F.E.A.R. 2: Project Origin

Původní F.E.A.R. z roku 2005 přinesl vcelku velkou revoluci. Znenadání se objevilo nové FPS, které v mnoha směrech vynikalo oproti soudobé konkurenci. Studiu Monolith se povedlo skvěle zpracovat hratelnost, podávání příběhu, ale především hororové prvky a atmosféru. Ostatně hra to má už v samotném názvu, který v překladu znamená S.T.R.A.CH. Nesmíme opomenout ani na výbornou a revoluční umělou inteligenci, na níž už v současné době mnozí zapomínají. Ostatně o kvalitách jedničky vypovídají i výborná hodnocení. Pochopitelně očekávání oficiálního pokračování, které se původně mělo jmenovat pouze Project Origin, bylo ohromné. Povedlo se vývojářům zvládnout tento tlak a opět nám přinášejí AAA hororový titul?

Malá holčička
V první řadě si pojďme nastínit příběhovou linii vycházející z jedničky, takže v hlavní roli opět vystupuje malé holčička Alma. Ta jednoznačně připomíná podobnou „hrdinku” z filmu Kruh. Hned v úvodní misi všechno navazuje na první F.E.A.R, kdy jsme kousek před podzemním vězením malé dívenky a naším úkolem je bezpečně doprovodit slečnu Aristidovou. Ta je pod těžkým útokem, a proto se všechno tak úplně nepovede. Ostatně jak už to tak ve hrách, ale i filmech bývá. Postupně pak přichází různé zvláštnosti v podobě halucinací, podivného pláče malé holčičky a zkrátka už od prvních chvil se tady rozvíjí pokračování příběhu a pokus o opětovné nasazení hororové atmosféry. Samozřejmě tentokrát už to není až tak působivé a přesvědčivé, protože prostě z jedničky známe důvody, možné dopady a zdroj těch všech prazvláštností. Samozřejmě za všechno může opět holčička Alma. Tím však raději ukončíme povídání o příběhu, protože bychom vám neradi prozradili nějaký spoiler. Přestože tentokrát příběh není až tak dokonalý (právě kvůli výše zmíněným důvodům), rozhodně má co nabídnout.

Hororová atmosféra
Samozřejmě i tentokrát je F.E.A.R. 2: Project Origin hodně hororovou záležitostí. Na druhou stranu atmosféra prostě nedosahuje takové úrovně jako v prvním dílu. Těžko říci, čím to je. Patrně větší konkurencí. Docela podstatné je v tomto směru i jakési přerušování rozběhnuté akce. Dost často totiž nastávají zmíněné halucinace, kdy se zajímavým a efektním způsobem proměňuje obrazovka, ovšem vy do toho nemůžete prakticky nijak zasahovat. Především musíme zmínit vcelku nerovnoměrně zpracovanou atmosféru v jednotlivých misích. Inu, třeba základní škola nebo nemocnice určitě působí lépe, než následné procházejí v rozbořeném podzemním metru. Právě tam jsme se totiž (kupodivu), prakticky vůbec nebáli. Ve zmíněných prostorách školy nám však běhal mráz po zádech. Je to malinko rozpor, ale musíme říci, že celkově se nám přesto atmosféra líbila. Na mysli tedy máme nadcházející zkázu, od které nás dělí jen „chvíle”. Ostatně právě tomuto přičichnete hned v úvodní misi.

Souboje
Základem soubojů jsou pochopitelně různorodé zbraně, o nichž si povíme v dalším odstavci. Teď se spíše pojďme zaměřit na samotný průběh střetů s protivníky. Ty povětšinou probíhají v několika vlnách. Takže přijdete na určité místo, spustí se skript a nabíhají jednotlivé dávky nepřátel. Ano, vcelku nemoderní způsob. Při soubojích můžete opět využívat zpomalení času (pomocí klávesy ctrl), ovšem popravdě řečeno ani jsme ho příliš nepotřebovali a nevyužívali. Protivníků není najednou příliš, a proto bez problémů zvládáte obstřelovat vykukující hlavy protivníků. Stejně tak na vás většinou útočí jen z jednoho směru, a tak se nemusíte nikam rozhlížet (většinou) a ani schovávat. Prostě nejvíce úspěchů jsme zaznamenali, když jsme měli pěkný a ničím nerušený výhled. Zajímavé jsou i střety nablízko. Pohotově lze stisknutím pravého tlačítka myši udeřit protivníka zblízka zbraní. Vypadá to docela efektně a naštěstí to i funguje.

Zbraně
Co se týká arsenálu zbraní, pak kromě klasických střelných jsou k dispozici i různé granáty. Jejich házení je vcelku standardní a taktéž v ničem nevybočuje. V některých okamžicích se vcelku šiknou, ale obešli byste se i bez nich. Nabídka zbraní pak čítá docela hodně kousků, povětšinou tradičních. Počínaje dvěma typy brokovnicí, přes klasický samopal, raketomet, odstřelovací pušku, plamenomet až po trošku originálnější kousky: laser, hřebíkomet nebo energetickou zbraň. Využívat je budete proti různým druhům protivníků. Kromě „klasických” vojáků v počátečních fázích pak bojujete i proti mechanickým příšerám nebo speciálním neviditelným přízrakům, které si také můžete prohlédnout na okolních screenshotech.

Protivníci
Už jsme si řekli s kým máte tu čest a teď si pojďme přiblížit jejich chování. Umělou inteligenci bohužel nemůžeme nyní označit za revoluční. Dost možná na nás působí úplně stejně jako v jedničce nebo je změn jen minimálně. Protivníci se občas kryjí opravdu nešikovně, jindy na to úplně kašlou a běží vám vstříc. Na druhou stranu jindy jsme zase byli mile překvapeni, když je vidíte, jak si pěkně shodí automat na zem, aby se za něj následně ukryli a pěkně za zákrytu na vás pálili. Bohužel vystrkování jejich „čumáku” je dobře odhadnutelné, a proto se jim to většinou vymstí. Naštěstí se ani nebojí hodit vám pod nohy nějaký granát.

Krásné prostředí
V jednotlivých misích zavítáme skutečně do rozmanitého prostředí. Tady opravdu nehledejte stereotyp, protože jsou dost rozmanitá. Většinu času přitom trávíte v interiérech, venku jste spíše výjimečně. Nechybí například klasická nemocnice (zpracovaná spíše průměrně, už jsme viděli lepší), tak třeba zmíněná základní škola. Tu jsme trochu nakousli už v povídání o atmosféře a musíme ji znovu vyzdvihnout. Zkrátka tvůrci vědí, jak lidem nahnat vcelku jednoduše strach – stačí pár dětských obrázků, rozházené školní lavice, tma a hektolitry krve.

Co se týká detailů v prostředí, jde spíše o dnešní průměr. Každopádně všude je dostatek předmětů, které můžete shodit na zem a schovat se za ně. F.E.A.R. 2: Project Origin stále není ničím jiným, než nasriptovanou hrou a tohle poznáte na vlastní kůži. Někdy na nás skripty působily snad až příliš napevno udělané. Prakticky nikdy byste neměli mít problém s hledáním cesty dál, protože jdete pořád jen dopředu, kudy jen to jde. Většina dveří je samozřejmě zablokovaná, a proto se vždycky nabízí jen jediná cesta dál. Právě z tohoto důvodu ani tvůrcům nezazlíváme, že není k dispozici žádná mapa. Byť tedy nedostává hráč téměř žádnou porci pro vlastní rozhodování, tak design prostředí se nám zdá nápaditý a povedený.

Vizuální stránka
Jak můžete vidět na okolních obrázcích, grafická stránka rozhodně nemůže nikoho urazit. Prostředí (tedy kvalita textur a vymodelování) bychom označili tedy „pouze” za mírně nadprůměrné, ale to kompenzují jiné grafické prvky. Extra vyzdvihnout musím hlavně speciální efekty. Takže různé monstrózní výbuchy, zpomalení času, střelbu, ale i rozstřikování krve. Krásně vypadají i zmíněné hypnotické okamžiky, byť jejich statické zachycení na screenshotech naopak nevypovídá prakticky o ničem, a proto jsem nakonec ani tyto obrázky nedával do recenze.

Hardwarové nároky
Mnohé určitě zajímá i konfigurace sestavy, na které by měli druhý F.E.A.R. rozjet. Oficiálně udávané minimální nároky zahrnují Windows XP se SP2 (Vista SP1), procesor Intel Pentium IV 2,8 GHz (3,2 GHz pro Visty)/AMD Athlon 64 3000+ (3200+ u Vist), 1GB RAM (1,5GB Vista), 256 MB grafická karta s podporou Shader Model 2.0b (např. GeForce 6800 nebo Radeon X700). Na dnešní dobu tedy nejde vskutku o žádné přemrštěné nároky. Podělím se s vámi ještě o své zkušenosti. Na mojí sestavě (naleznete v profilu) běžela hra na rozlišení 1280×720 naprosto plynuje s FPS okolo 60 (na maximální detaily, 4x vyhlazování), při rozlišení 1920×1080 už to pak bylo horší a místy jsem zaznamenal nižší FPS (cca. 10-15). Hodně praktické je pak automatické nastavení, kdy si hra otestuje vás počítač a automaticky upraví nejvhodnější nastavení.

Tentokrát se revoluce nekoná
Bohužel, druhé pokračování nemůžeme úplně vyzdvihovat do nebes. Jistě, jde o skvěle odvedenou práci, pořádně hutnou akci i skvělou podívanou pro naše oči. Kromě toho si určitě tvůrci zaslouží pochvalu za vizuální zpracování a parádní zvukový doprovod. Na druhou stranu když tak nad F.E.A.R. 2: Project Origin přemýšlíme, nenašli jsme nic revolučního. Monolith tedy zvládl dotáhnout jedničku o kousek dál, ale v zásadě jde o hodně podobnou hru. Nutno podotknout, že hodně zábavnou a hororovou. Když budete hrát po nocích ve tmě, určitě se budete bát stejně jako my. Scénář příběhu však mohl být o něco nápaditější a rozmanitější, co naděláme. F.E.A.R 2 můžeme rozhodně každému příznivci hororových FPS doporučit, jen nesmíte mít přehnaná očekávání. Od nás si hra odnáší moc pěkných 80%. Po pravdě řečeno skutečně jsme čekali tak trochu něco víc.