Jestliže byste rádi vyrazili na výlet do historie, který by vás seznámil se způsobem života neandrtálců v době kamenné a přesně by vám ukázal, s jakou faunou a flórou se naši předci v tomto období měli možnost setkat, s právě vydaným Far Cry Primal nejspíše zrovna dvakrát spokojeni nebudete. Pokud však tato série patří k vašim oblíbencům a nevadí vám trocha krve ani obrovská dávka všemožných jiných odporností, řekli bychom, že najdete zalíbení i v tomto značně experimentálním pokračování, s nímž se Ubisoft vrátil o celých dvanáct tisíc let do minulosti. Když bylo pravěké dobrodružství skloubené se zajetými systémy populární série původně oznámeno, byli jsme si vcelku jistí, že to nemůže fungovat. Velmi rádi jsme se však nyní, když se hra konečně dostala do světa, nechali přesvědčit o opaku. Máte zájem zjistit, jak se nás této nevšední hře podařilo okouzlit?
Rádi bychom sice odstartovali na trochu pozitivnější notu, musíme bohužel říct, že příběhem to rozhodně nebylo. V posledních letech nás Far Cry zvládalo opakovaně překvapovat výbornými příběhovými linkami, jež sice byly značně lineárního charakteru a nenechaly člověka ani na vteřinku odskočit od hlavní linie, zároveň jej však na začátku spolkly a na konci vyplivly takovým způsobem, že si nemohl v absolutně žádném případě na nic stěžovat. Story, do níž jste vrhnuti ve Far Cry Primal, však působí poněkud zdlouhavě a prázdně. V těle lovce Takkara se objevujeme v pravěké pustině, o níž vzájemně válčí tři kmeny. Náš kmen nese jméno Wenja a nedá se o něm říct, že by na tom z válčící trojice byl zrovna nejlépe, spíše naopak. Vítězství je možné dosáhnout jedině prací pro všemožné spojence, kteří vám za odměnu odhalí různá tajemství, díky nimž můžete konkurenci dostat na kolena. Sami se tentokrát můžete rozhodnout, kam vyrazíte dříve. Otevřenost naneštěstí příběhu uškodila, protože kvůli ní celkový zážitek nepůsobí tak intenzivně a s většími obtížemi vás pohltí.
Za to může ale i ztráta charakteru hlavního hrdiny, jenž pro vás ve Far Cry Primal není prakticky žádnou osobností a bez problémů byste jej poslali na smrt, protože jej za celou dobu strávenou ve hře nepoznáte ani trošku do hloubky. To by se však ještě dalo pochopit. Předchozí díly na tom sice v tomto směru byly o mnoho lépe, v žádném případě ale nejsou perfektní ukázkou toho, jak by mělo být s hlavními charaktery zacházeno. Koho měly zvládnuté naprosto brilantně, byli hlavní záporáci. Šíleného Vaase z Far Cry 3 a sadistického Pagana Mina ze čtvrtého dílu bychom snadno označili za jedny z nejlepších anti-hrdinů posledních několika let. Oba měli duši, oba byli šílení a oba nám téměř ihned přirostli k srdci. To se žádnému ze záporáků nového pokračování nepodařilo. Vůdci nepřátelských kmenů do sebe možná něco mají, nejsou však ani zdaleka tak originální, jak bychom si vzhledem k anti-hrdinům posledních dvou pokračování přáli.
Skutečnou práci si na druhou stranu Ubisoft při tvorbě novinky dal s designem podpůrných postav, jež v nás okamžitě vzbudily pozornost. I když jsou v jejich řadách přirozeně k nalezení i omšelé kousky, po nichž by nevyrazil ani šavlozubý tygr, mnoho z nich nás nadchlo způsobem, jakým s vámi jednají. Co byste řekli na chlapíka, který vám dává přátelské hlavičky pokaždé, když se s vámi loučí? Nebo byste se raději dali do řeči s šílencem, jenž vás při první příležitosti pokropí svou močí? Škoda je, že je tvůrci o trochu více nezapojili do příběhu hry a kromě misí, jež jsou s nimi přímo spojeny, na ně prakticky nemáte šanci narazit. Bylo by pěkné, kdybyste je kupříkladu mohli naverbovat, načež by se vám po zapískání objevili po boku a společně byste mohli třeba přepadnout vesnici. Je ale pravdou, že v tomto směru jejich absenci snadno zastanou všudypřítomní zvířecí miláčci.
Krocení fauny sice samo o sobě není žádná velká radost, protože zahrnuje pouhé držení jednoho tlačítka, které představuje mávání na a uklidňování blížícího se predátora, jakmile se však jednou vybraný kus dostane do vaší moci, může začít pravá zábava. Velká část ochočitelného zvířectva je osedlatelná. Jakmile jednou nasednete, můžete počítat s extrémně svižným pobíháním po světě, při němž vás samozřejmě nikdo neomezuje v házení oštěpů a střílení šípů. Každý z tvorů má své přednosti a schopnosti, takže si musíte nalézt zvíře, které vašemu stylu sedne nejvíce. Mohla by to být lasička, nebo jste měli vždy spíše zálusk na pobíhání tundrou na zádech menšího mamuta?
Ve Far Cry Primal je nečekaně náročné priorizovat postup v příběhové linii před vychutnáváním si otevřeného světa, jež je spojeno se zachraňováním bezmocných NPC postav v nebezpečí, hledáním všemožných vzácných předmětů a pleněním nepřátelských táborů, jež si o krveprolití říkají pokaždé, když na nějaký narazíte. K dispozici máte navíc neustále hromady vedlejších úkolů, které můžete s nadšením plnit. Trochu nás mrzí, že jste ve většině pouze posláni pozabíjet pár lidí či zvířat, i toho si lze naštěstí vzhledem k extrémně chytlavému soubojovému systému poměrně dost užít. Systém vesničanů, kteří se k vašemu kmenu přidají pokaždé, když úspěšně splníte nějakou misi, či jim případně pomůžete ze spárů smrti, také není vůbec k zahození. Čím vyšší je populace vašeho tábora, tím více bonusových zdrojů se každý den přidá do vašich zásob. Z těch následně můžete vylepšovat zbraně a výzbroj, což se rozhodně hodí. Určitá motivace pro kompletování všeho, co je možné, tu tedy v každém případě je.
Ohromně si vážíme toho, že novinka po stránce hratelnosti zůstala zcela věrná svým předchůdcům a od začátku do konce z ní vane důvěrné známá, přátelská vůně. Samozřejmě, máte v rukou jenom kus kamene a pobíhají kolem vás tvorové, kteří vyhynuli před tisíci lety, to ale nic nemění na faktu, že si připadáte, jako byste byli ve staré známé sérii, která vás svou přítomností opakovaně blaží již léta. A tou sérií je přirozeně Far Cry. Atmosféra nejnovějšího dílu také stojí za pozornost. Utváří ji především prostředí, v němž se celá hra odehrává, a postavy, s nimiž se v něm setkáváte. Musíme uznat, že si Ubisoft parádně vyhrál s každým detailem, a i když hra v určitých směrech nevypadá zrovna nejlépe, bez problémů jí to jsme schopni odpustit. Má totiž hromady jiných předností.
Z našeho pohledu se Far Cry Primal skutečně povedl. Možná to bude z části proto, že jsme od něj příliš mnoho neočekávali, spíše bychom ale řekli, že jsme si jej dokázali bez okolků užít, protože jde o Far Cry tělem i srdcem. Není zapotřebí granátů, odstřelovaček a kulometů, abychom ve hře našli zalíbení, které bohužel tentokrát neplyne z jejího příběhu. Ten totiž působí poněkud nedomyšleně, což koneckonců platí i pro jeho hlavního hrdinu a anti-hrdiny. Situaci zachraňují snad jedině originální podpůrné postavy, s nimiž si lze užít spousty srandy. Ocenit na druhou stranu musíme způsob, jakým je hra vyprávěna. Z naší recenze si titul odnáší zasloužených 70 %. Nejde o kus, jenž by se měl potenciál zapsat do historie, pro fanoušky série Far Cry jde však rozhodně o něco, čemu se vyplatí dát šanci.
Nehrál jsem nikdy na PS4 akční titul ale myslím si že ovládání FC Primal bude asi hodně těžké.