Intel Core i7-3960X a Core i7-3930K – nejvýkonnější šestijádra současnosti!

Úvod

Je tomu už více než rok a půl, co Intel přišel se svými šestijádrovými procesory. Vlajkovou lodí té doby se stal model Core i7-980X, který se jako první vyráběl nejnovějším 32nm výrobním procesem. Je založen na architektuře Westmere, což je zmenšený a výhradně šestijádrový pokračovatel původního Nehalemu, ten se ale prodával souběžně jako o něco levnější čtyřjádrová alternativa pro nejvýkonnější desktopy a servery. Jak čas plynul, objevily se další tři modely, z nichž se pro většinu zákazníků stal nejzajímavější díky své přijatelné ceně kolem dvanácti tisíc i7-980 se zablokovaným násobičem. To už však dávno světlo světa spatřila výrazně inovovaná architektura Sandy Bridge, která válcuje všechno kolem sebe – nejen výkonem, ale i cenou a možnostmi v přetaktování. Zatímco šestijádrové procesory Westmere zůstaly doménou těch nejvýkonnějších serverů, kde je důraz kladen především na paralelní zpracování velkého množství úloh najednou a hodí se tedy každé jádro navíc, desktopy ovládly a stále ovládají právě procesory z rodiny Sandy Bridge. Brutální výkon jejich čtyřjádrových zástupců z řady Core i7 si žádá odpověď a nástupce pro stávající šestijádrovou řadu. Píše se 14. listopad 2011 a Intel představuje to nejvýkonnější, co si lze v současnosti představit – upgradovaná architektura Sandy Bridge-E v šestijádrovém provedení.

Sandy Bridge-E procesory

Prvními modely, které odstartovaly novou éru absolutního high-endu, jsou šestijádrové, resp. dvanáctithreadové Core i7-3930K a Core i7-3960X, oba s TDP 130 W. Navzájem se od sebe liší ve třech vlastnostech. Model X má o 100 MHz vyšší frekvenci, 15 MB vyrovnávací paměti třetí úrovně, což je o 3 MB víc, a neomezeně otevřený násobič. Ačkoliv jsou nové procesory vybaveny šesti jádry, najdeme na nich ještě další dvě neaktivní, osmijádrové modely jsou ale dostupné pouze v oblasti serverů pod označením Xeon E5. Protože výrobce předpokládá, že na úrovni high-endových desktopů budou počítače s těmito procesory vybaveny přídavnou grafickou kartou, žádný ze současných ani budoucích modelů nebude obsahovat integrovanou grafickou kartu.

Drobné úpravy se dočkala i technologie TurboBoost 2.0, ta teď pracuje trochu jinak a dá se říci, že procesor udržuje stále na vyšších frekvencích. Pokud se výkon soustředí na jedno nebo dvě jádra, dosahuje frekvence nejvyšší, tedy 3,9 GHz. U tří vytížených jader se frekvence zastaví na 3,8 GHz a u čtyř na 3,7 GHz. Zajímavé je to ale u pěti a šesti jader. Kdo by čekal, že i7-3960X pojede na standardních 3,3 GHz, spletl by se. Pokud je zatížen celý nebo téměř celý procesor, jeho frekvence je 3,6 GHz, tedy o 300 MHz více, než je uváděná standardní hodnota.

Na nové platformě se zlepšily možnosti přetaktování, což ocení hlavně majitelé budoucích modelů s uzamčeným násobičem. Zatím co u klasických Sandy Bridge procesorů šlo taktovat výhradně přes násobič v různě omezeném rozsahu, v případě Sandy Bridge E se vrací do hry frekvence BCLK. Tu sice stále není možné měnit libovolně o více než pár MHz, ale je možné ji měnit v přesně definovaných krocích, konkrétně z výchozí hodnoty 100 MHz na 125, 166, 200 a 250 MHz. Co se týká maximální dosažitelné frekvence přetaktování procesoru, ta se pohybuje pořád na hranici 5 GHz s hodnotou napětí okolo 1,5 V.

Testy