Iron Man

Filmovou adaptaci komiksu Iron Man považují mnozí kritici za první velkolepý film tohoto roku. A jeho úspěchy jim dávají za pravdu. Přestože se objevil ve stejném týdnu jako neskutečně propagované a ještě neskutečněji prodávané Grand Theft Auto IV, jež na sebe vázalo pozornost přesně toho publika, na které cílil i Iron Man, dokázal zabodovat a za první víkend utržit přes pěknou stovku milionů dolarů. Lépe se rozjelo už jen dvanáct filmů v historii, což není tak moc. Přestože Iron Manovi zpočátku věřil málokdo, především porovnání se slávou Spider-Mana vyznívalo pro ne tak známou postavu nelichotivě, ale nakonec se ukázalo, že pavoučí muž musí do budoucna počítat s velkou konkurencí, protože už teď je jasné, že Iron Man bude přinejmenším trilogií. To může fanoušky jistě těšit, na rozdíl od herního zpracování, které ve světle kvalit filmu nepůsobí nejlépe, a to je ještě mírně řečeno. Jde o další připomínku skutečnosti, že podle snímků vznikají dobré hry opravdu jen málokdy.

Pokud jste na Iron Manovi ještě nebyli (to rozhodně napravte!), asi bychom vás měli uvést do příběhu, protože hra to učiní jaksi ledabyle. Z této věty je jasně patrné, že oba produkty – jak film, tak hra – mají stejný děj, ovšem zásadně se liší v jeho prezentaci. Ve hře se s vysvětlováním nikdo příliš nebabrá a autoři sem hází jednu pasáž vytrženou z kontextu za druhou. To by dávalo smysl jedině tehdy, pokud by herní příběh ten filmový rozšiřoval z poněkud jiného úhlu, což se ovšem neděje. Vězte tedy, že se ujmete role magnáta, multimiliardáře, playboye a vůbec tak trochu zkaženého Tonyho Starka, který se živí nehumánní výrobou zbraní (mnohdy i hromadného ničení). Jednoho nepříliš krásného dne se ale dostane do zajetí podlých blízkovýchodních teroristů, kteří ho zaúkolují výrobou zbraně, jež má být použita proti jeho vlastní domovině – Spojeným státům americkým. V tu chvíli se v Tonym něco hne a jeho nitro se od cynického a ironického člověka, kterému je osud světa lhostejný, přikloní na stranu dobra a stane se z něj zachránce lidstva. A je jasné, že přichází jako na zavolanou.

Jenže mávat miliardami, to není tak úplně činnost, jakou bychom v roli superhrdiny chtěli dělat. A Starka navíc nekousl ani pavouk, ani se nenarodil na planetě, která by mu dodávala obrovskou sílu. Přesto se superhrdinou stane, a to díky teroristům. Ti ho smrtelně zraní, ale Tony má štěstí, jelikož jeden z jeho spoluvězňů si ví rady. Implantuje mu do děla zvláštní magnet spolupracující se speciálním brněním, které miliardářovi propůjčuje fantastické schopnosti a navíc se dá různými způsoby upravovat pro tu kterou akci. Pokud se ptáte, jakým způsobem vám bude příběh podáván, musíme vás zklamat. Jedná se o krátké, málokdy něco říkající animace, v nichž vystupují filmové postavy. Ty mají tváře svých hereckých předloh a dokonce mluví stejnými hlasy. Bohužel to celou věc příliš nevylepšuje a z tria hlavních postav je poznat právě jen Tony Stark alias Robert Downey. Jr. Gwyneth Paltrow v roli sekretářky Pepper Potts se příliš nepovedla a lze se jen ptát, zda autoři tuhle herečku viděli aspoň na obrázku. V animacích dále vystupuje už jen Starkův společník Obadiah Stane, kterého „hraje” Jeff Bridges. Právě on se později stane hlavním soupeřem našeho superhrdiny, když se z něj stane superpadouch Iron Monger. Do samotné hry se příběh příliš nepromítá. Pokaždé se ujmete již hotového Iron Mana, civilního Tonyho Starka, ani žádnou jinou postavu ovládat nelze. O jakési propojení se stará pouze vysílačka, na níž máte střídavě pomocného technika a Pepper Potts. Aspoň že na tomto místě se částečně projevuje ironie, která je pro film tak typická. Hlášky ve hře sice nejsou tak úderné, ale svou trefností potěší a dokáží odlehčit jinak stereotypní hratelnost.

V rychlém tutoriálu, který je zpracován formou útěku z teroristického vězení, si osvojíte základní ovládání v pěším módu, na němž není nic moc obtížného. Jakmile se odsud dostanete, ocitnete se zpět v zázemí své fabriky, kde si pro změnu ozkoušíte další funkce obleku, pojící se především s létáním. A to, přestože v zásadě také není nijak těžké, přinese už větší množství krušných chvilek. Ale popořadě. Co se týče pozemního boje, je Iron Man naprosto tradiční střílečkou z pohledu třetí osoby, která působí zastaralým dojmem. Především z důvodu naprosté lineárnosti a zároveň neinteraktivity. Všechno v úrovních je nepříjemně statické a především jsou lokace naprosto nudné a ničím zajímavé. Pokud jste v interiérech, jsou to stále stejné šedivé zdi a nějaké ty sudy kolem. Iron Man má poměrně solidní repertoár zbraní, které si postupně zpřístupňuje, takže na mocnější kousky se dostane až v pozdějších fázích hry. Je ale docela jedno, zda kvéry představují paprsky, plamenomet či elektromagnetický výboj, efekt je povětšinou stejný – nepřátelé padají hodně rychle, až je to podivné. Zábava je velmi degradována jejich pasivitou, kdy přijdete do místnosti či lokace s určitým rozmístěním padouchů či nepřátelských strojů, přičemž můžete počítat s tím, že je ani nenapadne, aby se hýbali. Prostě tam stojí a čekají na chvíli odstřelu.

Přeci jen větší potenciál se skrýval v poletování, čímž se Iron Man mohl vyrovnat i Spider-Manovi. Bohužel to není tak růžové, jak se zdá. Je sice pravdou, že poletování, kterého je s přibývajícím časem stále více, pobaví více než chození a střílení do statických nepřátel, stále ale nejde o žádný zázrak. V zásadě se můžete vznést a poletovat nad zemí relativně nízkou rychlostí, ale v tomto stavu můžete zároveň používat téměř všechny zbraňové systémy. Pokud se potřebujete rychle přemístit na větší vzdálenosti, vyplatí se sáhnout po leteckém módu, kdy se Iron Man napřímí a vystřelí jako raketa. Tedy teoreticky by se to vyplatilo, praxe je taková, že se ze superhrdiny rázem stane neřízená střela, kterou je v té rychlosti a stále relativně omezených úrovních komplikované ovládat tak, aby dělala, co si přejete a především, aby vás donesla na přesné místo. Vyžaduje to trochu cviku a ani pak není výsledek optimální. V pozdějších misích možná budete mít problémy s poletováním a současným ovládáním všech možných zbraní. Hodil by se gamepad, ale i v kombinaci klávesnice s myší to lze zvládnout. Hra totiž sama o sobě není příliš obtížná a brzy poznáte, že k vyřešení stereotypních cílů misí, takřka výhradně sestávajících z destrukce daných objektů či zlořádů, vám postačí víceméně základní taktiky.

Hra nemá otevřenou strukturu jako například Spider-Man 3. Je to docela škoda, protože vrstvení misí není příliš atraktivní. Aspoň že si mezi nimi hráč může vylepšovat hrdinu o zmíněné zbraně či brnění. Záleží přitom na úspěšnosti plnění předchozích misí. Pokud se vám daří, zpřístupňují se věcičky rychleji. Kolem a kolem je ale docela jedno, kdy se k jaké výbavě dostanete. Velice nás zklamalo grafické ztvárnění, které má jakoby pár let zpoždění. Pohyby postav, včetně hlavního hrdiny, jsou tragické a prostředí sestává z hranatých objektů potažených neostrými texturami. Pohled to věru není pěkný.

Shrnutí se tentokrát, stejně jako většina recenze, ponese v negativnějším duchu. Iron Man totiž ve světle kvality filmu skutečně zklamal. Nejde o nic více než velice jednoduše koncipovanou akci, která se navíc neovládá úplně nejlépe a ke všemu vypadá o několik let opožděně. Světlé chvilky tu sice jsou, ale je jich příliš málo na to, abychom mohli udělit hodnocení vyšší než 45%.