Divinity II – Ego Draconis

V roce 2002 vyšla nenápadná RPG hra z izometrického pohledu Divine Divinity, o které se mnoho nemluvilo a když vyšla, odnášela si najednou velká hodnocení a uznání hráčské obce. To mělo za výsledek okamžité plánování dalšího dílu, který vyšel v roce 2004 pod názvem Beyond Divinity, což byl spinoff a s hlavním příběhem neměl mnoho společného a ač byl o něco slabší, stále byl chválen jako klasické RPG ze staré školy. Díky dalšímu úspěchu začali tvůrci z Larian Studios připravovat další díl, který měl spatřit světlo světa již před několika lety. Vše se ale nějak zvrátilo a by rozhodnuto, že izometrické pojetí je zastaralé a hra bude po vzoru moderních RPG přepracována do kompletního 3D a ponese vznešený název Divinity II – Ego Draconis. Rok se s rokem sešel a zmíněnou hru máme před sebou a ač většina světových serverů hlásá datum vydání na jaro příštího roku, u nás se ji dočkáme od Cenegy ještě koncem listopadu.

I ve dvojce (ve skutečnosti to je třetí díl, ale pro jednoduchost jej označujme číslovkou z názvu hry) se dostaneme zpět do světa Rivellon, kde se mísí klasické žití s magií a tajemnými monstry. Svět je zdecimovaný dlouhými válkami a útoky zlého pána chaosu, ale přesto zde stále žijí lidé. Dlouhá léta zde žili v pospolitosti s draky, ale do chvíle, kdy drak zaútočil na hrdinu prvního dílu. Od té doby lidé s draky válčí, loví je a mír je ten tam. I to bude vaším prvním úkolem, stát se uznávaným drakobijcem, respektive jako první hlavní úkol budete hledat svého prvního draka. Celý příběh se poté dost možná stočí jinam a ve finále budete zachraňovat celý svět, ale to už nemá cenu zde rozebírat, protože by vám to pokazilo očekávání.

Prvním krokem u každého RPG je tvorba vlastní postavy a nejinak tomu bude i zde. Trochu nás překvapila velmi omezená nabídka, která se víceméně skládá z výběru pohlaví, obličeje a vlasů. Nabídka čítá pouze několik modelů a pokud očekáváte široké možnosti jako například u Neverwinter Nights, budete hodně zklamáni, stejně jako jsme byli my. Je třeba hned na začátku pochopit, že se jedná o akční RPG a tak nečekejme pravidla podle AD&D, ale spíše přístupnost pro každého. Po vytvoření postavy se objevíte v tréninkové vesničce, kde si i zvolíte svůj postup hrou. Prvních několik úkolů vás zavede k několika postavám a umožní vám zvolit si své zaměření. Pokud promluvíte s kouzelníkem, budete začínající mág, pokud s lučištníkem, ukáže vám základy střelby a pokud s válečníkem ukáže vám, kterak pořádně zacházet s mečem. Volba vlastnosti není definitivní a ve hře jde změnit, ale jinou schopnost nikdy neovládnete tak dobře jako první, takže zvolte s rozumem (já jsem zvolil lučištnici).

Splnění několika základních úkolů uzavře kapitolu tréninkové lokace a v obří létající lodi se přesunete do reálného světa. Zde absolvujete první krůčky zjišťováním prvních informací o výskytu draků a také dostanete úkoly, které pomohou vytrénovat vaši postavu. Levelování probíhá klasicky a po zisku nové úrovně můžete rozdělit několik bodů ke svým základním vlastnostem (vitalita, magie, sila, obratnost a podobně) a dále si můžete vybrat nějaký nový skill z rozsáhlé nabídky. Ta je velmi nepřehledná, ale nabízí skilly jak z vaší oblasti zaměření tak ostatních a pokud si chcete koupit nějaké magické kouzlo, můžete, ale pravděpodobně jej nevyužijete. Krom vašeho zaměření tedy budete nakupovat ještě ze speciální sekce Dragon slayer (zabíječ draků), kde naleznete takové specialitky jako je skill mindreading (čtení mysli) pomocí kterého můžete ovlivňovat člověka, se kterým si povídáte, získat od něj nějakou požadovanou odpověď nebo například donutit obchodníka, aby vám dal zboží levněji. Stručně řečeno, tento skill přidává další možné varianty debaty. Snad ani není třeba říkat, že aspoň průměrná znalost angličtiny se při rozhovorech předpokládá.

Průchod hrou vám také přinese některá morální rozhodnutí, která budou mít vliv na vývoj celé hry a jejich následky můžete nést až klidně v druhé polovině hry, protože se vám otevře zcela jiná série úkolů. Jako velmi hezký ilustrační příklad je, když při svých toulkách v houštinách u města narazíte na dovádějící párek manželky váženého městského občana a kováře. Na výběr máte hnedle několik variant, samozřejmě krom toho, že je oba zabijete a vyberete jim kapsy. Můžete říci manželovi pravdu a tím si znepřátelit kováře, který vám okamžitě zvedne ceny a dost možná vám neprodá vůbec nic. Naopak podváděný manžel je vám vděčný a protože jeho postavení ve městě je velmi slušné, nabídne vám některé úkoly, ke kterým byste se jinak nedostali. Na druhou stranu ale můžete souhlasit s utajením záletů a tím dostat od kováře zajímavé slevy a také nějaké speciální zbraně a záletnická manželka vám prozradí místo tajné skrýše peněžní hotovosti. Takových voleb by ve hře mělo být více než dvacet, přičemž některé jsou mnohem zásadnější než námi ilustrovaná.

Jako nepřátelé se rekrutují různé klasické fantasy potvory jako impové, vlci, kostlivci a především draci. Zabitím prvního z nich dostanete úžasnou možnost se převtělit do dračí podoby a bojovat tak ve zcela jiné úrovni. Dračí varianty jsou dvě – jedna je klasický drak a druhá dračí bojovník, to pro případy, abyste nemuseli skrze úzké jeskyně manévrovat s obřím drakem. Samozřejmě i jako drak jste zranitelní a především velké protidračí zbraně vám mohou napáchat velké škody na životě. V dračí podobě můžete libovolně poletovat světem, neutíká vám žádný čas ani mana a pouze na některých místech narazíte na silová pole, která vám nedovolí pokračovat dále, než se změníte zpět do lidské formy. Je to velmi zajímavý doplněk, který v určitých místech zcela mění herní zážitek.

V průběhu hry také můžete získat vlastní Dragon Tower (dračí věž). V ní najdeme alchymistu, který pro vás umí vyrábět lahvičky, kováře, který vám umí přiklepnout meč a pár dalších pomocníků. Do věže se pomocí speciálního kamene můžete odkudkoliv teleportovat a doplnit si tak výbavu. Asi nejzajímavější věci a to možná na celé hře je možnost vytvořit si svého mazlíčka z částí těl potvor, které zabijete. Tato schopnost se jmenuje nekromancie a váš průvodce bude tak silný, z jakých částí jej vytvoříte. Jeho chování se blíží psovi a je velmi vtipné, když se objevuje v příběhových animačkách, kterak pomočuje blízký stromek.

Abychom se ještě vrátili na začátek hry, překvapilo nás, jak je hra těžká. Během první hodiny nás čtyřikrát zastihla smrt, ať jsme se snažili sebelépe a bylo třeba si vypilovat skutečně dobrou taktiku, abychom přežili a postoupili dále. Do jisté míry je to dáno volbou povolání, protože lučištník není zcela vhodný na boje na blízko a tak, když někoho neporazila salva šípů, případně některá zajímavá kouzla jako jedovatý šíp, nebo omračující salva, bylo dost těžké mu utéct. Hra nabízí plynulé nastavení obtížnosti pomocí posuvníku, ale upřímně řečeno jsem nepocítil rozdíl mezi easy a středním nastavením. Po smrti následuje v Divinity 2 nemilosrdné směrování na poslední save, který doporučujeme dělat vlastnoručně, protože automatické savy jsou velmi sporadické, zpravidla ve městech a mnohdy se tak vrátíte o notný kus zpět.

Tvorba vlastních savů ale dost obtěžuje a zde bychom tedy autory trochu pokárali. Druhou podivností je, že jako lučištník mohu zaměřovat nepřátele na dálku, což je symbolizováno malým a velmi přehlédnutelných ukazatelem nad nepřítelem. Že na dálku ztěží rozpoznáte symbol je věc jedna, ale že na vás potvora po zaměření automaticky zaútočí i když je od vás mnoho metrů je dosti nereálné. Imp, který je ke mně zády, já se nepohybuji ani nevydávám žádný zvuk, by o mě neměl vůbec vědět a ne na mě ihned začít útočit. Dosti to degraduje lukostřelcovy útoky, které málokdy jdou do zad.

V návaznosti na několik nechtěných smrtí jsme zjistili, že odměny za úkoly jsou náhodně generované a tak při každém průchodu dostanete něco zcela jiného. Někdy třeba dostanete lepší luk, jindy pár léčících lahviček. Díky zmíněnému a také díky možnosti zvolit si svou cestu při řešení úkolů se domníváme, že Divinity 2 budete moci bez problémů hrát vícekrát se stejně kvalitním zážitkem. Poslední věcí, kterou bychom neradi zapomněli je humor. Ten se objevuje na spoustě míst hry a krom močícího nemrtvého psa, který je prostě super, naráží na takové klasiky jako je Monthy Python nebo Stopařův průvodce po galaxii. Krom toho jsou tu ještě achievementy, kompletní logy hry a další věci. Je toho skutečně nespočet.

Grafická stránka hry je až nečekaná! Vše se pohybuje velmi svižně a vypadá úžasně. Pohledy do dálky ukazují překrásné scenérie, postavy vypadají jak by měly a snad jen města jsou dosti sporadicky obydlena, ale to je problém většiny RPG. Když budete v kůži draka poletovat nad velkými hrady, sledovat západ slunce nad horami v dálce a poslouchat obří vodopád, kterým se řeka řídí k zemi, budete opravdu okouzleni. Občas se nám stalo, že efekt kouzla od nepřítele se neprojevil a vám se pouze odečetlo zdraví, ale nestává se to často a tak bychom tomu nepřikládali velkou váhu.

Na závěr je třeba přiznat, že jsem k Divinity II přistupoval hodně skepticky a považoval jsem jej za tuctové RPG, které nemá šanci mě nějak zasáhnout. O to více jsem byl překvapen, když mě celá hra začala bavit, nutila mě hledat nové a nové možnosti. Nebýt některých drobností, jako jsou nepřehledná menu, občasné úlety npc, nevyvážená obtížnost, nepřátelé občas neútočí, když jste ve vodě a další, hodnocení by šlo ještě výše, ale i tak se jedná o velmi kvalitní kousek, který to ale v dnešní době bude mít těžké. Vychází totiž zároveň s Dragons Age: Origins od EA, což je RPG, které má našlápnuto hodně vysoko (naše recenze zítra) a má nesrovnatelně větší marketing. Pokud ale máte rádi akční RPG, schovejte si Divinity 2 aspoň na později, protože nebudete litovat a hra vám to stokrát vrátí. Za nás hodnotíme 80%