Vin Diesel musel být z faktu, že nedostal nabídku na hlavní roli v nejnovějším filmu se Supermanem, nečekaně zdrcený, když se mu to scénáristi Fast & Furious 6 snažili prakticky ihned vynahradit vytvořením scény naplňující jeho dětské sny o létání a zachraňování Lois Lane. Jemu to však nestačilo. Okamžitě začal vyzívat herní vývojáře, aby mu vytvořili kousek, kde by jeho osobnost kombinovala schopnosti všech superhrdinů, co kdy existovali. To už ale bylo příliš. Activision se však naštěstí chopil příležitosti a rozhodl se přepracovat alespoň to, co viděla partička jeho představitelů v kině, a tak se před námi zjevila hra Fast & Furious: SHOWDOWN. Následuje tradici titulů zakládajících si na filmových licencích, nebo jsme se pro jednou dočkali akce, která skutečně stojí za to?
Na hře pracovalo studio Firebrand Games, které se proslavilo především závodními tituly, takže zkušenosti by tu z tohoto pohledu rozhodně byly. Bohužel se většinou jednalo o verze her, jež měly na starosti jiné vývojářské týmy, určené pro kapesní konzole od Nintenda, přičemž tentokrát šlo v pořadí o teprve druhou hru tohoto studia vycházející i na konzolích od Microsoftu a Sony. První z nich byl titul NASCAR Unleashed, který se každopádně může pochlubit velice pěkným průměrným hodnocením těsně pod 70%. A co se týče portů pro Nintenda DS a 3DS, napočítali bychom Firebrandu dalších 12 zářezů, což je z našeho pohledu dostatek na to, aby měl potenciál stvořit hru, jež nás chytí a budeme kvůli ní ochotni si pořídit do obýváku pořádný volant i s pedály. Nejedná se však jen o mokrý sen a přehnané naděje vkládané do rukou nenápadného studia, které naposledy mělo dost možná jen prostoduché štěstí?
Geniálním tahem tvůrců bylo vložit do závodní hry příběh vyprávěný s noblesou a hlubokými emocemi. Naposledy se tento postup drtivě nevyplatil kousku Need for Speed: The Run, nicméně ten by se mohl od Fast & Furious: SHOWDOWN teprve učit. Před většinou nově otevřených úkolů na vás tvůrci vybafnou s cut-scénou soustředící se na příběh filmu, přestože by se o jeho věrnosti vůči originálu dalo vcelku vášnivě diskutovat. Cut-scénám pak k udržení pozornosti napomáhají „precizní” modely postav, nicméně musíme uznat, že každý charakter z filmu jsme byli ve hře schopni bezproblémů poznat, tudíž si není na co stěžovat. A navíc má snad každá zástupkyně ženského pohlaví k dispozici nemalou výzbroj srovnávající se s tou, pro níž se proslavila legendární Lara Croft, díky čemuž ani žádnou scénku nebudete chtít přeskakovat, i když tvůrci tuto možnost nabízejí.
Oni totiž se svými zkušenostmi vědí, že příběh sice určitou roli hrát může, ale kvůli němu sem nikdo nepřišel. Všem jde jenom o akci, výbuchy, auta ve vzduchu a honičky s policisty, jichž si užijete dosytosti dokonce už v úplně první misi. V té se dostanete za volant nezničitelného sporťáku, se kterým můžete vletět do protisměru a rodinky naskládané v autech jedoucích proti vám nechat odletět po brutálním nárazu klidně až do vesmíru, protože zákonům fyziky se Firebrand evidentně směje zpříma do obličeje. Bohužel na to, aby se vám auta mířící směrem na vaše čelní sklo snažila jakkoli vyhnout, jsou zřejmě jejich sebevražedné sklony až příliš nevybíravé, takže byste se stále měli na co vymluvit i poté, co by se vás snažila zastavit policie.
Ta se o to koneckonců pokusí. Nebylo by to ale ono, kdybyste všechny státní vozy neposlali chránit mimo zemskou atmosféru před mimozemšťany rodinky, které se tam po vašich předchozích nárazech již stihly usídlit. Zatímco poprvé si užijete čistokrevné destrukce, tvůrcům se nás povedlo mile překvapit rozmanitostí jednotlivých úkolů, mezi něž patří všechno od závodění přes skákání po obrovských nákladních vozech až po střílení do protivnických aut, které zvládají bouchat pod silou vašeho pohledu, i když do nich nevstřelíte ani jedinou kulku. Pravdou ale je, že by se čas od času hodilo, kdyby vám hra vysvětlila, co je vaším úkolem, na což se zde jaksi konstantně zapomíná.
Opakování matkou moudrosti bohužel v tomto případě také není, takže můžete zkoušet každou misi bezproblémů stokrát a stále nepřijdete na to, co je po vás vyžadováno, načež nastoupí frustrace, která může pramenit v cokoli od pouhého vypnutí hry po rozmlácení přistroje, do nějž je disk právě vsunut, kladivem.Nepříliš vysokou umělou inteligenci lidí zahrnutých v normálním provozu bychom ještě pochopili, ale když byl stejný mozek vložen i do hlav vašich úhlavních nepřátel a dokonce i přátel, někde se očividně stala chyba. Každou misi si každopádně můžete vychutnant s kamarádem po ruce ve split-screenu, takže trápení budete mít ve výsledku výhradně s pátráním po tom, co byste měli ideálně udělat, na což jsou počítačem ovládaní boti o něco lepšími společníky.
Tvůrci se dokonce nemohou vymlouvat ani na to, že jde o arkádu. I ty by totiž měly obsahovat jakési známky realistické fyziky a především pak destrukčního modelu, který je zde u každého auta identický a zahrnuje pouhé dvě verze – auto nerozbité a auto čoudící. A až dočoudí, vybouchne, což už ale neuvidíte, neboť se budete nacházet na obrazovce vyzývající vás k restartování mise. Poměrně nás také zaujalo, jakým způsobem se vývojáři vypořádali s driftováním. Můžete být totiž v jakékoli situaci či rychlosti a po zmáčknutí jediného tlačítka naráz budou další tři kilometry plné skřípání gum a nepřirozeného neměnného postoje. Pocit rychlosti vás navíc nakopne jedině při vypuštění draka zpod kapoty po spálení dusíku, i když ani ten nevydrží déle než tři sekundy, načež se vrátíte k jízdě, při níž se cítíte jako slimáci uprostřed nesmírně dlouhé silnice vedoucí napříč pouští.
Každá trať má určitou spojitost s příběhem posledních dvou pokračování této oblíbené série, díky čemuž si hry užijí především fanoušci, jež budou mít alespoň nějaké ponětí o tom, co tvůrci danou situací zamýšleli. Některé úkoly jsou navíc zpracovány překvapivě dobře, každopádně nápad opět drtí do země zpracování, na což si ale zvyknete už po několika minutách strávených ve hře. Alespoň je vždy k dispozici více než jeden charakter a auto, takže, pokud si rádi hrajete s drobnostmi, jsou vám zde dveře otevřené. Na autech se dá změnit slušná řádka věcí, ačkoli k tuningu to má ještě tento titul nemalý kus cesty. Barva auta a určité specialitky týkající se vzhledu na druhou stranu nejsou žádnou překážkou a postupně si navíc odemknete i vylepšení, která si na auto můžete namontovávat pro lepší výsledky, i když se nedá tak úplně říci, že by vám tyto úpravy jakkoli pomohly.
Hra je rozdělena do dvou sekcí. Příběhový mód je tím, který vás zásobuje cut-scénami a srdceryvnou story, zatímco výzvy před vás jen tak postaví úkol a řeknou vám, abyste jej splnili. V závislosti na vašem výkonu se pak zařadíte do tabulek, v nichž se srovnáváte s několika málo odvážlivci, kteří se rozhodli si titul zakoupit. Pokud byste však chtěli splnit absolutně všechno, hra zvládá vydržet překvapivě dlouho, přestože je obsah repetitivní a nic nového nenabízí už čtvrt hodiny po začátku s hraním. Navíc se vše odehrává na nepříjemných a hlavně také nepřehledných tratích, které se vám brzy začnou zajídat a současně je přestanete mít chuť ještě někdy znova v životě vidět.
Z pohledu grafické stránky jsme se ve hře cítili, jako bychom se navrátili do roku 2001. Ne však proto, že by se nám nostalgicky zastesklo po prvních pokusech o pořádné 3D, ale spíše proto, že jsme chtěli zpátky výborně vypadající 2D, jemuž počátky třetí dimenze v herním průmyslu nemohly nijak konkurovat. Dokonce ani soundtrack se nezvládnul vyrovnat tomu, jehož si můžete užít ve filmu, takže by to bylo vhodné ukončit co nejdříve. Fast & Furious: SHOWDOWN se nevyplatí hrát ani v případě, že by tato hra byla zdarma rozdávána ke každému koupenému lístku do kina. Za to, že si od nás odnese 15 %, mohou být vývojáři ještě rádi a my se navrátíme ke hledání studia, jemuž se miliony fanoušků milovaná filmová série podaří zpracovat tak, že při jejím hraní jednoduše zapomeneme na všechno ostatní a dokonale si prožijeme kus života našeho oblíbeného charakteru.
