Harry Potter and Deathly Hallows Part 2

Přes léto se musíme každoročně přehoupnout přes velké herní sucho. Na druhou stranu zase nám to otevírá skvělou příležitost pro to, abychom dohnali určité resty a hry, které jsme za ten uplynulý rok tak nějak nestihli zahrát. A taky se pochopitelně můžeme těšit na slibný podzim, nebo prostě na chvíli své počítače a konzole vypnout a vyrazit třeba někam k vodě. Filmový průmysl to má trošku jinak a i během léta obvykle vychází nějaké hity lákající lidi do klimatizovaných komplexů multikin. Letos tuto filmovou pozici obsadila druhá část sedmého a finálního dílu Harryho Pottera, která měla premiéru minulý týden ve čtvrtek. Souběžně se snímkem vychází oficiální hra pod hlavičkou Electronic Arts a my jsme byli zvědaví, jak si tvůrci napraví reputaci po nepříliš vydařeném prvním dílu k Části první.

Ony celkově hry podle Harryho Pottera zatím nebyly žádná sláva, pokud tedy nepočítáme výjimku jménem Lego Harry Potter: Years 1-4, tento titul se totiž náramně vydařil. Klasické „hrané” hry podle Harryho zatím nedokázaly přinést to, co bychom si přáli a co bychom od nich čekali. Bohužel už teď vám musíme naznačit, že historie se do velké míry opakuje. Jinak řečeno Part 2 navazuje na Part 1 snad až příliš a po všech směrech. Zatímco film sklízí úspěch (ještě aby ne, když jde o velké vyvrcholení a zakončení), herní zpracování není zdaleka takové drama, ba naopak spíše pěkně řídká břečka, řekněme si to narovinu.

Oficiální hra po příběhové stránce sleduje hlavního hrdinu Harryho a příliš se neliší od samotného filmu, byť tedy vybírá jen určitou část příběhu. Nemusíte zde hledat nic složitého, prostě jde o cestu mladého kouzelníka ke zničení samotného lorda Voldemorta. A můžeme vám prozradit i to, že si zabojujete dokonce i proti němu, ovšem nečekejte žádnou bombu. Ona celá hra se v postatě nese hrozně moc (až zbytečně) u země. Přitom jde o silnou značku, kterou by tvůrci určitě mohli rozvinout mnoha směry a vytvořit tak parádní svět, v němž by si všichni fanoušci Harryho Pottera přišli na své. Bohužel vývojáři (patrně z nedostatku času, jinak si to nedokážeme vysvětlit) se rozhodli vydat úplně jiným směrem a nabízejí nám obyčejnou střílečku z pohledu třetí osoby. Pokud jste hráli minulý díl (tedy Part 1), pak je vám už asi jasné, že jsme se nedočkali mnoha změn a hratelnost se nese na podobných principech.

Z komplexního fantasy světa tak herní tvůrci udělali prostě obyčejnou akci, která funguje naprosto stejně jako všechny tuctové koridorové střílečky a přidali k tomu vcelku fungující systém krytí. Když se bavíme o střílečce, neznamená to, že by Harry dostal do ruky nějaký kulomet a začal pálit po čarodějnických nepřátelích, na druhou stranu tato představa by nebyla až tak daleko od reality. Abychom přirovnání ke střílečce uvedli na pravou míru – stačí si místo kouzel představit různé zbraně a hotovo. Jednoduše Harry postupně získává k dispozici různá kouzla, jejichž účinek vypadá skoro stejně, jako kdyby střílel ze zbraní. Pod základním kouzlem Stupefy si můžete představit obyčejnou pistoli, Expulso je pro změnu kulomet, další kouzlo připomíná raketomet a takto bychom mohli pokračovat dále. Právě nabídkou kouzel/zbraní prakticky všechno končí a skoro bychom mohli říci, že jsme vám prozradili o této hře všechno.

Neustálé střílení a stereotypní zabíjení skoro pořád stejných nepřátel není vskutku kdovíjaká zábava. Respektive v první úrovni ještě dejme tomu, ale pak už jsme čekali nějakou změnu, osvěžení, marně. Tedy postupně získáváte právě nová kouzla popisovaná výše, ovšem přesto je hraní stále na jedno brdo. Důležitou roli představuje v soubojích systém krytí, musíme uznat, že ten funguje obstojně, takže jste pořád jen zalezlí a pálíte. Nějakou rozmanitost byste hledali marně, prostě tu není. Tohle stereotypní koridorové dobrodružství navíc skončilo hodně rychle (po zhruba čtyřech hodinách). Máme krátkou dobu brát vůbec jako mínus? Vzhledem k nudnosti celého konceptu to bylo nakonec možná lépe, nejsem si však jistý, zdali s námi bude souhlasit zákazník, který si hru koupil za jedenáct stovek (resp. čtrnáct v případě konzolových verzí).

Kromě poněkud fádní hratelnosti jako takové se nepovedlo příliš zajímavě zpracovat ani prostředí. Dokázali bychom odpustit koridorovou a striktní lineárnost, ale chtělo by to narazit občas na nějaké zajímavé nápady. Jednotlivé mise jsou si podobné jako vejce vejci, respektive hlavně během procházení jimi máte pocit, že chodíte snad jen stále dokolečka. Neustále přitom narážíte na ty samé překážky, s nimi opravdu designéři nešetřili. Právě systém krytí se zde stal naprosto stěžejním. V praxi to vypadá následovně: pokračujete stále rovně dál, najednou na vás začnou nabíhat nepřátelé, tak zaskočíte do krytu a pak jen všechny obstřelujete. Testovali jsme verzi pro PlayStation 3, kde stačí jen mačkat tlačítka a zaměřování funguje prakticky automaticky, i když si tedy asistenta míření můžete vypnout. Na krabičce se hrou najdete ještě také lákadlo v podobě proužku „PlayStation Move kompatibilní”, ovšem nenechte se ani tímto nalákat. Čekali byste (stejně jako my) nějaké pořádné kouzlení, když Move se podobá a dokonce mu bylo přezdíváno kouzelná hůlka? Bohužel se tak nestalo a využití pohybového ovladače je zde opět prakticky jen stejné jako v případě běžných stříleček, takže prostě jen zaměřujete protivníky.

Zatím tedy novému Harrymu dáváme co proto, ale hra si to bohužel zaslouží. Na druhou stranu alespoň nějaká pozitiva musíme také najít. Nejprve jsme si mysleli, že pomyslnou oázou v suché herní poušti se stane změna postav. Přestože většinou hrajete přímo v kůži Harryho, některé levely patří jiným postavám. Bohužel nadšení z tohoto faktu opět rychle vyprchalo, jediným rozdílem se stala prostě odlišná postavička na monitoru, ale jinak máte naprosto stejné schopnosti. Snad jen ti úplně největší fanoušci této série dokážou všechny negativa hodit za hlavu a budou nadšeni, že mohou hrát i za Rona, Ginny, profesorku McGonagallovou a mnohé další.

Opravdu pochválit si hra nakonec zaslouží jen za technické zpracování. Zatímco minulého oficiální hry podle Harryho byly značně zaostalé a nemoderní, v tomto směru jsme se dočkali změny. Deathly Hallows Part 2 vypadá vcelku slušně, a to především během četných renderovaných videí. Těch je mimochodem snad až příliš a zdálo se nám občas škoda, že musíme prostě jen tupě a nečinně koukat v některých scénách, kdy bychom si rádi sami zahráli.

Z herního zpracování Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 nemáme příliš dobré pocity. Zkrátka nešlo ani zdaleka o takový zážitek, jaký bychom od tohoto mladého čaroděje čekali a jaký bychom si přáli coby doplnění filmu. Někdo by možná čekal hru určenou spíše pro děti, ale to se v tomto případě také nestalo. Přeci jen jde o ryze akční počin, tudíž děti asi nebudou tou hlavní cílovou skupinou, byť celková strohost a přímočarost celého konceptu a hratelnosti by tomu napovídaly. Ostatně i na samotné krabičce najdete věkové doporučení 12+. Tvůrci rozhodně promrhali velkou příležitost, což se v případě oficiálních filmových her nestalo poprvé. Škoda, že neplní tento titul jen podobnou funkci jako nedávno recenzovaná hra Auta 2, která se nám náramně líbila. Za tohoto stavu ale nemůžeme aktuálnímu Harrymu udělit vyšší hodnocení než 49 % a jen těžko ji můžeme někomu doporučit ke koupi.