Galactic Assault: Prisoner of Power

Společnost Wargaming.net je jednou z posledních nadějí hráčů, jejichž srdcovou záležitostí jsou tahové strategie, speciálně ty čerpající ze sci-fi prostředí. Zatímco celý žánr tahovek je za poslední roky pořádně hubený, pro ty odehrávající se v alternativní budoucnosti to platí dvojnásob. Ostatně posledním větším záchvěvem byl Massive Assault Network 2 ze začátku letošního roku, po němž následuje neméně zajímavý Galactic Assault: Prisoner of Power od stejných autorů. To samozřejmě znamená přejmutí řady klíčových rysů, která autoři v mnoha ohledech vylepšili a vyšperkovali.

Veledílo bratrů Strugatských
Ačkoliv by se nemělo začínat v negativním duchu, prvním kamenem úrazu Galactic Assault je samotný příběh. I když tvůrci dokolečka vyzdvihovali, že se jedná o dílo uznávaných zahraničních spisovatelů Arkadyho a Borise Strugatských, hráčům zůstane základní myšlenka jejich dost možná geniální knihy Prisoner of Power utajena. Lví podíl na tom má naprostá neschopnost vývojářského týmu příběh slušným a záživným způsobem podávat. Místo dynamického intra a filmečků se dočkáváme pouze několika málo textových pasáží především při začátku mise, které doprovázejí tak trochu mrtvé záběry přímo z herního pole. A vzhledem k tomu, že budete tyto zdlouhavé brífinky jistojistě přeskakovat, nebudou vám nic ani říkat útržky prezentované ve formě knihy při loadovací obrazovce. A tak věřím, že vám na celou dobu hraní vystačí jen lehké podvědomí o tom, že se v příběhu výrazně angažuje Maxim Kammerer. Ten se účastní velké bitvy všech možných mimozemských frakcí, které příjemně promluví do různorodosti herních jednotek.

Obsah na desítky herních hodin
Základní částí hry je kampaň, překvapivě obsáhlá, rozdělena do čtyř základních kapitol, které v sobě navíc obsahují široký záběr levelů. Ty se dále dělí do skupin, přičemž v rámci jedné takové je třeba počítat s podobným povrchem, misemi, které na sebe navíc velice častokrát navazují. Pochvala směrem k autorům musí mířit za jednotlivé úkoly, které nejsou vůbec složité, mnohdy je jejich řešení zcela jednoznačné a přesto vás kampaňové levely budou prostě bavit. A to ať už je to řadou neočekávatelných vlivů, které vás mohou potkat či prostě zajímavě vymyšleným herním mechanismem. Kdyby vás náhodou tato část přestala z jakéhokoliv důvodu bavit můžete se vrhnout na deset připravených deathmatchových map v různých prostředích, s unikátními bojovými podmínkami, kdy každá vlastně prezentuje zcela odlišnou hratelnost. Podobné diverzity se dočkáte i v multiplayeru hratelném po LAN i internetu.

Základy hraní rozvedené na začátku kampaňových misí budou všem, kdo měli kdy co dočinění s podobnou hrou důvěrně známé. Hra tedy probíhá na tahy. V každém takovém můžete libovolně posunout kteroukoliv vaší jednotku, stejně jako zaútočit na protivníka, který ovšem musí být v dosahu/dostřelu vašich zbraní. To vše je na zemi zakresleno za pomocí různobarevných šestiúhelníků a červeně vykreslené oblasti, což se v praxi ukázalo maximálně šikovné a přehledné.

V hlavní roli morálka
Jen v superlativech lze mluvit o systému morálky, který lehce pozměňuje klasický bojový systém, v poslední době předvedený kupříkladu ve Fantasy Wars (první dojmy). Každý pluk vojáků, skupinka tanků či jiných vozidel je totiž stejně jako zdravím charakterizována morálkou, přičemž jedno souvisí s druhým víc, než by se mohlo zdát. Pokaždé, kdy dojde ke střetu, může první újmy morální stav pluku vojáků utrpět již v momentě, kdy se střetne s obřím plechovým monstrem, zdánlivě neudolatelným, což lehce vybavené vojáčky třeba zastraší. Dalšími faktory, které ji nemilosrdně sráží dolů jsou umírající členové týmu či prostě mechanické závady na tanku ap. (dokonce i tanky a vozidla mají svou morálku). Aktuální stav této charakteristiky jednoduše rozeznáte z barevných puntíků, které jsou jasné, jednoznačné a přehledně zakreslené. Sražení morálky až na bod mrazu je ve většině případů dostačující a nemusíte nepřátelskou jednotku ani zcela zabít, zničit – protivník s minimální hodnotou poslušnosti totiž již nebude vaši základnu nijak obtěžovat, raději se zbaběle otočí na podpatku a bude utíkat směrem domů. To samé ale bohužel platí i pro vás, kdy jednotky označené rudým puntíkem nebudou dbát vašich rozkazů a v boji budou naprosto nepoužitelné.

Na moři, souši i ve vzduchu
V souvislosti s jednotkami je třeba uvést i příjemně zvládnutou umělou inteligenci protivníků, kteří vám jsou důstojnými soupeři a to na kteroukoliv ze tří zvolených obtížností. Nepřátelští vojáci se snaží vychytrale manévrovat a co nejrychleji dostat do vaší základny, což může být pro nezkušeného stratéga zpočátku problém. Zvlášť když je Galactic Assault téměř zcela oproštěn od budovatelské části. Ta se omezuje na Rekrutační fázi vašeho tahu, kdy je vám dovoleno postavit jednu budovu nebo nabrat pod svá křídla novou jednotku. Těch je slušné množství druhů a vedle pozemních pěších narazíte na speciální protitankové stroje, tanky, obrněné transportéry, stejně jako námořní útočné lodě, přičemž časem vám bude dovoleno překvapit nepřítele i ze vzduchu. Každá tato jednotka pak oplývá svou vlastní charakteristikou a vždy v něčem vyniká – zatímco některé vozítka mohou naráz urazit nejdelší trasu, jiné se pochlubí dobrým dostřelem ap. Všechny tyto vlastnosti se budou postupně vylepšovat společně s nabývání nových zkušeností respektive levelů, na něž budou jednotky časem postupovat. K velkému množství strategických možností přispívají i různé vlastnosti terénu. Pokud se kupříkladu pohybujete po přímo vyšlapané cestě je vám sice dovoleno posunovat se kupředu rychleji, na druhou stranu vás ovšem může stejně snadno kdokoliv zasáhnout. Z tohoto ohledu je to daleko lepší v lese, kde se ovšem za jeden tah můžete posunout mnohdy i o méně než jednu polovinu z trasy uražené po cestě. Na druhou stranu ale každá jednotka pohybující se v hustém stromoví má automaticky navýšenou schopnost obrany, což znesnadňuje zasažení nepřátelskou jednotkou.

Jak to všechno vypadá
O technické stránce nelze v žádném případě prohlásit, že by byla špatná. V době, kdy se nám ale na disku schovávají perfektní 3D strategické kousky jako je Command & Conquer 3, Galactic Assault trochu ztrácí dech. I když se tvůrci snažili věnovat i detailům jako jsou šlápoty v hlíně či třeba kouřové efekty po výbuchu a zvedající se prach, nesahá grafická stránka současné špičce ani po kotníky. Navíc je okolní prostředí zcela statické, žádné stromy nepadají vlivem valících se mnohatunových monster, což je klasickou vlastností řady strategií již po poměrně dlouhou dobu. Stejně tak zamrzí ne zrovna nejšikovnější pohybování s kamerou, jež má občas problémy s poslušností.

Resumé
Závěrem je i přesto třeba říci, že Galactic Assault: Prisoner of Power je podařenou hrou. I když má několik drobných nedostatků, především co se podávání příběhu týče, je řemeslně zvládnutou záležitostí. Velkým otazníkem ale je, jak velkého úspěchu se i přes poměrně vysoké hodnocení dočká? Přeci jen podobně komplexní záležitosti se v současnosti již tolik nenosí, čehož může být důkladem třeba i Massive Assault Network 2, o němž řada hráčů snad ani neslyšela a to přes to, že v recenzích taktéž získávala známky okolo 70 – 80 procent. I když tedy Galactic Assualt nakonec udílíme zajímavých 72%, je třeba projekt doporučit jen těm, kdo podobnému typu her skutečně holdují.