Dnes se podíváme na v září vydanou hru s názvem How to Survive 2. Jak je patrné z názvu, jedná se o pokračování prvního dílu, jež vyšel v roce 2013, kdy si však odnesl jen lehce podpůrměrné hodnocení hráčů i kritiků. Zkušené vývojářské studio 505 Games se tak rozhodlo napravit si svou reputaci druhým dílem. Po známých titulech jako je například herní série PayDay nebo Sniper Elite se zkrátka nechtěli spokojit s nepříliš dobrým ohlasem. Povedlo se jim to? Na to najdete opověď během několika málo minut.
Přestože první obrázky jasně odhalily poměrně zastaralou grafiku, rozhodl jsem se titul otestovat už jen proto, že vím, jak dobré tohle studio umí dělat hry. Zároveň se musím přiznat, že hry s postapokalyptickou tématikou, kde se člověk pokouší nejenom přežít, ale dokonce i něco vybudovat, se mi velmi zamlouvají. Nedávno jsem například recenzoval Frozen State, který ačkoliv má obdobnou tématiku, pohled i grafiku, celkově mě zklamal (více zde). How to Survive 2 mě naopak velmi mile překvapil!
Žádná tvorba postavy, kde bychom si zvolili povolání, vzhled či aktivní a pasivní dovednosti zde není. Objevíme se tak rovnou na jakési planině a tak trochu příliš zdlouhavý tutoriál nás uvádí do možností hry. Nejdříve jsme v určitém ohraničeném prostředí, nazvěme ho základní mapou. Zde je rozmístěna celá řada zajímavých spřátelených osob, které nám zadávají mise s všelijakými odměnami. Tyto osoby jsou poměrně daleko od sebe, jedna z nich je dokonce v podzemním bunkru, jehož chodby vedou téměř pod celou mapou. Jakmile vlezeme do bunkru, můžeme odtud rychle cestovat k jakémukoliv vchodu/východu tohoto bunkru. Díky tomu zbytečně zdlouhavě neběháme a hra tak nenudí. Skvělé!
Ve hře postupně získáme všelijaké věci. Ze získaného lze pak na této základní mapě stavět různé budovy. Třeba taková zbrojnice umožní vyrábět (craftit) nové zbraně. Díky dalším budovám zase budeme moct uskladňovat věci, vyrábět si brnění a dokonce i moduly vylepšující určitou zbraň. Další skupinou staveb jsou různé obranné záležitosti – dřevěné kůly, ploty a později vytvoříme i zařízení přímo zabíjející dotírající netvory. Ti totiž jsou i na základní mapě a mohou kdykoliv podniknout útok a poničit naše budovy. Kromě toho, že lze každou z budov opravovat, je lze také vylepšovat na nové úrovně, čímž získají nové funkce (lze třeba vyrobit pokročilejší typy zbraní). Každé vylepšení požaduje určité suroviny a zároveň je ono vylepšení možné spatřit pouhým okem. Zatímco na úrovni 1 jsou stavby složeny z pár dřevěných desek, s každým novým levelem více a více připomínají opravdové domy.
Tento systém není úplně ideální, protože ačkoliv si postavíme vlastní město na námi zvolené lokalitě, neustále z něj musíme odcházet k zmíněným postavám, aby nám dávali mise. I přes rychlé cestování mě příliš nenadchlo, že pořád musím někam chodit. Systém misí je přitom skvělý a tak je zbytečné rozhazovat takto postavy.
Kromě úrovní jednotlivých staveb je třeba vylepšovat i úroveň celého tábora. Jedná se o spíše imaginární úroveň, která jen umožňuje stavět další stavby.
Za každou splněnou misi získáme zkušenosti, které můžeme libovolně investovat právě do úrovně tábora, úrovně naší postavy nebo různých pasivních skillů postavy. Skilly jsou zde různé, ale omezují se bohužel na trochu nudné vylepšování statistik – jde tedy o pasivní skilly. Kromě pár zajímavějších možností jako třeba naučení se háčkování zámků, čímž si odemkneme mnoho zamčených dveří, tu lze získat vyšší poškození určitým typem zbraně (na blízko, luk, kuše, různé typy střelných zbraní), větší výdrž a dokonce i zpomalení potřeby hladu či žízně.
Ano, jako v každé správné survival hře, i zde je nutné našeho hrdinu krmit. Zatímco v řadě jiných podobných her s tímto zaměřením na mě potřeby působily rušivě a nemohl jsem se kvůli tomu plně soustředit na příběh, boj, stavbu atd., v How to Survive 2 jde pouze o jakoby doplněk už tak zajímavé hry. Na obrazovce ani dokonce nevidíme ukazatele hladu a žízně. Pokud však něco sníme/vypijeme nebo se ukazatele začínají blížit příliš nízkému stavu, zase se připomenou. Stačí tedy jen občas spotřebovat nějakou surovinu, kterou najdeme a máme vystaráno. Pokud však nebudeme na požívání dbát vůbec, čekají nás samozřejmě negativní postihy.
Každá z vedlejších postav nám nabízí řadu misí. Nové se přitom stále objevují. Jakmile určitou misi označíme, můžeme si navolit, pro jakou úroveň má být. Pokud je naše postava třeba level 10 a zvolíme misi pro level 14, dostaneme mnohem více zkušeností. Jistě byste čekali, že takový rozdíl je až příliš velký. Není. Vývojáři nastavili obtížnost proklatě nízko a jen zřídka se mi podařilo umřít, přestože jsem chodil na mise s mnohem vyšší úrovní. Ona nakonec úroveň postavy neříká příliš o tom, nakolik je silná. Vybavení se lepší zbraní, municí, zbrojí či vylepšením skillu se úrovneň postavy nezvyšuje. Je jen na nás, kdy investujeme zkušenosti do nového levelu postavy. Vyšší level postavy odemyká snad jen nové maximální limity pro skilly a možnost popadnout pokročilou zbraň a zřejmě o něco málo statistiky.
Nyní se zaměřme na samotné mise, které představují hlavní akci ve hře. Jakmile přijmeme misi, kterou si ještě volíme z nabídky, objevíme se jiné mapě s hlavním a vedlejším úkolem. Daný úkol je s daným prostředím pevně spojen a při opakování mise plníme stejný úkol. Sice to někdy nedává smysl, jako když stále dokola musíme vypátrat tajemný signál a zjistit, kdo ho vysílá. Na straně druhé měli autoři tolik slušnosti, že bývá ona vysílačka alespoň pokaždé na jiném místě. Jinak jsou úkoly poměrně proměnlivé a zábavné.
Jakmile splníme hlavní úkol a pokud nejsme přímo v boji, můžeme z mise ihned odejít. Můžeme ale také zůstat, splnit také sekundární úkoly a získat tak nějaký ten bonus navíc. Smrt je zbytečně málo trestána a zmenšuje napínavost hry. Pokud zemřeme, objevíme se jen na začátku mise a odečte se 10 % z počtu zkušeností, které získáme po dokončení. Všechny předměty a dokonce i splněné části úkolu zůstávají. Pokud zemřeme na hlavní mapě, odečte se menší procento zkušeností, které máme „v kapse“ připravené pro investici.
Co mě na téhle hře snad nejvíce baví, je boj. Ten mě sice ze začátku nezaujal, avšak to bylo zejména díky tomu, že jsem měl jen zbraně na blízko. Útočení na blízko je totiž složitější, než by mělo být. Díky jisté krkolomnosti se tak často netrefíme, i když je před námi třeba jen jediný zombík. Postupem času se objeví nejrůznější další monstra i jiná infikovaná zvířata.
Tu pravou zábavu jsem si užíval po vycraftění luku a šípů. Šípy se totiž realisticky zabodávají do předmětů i bytostí, po kterých střílíte. Po napnutí luku hrdina zaměřuje hlavu cíle, aby učinil maximální poškození. Jakmile se zaměří, ukazatel (vypadá jako laserový zaměřovač) zčervená a můžeme střílet do ideálního cíle. Můžeme však vystřelit i dříve, pokud je nepřítel příliš blízko, díky čemuž zavrávorá a získáme čas na další střelu. Šípy do luků i kuší lze sbírat zpátky. K dispozici je navíc hned několik druhů šípů. Fakt paráda. Řada dalších zbraní lze dokonce házet! Švihneme tak obludách například vidle, jež se hned zabodnou a způsobí masivní poškození.
How to Survive 2 je ve svém oboru jednou z nejlepších her. Snad každá mapa nabízí unikátní prostředí, neustále se objevují noví nepřátelé a nové zkoušky. Škoda jen, že příběh je spíše vatovou výplní a grafika není modernější. Na straně druhé, pokud hledáte survival akci a to zejména pro co-op, jste na pravém místě!
Titulu rádi udělujeme 75 %.
