvod dovolte ještě jednu poznámku. Hra je distribuována na dvou DVD discích a celková instalace pak zabere, na dnešní dobu ne moc obvyklých 13,5GB místa na harddisku. To by ještě nemusel být takový problém jako skutečnost, nfa kterou upozornily servery zabývající se on-line prodejem softwaru. Při stáhnutí z internetu totiž hra vyžaduje nejméně 50GB volného místa před zahájením instalace, což už může pro nejednoho hráče představovat zásadní problém. Zda je tuto podmínku nutno splnit i při instalace z DVD se nám, vzhledem k přebytku prázdného místa na redakčních harddiscích, nepodařilo ověřit.

   

 

Hlavní postava je ztvárněna podle známého herce Chow Yun Fat. To vám zřejmě nic neřekne, ovšem když zmíním film Tygr a Drak, kde herec ztvárnil hlavní roli, myslím že budete hned vědět. I když filmy Johna Woo nějakým mocným a košatým příběhem většinou neoplývají, dalo by se předpokládat, že nějaký "zásadní" děj tady přece jen najdeme. A nemýlili jsme se. Zajímavý příběh, který je vpřed posouván především během in-game videý, by bylo škoda dopředu prozradit. Tím bych vás totiž připravil o zajímavou zápletku, takže jen náznakově. Vše začne vraždou kolegy policisty, kterou náš hrdina nemůže nechat bez odezvy. Cesta pomsty je tedy zahájena a aby toho nebylo málo, připletou se do ní i dvě krásné slečny, které…! Snad ještě prozradím, že asi v půlce dojde k výraznému dějovému zlomu, který ve hrách nevídáme tak často. Ale víc po mě opravdu nechtějte, čím méně budete ze začátku o příběhu vědět, tím lépe pro vás.

   

   
Stranglehold je od prvních ukázek přirovnáván k jedné velmi slavné herní sérii – Max Payne. A to jednak charakteristickým pohledem třetí osoby, druhak pak bullet-time efektem, neboli zpomalením času. Každý si jistě automaticky položí otázku, je to lepší než Max Payne? Jste zvědaví že? Chtěli by jste se to dozvědět hned teď co? Tak na rozhřešení si musíte… a tak NE, dneska NE. Poruším všechna pravidla, postavím se, stejně jako hlavní hrdina svému kapitánovi, já svému šéfredaktorovi a řeknu to naplno – Stranglehold je lepší, než celá série Max Payne dohromady. Zní to bombasticky? No ani moc ne, přiznejme si to, Max Payne už je několik let stará záležitost a hratelnost, která kralovala před léty se dnes řadí k šedému průměru. Takže srovnávat tyto dvě hry je vlastně od začátku značně unfair.

   

Stranglehold je především čistokrevná střílečka. Základní princip je tedy jasný – jdi a sejmi všechno živé, co se kolem tebe pohne. To by samo o sobě bylo zatraceně málo, hra proto vsází na několik dalších výrazných prvků, které si nyní popíšeme.

Interaktivita s prostředím – ta je v zásadě dvojí, přičemž obě se vzájemně dobře doplňují. Jako první jmenujme zničitelnost prostředí. Naprostá většina věcí jde nějakým způsobem zničit či zdemolovat. Teď nemám na mysli třeba jen klasické věci jako jsou bedny, všudypřítomné melouny atd., tato skutečnost se týká i stěn, sloupů, zdí apod. Mnohdy je zničení těchto částí i přímo nutné k dalšímu postupu ve hře, kdy je potřeba třeba odstřelit dřevěné sloupy, čímž spadne dřevěný vysutý chodník a umožní nám pokračovat dál. To ale není jediné využití. I stěny jsou určitým způsobem zdemolovatelné, takže schovávat se třeba za tou dřevěnou nám pomůže jen chvilku, protože ji během pár vteřin nepřátelé rozstřílejí. Zničitelné jsou i betonové stěny či sloupy, i když tady už narazíme na jasné mantinely. Betonové sloupy jsou v podstatě složeny ze dvou "slupek". Ta vnější je plně zničitelná, takže při střelení do ní odletují kusy betonu, což vypadá značně efektně. Pod ní je pak již slupka nezničitelná. Zdemolovat tak třeba celou budovu k nepoznání není možné.

     

Interaktivita druhá, snad ještě důležitější, se týká našeho pohybu ve hře, kdy je na mapě značná část míst, které můžeme, či dokonce musíme využít k našemu pohybu – zábradlí, schodiště, okraje zídek, natažená lana atd. atd. V podstatě neustále během pohybu vpřed máme možnost někam vyskočit a využít toho k našemu prospěchu proti nepřátelům. Jak je tato funkce zapracována do hry? Velmi zdařile. V podstatě to vypadá tak, že když se přiblížíte k místu, které jde využít k dalšímu pohybu, změní se jeho vrchní část na bílou barvu. Pak stačí stisknout tlačítko pro skok a hlavní hrdina automaticky místo využije. Navíc, během těchto speciálních pohybů se automaticky zapíná bullet-time, čehož jde skvěle využívat. Jak tedy vypadá taková klasická situace ve hře? Běžíte ke schodišti, které vede strmě dolů a uprostřed je rozděleno zábradlím. Jakmile se k zábradlí přiblížíte, jeho vršek zbělá, vy automaticky zmáčknete tlačítko pro skok. Postava sama vyskočí na zábradlí a ladným pohybem sjíždí až dolů. Během toho dole vyběhne několik nepřátel, které se vám díky bullet-time podaří efektně zlikvidovat. Dole seskočíte a po pár krocích se dostanete k zídce, skok a jste na ní. Hra v tu chvíli využívá jen prostor zídky, takže se nemusíte bát, že by jste někam spadli a můžete se soustředit jen na likvidaci nepřátel, atd. V podstatě po pár metrech splynete s prostředím, takže budete těchto speciálních výstupků plynně využívat, aniž by jste se na to museli nějak soustředit.

     

Ani to ještě není všechno. Kromě těchto výstupků, které pokud chcete použít, musíte stisknout klávesu, je ve hře spousta věcí, které využijete automaticky. Třeba když poběžíte ke stolu, postava ho automaticky ladně přeskočí, během čehož se samovolně zapne bullet-time. To se týká i dalších překážek jako jsou větší bedny či třeba menší zídky. Sem tam se dočkáme i specialitek např. v podobě servisního vozíku na kolečkách. Postava k němu přiběhne, čímž na něj lehne, vozík se dá do pohybu a umožní jí bez problému postřílet přibíhající nepřátele. Díky výše zmíněnému se tak pobíhání po mapě nestane nudným, protože v podstatě neustále využíváte možností prostředí. Tím se dostáváme k tomu, jak se tyto dvě popsané interaktivity vzájemně doplňují. Dostanete se k propasti, před kterou je sloup elektrického vedení. Jak dál? Stačí pár výstřelů do sloupu, ten se zlomí a udělá most na druhou stranu, která je o pár metrů níž. Naskočíte na sloup, ladně se po něm svezete dolů, během čehož bez problému zlikvidujete objevující se nepřátele.

     

Bullet-time – neboli zpomalení času. Je snad třeba představovat? Pokud by snad přece jenom někdo neměl tu čest, zde je kratší popis. Zapnutím této funkce se na několik vteřin výrazně zpomalí čas, přičemž my reagujeme pořád stejně rychle. Není tak problém během pár sekund vystřílet i plnou místnost nepřátel a vyřešit tak bez problému situaci, která by byla za normálních podmínek nehratelná. Samozřejmě bullet-time není možné používat nepřetržitě, po jeho vyčerpání následuje stejně dlouhá doba potřebná pro jeho znovu-nabití.

Pokračujeme dalším popisem speciálních dovedností, která dělá z naší postavy super hrdinu. Následující funkce nemáte k dispozici hned od začátku, ale získáváte je postupně během hraní. Stejně tak je nejde užívat pořád, ale jejich použití získáte třeba nalezením papírových skládaček origami, porůznu roztroušených po celé mapě. 

     

Extra zdraví – První možností je přeměna na extra zdraví. Občas se dostanete do tak husté vřavy, že jistě rádi této možnosti využijete, i když klasických lékáren je všude dost. Jedna dávka nám dodá přibližně třetinu k dobru. 

Super míření – Jedna z efektivních vychytávek, která najde nejlepší použití proti vzdáleným sniperům. Při aktivování se nám vzdálené místo přiblíží a objeví se zaměřovač. Od té chvíle máme několik sekund na zaměření nepřítele. Po výstřelu pak sledujeme kulku v celé dráze jejího letu, což je zakončeno často velmi krvavou eliminací nepřítele. S povděkem musím konstatovat, že opravdu záleží na tom, kam se trefíte a podle toho vypadá i následná smrtelná animace. Příklad za všechny: zaměřil jsem špatně útočníka a trefil jsem ho do ruky. Nejen, že jsem mu zbraň vystřelil, ale útočník začal nadávat, chytil se za prostřelenou dlaň a snažil se zastavit krvácení.

     

Speciální střelivo – Při použití této funkce se stane střelivo několikanásobně smrtonosnějším. Hodí se zejména pro rychlou likvidaci většího množství nepřátel a bohužel až příliš snadnou eliminaci většiny finálních bossů. 

Kruh smrti – Poslední speciální funkce, kterou použijete jen párkrát, když se ocitnete v sevření nepřátel. Následky jsou ničivé, hrdina se otočí kolem dokola a zastřelí ve vražedné agonii všechny, které má v dohledu. A pověstní holuby, které musí mít John Woo v každém filmu, samozřejmě nesmí chybět.

     

Kromě těchto specialitek, které aktivujete dle svého vlastního uvážení, pokud je zrovna máte k dispozici, se ve hře několikrát setkáte i s menší "mini hrou". Pokud vás obklíčí v kruhu několik nepřátel a situace se zdá být absolutně bezvýchodnou, přepne se kamera do pohledu první osoby. Tehdy ovládáte především zaměřovač + můžete zkusit před cizími kulkami uhýbat vykláněním. Přepínání pohledů na jednotlivé protivníky poté řídí sám počítač. Zahrát si nakonec můžete i multiplayer, ale obsazenost serverů byla v době testování minimální, tedy na důkladné prozkoumání nebyl prostor. Zarážející je skutečnost, že při MP hra potlačila počet snímků za vteřinu na hodnotu 36, grafická nastavení byla přitom stejná jako při singleplayeru, kde je situace diametrálně odlišná.

     

O stylu hraní a dalších možnostech už tedy víme. V jakém prostředí si jich užijeme? Každý level se více či méně liší, takže kromě temných městských uliček si vychutnáme i exotickou přírodu, lodní přístav, japonskou zahradu plnou opadávajících třešní či palác plný starověké architektury a bohužel, veškeré lokace jsou tvrdě lineární. Nakonec se podíváme i do výškové budovy jednoho amerického velkoměsta. Autoři zjevně kladli velký důraz a především si dali záležet na oku lahodících prostorách, takže šedé místnosti bez vybavení a holá prostranství zde rozhodně nehledejte. O tom se koneckonců můžete přesvědčit na okolních obrázcích, které mají několikanásobně větší vypovídací hodnotu. Ostatně o běh hry se stará poslední generace Unreal enginu. Grafika je věru povedená, všimněte si zejména povedeného zpracování tváří, i když na nějaké mušky v podobě slabších textur občas také narazíme. Hra v menu nenabízí téměř žádné pokročilejší nastavení grafických předvoleb, chybí třeba i možnost nastavení antialiasingu. Hra si tedy zřejmě kvalitu zobrazení nastavuje sama, podle výkonnosti počítačové sestavy. Okolní obrázky jsou dělány na sestavě s Intel Core2Quad 6600@2,8GHz, 4GB RAM, GeForce 8800GTX. Počet snímků za vteřinu při rozlišení 1024×768 pak málokdy klesal pod hodnotu 100 a běžně se pohyboval mezi 120-170. Výjimku tvořil předposlední deštivý level, kdy se počet snímků ustálil na hodnotě 40-50.

     

Až dosud jsem převážně chválil, takže asi tušíte, co právě přijde – negativa. Ačkoli se hra celou dobu výborně hraje a neztrácí tempo a zábavu, pořád je to jenom obyčejná střílečka, kde jde v podstatě pořád o to jedno – všechno zabij. Jistě, příběh hru dobře doplňuje, ale náplň je pořád stejná. Některé úkoly navíc působí vyloženě uboze, jakoby autorům došly nápady – např. mise kde jen obejdete přístav a položíte bomby, či několikrát po sobě ničíte výrobny drog v chatrčích apod. Nepotěší ani souboje proti finálním padouchům, které jsou díky speciálním vlastnostem až příliš jednoduché a mnohdy otázkou několika málo okamžiků. Naopak spíš úsměvné jsou některé drobné bugy. Asi největší slabinou je pak celková délka hry, která činí jen 5-6 hodin na normální obtížnost. V této souvislosti je těžko pochopitelné, proč je hra vlastně distribuována na dvou DVD discích. 

     

Aby jste to nechápali špatně, celkově není Stranglehold slabou hrou. Po celou dobu jsem se výborně bavil, hra pořád drží vysoké tempo. Autorům se skvěle podařilo vybalancovat hratelnost a i když jde pořád jen o střílení, díky interaktivitě s prostředím a speciálním schopnostem si hru skvěle užijete. Nakonec ve vás ovšem zůstane trpký pocit, že stačilo málo a mohlo se jednat o opravdovou pecku, o které by se ještě dlouho mluvilo. Rozhodně nepotěší ani kratičká herní doba. Přesto doporučuji vyzkoušet, rozhodně nebudete litovat. Hodnocení 79%