Fracture

Spousta stříleček v poslední době využívá pokročilou fyziku, především pro simulaci správného úmrtí nepřátel, ničení stromů na tropických ostrovech, případně pro manipulaci s předměty, ale pro změny celého povrchu je třeba zajít až daleko do historie. Pokud nás paměť neklame, tak od dob hornické střílečky Red Faction se žádná jiná hra nepokusila nabídnout nám možnost terraformování povrchu. Fracture něco podobného umožňuje.

Začněme ale pěkně od začátku. V roce 2161 (zajímalo by nás, podle čeho autoři volí takové datumy) vyvrcholily spory mezi východní a západní pevninou spojených států. Toto spojení možná trochu nedává smysl, ale je třeba doplnit, že v té době jsou díky planetárním změnám spojené státy rozděleny hladinou moře na dvě poloviny. Každá polovina má samozřejmě svou vládu a také svou politiku, což se té druhé nelíbí. Tou první, která si začne pod novým vojenským velením vyskakovat je ta západní, která léta investuje do genetických pokusů a manipulaci s DNA, čemuž se východ úspěšně brání pracemi na kybernetických organismech.

Rozhoří se válka, jejíž součástí je i vámi ovládaný avatar Jet Brody na straně východu. Ač příběh může vypadat z počátku zajímavě, k žádnému dalšímu vývoji v podstatě nedojde a další rozvoj tak můžete nechat stranou. První co vás při vstupu do hry čeká je první mise s přehledným tutoriálem, který vám pomalu vysvětlí, jak zvládat základní herní prvky. Tutoriál bychom označili možná až trochu jako „pro blbce”, protože tvrdošíjně čeká, dokud neprovedete základní pohyby (které snad zná každý), jinak vás nepustí dále. Zajímavější věci přijdou na řadu v druhé polovině tutoriálu.

Jak jsme již naznačili v prvním odstavci této recenzi, má Fracture jednu zajímavou vlastnost, kterou se odlišuje od ostatních tuctových stříleček. Váš hrdina má speciální zbraň Entrencher, která umožňuje měnit povrch planety. Není možné toto realizovat všude, ale pouze na nezpevněných površích, jako je hlína, nebo tráva. Ty jsou samozřejmě přítomny na místech, kde je tomu třeba a vaše invence se tak moc neužije, protože stavění kopečků nazdařbůh vás přestane po chvíli bavit. Tato zbraň, která má neomezené “náboje”, pomocí speciálního paprsku zdvihne, nebo sníží „hladinu” země. Můžete tak tvořit pohledné kopečky, které využijete jako skrýš, případně vytvořit jámu, do které v ideálním případě někdo spadne. Využití těchto schopností je dosti omezené a nadějný nápad tak zůstal nevyužit. Jediná místa, kde tuto schopnost vyloženě musíte použít jsou vysoké zdi, které musíte přeskočit pouze zvýšením úrovně okolní země (jako zdymadlo pro lodě), případně, když je třeba odhalit zasypaný vstup do kanalizace. V některých momentech můžete pomocí změny povrchu zničit nějakou techniku, ale na to se lépe hodí granáty. Graficky není změna povrchu provedena špatně a po technické stránce se rozhodně jedná o kvalitní práci, ač má samozřejmě svá omezení, především co se výšky a hloubky maximální změny týká.

Složení zbraňového parku je víceméně klasické. Nalezneme zde brokovnice, pušky, odstřelovací pušky, ale také dva lahůdkové experimentální kousky – mrazící pušku, která nepřítele okamžitě zamrazí a pušku metající elektrické výboje (jako Tesla voják z Red Alert). Jinak je ale zbraňový arsenál dost bídný a čekali bychom, že v roce 2161 budou zbraně zcela jinde a nebudou se využívat doslova muzejní kousky, které jsou k vidění i dnes. Trošíčku moderněji působí dostupná čtveřice granátů, z nichž ten nejlepší umí vyvolávat tornáda, které zničí vše ve svém okolí. Vtipná je také možnost házet granáty skrze i několikero odrazů o stěnu. Nicméně také se nejedná o nic, co bychom ještě neviděli. Další dva granáty umí snižovat, respektive zvyšovat úrovně terénu a nahradí tak Entrencher. Čtvrtý a poslední typ granátů vytvoří na místě dopadu jakýsy kamenný totem, který umí přizvednout například mostek. Využití se tedy nabízí opět pouze na určených místech.

Vašimi protivníky jsou vojáci západní armády a ač bychom čekali, že vzhledem k výzkumům DNA, kolem kterých dělá příběh takový humbuk, se dočkáme nějaké superarmády složené z rozličných polo-mutantů. To se bohužel nestane a vaši protivníci jsou povětšinou zcela normální lidé, případně potvory, které s lidmi velmi snadno zaměníte, jejichž jednotlivé typy se liší jedině podle barvy obleku, případně barevnou aurou kolem. Ani inteligence protivníků evidentně moc nepobrala, protože většina chytrých lidí zjevně pracuje ve výzkumu. Nejenže často nereagují na to, když přímo vedle nich vyroste kopeček, nebo jáma, ale ani se nesnaží se k vám dostat kolem překážky.

Občas tedy umně využijí svou obdobu schnopnosti měnit terén, ale málokdy efektivně. Pokud už na vás ale zaútočí, síla jejich ran je až podezřele vysoká a i na nejnižší obtížnost často umřete. Je to dáno i tím, že ve většině případů budete sami bojovat proti obrovské přesile nepřátel, kteří se tu a tam objevují z ničeho nic sami znovu. Pomoc svých spolubojovníků zažijete pouze někdy a jedná se víceméně o obyčejné kulisy „na pozadí” vaší hry. Je zajímavé, že v takové obrovské válce jste víceméně sami. Ale i to už jsme viděli. Hodně nás zklamala absence jakékoliv možnosti krytí, vyjma klasického podřepu. Celá hra by byla o něco lepší, pokud by bylo možné aktivně se krýt za překážky a bylo umožněno vykukovat a střílet ze zálohy.

Jak je zvykem u každé druhé střílečky, tu a tam narazíte na nějakého bossáka (nemyslíme Míru Bosáka, ten je hodnej). Jeho síla je podstatně vyšší a taktéž výdrž je upravená. Bohužel na každém je jasně poznat, kde jsou jeho slabiny a tak každého zabijete poměrně rychle a hlavně bez špetky invence (marně vzpomínáme na bossy z Painkillera, kde bylo skutečným kumštem přijít na to, jak každého zabít). Celá hra je jinak zcela lineární, kdy cestujete tunelovými lokacemi až narazíte na vetší prostranství, kde se utkáte s desítkami nepřátel, pobijete je a pokračujete další podobnou cestou dále. Navíc o nepřátelích stále víte, protože vám je zobrazuje minimapa v rohu HUDu, která rovněž informuje o pozici přátelských jednotek. Stejný problém jsme nedávno kritizovali u Force Unleashed, kde to přeci jen bylo o něco lepší a nápaditější. Jediné narušení rutiny se objeví v případě řízení malého terénního vozítka, které se docela dobře ovládá, ale vyskytuje se poměrně málo.

Multiplayerová část obsahuje několik základních a obecné známých módů, které jsou ozvláštněny možností používat změny povrchu a také speciální zbraně. Nejzábavnější je pravděpodobně zabírání speciálních bodů, ale je to také obecně známý mód známý například z Unreal Tournamentu, takže označení „nejzábavnější” berte s rezervou a pouze v rámci hry. Můžete si zahrát na celkem osmi mapách a to ve společnosti až jedenácti dalších lidí. Rozhodně se nejedná o nějakou revoluci v online hraní, která by přitáhla stovky lidí, spíše budete zápasit s prázdnými servery.

Grafická stránka neuvěřitelné připomíná sérii Halo, speciálně pak druhý díl a v některých místech i pecku poslední doby Mass Effect. Různé futuristické budovy, mostky a vůbec spousta věcí vypadá, jako by byla přímo vykopírovaná z Halo 2 a Mass Effectu. Možná je to ale pouze náš pocit. Již z uvedeného vyplívá, že celá architektura se nese v ryze futuristickém duchu, který je ale dle nás na rok odehrávání hry také trochu usedlý, ač využívá široké barevné palety, nejen strohé šedi. Vaše cesta je v průběhu putování prošpikována předměty, které je možné zničit. Ať se jedná o obligátní barely, bedny, nebo jiné smetí, moc je jako kryty nevyužijete, protože asi tak po prvních deseti vteřinách bitvy bude vše zničené, ať k vašemu prospěchu, nebo prospěchu nepřátel. Nejvíce nás nadchnuly přepravní boxy s bombami kulovitého tvaru, které se po rozbití rozkutálí všude kolem a po chvíli explodují ničíc vše, co jim stojí v cestě. Jak je známo, není radno se dotýkat drátů na zem spadlých z nebe a stejně tak není radno krýt se před palbou za výbušný sud. Vaše hlava to později pochopí, ale to už bude poněkud na jiném místě než zbytky těla.

Fracture není přímo špatná hra, ale v dnešní době nepřeberného množství her už nikoho neohromí nápady „opsané” z jiných podobných her a smíchané do jednoho bloku zastřešeného nic neříkajícím příběhem. Celou hru dohrajte zhruba za sedm hodin a nic vás nebude lákat zahrát si ji znovu. Suma sumárum se jedná o kvalitně provedenou průměrnou hru, kterou vylepšuje využití některých málo použitých nápadů. Na lepší hodnocení než 60% to ale není a pokud máte v současnosti co hrát, raději si počkejte na Red Faction Guerrilla.