Far Cry 2 – dovolená v Africe

Letošní podzim je skutečně nabitý peckami, z nichž většina na svůj příchod teprve čeká. První vlaštovkou z té nepřeberné nabídky je Far Cry 2. První díl si jistě pamatuje mnoho z vás, protože ve své době se jednalo o hardwarové velmi náročnou a graficky perfektní střílečku, která si po světě odnášela vysoká hodnocení a kterou spousta lidí slušně rozběhala až po několika letech. Poté se situace poněkud rozdělila a z následného vývoje vzešly dva produkty – jednou cestou šel CryTek a jeho Crysis a tou druhou Ubisoft, který několik let produkoval tento recenzovaný kousek.

Příběh událostí Far Cry 2 je situován na africký kontinent, kde vládne chudoba, různé organizace, obchodníci a pašeráci. Do těchto končin přijíždíte jako hlavní hrdina, pověřený zabitím místního gangstera Šakala, který prodává zbraně na všechny strany konfliktů a tak míru rozhodně nepomáhá. Jméno hlavního hrdiny neuvádíme záměrně, protože hra vám na začátku dá vybrat, za koho chcete hrát. Hlavní postavu si nelze personalizovat, ale i tak je příjemné, že existuje aspoň možnost volby z několika chlápků. Ostatní postavy, které si nevyberete ale jen tak nezmizí a narazíte na ně v průběhu hry jako na osoby, s nimiž se můžete skamarádit a vzájemně si pomáhat.

Váš příjezd začíná jízdou v taxikářském džípu. Taxikář s vámi ležérně debatuje a proveze vás skrze polovojenské kontroly. Již v této fázi můžete přičichnout propracované grafice, která hrou provází a jak se později dozvíte, je na co se dívat. Váš poklidný příjezd ale moc dobře neskončí, když vás charakterní taxikář vyhodí z džípu poté, co vás sklátí záchvat malárie. Posléze se probudíte zcela bezmocní na lůžku, kde poprvé spatříte svůj cíl – Šakala. Ten s vámi dá řeč a překvapivě, ač by mohl, vás nezabije. Po následném druhém záchvatu se probudíte v sídle jedné ze skupin, kde začnete plnit své prvotní úkoly a seznamovat se s prostředím. Váš hlavní cíl je ale stále stejný – vypátrat a zabít Šakala.

Far Cry 2 šlo oproti Crysis cestou maličko jinou. Vývojáři chtěli hráčům poskytnou velký a živý svět, kde se mohou dle libosti vyřádit (dnes se s oblibou používá anglický výraz sand-box – pískoviště). To se jim skutečně povedlo. Celou hrou vás provází linie hlavních úkolů, na něž navazují nepovinné boční úkoly, které ale mohou přinést nějaký vývoj a také desítky jiných úkolů pro různé zájmové skupiny, případně pro vaše obohacení. Hlavní úkoly dostáváte od jednotlivých velitelů, případně se o nich dozvíte od svých přátel, ale po cestě můžete klidně přijmout anonymní úkol zaslechnutý vysílačkou, který nemá žádný vliv na to co se dále bude dít, ale přinese vám finance.

Ty jsou zde reprezentovány diamanty. Na rozdíl například od Stalkera, kde finance víceméně nepotřebujete, zde je jejich potřeba způsobena několika okolnostmi. Předně stále trpíte malárií a je třeba si shánět pravidelně léky a ty vám, až na výjimky, nikdo zadarmo nedá, i když většinou bude třeba splnit nějaký úkol pro jejich získání. Dále je třeba si kupovat zbraně, různá vylepšení a manuály. Tedy ne že byste jich nenašli desítky po mrtvých nepřátelích, ale ty jsou většinou staré, zarezlé a opotřebované a tak se často zasekávají a není na ně spoleh. Například plamenomet, který najdete hned v počátku hry vypadá jak rezavá troska a také začne velmi často málo těsnit. Většinu záseků lze opravit, ale je to časově náročné především v boji a někdy o zbraň přijdete úplně, protože se prostě rozlomí. Zbraně zakoupené v „oficiálním” prodeji jsou oproti tomu nové a poměrně spolehlivé. Navíc každá zbraň, kterou zakoupíte je vám trvale zadarmo k dispozici v každé prodejně zbraní a střeliva, kterých je po celé mapě desítky. Zbraně jsou rozděleny do tří skupin a od každé můžete vždy nést jen jednu. Lehké zbraně – pistole, uzi, střední zbraně – kulomety, nejtěžší zbraně – plamenomety, bazuky a podobně. Je trochu hloupé, že odstřelovací puška je ve stejné kategorii jako kulomet a tak nemůžete mít obě současně. Sniperka se totiž naprosto nehodí pro boj z blízka, ale nahradit ji za plamenomet nelze. Dále je možné nosit granáty, nebo zápalné láhve a ke standardní výbavě patří také mačeta.

Krom vydělávání můžete diamanty také hledat ve skrytých kufřících, kterých je po celé mapě schováno přes dvě stovky a jejichž přítomnost signalizuje navigace blikáním kontrolní diody. Čím blíže jste ke kufříku, tím více bliká. Jedná se o jakousi „minihru” ala hledání mušlí v GTA. Některé kufříky jsou na poměrně nepřístupných místech a chvíli vám zabere, než se k nim dostanete, protože přesnou pozici kufru neznáte, pouze směr. Je sympatické, že místo nálezu je pak označeno na mapě, takže víte, kde jste již úspěšně hledali.

Další důležitým prvkem při pohybu v afrických končinách je doprava, protože mapa je skutečně rozlehlá – celkem má kolem 50km čtverečních. Je možné se rychle a bezpečně převážet mezi jednotlivými místy placeným autobusem, ale to není ta pravá zábava a navíc jsou zastávky jen v rozích mapy. Zábavnější je sednout si za volant některého z vozítek, která jsou poměrně často k nalezení a vydat se na místo určení na vlastní pěst. Ať už se jedná o otevřený džíp s kulometem, uzavřený Jeep, nebo buginu, všechny se poměrně realisticky chovají a také ničí. Vozidlo lze zničit v několika krocích až po velmi efektní výbuch a pokud se z něj jen kouří, lze ho spravit. To probíhá formou interakce s motorem, kdy hlavní hrdina vytáhne klíč a začne utahovat šrouby v motoru. Je jen škoda, že tyto animace jsou pro dané vozidlo stále stejné a nemění se.

Když již máte nějakou tu zbraň a vozítko, první souboje na sebe nenechají dlouho čekat. Nepřátelský tábor je dobré si obhlédnout z dálky dalekohledem, najít slabá místa jako jsou výbušné sudy, sklady zbraní a umístění vozidel a pak zaútočit. A právě zde se projevuje velká otevřenost světa Far Cry 2. do tábora můžete přímo vlítnou vozidlem a doufat, že díky momentu překvapení všechny vystřílíte dříve, než se vzpamatují, můžete se potichu plazit kolem a zabíjet jednoho nepřítele po druhém, případně způsobit požár na jedné straně, zatímco se do tábora dostanete stranou druhou. Bohužel co se týká stealth postupu, není dokonalý, protože i když zaříznete jednoho vojáka v přítmí lesíku, ostatní o vás okamžitě vědí a jdou po vás. Toto bychom doporučovali opravit okamžitě v rámci prvního patche, protože se jedná o zásadní vadu bránící specifickému druhu akce. Při hře vás určitě napadne spousta dalších možností, jak s nepřáteli naložit a fantazii se v tomto směru meze nekladou.

Nepřátelé se chovají poměrně rozumně a jakmile něco zaslechnou, začnou opatrně prohledávat okolí, svolávat kamarády, případně zbystří pozornost a obsadí stacionární zbraně a vozidla. Pokud vás uvidí, začnou vás pronásledovat a neváhají při tom klidně oběhnout budovu z obou stran, aby vás dostali do kleští, kryjí se za stromy a jiné překážky a efektivně používají granáty. Budete-li se před nimi snažit ujet vozidlem, v tu ránu budou za vámi a krom kulometné palby se vás budou snažit vystrčit z cesty. Souboje jsou díky tomu akční a pokaždé o něco jiné.

Příběhové mise vás zavedou před rozličné úkoly a nezřídka kdy se budete muset rozhodnout z více variant. Vaši přátelé vám totiž část před misí zavolají na váš mobilní telefon (až je divné, jak je afrika krásně pokryta signálem), že by se s vámi rádi sešli a podali doplňující informace. Je na vás, zda se za nimi vydáte, či se rozhodnete splnit zadanou misi. Samozřejmě se můžete rozhodnout i poté, co vám přítel vyloží o co jde. Často se jedná o dvě protichůdné úkoly typu – znič nějakou jednotku / pomoz jim v obraně, ale také můžete dostat nabídku, jak si danou misi zjednodušit. Příběh se tak příjemně větví, ale na to, aby se zjistilo jaký to má výsledný efekt by bylo třeba hru několikrát zahrát znovu. Jediným pozorovatelným efektem je náklonnost k jedné či druhé frakci a od se toho odvíjející nové úkoly. Postupem času se sice některé mise začnou opakovat, ale v takto rozsáhlé hře se asi ani nic jiného nedá čekat a vše je trochu zpříjemněno možností vnést do řešení problému trochu své invence. Po úkolech se pohybujete pomocí velmi pěkně zpracované mapy, kterou skutečně držíte v ruce a na které vidíte vše podstatné. Abyste nemuseli mapu držet i za jízdy, je každé vozidlo vybaveno základní gps navigací a také ukazatele na křižovatkách se barevně podbarvují ve směru, kde je cíl vašeho úkolu. Stav vašeho plnění si můžete kdykoliv zobrazit v přehledném zobrazení detailních statistik.

Pomalu se dostáváme k tomu nejlepšímu, co Far Cry 2 přináší – grafické zpracování. Už při první projížďce na zadním sedadle taxíku budete nevěřícně koukat na detailně zpracovanou krajinu, trávu pohybující se ve větru a stromy, jejichž větvemi prosvítává východ slunce, který celou krajinu zalije do oranžova. Vůbec změny denní doby mění krajinu do překrásných panorámat a občas byste si rádi jen tak sedli a pozorovali pobíhající zvířata u napajedla. Postavy osob vypadají velmi dobře a ač občas nesedí dabing s pohybem tváře, dojem z rozhovoru to nekazí tím spíše, že všechny se odehrávají přímo ve hře a nějaké filmečky vůbec nečekejte. Celá mapa je tak rozsáhlá, že stále budete nacházet něco nového, ať se jedná o stádo zeber, které se v podvečer pasou u cesty, nebo o tajnou pěstírnu drog uprostřed skalní rozsedliny. Vše vypadá skvěle a na přiložených obrázcích můžete vidět jen zlomek toho všeho. Vaše postava je kompletně animovaná a při otevírání dveří, opravě auta a dalších činnostech vidíte své ruce, nohy a další části těla. Nejlepší animace ale spočívají ve vyndávání kulek, případně vypalování ran těsně před smrtí. Vypadají docela brutálně a je to neskutečně nápadité. Jedinou drobnost bychom vytknuli – vozidla nenechávají koleje a postavy stopy, a to ani na pouštních planinách (ale to už je možná hnidopišství).

Ruku v ruce s grafickou stránkou jde fyzikální engine. Ten sice nedosahuje kvalit toho z Crysis, ale těžce mu šlape na paty. U zničitelných vozidlech jsme již psali, ale zničit jde skoro vše od menší vegetace, přes ploty, plechové domky až po větší domky v táborech. Vše úžasně vypadá například když v táboře odpálíte granátem sud, který rozmetá vše kolem a sám skončí roztrhaný v plamenech o hodný kus dále, nebo když při přestřelce padají větve okolní vegetace. Pokud bychom ale měli vypíchnout z fyziky jednu jedinou věc, byl by to oheň. Snad zatím žádná hra nevyužila a nezpracovala tak realisticky obyčejný plamen. Nejenže lze zapálit lidi a vozidla, ale je možné připálit všudypřítomnou trávu, která se realisticky začne rozhořívat a plamen šířit. Stalo se nám tak, že při souboji s motorizovanou hlídkou jsme dohnali jejich vůz k výbuchu, načež vzplála okolní tráva, od ní strom a za chvíli bylo v plamenech i naše auto, které stálo o deset metrů dále v keříkách. Realitě bylo maličko ustoupeno v tom, že se plamen nešíří úplně daleko, aby najednou neshořelo vše a vy se pak jen neprocházeli spáleništěm, ale jinak vše vypadá skvěle. Snad jen voda by mohla být o něco lepší.

Ze dvou předchozích odstavců byste mohli usuzovat, že Far Cry 2 bude „náročná jako prase”. Ale není tomu tak, až jsme se sami divili. Na mé obstarožní sestavě obsahující Intel Core2Duo E6300, 2Gb ram, ASUS GeForce 8800GT 512MB, Windows XP SP2 jsem hru pustil v rozlišení 1280*1024 zcela naplno s 4x antialisingem, zapnutým HDR i bloom efektem. Celou dobu, včetně soubojů a jízdy vozidlem, se hra držela kolem 40fps a pod 30 klesla snad jednou. Za celou hru vidíte minimálně načítacích obrazovek a to vše při velikosti instalace necelé 4GB, což dnes považuji za malý zázrak. Vývojáři tedy hru velmi dobře optimalizovali a věřím, že i na slabších sestavách si užijete doslovných grafických orgií.

Jako třešničku na pomyslném dortu jsme si nechali editor. Ten je neuvěřitelně intuitivní a svižný. Lze v něm libovolně měnit krajinu, doplňovat faunu, věci, budovy, vozidla a vodní plochy. Vytvořenou mapu si lze stiskem jednoho tlačítka přepnout do herního módu a vyzkoušet si, co jste udělali špatně. I naprostý laik s dobrým nápadem dokáže realizovat pěknou mapu díky funkcím jako je doladění mapy, srovnání textur a dalších. Editor je skutečně jednoduchý na ovládání, ale silný v tom co umí. Rozhodně doporučujeme vyzkoušet.

Jak asi většina lidí čekala, Far Cry 2 JE dobrá hra. Nabízí velmi široké možnosti činností, rozličné úkoly a desítky různých vychytávek zabalených do propracovaného grafického kabátku. Celková délka hry se počítá na desítky hodin, protože zhruba po deseti hodinách hraní jsme byli asi ve 40% celkového rozsahu. V některých diskuzích jsme si mohli přečíst příspěvky, že se jedná o zklamání roku, špatnou hru a podobně, ale takových bude minimum. Far Cry 2 sice není dokonalá hra, má své mouchy, ale když vše uvidíte v chodu, leccos jí odpustíte. Hodnocení 90% jí tedy právem náleží a pevně si za ním stojíme.

Na multiplayer se podíváme v samostatném článku a doporučujeme vám podívat se na naši aktuální soutěž, kde můžete vyhrát nadupaný počítač v designu Far Cry 2 a 20 originálek Far Cry 2!