DuckTales: Remastered

Pamatujete si ještě na DuckTales? Mnozí z vás zřejmě nikoliv, jelikož se jedná o skutečně prastarou hru. Tahle oddechovka se strýčkem Skrblíkem z roku 1989 ale měla pořádný úspěch. Přesto jsme si na další vydání museli počkat neuvěřitelných 24 let. O to více jsme zvědaví, jak si titul povede v našem hodnocení. Pusťme se tedy do nejnovějšího kousku vývojářů WayForward Technologies a zvažme, zda si tento titul zaslouží naši pozornost.

Námět hry samozřejmě pochází z amerického animovaného seriálu DuckTales (česky Kačeří příběhy) od Walt Disney. Stejně jako v seriálu, i zde potkáme známé postavy jako je Dulík, Kulík, Bubík, Šikula, Kačer Donald, Rampa McKvák, stejně jako záporňáky v podobě Magiky von Čáry nebo bandy Rafanů. Coby hlavní postava, za kterou hráč po celou hru hraje, je strýček Skrblík, tedy dosti sobecký, ale v srdci dobrý kačer.

 

 

Hlavním cílem hry není jen posbírat všudypřítomné zlato, ale především proskákat misemi až k cíli, kde obvykle získáme nějaký ten super, vzácný artefakt. Aby to nebylo tak snadné, do cesty se nám postaví mnoho nestoudných padouchů, nestvůr, ufonů, domorodců, hadů, chobotnic – ano, různorodost nepřátel, stejně jako prostředí je na velice slušné úrovni, což má samozřejmě za následek mnohem řidší pocit celkové stereotypnosti. Kromě pár zlounů je třeba misi zakončit i pořádným bojem s bossem, ať už je to vůdce Rafanů nebo zkamenělá starověká socha. Na každého bosse platí jiná taktika a hráč na všechno musí teprve přijít. Žádný čas na rozmyšlenou zde však není a vše je třeba zjistit přímo v probíhajícím boji.

 

 

A jak na věc z praktického hlediska? Stačí se vyhýbat přímému kontaktu se soupeři, při čemž je obvykle můžeme sejmout skákáním na své holi tak, abychom dopadli na jejich hlavu. V opačném případě je nám odečteno část zdraví, tedy půl nebo rovnou celé srdíčko. Pokud nám zbývají další životy, nic se pochopitelně neděje. Pokud nikoliv, nehrajeme celou hrou znovu, ale jsme vráceni na poslední automaticky uloženou pozici. Strýček Skrblík však dokáže zapnout i superschopnost, skrze kterou pak zabije každého, s kým se potká. Jelikož nelze vidět, kdy se schopnost zase vypne, není dobré na tuto pomůcku příliš spoléhat. Není nic “lepšího”, než když letíte na soupeře, před kterým se naše superschopnost těsně vypne.

 

 

Hra ovšem není jen o nudném skákání nahoru a dolů. Mnohdy budeme šplhat po provazech, překonávat překážky či posouvat kameny či sudy, abychom si tak umožnili postupovat dál. Mapa přitom není konstruována jednosměrně, ale máme na výběr, kudy se vlastně chceme vydat. Někdy máme za úkol posbírat všechny předměty (např. mince) a teprve s celou sbírkou dorazit na určité místo, kde se nám otevře vstup do dalších pozic hry. Abychom nehledali jehlu v kupce sena, můžeme použít přehlednou mapu, kde vidíme jak celé prostředí, tak vyznačené aktuální úkoly s pozicemi.

Ohrožující je často i prostředí, které může být na různých místech ostnaté, elektrizující nebo aktivně útočící skrze důmyslné pasti. Tady je třeba zmínit kolísající obtížnost misí. Nejdříve se musíte vypořádat jen výjimečně s nějakým tím soupeřem, jindy zase musíte hlídat mnoho pastí, ostnaté zdi a hned několik nepřátel, kteří skáčou a létají ze všech stran. U posledního zmíněného případu je poměrně obtížné vše zvládnout, zvláště pro menší hráče. Doufejme tedy, že jim rodiče případně pomohou.

 

 

Jednotlivé mise však nemáme pouze bezmyšlenkovitě projít. Hru zpestřují již zmíněné všudypřítomné mince a poklady, které je třeba sbírat pro lepší skoré. Při procházení se zlato bohužel často objevuje za námi a tak je třeba zastavit, otočit se, vrátit se pro mince a teprve pokračovat v původní cestě. Cítíte tu zdlouhavost? Mnoho truhel skrývající ty největší poklady jsou pak záměrně speciálně umisťovány a je třeba chvíli přemýšlet, jak se k nim lze vlastně dostat. Na konci každé mise proběhne vyhodnocení nasbíraných cenností, takže máme vcelku přehled o naší úspěšnosti.

Mimo mise se pohybujeme v luxusním sídle pana milionáře (ne-li miliardáře), což vlastně skrývá tři možnosti. Jak příhodné, že jednou z nich je právě návštěva gigantického trezoru, kde si náš strýček může doslova zaplavat ve zlatě. Nebo je libo skočit si do zlatého moře šipku? Takové aktivity bohužel zabaví jen na krátkou chvíli – jedná se tedy spíše o drobné zpestření hry. Další možností je za ulovené peníze kupovat obrazy či odemykat různé postavy. Poslední funkcí paláce pak je výběr z několika misí, z čehož pořadí je zcela na hráči.

 

 

Jednoznačně pochválit musíme velice vydařenou kreslenou grafiku, která svou podobou připomíná (ne-li předčí) svou seriálovou předlohu. Povedené jsou i animace a doprovodná videa, kterých ve hře je habaděj. Ve většině případů videa krásně dokreslují děj, jindy se však zdají být až otravná. Při sbírání okolo deseti mincí, kdy každou najdeme  během tří minut, je zastavování hry a komentování každé z nich poněkud zdlouhavé. Najdou se samozřejmě i drobné chybičky, kdy strýček Skrblík například hledí nad postavy, se kterými mluví. Nechybí ani známé a dosti oblíbené písně z kresleného seriálu, které hráče hezky naladí na nadcházející akci.

 

 

DuckTales: Remastered je povedenou oddechovkou, která se perfektně hodí pro děti. Přestože se prostředí velmi různí, herní princip je natolik stereotypní, že náročné hráče titul zabaví buďto na chvíli nebo vůbec. Mladší hráči zase mohou mít problém s příběhem, jelikož hra dosud není v češtině a zatím není známo, že by na ni vůbec někdo pracoval. Od nás DuckTales: Remastered dostává 75 % s tím, že se skutečně hodí zejména pro mladší publikum.