Deus Ex: The Fall PC

Deus Ex patří k nejoblíbenějším herním sériím vůbec. I když si zažila i své slabší chvilky s Invisible War, její první díl z roku 2000 mnoho lidí stále hodnotí jako nejlepší hru všech dob. V roce 2011 si užila povedený comeback mezi elitu v podobě Human Revolution a po vydání DLC se až do červnu minulého roku neozvala. Stejně jako všem fanouškům série mi radostí poskočilo srdce, když tehdy Eidos oznámil, že pracuje na novém přírůstku, nesoucím jméno Deus Ex: The Fall. Nadšení se však rychle proměnilo ve zklamání poté, co jsme se dozvěděli, že jde jen o hru určenou pro iOS. S přihlédnutím k faktu, že se na mobilní zařízení zatím moc „plnohodnotných” her, které nemají jen zabíjet čas, nedostalo, obdržela slušné hodnocení. Nyní se ji tvůrci rozhodli poslat i na PC. Dokáže obstát i v porovnání se silnějšími tituly?

      

Děj se odehrává v roce 2027, tedy jen chvíli před Human Revolution, a můžete se těšit na setkání s již známými postavami, jakými jsou Jaron Namir, Yelena Federova a Barrett. Příběh je inspirován románem Deus Ex: Icarus Effect a sleduje bývalého britského elitního vojáka, Bena Saxona, který si do sebe nechal namontovat pár technických zlepšovátek, jak se vydá hledat pravdu za spiknutím nadnárodních korporací, vyrábějících léčiva pro lidi s tělesnými augmentacemi.

Jak jsem již uvedl, původně byla hra určena prioritně pro tablety. Když se ale tvůrci rozhodli pro PC port, navíc s téměř ročním odstupem, člověk by očekával, že na něm ještě zapracují a upraví ho pro potřeby nové platformy. Že tomu tak není je patrné již v menu, ve kterém je vše jasně uspořádané pro ovládání dotykem. Na tom není nutně nic tak hrozného, jenže tam výčet problémů způsobených nedostatkem práce zdaleka nekončí.

 

V prvé řadě, hned v prvních vteřinách hry jsem s myší v ruce zjistil, že se mi po obrazovce velmi ztěžka rozhlíží. Svraštěné obočí z mé tváře nezmizelo ani po návštěvě nastavení. I po zvýšení citlivosti myši na maximum je pohyb postavy velmi ospalý a otočit se o 180° se ukáže jako překážka, kvůli které jsem s myší musel jezdit po stole jako divý. Hodí se podotknout, že se nejedná jen o můj problém, nýbrž o potíž, na kterou si stěžuje obrovský počet hráčů. Částečně pomůže zapnutí VSync, se kterým ale obraz přestane být plynulý a místy se zaseká. Pokud vlastníte kvalitnější myš, můžete tuhle komplikaci teoreticky vyřešit přenastavením její citlivosti v programu od výrobce. Hráč by ale nikdy neměl být nucen provádět takovéto zákroky, pouze aby hru udělal přijatelnou. Copak si nikdo u Square Enix nevšiml tak zásadní věci? Po chvíli si na utahaný pohyb zvyknete, mrštnost vám ale v akčních sekvencích chybět bude.

Pokračujme dál ve výčtu pochybení. S ovládáním jste postupně seznámeni v tutoriálu, pokud vám ale nevyhovuje, máte smůlu. O změně v nastavení kláves si můžete nechat jen zdát. Zajímavostí je, že se ve hře nedá skákat. Ovládání je ještě k tomu částečně odlišné od HR, což může pro některé hráče být poněkud matoucí. Tvůrci se navíc ani nepokoušeli o zakrytí prvků ovládání z původní mobilní verze. I s klávesnici nebo ovladačem v ruce vám na obrazovce budou vyskakovat bubliny, které mají smysl jen při ovládání dotykem.

      

Zaměření na mobilní platformy nutně skýtá spoustu omezení i kvůli jejich výkonnosti. Z Deus Ex série jsme zvyklí na rozlehlé a do detailu propracované levely, které nabízejí několik způsobů, jak se s situací před sebou vypořádat. Žádná možnost hráče neodsuzovala a bylo jen na něm, jestli chce radši hackovat dveře, proplížit se šachtami nebo se přes protivníky prostě prostřílet. The Fall se snaží o to samé, svým předchůdcům se ale ani zdaleka nerovná. Nabízí sice několik cest, ty ale působí povrchně a vlastně na nich nezáleží. Pro důvod pro značná omezení nemusíme chodit daleko, iOS zařízení by rozsáhlé úrovně zkrátka „neutáhly”.  

Nezvládly by ani grafiku hodnou dnešních počítačových her. Všude od hlavní obrazovky plné oranžových trojúhelníků po design měst je zřejmá snaha o stejný grafický dojem jako u Human Revolution. Z dálky mu možná uvěříte, když se ale podíváte více zblízka, zjistíte, že tvůrci tabletovou verzi po grafické stránce nijak nepřepracovávali a vypadá velice podprůměrně. Obličeje postav vypadají nelidsky a mají prázdné pohledy, jejich modely se navíc mnohokrát opakují.

    

Přestřelky jsou otřesné, nejen kvůli téměř nulové automatické inteligenci nepřátel. Zdá se, že je vše tak trochu ponecháno náhodě. Někdy vás kolem sebe jednotky nechají projít, jako by si na chvíli zdřímly, někdy vidí zase až za roh. Občas je zabije jedna rána, jindy do stejného místa rány čtyři. Když máte štěstí, schovají se někdy nepřátelé alespoň za stěnu a čekají, než si pro ně dojdete, většinou ale stojí uprostřed místnosti jako cvičné terče. Poté, co je zneškodníte (a to dokonce i když je jen omráčíte) se vypaří do vzduchu, znovu kvůli technickým omezením tabletové verze. Zapomeňte tedy na ukrývání těl před zraky slídivých hlídek.

Nenápadné plížení pro mě bylo částečnou záchranou. S prohledáváním počítačů plných soukromých emailů, nacházením ukrytých hesel a dostáváním se do trezorů jsem si užil alespoň trochu zábavy. I zde ale platí, že do plnohodnotné hry hodné této série schází ještě mnoho. V předchozích dílech si člověk občas přečetl rozsáhlý email, i když to dělat nemusel, jen protože ho okolí zajímalo a chtěl se o něm dozvědět více. Zde tajné zprávy nejsou moc propracované a většinou jde spíše jen o předání číselného kódu.

   

Hlavní hrdina je augmentovaný (rozumějte má některé smysly a části těla vylepšené pomocí techniky) a vy jeho schopnosti dále rozvíjíte pomocí takzvaných Praxis kitů. Ty získáváte pomocí zkušeností, kupujete je nebo je prostě nacházíte. Vylepšení jsou převzatá z Human Revolution – Benovi můžete dopřát nové, tišší nohy, větší sílu, vylepšené schopnosti při hackování nebo třeba chvilkovou neviditelnost. Zdaleka jich však není tolik. Oceňuji ale, že je hráči při výběru alespoň opravdu ponechána volná ruka.

Ač musím vyzdvihnout velmi dobrou hudbu, jinak je na tom hra po audio stránce bídně. Dialog je příšerně strojený a nekvalitně namluvený. Pryč je famózní hlas Eliase Toufexise jako Adama Jensena, tady jsou výkony dabérů hned o několik úrovní níže. I člověka jako já, který se obvykle v příběhu hry vyžívá a poslechne si všechny detaily, začaly ty žvásty tak nudit, že jsem si už při tutoriálu chtěl omlátit hlavu o klávesnici. To bych od Deus Ex, jehož dialog byl pro mě vždy obrovskou kvalitou, v tom nejmenším nečekal. Vrchol pro mě byl, když mi jedna postava údajně píchala injekci. I když zvuk nasvědčoval, že se tak děje, podle obrazu byste to nepoznali. Oba jsme koukali před sebe otupělými neutrálními pohledy a mluvili jsme o vpichu jehly, zatímco se nám pusy hýbaly naprosto nesynchronizovaně s mluvou. Člověk se pak cítí, jako by se ve vývoji vrátil o nějaký ten rok zpátky.

Deus Ex: The Fall se snaží dělat všechno, co jeho předchůdci. Bohužel za nimi ale ve všech ohledech zaostává na míle daleko a vlastně nic nedělá pořádně. Je navíc ostudné, že tvůrci necítili potřebu titul nějak upravit, než ho poslali na PC. Věřím, že alespoň úprava textur by Square Enix nezruinovala. A zavedení více než jednoho slotu pro uložené hry také ne. Uděluji 30 % a jedno velké NE. Na tabletu jsem všechny zápory schopný pochopit. Vydání na PC je v tomto případě ale jen pokus vytěžit peníze z již hotového produktu a s nulovým úsilím. Doufám, že se po mé oblíbené herní sérii už šlapat nebude a brzy se dočkáme mnohem zajímavějších titulů.