Eragon

Mnozí z vás to možná ani neví, ale Eragon je jednou z dalších her na motivy filmů a snaží se nám opět dokázat, že i licencované tituly mohou být kvalitní. Skutečně však pouze mohou. Dobrá „filmová“ hra vychází průměrně jednou za uherský rok. V průběhu hraní nás hra čím dál tím více upevňovala v naše prvním dojmu. Pojďme se tedy rychle vrhnout do akce a říci si hlavní přednosti a zápory. Jako jeden z mála licencovaných titulů byl Eragon (nyní máme na mysli PC hru) vydaný ještě před uvedením hollywoodského filmu. Jeho premiéra v ČR je stanovena na 14. prosinec letošního roku. Důvod toho jednání nám není známý, rozhodně je nevšední. Že by snad chtěli lidé v marketingovém oddělení pomocí hry nalákat na samotný film. To by bylo asi nejlogičtější vysvětlení, ovšem vzhledem k výsledném dojmu tedy nevím, nevím. Ale nepředbíhejme. Stejně jako je hra inspirovaná filmem, tak snímek zase svoji knižní předlohou. Základní fantasy příběh zní vcelku lákavě, jak dopadne na plátnech ukáže pouze čas (respektive pro tvůrce je to až vyúčtování celkových výnosů). Právě nyní je ta nejlepší chvíle na nastínění základní příběhové kostry.

Story about little boy

Příběh vypráví o malém farmářském chlapci, žijícím se svojí chudou rodinou v Dračích horách. Jednoho krásného dne, ve hře je to mimochodem v první misi – tedy tutoriálu, najde podivuhodný modrý kámen. Hned po nalezení se mu v očích „protočí dolary“ a věří, že se konečně na něj i jeho rodinu obrátilo štěstí a díky tomuto nálezu zbohatnou. Ovšem chyba lávky, jak už to tak bývá. Stejně jako není zlato všechno, co se třpytí, tak ani kamen není všechno co je tvrdé. Zanedlouho se totiž z ono modravého „kamínku“ vyklube dračí mládě – Safira. V tu chvíli si malý farmář uvědomí, že ho čeká nejedno dobrodružství směřující za zničením zlého krále. Alespoň že se mu tedy narodila toto dračí pomocnice. Toť ve zkratce nastínění příběhu, pokud vás nějakým způsobem zaujal, máte několik možností jak si ho na vlastní kůži prožít. Prozkoumejte tedy důkladně všechny kameny ve vašem okolí (aby na vás nezaútočil drak) a pojďte se s námi podívat na první zásadní faktor celé hry. Kladný nebo záporný, co myslíte?

Ovládání a kamera

Eragon nevychází pouze na PC, ale i na další platformy, například na nový Xbox 360. Na tom by ještě nebylo nic tak špatného – přeci jen zhruba na jedné hře z pěti to není ani znát a u zbytku se určitý handicap dá přehlédnout. Tento titul se však řadí do úplně jiné skupiny, protože vás neoptimalizace pro PC bije do očí neustále a nejvíc tento fakt pocítila na vlastní kůži naše myška. Během celého hraní ji totiž můžete nechat pobíhat na dvorku, protože hra ji absolutně vůbec nepodporuje. Ve finále to má až katastrofální dopad na mnoho aspektů. Ostatně že asi nebude hraní pouze na klávesnici tím nejideálnějším řešením vám poví sami autoři při každém spuštění hry. Pochopitelně v zápětí doporučí game pad, ideálně ten který je součástí Xboxu 360. Kdyby náhodou někdo nevěděl jaký, nebyli jsme ochuceni ani o fotku. Trošku menší reklama této konzolové novince od Microsoftu. My jsme bohužel neměli možnost hru s game padem vyzkoušet, hráli jsme na klávesnici a skutečně žádná sláva. Pohyb je poměrně nepřesný a v prostoru se budete často ztrácet. Při samotnému ovládání si vystačíte pouze s několika málo tlačítky. Hlavní problém, který možná i podstatně zhoršuje ovladatelnost, je však kamera. Protože nemáte myš, není ve hře možnost ji jakkoli nasměrovat a v každém koutku hry je přesně její pozice a úhel pohledu přednastavený. Často tedy svoji postavu vůbec nevidíte, ať už protože je schovaná za hordou nepřátel nebo někde za jiným objektem. A právě díky tomu jsme měli mnohdy problém najít cestu dál, protože zrovna z našeho pohledu nebylo prakticky vidět, že někde vzadu jsou schody. Možná se to nezdá, ale tento nepříjemný fakt kazí velice výsledný dojem a právě kamera byla příčinou našeho častého rozčilování a už jsme měli choutky hru vypnout, odinstalovat, a CD zakopat hluboko pod zem. Odradila nás snad jenom představa, že bychom se zase museli pracně proklikávat konzoláckým menu hry a pochopitelně bychom se s vámi nemohli podělit o své dojmy.

Monstrózní bitky

Žánrově se jedná o akční adventuru, škoda že nebyly přidány ještě například pořádné RPG prvky, které by zvýšily a prodloužily hratelnost. Ve zkratce tedy jde o absolutní řežbu, kde na vás nabíhají neustále dokola tuny nepřátel a vy je musíte všechny zneškodnit. K samotnému útoku budete používat vesměs čtyři tlačítka, pomocí kterých dokážete všechno. Právě v tomto směru, tedy bojovém systému, vidíme největší přednosti tohoto titulu. Vás mladičký hrdina není nijak specializován, dokáže tudíž stejně dobře střílet z luku, dávat ohromné rány mečem i kouzlit. Všechno však lehce v omezené míře. Vždy máte pouze jeden luk a meč, nikdy jen tak nenajdete na zemi (nebo nedej bože z protivníka) nějaký nový, lepší. Pomocí tří základních kláves přitom můžete dělat komba – shodíte protivníka k zemi a potom ho zabodnete, chytnete ho pod krkem a udusíte nebo ho třeba čapnete, roztočíte a zahodíte pryč. Trochu jako v Mortal Kombat, ale proč ne. Nejvíce nám však Eragon připomíná sérii Dynasty Warriors, konkrétně čtvrtý díl s podtitulem Hyper. Ovšem tady vypadá až směšně, když vy (tedy vyhublý mladík) čapnete třikrát většího protivníka a v pohodičce ho odhodíte do dálky několika metrů. Zajímáte-li se především o magii, budete asi lehce zklamáni. Hra nabízí pouze pět kouzel (obdržíte je průběžně po dokončení určitých misí) a jejich rozmanitost není největší. Kromě klasického útočného, které způsobí damage, jsou tady ale i jiná. Některé protivníka omráčí, jiné ho popostrčí, díky čemuž ho na dálku můžete shodit z útesu a nebo alespoň získáte nějaký čas k dobru, než se k vám dostane. Je vidět, že souboje jsou hlavní náplní hry a alespoň s nimi si autoři dali určitou práci. Teď už ostatně také můžeme prozradit, že právě to Eragona vytahuje ze škatulky propadáků.

Už nejsi sám

Podstatným pomocníkem v bojích vám bude váš společník, v první části hry bývalý Jezdec Brom, později pak jeho kamarád Murtagh. Inteligence těchto NPC postav je vcelku slušná a nemusíte se bát, že by vám umíral a nebo se místo boje dloubal v nose. Ba naopak, bez něho byste patrně příliš daleko nedošli. Bylo by trestuhodné opomenout ještě jednoho společníka, tedy milou společnici. Nevíme koho (nebo co) si teď kdo z vás představil, ale my máme na mysli v podstatě hlavní hrdinku, o které jsme se zmínili prakticky v úvodu recenze. Tedy „krásnou“ dračici Safíru. V některých misích se přímo na ní proletíme, ovšem nečekejte žádnou slávu. Trasa je přesně vytýčená a volnost pohybu prakticky žádná. Její pomoc zajisté oceníte v boji, kam si ji můžete přivolat a s větším počtem protivníků si poradí vcelku hladce. V každé misi máte navíc i sekundární nepovinný úkol – nalézt ztracené vejce, které je někde pěkně ukryto. Za jejich sbírání se vám otevře možnost zúčastnit se bojů v síni slávy. Ty nás však nijak zvlášť nenadchly. Se hrou samotnou mají společného jen pramálo. Dostanete se v nich do sálu, kde si můžete ozkoušet své skutečné schopnosti, protože se jedná o jakýsi nekonečný boj. Tedy protivníci pořád přibývají, pro vás samozřejmě boj končí ve chvíli, kdy vás přemůžou. Takže nic nového pod sluncem ani ve hře Eragon, my jsme si bojů užili dostatečně v průběhu samotné kampaně, takže už jsme neměli ani příliš chuť pouštět se ještě do těchto bonusů.

Zpracování

Na typickou filmovou hru není úplně nejhorší grafická stránka, ovšem své chyby také bezpochyby má, to ne že ne. Rozhodně mohla být detailnější a také bychom uvítali o něco kvalitnější textury. Celkově nás pohled na ni pouze utvrdil v našem finálním verdiktu, který si můžete přečíst o několik málo řádků níže. Její kvality skutečně odpovídají ostatním aspektům. Pojďme se ještě podívat na jednu nemilou skutečnost, kterou je lineárnost Eragona. V celém průběhu hry jste doslova jak ve vězení a ani si tvůrci nedali práci s vytvořením takového prostředí, kde bychom zkrátka přirozeně neměli možnost zmizet mimo jimi zvolenou cestu. Když se tady totiž dostaneme do menší vesničky, různé odbočky nejsou nijak zabarikádované či něco podobného, ale je v nich prostě neviditelná zeď. Působí to hodně divně, když hledáte cestu dál, zkoušíte jít sem, tam a všude narazíte do prázdna. Především jsme občas byli na rozpacích, jestli nešlo pouze o bug, ale po chvíli pátrání jsme cestu našli. Jak jsme již zmínili, ono pátrání bylo dáno nemožnou kamerou. Stejně tomu je tak na různých mostech – jde na nich třebas zničit zábradlí, ale potom tak jako tak nemůžete spadnout dolů ať se snažíte jak chcete. Opravdu něco podobného v dnešní době působí velmi komicky a ani trochu se nám nelíbí.

Výsledný dojem

Asi jste poznali z celkového nádechu a dojmů v recenzi, že Eragon se nevydařil. Chyb a věcí, které jsou nám proti srsti obsahuje až příliš a nedají se přehlížet. Ve finále se pro nás tedy stalo hraní spíše než zábavou utrpením, rozčilováním a pozastavováním se nad nemožností tvůrců. Jde totiž o čistokrevnou řežbu, nic jiného. Pravda, různá komba a kouzla jsou zajímavá, ale pouze na chvíli. Eragon tedy od nás nemůže odejít z boje vítězně se zdviženým mečem, avšak s hlavou sklopenou k zemi a hodnocením 49%. Na film se přesto těšíme, a pokud jste se nedostali ke knižní předloze, věru vám ji doporučujeme. Na jaře letošního roku bylo navíc vydáno i druhé pokračování a v přípravě je i třetí díl, který uzavře celou triologii. Knihy mohou vycházet v klidu dál a slavit úspěchy, my však doufáme, že se už nedočkáme zároveň i herního zpracování. A pokud snad ano, musí na něm ve Stormfront Studios sakramentsky zapracovat!