Drakensang: The Dark Eye

Všichni hardcore příznivci role-playing žánru stále volají po nových hrách, které by uspokojily jejich choutky. Právě z této skupinky hráčů také nejčastěji slýcháme, že hry už dnes nejsou, co bývaly. Německé studio Radon Labs se vyslyšelo tato přání a rozhodlo se vytvořit RPGčko opravdu jako ze staré školy. Se vším všudy. Samozřejmostí tedy musí být ohromná komplexnost, patřičná složitost a také široké možnosti upravení, nastavení a statistik. Celé vaše putování pak začíná také vskutku tradičně: tvorbou vlastní postavičky. Už tady se objevují ohromné možnosti. Počínaje klasickým válečníkem, přes zloděje až po kouzelníky, trpaslíky, elfy, orky, gobliny, trolly nebo amazonku a piráta. Nemá ani cenu zde přesně všechny vyjmenovávat, protože si vybere rozhodně každý. Tedy výběr to nebude lehký, protože každá z postav má pochopitelně značné přednosti a do velké míry originální hratelnost. Ano, startovací pozice pro kvalitní RPG moc moc dobrá.

Abychom všechno uvedli na pravou míru, Drakensang: The Dark Eye nevychází tak úplně z klasických dobře známých pravidel Dungeons and Dragons, ale z jiného (také stolního) RPG, s nímž přišel v roce 1984 Ulrich Kiesow. Právě to se jmenuje The Dark Eye a například v Německu je nadmíru populární. Tvůrci vlastní oficiální licenci, a tak jsme zavítali skutečně do tohoto světa, jen poprvé zpracovaného virtuálně. Dostáváme se na kontinent Aventuria, kde nás čeká opravdu rozsáhlé dobrodružství se vším všudy. Hned po několika desítkách odehraných minut pak začínáte objevovat různé prvky, které jste už v mnohých jiných hrách někdy viděli. Ano, Drakensang je prostě jednoduše řečeno takovou směsicí všeho možného. Tu si tvůrci vzali něco málo z Elder Scrolls, jindy zase šáhli po Newer Winter Nights 2, apod. V příběhu se musíte nejprve dostat do městečka Fedrok, abyste se setkali se svým přítelem. Nejprve však je zapotřebí splnit několik úkolů, abyste do něj vůbec byli vpuštěni. Postupem času se však začíná rozvíjet mnohem komplexnější příběh, který mne však rázem přestal bavit, dost možná protože dialogy postav, jež musíte číst, jsou až příliš dlouhé. A navíc povětšinou bez dabingu. Musím se tedy přiznat k docela velkému hříchu – prostě jsem je odklikával a četl si jen to opravdu nejdůležitější a nejzajímavější pro další postup hrou.

Jak zjistíte hned v první vesničce, svět Aventuria skýtá i mnohé další profese pro vaši postavičku, stejně jako specializace v povoláních. Těm se však budeme věnovat až později, nejdříve se totiž musíte hlavě seznámit s mnoha nehratelnými postavami a plnit připravené první úkoly. V tomto směru určitě nečekejte nic zajímavého, prostě jen chodíte z místa na místo, během toho čas od času vytasíte meč a pokoříte protivníky a to je prakticky všechno. Takže se questy smrskly na vraždění, sbírání a objevování, prostě klasika. Občas jsme tedy měli docela dost velký problém najít, kdy se ten který úkol vlastně má plnit. Hra vás někdy především zavalí skutečně mnoha questy a čert aby se v tom potom vyznal. Mimochodem k navigaci slouží klasická mapa, na níž občas i vidíte cíl aktuálního úkolu, ale většinou nikoli. K ní máme relativně velké výhrady, nám prostě neseděla a příliš neusnadňovala orientaci. Tím máme na mysli vždycky mapu aktuální lokace. Kromě ní se totiž pohybujete i po celé mapě kontinentu mezi jednotlivými menšími celky. Nedočkali jsme se chození absolutně dle libosti a bez nahrávání, jako je tomu většinou v MMORPG. Musíme také zmínit, že v Drakensang jsme se nedočkali ani absolutně žádné formy multiplayeru, jde výhradně o záležitost pro jednoho hráče.

Právě multiplayer nám nakonec maličko chybí. Přitom úplně vyzývá ke zpracování, protože hodně často chodíte v partě, s dalšími NPC postavami. Kdyby je bylo možné nahradit za živé hráče, určitě by si od nás hra ve finále odnesla nějaké ty bodíky k dobru. Samozřejmě jako v každém jiném RPG tady sbíráte zkušenosti, jež si následně rozdělujete mezi své dovednosti a vlastnosti. U obchodníků se pak také můžete učit nové schopnosti a ability, jichž se nabízí opravdu hodně. V tomto směru (opět) nic převratného, a tak se raději vrhněme na souboje!

První, v čemž se Drakensang: The Dark Eye alespoň trochu odlišuje od konkurenčních her, je systém soubojů. Ten o hodně více připomíná právě klasickou papírovou verzi. Když se dostanete do střetu s nepřítelem, celá hra se zapauzuje. Vy tak dostáváte prakticky neomezený čas na to, abyste se pořádně připravili. Jednak si aktivovali potřebné skilly a kouzla, ale i naplánovali dobrou strategii členům vaší partičky. Pak už souboje probíhají dost jednoduše, kromě základní činnosti útočit nebo bránit pak používáte právě speciální schopnosti a nad postavičkami vidíte červená čísla představující mírů úspěšnosti útoku a tedy zranění. Ostatně podobným způsobem lze kdykoli hru zastavit stisknutím mezerníku a celé nám to malinko připomnělo klasiku jménem Baldur’s Gate. Funguje to v praxi skvěle a je to i zábavné, co víc si přát.

Docela nevšední novinkou je i vlastní domov. Ten posléze získáte právě ve zmíněném městě Fedrok. Přestože vlastně nejde o nic stěžejního, na čem by snad stála celá hratelnost, jde o příjemné zpestření. Domek lze postupně vylepšovat a kupříkladu si do něj kupovat zařízení nutná pro vaši výrobu. I v tomto směru nabízí Drakensang bohatou nabídku. Lze se stát alchymistou a sbírat různé kytičky, ale v případě kouzelných povolání se také zdokonalovat v odlišných typech magií, vyrábět si vlastní zbraně, atp. Inu, je toho skutečně habaděj.

Po vizuální stránce se určitě Drakensang nemusí stydět. Celý virtuální svět vypadá hezky, chválíme především za zvolenou paletu barev. Ta ze hry dodává značně fantasy nádech, takový až do pohádkova. Spokojeni jsme i s mírou detailů, kdy vypadají hezky třeba i stromy, v přírodě rostou různé květiny (které mimochodem můžete sbírat) a ve finále jde zkrátka o pastvu pro oči. Trošku mírně pokulhávající jsou snad jen modely postav, které bychom si představovali hezčí.

Drakensang na nás před vydáním působilo značně nenápadně a osobně se musím přiznat, že jsem o něm slyšel poprvé až před několika měsíci. Inu, marketing skutečně zvládnutý dobře nemají. To nás ale v recenzi absolutně vůbec nezajímavá, pojďme si raději shrnout ryze herní kvality. Musíme přiznat, že virtuální The Dark Eye se stalo velmi zajímavým a příjemným překvapením. Celý svět Aventuria skýtá nesčetně možností, je značně obsáhlý, plný questů, ale i mnohých vedlejších činností. Zkrátka novinky budete objevovat několik hodin a všechno to ve finále stojí za to. Spokojeni budou především fanoušci opravdových klasik akčních RPG. Ti, kteří mají rádi inovace, toho zde naopak patrně příliš nenajdou. Snad jen rádoby moderní systém soubojů a pár drobností. Jedná se bezpochyby o kvalitní kousek, který si zaslouží 81%. Nám chybí především poutavější příběh, zajímavější questy a možná trošku lépe navržené prostředí po designové stránce.