Dragon Age: Prameny

O Dragon Age: Prameny se mluvilo už dlouho před vydáním a nyní, poté co jsem u tohoto RPG probděl několik dlouhých nocí, mohu s klidným svědomím prohlásit, že se o něm i dlouho mluvit bude. Pro fanoušky žánru je aktuální počin studia Bioware prakticky povinnost – a pro všechny ostatní vlastně taky, poněvadž světlo světa spatřil nablýskaný klenot, který se stane ozdobou sbírky každého hráče. Dobrá, nejde o revoluční či přelomový titul, ale přesto… RPG jako Dragon Age se dneska jen tak nevidí. A pokud náhodou ano, je dosti pravděpodobné, že rovněž vzešlo ze studia Bioware (Mass Effect). Samozřejmě čest výjimkám. Na Dračím věku se pracovalo neuvěřitelných 5 let; první zmínky pocházejí už z E3 2004, a na hře je dlouhý vývoj zatraceně znát. Nemluvím teď samozřejmě o technickém provedení, které, pravda, úplně neodpovídá dnešním standardům, mluvím o hloubce a propracovanosti celého titulu. Ačkoli hra ze srovnání s legendární Baldur´s Gate 2, které osobně považuji za nejlepší RPG všech dob, rozhodně nevyjde vítězně, nelze než obdivovat, kolik snahy, úsilí a peněz se v Pramenech skrývá.

 

Mágové z Bioware pro tentokrát opouští univerzum Forgotten Realms, aby nás mohli zavést do Fereldenu, zbrusu nového světa s vlastní mytologií, politikou a pravidly. A jde o velice, velice osvěžující výlet plný dramatických zvratů a úchvatných zážitků. Fereldenem zmítají politické bouře, nepokoje, rasové a náboženské předsudky; je to živoucí kontinent s fascinující historií, jejíž součástí se nakonec stanete. Zdánlivě klasická high fantasy osobitě vybočuje ze zavedených klišé. Elfové jsou v podání Bioware druhořadý, podřadný národ, k němuž ostatní chovají pouze opovržení; trpaslíky svazuje přísný kastovní systém, naoko pevnou kamennou říši rozežírají rozepře, děti kamene v bezvládí balancují na pomezí občanské války. Mágové prakticky žijí pod neustálým dohledem templářů, zatímco lidská církev hlásá bezbožnost magie a bojuje o vliv s bohy ostatních ras.

Základní dějová linka vás sice nesrazí ze židle, provedení a vypravěčské mistrovství tvůrců však ano. Pro potřeby této recenze stačí vědět, že Ferelden čas od času napadají démonické bytosti, proti nimž bojují Šedí strážci. Šedí strážci jsou “ti hodní” – právě jedním z nich se stanete – ale nejde o žádné o cituplné dobráky, co pomáhají stařenkám přecházet přes silnici. Je to společenstvo nekompromisních bojovníků, kteří ve svých řadách nestrpí žádnou známku slabosti. Až projdete drsným přijímacím rituálem, jistě vás napadne, jestli jste náhodou radši neměli zůstat doma za pecí, kde byste si o dobrodružství nechali jenom zdát. Ve snech totiž nemůžete zemřít… I když… teď si vlastně vybavuji, že ve fereldenských snech vlastně zemřít můžete, poněvadž jistá – a mimochodem velmi, velmi povedená – pasáž se odehrává ve světě nočních můr, kde smrt je v podstatě vlastně vysvobozením. Inu, zápletka vás zavede na roztodivná místa.

   

Příběh je neskutečně košatý, překypuje vášněmi, intrikami a zradou (tou především), neustále podstupujete složité morální volby, jež ovlivňují vývoj dalších událostí. Na primární děj se pozvolna nabalují tucty subquestů, ve výsledku tedy dostanete obrovsky rozsáhlý celek, který zabaví na mnoho desítek hodin. Dragon Age přitom neobsahuje hluchá místa, tvůrci neustále zatápí pod vypravěčským kotlem a udržují dechberoucí tempo. Nikdy se nezaseknete, vždy víte, jak dál: přehledně zpracovaný deník nedovolí zákysy. A tak úkol střídá úkol, čas kvapí, hodiny letí jako splašený kůň a dění na monitoru člověka naprosto pohltí, až úplně přestane vnímat okolní svět. Už si nevzpomínám, kdy naposledy jsem zažil něco alespoň vzdáleně podobného.

Podle toho, jakou rasu (k dispozici jsou lidé, elfové a trpaslíci) a povolání (bojovník, mág, lotr) zvolíte, se liší způsob, jakým do hry vstoupíte. A že se jedná o stylový nástup! Tvůrci připravili šest diametrálně odlišných startů, přičemž to, jak začnete, zásadním způsobem předurčí váš pohled na nadcházející události. Šestice příběhových pramenů se brzy samozřejmě splete do jediného vlákna: ať už své dobrodružství započnete jakkoli, vždy zakotvíte u Šedých strážců, hlídačů pořádku, v jejichž řadách probádáte Ferelden. Přesto však nelze důležitost startu podceňovat. Například při prvním rozehrání jsem zvolil osud šlechtice, který se stal svědkem zrady v srdci svého domova. Jsa nucen zanechat umírajícího otce a statečnou matku napospas nepřátelským vojákům, do exilu jsem si s sebou vzal jen stravující touhu potrestat zrádce. Přitom hráčům, kteří zvolí jiný úvod, bude postava zrádce úplně lhostejná; tyto hřáče budou motivovat jiné postavy, jež splétaly praménky jejich osudů. Dragon Age ukazuje, že na každou událost se dá nazírat z několika pohledů, což považuji za dobrý důvod, proč si Prameny po dokončení rozjet ještě jednou. A možná ještě jednou a ještě jednou…

 

Svému osudu, který ovšem můžete v nebývalé míře ovlivňovat, nebudete ani zdaleka čelit sami. Postupně potkáte několik společníků, z nichž lze sestavit čtyřčlennou družinu. Složení družiny lze upravovat vždy při vstupu do lokace; postavy naštěstí získávají zkušenosti i mimo partu, takže složení své kumpanie můžete libovolně obměňovat bez strachu z toho, že by parťák, jemuž jste se rozhodli dát šanci, byl o několik levelů pozadu. Obměňování doprovodu ostatně nelze než doporučit. Každá postava má vlastní osobnost a chová větší či větší míru náklonnosti/averze vůči ostatním. Spolubojovníci dávají své postoje hlasitě najevo a je radost poslouchat občasné názorové výměny. Obzvlášť jsem si oblíbil prostořekou Morrigan, která nešetří nikoho a nic. Teď riskuji, že budu vypadat jako neukojený geek, ale co: tuhle krásnou hubatou ženskou bych chtěl poznat v reálu. Což svědčí buď o mé ubohosti, nebo o tom, jak skvěle vykreslené charaktery obývají Ferelden. Samozřejmě platí druhá možnost. 🙂 Stručně řečeno, parťáci jsou kořením hry. Přidávají špetku humoru do jinak zcela vážně pojaté zápletky a nelze si je nezamilovat.

Co se RPG prvků týče, volíte jen ze tří povolání. Vězte však, že každé z nich však nabízí mnoho možností rozvoje, později přibudou specializace a když k tomu ještě přičtete rasová specifika, dostanete robustní systém v duchu nejlepších tradic žánru. Totéž lze konstatovat i o soubojovém systému, jemuž okamžitě přijdete na chuť. Zejména těm, kdo mají zkušenosti s předchozími tituly od Bioware, přejde ovládání rychle do krve. Zklamala mě snad jen umělá inteligence spolubojovníků, kteří neradi dělají, co se od nich očekává. Až příliš snadno se stane, že mág chladnokrevně nakráčí do nejtěžšího boje, místo aby všechny smažil z dálky. Hra však umožňuje vytvářet přesné modely chování, pomocí relativně jednoduchého skriptovacího rozhraní můžete nastavit, co přesně chcete, aby družiníci dělali. Prameny samozřejmě obsahují i možnost pauzy, kdy v klidu rozdáte příkazy a pak jen spokojeně sledujete, jak se skupinky enemáků topí ve vlastní démonické krvi.

Dragon Age frčí na překopaném engine Aurora. Tento letitý nástroj poháněl už Neverwinter Nights (2002) a na grafice je to bohužel docela znát. Při bližším zkoumání si všimnete rozplizlých textur; některé modely nejsou tak detailní, jak by mohly či snad měly být. A tak dále. Nutno však podotknout, že při pohledu shora se všechny nedostatky a pihy na kráse úplně ztrácí v záplavě nádhery. Ti, kdo vyrostli na izometrických RPG jako autor recenze, budou nadmíru spokojeni. Lidé preferující pohled “přes rameno” už samozřejmě tak spokojení nebudou… Ale aspoň hru rozjedete i na starých plečkách podprůměrných konfiguracích. Nedostatky v grafice navíc vynahrazuje fantastický design lokací, člověk nemůže než obdivovat fereldenskou architekturu a provedení prostředí celkově.

Ještě než přejdeme k závěru, neodpustím si drobnou výtku směrem k tvůrcům, kteří nedomysleli jednu věc. Z monster, z nichž pak u táborového ohně připravujete pečínku, děsně stříká krev, jež postavám ulpívá na zbroji. Potíž je v tom, že krve na vás ulpívá hrozitánsky moc. Což má dva následky: 1.) hra není vhodná pro hospodyňky milující běloskvoucí prádlo a 2.) při dialozích, kdy kamera detailně zabírá torza a obličeje, vypadají krví zbrocené postavy vyloženě blbě (viz následující screenshot). Také mě zarazil podivný česko-anglický název. Příliš nerozumím, proč distributor neponechal původní znění, nebo proč do češtiny nepřeložil název celý…

Když lidé hovoří o starých dobrých časech, většinou je klame paměť. Řeči, že dřív bylo prostě všechno lepší, holky byly krásnější a povolnější a hry že měly atmosféru… ne jako ty dnešní rychlokvašky, co slouží tahání peněz z nebohých, krizí stižených lidí. Pravda je ovšem úplně jinde: slečny čpěly potem a neuměly o sebe pečovat, hry vypadaly hnusně a dokonce ani po hratelnostní stránce nešlo o žádné skvosty. Jediné tituly, u kterých lze bez vážnějších výhrad uznat, že staré časy byly dobré, se téměř bez výjimky rekrutují z žánru RPG. Pecky jako Baldur´s Gate, Planescape Torment, Fallout 1 & 2, Neverwinter Nights či Icewind Dale ani po dlouhých letech od vydání neztratily nic ze svého kouzla. Nyní se k odkazu těchto legendárních her, které mimochodem vzešly zejména od Bioware a zaniklého Black Isle, hrdě hlásí Dragon Age. Prameny zkrátka vtělují to nejlepší z dřívějška do jednoho velkolepého a přitom moderního celku. Je to po všech stránkách vymazlený titul bez vážnějších nedostatků. V žádném případě si nenechte ujít! 91%

P.S: Zvláštní pochvalu zasluhují čeští překladatelé, kteří odvedli velmi dobrou práci. Výkonný producent Mark Darrah se v jednom interview pochlubil, že scénáristé se postarali o 800 000 tisic slov dialogů. Přitom za celý svůj pobyt ve Fereldenu jsem při čtení obrovských kvant textu, které na vás hra chlí, narazil jen na několik gramatických chybek. Buď jsem nepozorný čtenář, anebo klobouk dolů!