Denní hlídka – Day Watch

O kvalitách v anotaci zmíněného ruského literáta jsem se na stejném místě rozplýval již před rokem – u recenze prvního dílu (prozatím) trilogie pojednávající o jiném, nám neznámém světě. Pokud jste tedy doposud o Noční či Denní (a nebo jakékoli jiné) hlídce neslyšeli, odkáží vás na zmíněnou recenzi, kterou najdete přímo zde. Nyní si základní rámec onoho smyšleného světa nastíníme pouze zhruba. Pokud jste některou z knih Lukjaněnka četli, potom určitě víte, že jejími hrdiny jsou takzvaní Jiní. Ano, malinko jako například v seriálu Lost. Ovšem v Noční hlídce je poznáme podle jejich nadpřirozených schopností. Mohou totiž vstoupit do Šera. A v to chvíli o nich obyčejní smrtelníci nemají ani páru a oni s nimi mohou manipulovat a využívat různé nadpřirozené schopnosti. Skutečně zajímavá představa, která je navíc dotažená až do detailu. Navíc podle mého názoru i poměrně slušný a „lehce“ zpracovatelný příběh ať už na plátna kin či na naše monitory. Napoprvé se tvůrcům tento titul na PC příliš převést nepovedlo, doufejme, že se vyvarovali většiny chyb a Denní hlídka bude kvalitnější.

Kam nás příběh zavanul tentokrát?

Tentokrát celý příběh v kampani začíná zajímavým rozhovorem, odehrávajícím se patrně někde na předměstí Moskvy. Seznámíte se v něm s vaší nejzákladnější postavou – Annou. Připravte se, že všechna použitá jména jsou typicky ruská. Ovšem není se čemu divit – vzhledem k původu hry, pouze se nám to zdálo nezvyklé. Kromě ruského prostředí se ale posléze přesuneme i více na západ – do Francie a nakonec ještě „za velkou louži“, přímo do samotného Washingtonu D.C. Co se týká designu jednotlivých lokací, je to opět bída a oproti Night Watch žádná změna, alespoň tedy rozhodně ne k lepšímu. Každá mise se odehrává jinde, nejprve je hráč uveden do děje (chvílemi lepšího, místy poměrně slabého) krátkou video sekvencí. U ní tedy raději doporučuji pouze poslouchat a nekoukat se na sakramentsky zastaralou a odfláknutou grafiku. Následně se tedy objevíte v cílové destinaci – jde o desku pokrytou texturami, na níž se nachází rozházené jednotlivé objekty a celá „plave“ v nějakém tmavém vesmíru. Zkrátka loni jsem tento zápor až tak příliš nevyzdvihoval, ovšem tentokrát ho již nemůžeme jen tak přecházet jakoby nic. Doba i vývoj postoupily kupředu a pokud si zahrajete Test Drive Unlimited nebo zhlédnete nové video z připravovaného GTA 4 a následně si spustíte tuto novou hru jménem Day Watch, věřte že na vás hezký dojem nezanechá. Víceméně všechna prostředí jsou na tom stejně – příliš málo detailů, nekvalitní textury, špatné vymodelování objektů. Jednoduše tady někdo svoji práci pěkně odfláknul. Tedy jednu výjimku jsem přeci jen objevil – vaší „základnu“ v podobě baru, což je místo, ve kterém většina vašich „misí“ začíná. Co se týká nějaké volnosti, resp. nelineárnosti příběhu, škoda mluvit. Chodíte totiž vždy po striktně vymezeném území a plníte rozkazy.

Parta hic

Již v úvodu minulého odstavce jsem se zmínil o jedné z vašich hlavních hrdinů, ale jak z této věty vyplývá, nebudete na plnění úkolů sami. Alespoň tedy ve většině případů. Většinou totiž dostane na pomoc i nějakého parťáka, koho a kdy, to ovšem nemůžete prakticky nikdy ovlivnit. Někdy se jedná o jednoho vyzáblého chlapíka, jindy naběhne na bojiště celá obrovská banda spřízněných duší (například v jedné z prvních misí, bohužel ovládat je všechny nemůžete). Jelikož se jedná o taktické RPG, pojďme si postupně říci podrobnosti právě o této dvojici slov. Začněme třeba tím taktické. Běžné chození a plnění úkolů probíhá v normálním real-time módu, ovšem pokud se dostanete do souboje, přichází nutnost taktizovat. Všechny střety s nepřáteli jsou řešeny v tahovém režimu. Střídáte se po kole, přičemž na každý tah dostanete přidělen určitý počet herních bodů. Jak s nimi naložíte je už na vás – můžete se pohybovat, útočit holýma rukama, použít zbraně a nebo i magii. Různých kouzel je na výběr poměrně hodně, jsou ale také snad shodná s těmi z Noční hlídky. Po skončení boje se opět zruší tahový mód, doplní se všem vašim postavám zdraví a energie (potřebná na kouzlení) na maximum a hurá pokračovat dál.

Skillujeme postavy

Ano, ještě abych nezapomněl – po vyhraném souboji se také všem vašim postavám přičtou zkušeností body. No vida, jak jsme se to hezky dostali i k onomu RPG systému. Je skutečně primitivní, zkušenosti získáte pouze zabíjením a po dosažení určitého počtu bodů postupujete na nový level. Tam vás pochopitelně čeká zvýšení abilit plus možnost volby jednoho nového skillu, respektive kouzla. Opět nic nového pod sluncem, ani ve hrách majících „* hlídka“ v názvu. U hlavní postavy si tak trochu říkám, jestli není podobný systém úplně zbytečný. Zdá se mi totiž, že kvůli linearitě příběhu a prostředí musí každý hráč mít stejný počet zabitých protivníků a tudíž i stejně expů. Ale kdo ví.

Jaké jsou změny?

Jedním slovem – nepatrné. Zkrátka hlavní (a zásadní) zápor této hry tkví v minimálním počtu inovací, dokonce si myslím, že na první pohled by běžný hráč nerozeznal rozdíl. A když se něco podobného provede s nepříliš kvalitní hrou a navíc se čeká rok na její vydání, nedopadá to dobře. Když si zpětně promítnu všechny herní zážitky, možnosti a situace, nacházím skutečně pouze jednu novinku. Vaší postavě můžete vyměňovat oblečení, čímž jí měníte vizáž. Jsou libo jiné kalhoty nebo snad kratší sukně? Žádný problém! A k čemu nám tohle všechno je? Absolutně k ničemu, přátelé… Nějakou další novinku jsem se skutečně snažil najít, ale marně. Pokud tedy nepočítám, že letos jsme neměli k dispozici finální českou verzi, ale originální. Takže všechno povídání, všechny dialogy jsou nadabované v ruštině a k tomu čtete anglické titulky. Poměrně zajímavé a musím se přiznat, že chvílemi mě ta ruština pohltila natolik, že jsem nestíhal číst. Pokud si ovšem pro hru půjdete do českého obchodu, budete si muset počkat, ale dočkáte se profesionální české lokalizace.

Překvapení či zklamání?

Rozhodně zklamání. Noční hlídka od nás dostala hodnocení šedesátšest procent, ovšem Day Watch do podobných „výšin“ pohlížet rozhodně nemůže. Zkrátka jde v podstatě o zkopírovanou hru, chvílemi se mi dokonce zdálo že snad i horší. Do karet Denní hlídce nehraje ani to, že mezi jejich vydáním skutečně uplynul takřka rok, což je v herní branži dlouhá doba. Poměrně jsem tvůrcům (týmu Nival Interactive) věřil, že dokáží odvést solidní práci a my uvidíme určitý pokrok. Bohužel se tak nestalo. Český hráč může ocenit tak maximálně budgetovou cenu (299 Kč) nebo plánovanou kompletní lokalizaci do mateřštiny. Od nás si Denní hlídka odnáší 33%, především za snahu, kvalitní námět jako podklad ke hře a zmíněnou nízkou cenu.