Frostpunk The Last Autumn vypráví příběh odehrávající se před dramatickým ochlazením. Mrazivá atmosféra mu ale rozhodně nechybí.
Frostpunk. Jen to slovo řeknu a něco ve mně se cítí napůl sklíčeně a zároveň napůl blaženě. Na málokterou hru ještě měsících po jejím dohrání vzpomínám. Občas se mi zničehonic v uších rozezní melodie ze skvělého soundtracku, někdy si vzpomenu, jak jsem v děsivých podmínkách nutil své dělníky dělat 24hodinové směny a oni bez jakéhokoliv slova poslechli, protože sami věděli, že jinak nepřežijí. No a jindy jen díky Frostpunku přemýšlím o tom, co člověka v takových šílených podmínkách motivuje k přežití, když už je vše dávno ztraceno. Frostpunk je tísnivý, depresivní, ale zároveň dokonalý a skvělý.
Možná si říkáte, že tohle bude v The Last Autumn jiné, když se odehrává na podzim a ne v zimě. Vždyť na začátku je teplota krásných 10 °C nad nulou. Jenže nebude. Stále budete ničit lidské životy a budete to mít neustále před očima, protože právě tohle Frostpunk umí skvostně – ukazovat přímé důsledky vašich strategických rozhodnutí na lidském utrpení.
Výrazně se ale promění herní prostředí a herní mechaniky. Někdy jdou změny poměrně dosti hluboko a výrazně ovlivňují celkovou hratelnost. Předně, vaším cílem již není přežití, ale dostavění generátoru. Třebaže to tak možná nezní, není to lehký úkol. Vaši dělníci budou pracovat v naprosto otřesných podmínkách, nejednou zůstanou zavaleni hluboko pod zemí, nejednou se smrtelně zraní nebo otráví. Tyto podmínky můžete ovlivňovat, můžete např. postavit novou ventilaci, zkrátit směny atp., jenže to všechno stojí zdroje a čas a ani jednoho nemáte dostatek. Na druhou stranu, pokud znepokojení dělníků vzroste vysoko, začnou stávkovat a věřte mi, že to je to poslední, co potřebujete.
Kromě znepokojenost i si musíte hlídat i motivaci, která nahradila naději (hope). Pokud motivace klesne hluboko, budou vaši pracovníci pomalí a neefektivní, pokud se vám ale podaří je dostatečně navnadit, odmění se vám vysokou výkonností. Musím říct, že správa motivace mě opravdu bavila mnohem více než hlídání si naděje v hlavní kampani, jelikož její zvládnutí je mnohem více odměňující. Jinak řečeno, když už se vám něco povede, budete mít nejenom radost, ale uvidíte třeba i to, jak se vám sklady plní výrazně rychleji než za běžného provozu.
Abyste si motivaci uhlídali, můžete vydat např. zákon povolující prostituci, můžete postavit kostel nebo hospodu atd. Srážet ji naopak budou různé katastrofy, nepohodlí, nedostatek jídla a i každé ranní vstávání. Klidně se ale může stát i to, že se nad vaším městem proletí sovy, obyvatelé si to vyloží jaké špatné znamení, a vy se budete moct rozloučit s výkonnými dělníky. Frostpunk vám hru nebude v žádném ohledu ulehčovat, právě naopak.
Abyste mohli generátor postavit, musíte získat dostatek surovin a součástek. Suroviny budete těžit a dovážet do přístavů, které do hry přibyly, zatímco součástky budete vyrábět v továrnách. Když už budete mít všeho dostatek, můžete pokročit ve stavbě samotného generátoru. K tomu budete potřebovat ohromná kvanta lidské síly. Zatímco třeba v uhelném dole máte 15 horníků a jste spokojeni, zde jich budete mít 50, což znamená 50 hladových krků, 50 lidí, kteří mohou onemocnět a mohou potřebovat zdravotní péči, 50 lidí, kteří musí někde bydlet atp. Nezoufejte ale, můžete dělníky nahradit vězni, kteří nemusí tolik jíst a ve všem na slovo poslouchají. No a když na to přijde, můžete pod bezvýznamnou záminkou uvěznit několik dělníků a udělat z nich poslušnou a levnou pracovní sílu, jen se připravte na to, že ponesete následky.
Sami vidíte, že The Last Autumn je složitý a komplexní. Všechno do sebe ale hezky zapadá, vše s něčím souvisí a všude máte spoustu možností, jak se s daným problémem popasovat. Tak třeba nedostatek jídla můžete vyřešit mnoha způsoby: Můžete vyzkoumat efektivnější rybaření, snížit porce, zvýšit počet vězňů, kteří nepotřebují tolik jíst, nebo třeba najmout průzkumníky a vyslat je do vzdálených lovišť. Každá z těchto cest ale bude něco stát a bude mít své důsledky. Zkrátka ve složitosti je krása.
Osobně nevím, jestli se The Last Autum dá něco vytknout. Jediné, co mě trochu zamrzelo, byl možná lehký nedostatek zákonů, které můžete aktivovat. V druhé polovině hry se mi čas od času stalo, že jsem sice mohl nějaký zákon vydat, ale v podstatě jsem buď žádný nepotřeboval, anebo jsem neměl k dispozici žádný, který by se mi hodil. Sluší se ale dodat, že to se mi stávalo jen na střední obtížnosti, u těch vyšších jsem byl vyloženě nucen přijímat nepopulární zákony, o které zde není nouze.
The Last Autumn před vás postaví obtížný úkol a dá vám celou plejádu nových nástrojů, skrze které ho můžete splnit. Je opravdu zábava neustále hledat nová řešení a vůbec vám nebude vadit rozehranou kampaň po čtyřech hodinách ukončit jen kvůli tomu, abyste mohli začít znovu a lépe, protože jste právě zjistili, že jste celou dobu něco dělali špatně. Nicméně není to nic pro lehké povahy, The Last Autumn je plný momentů, kdy budete hru chtít vypnout anebo si aspoň říkat „Tak tohle už opravdu nemůžu dát“. Moc rád bych vám tu napsal konkrétnější příklady, ale nechci spoilerovat skvělý příběh, jenž toto DLC v sobě ukrývá. Věřte mi ale, že pokud máte rádi náročné a sofistikované hry, dobrý příběh plný morálních dilemat a v neposlední řadě kvalitní sountrack, budete The Last Autumn, stejně tak jako Frostpunk, naprosto milovat.
