Dead to Rights: Retribution

Našlo by se dost starších herních sérií, které si získaly své fanoušky, ovšem pak zčista jasna přestaly vycházet. Do této skupinky bychom mohli určitě zařadit první dva díly Dead to Rights. Ty si vybudovaly solidní základnu ještě na původním Xboxu a PlayStation 2, ale na aktuální generaci konzolí jsme žádnou novou hru pod touto značkou neviděli. Vydavatel Namco Bandai se ji však rozhodl oprášit a společně s tvůrci ze studia Volatile Games nám servírují nový díl s podtitulem Retribution. Na základním konceptu se toho příliš nezměnilo, dokonce i hlavní postava zůstává stejná. Valná většina z vás tuto sérii patrně zatím nezná, a tak si pojďme hezky od základů říci, o čem že vlastně tahle akce pojednává a jaké zajímavé (nebo naopak nezajímavé) herní mechanizmy nabízí.

Dead to Rights: Retribution je na první (a bohužel i druhý, třetí a desátý) pohled vcelku běžnou tradiční akční hrou z pohledu třetí osoby. Některé zajímavé momenty naštěstí přeci jen obsahuje a jeden z nich objevujete hned v prologu hry. Kromě hlavní postavy Jacka Slate tady totiž máme ještě druhého hrdinu – jeho psího kamaráda, který se jmenuje Shadow. Ten vám v ulicích temného města Grant City nejednou zachrání koudel u zadku. Občas poslouží coby nehratelná postava ovládaná umělou inteligencí, ale v několika misích se dokonce dostanete do jeho kůže. O něm si povíme až později.

Ještě než si podrobněji rozebereme hratelnost, tak musíme nastínit základní kostru příběhu. Náš hlavní hrdina Jack je detektivem v tomto již zmíněném městě Grant City. Čeká ho zde vyšetřování série vražd, ale vězte, že o nějakém přímém detektivním pátrání zde není ani vidu, ani slechu. Tedy prostřednictvím renderovaných videí se dozvídáte stále nové informace, ale v praxi se jedná prostě o obyčejnou akční řežbu. Příběh neobsahuje prakticky nic zajímavého, žádné pořádné zápletky a připomíná nám tuctové americké seriály. Nebo ještě hůře možná ty německé. Ve finále tak prostě jen budete procházet připraveným prostředím dál a dál kudy to půjde, budete vraždit všechno co se pohne, pak se přesunete opět do trochu jiného prostředí a čeká vás znovu to samé. Žádné osvěžení, nic nového pod sluncem.

Stěžejní náplní hry jsou souboje, narážíte na ně na každém rohu. V první řadě máte k dispozici celou řadu zbraní, které nalézáte různě v prostředí nebo je seberete nepřátelům. V jednu chvíli u sebe ale můžete mít pouze dva kousky a ani s počtem nábojů to není nijak růžové. Ve finále tak vystřelíte pár kulek a jste zase na suchu. Navíc když vám dojdou náboje, tak Jack prostě zbraň odhodí pryč a víc to neřeší. To všechno sem tvůrci nedávali jen tak bezmyšlenkovitě. Podstatnou roli v Dead to Rights: Retribution zastávají i souboje nablízko. Stačí se k nepříteli dostat dostatečně blízko a pak už se vykašlat na zbraně, zatnout pěsti a mlátit. K dispozici máte dva typy útoků: tradičně lehký a tvrdý, občas se šikne i tlačítko pro obranu, abyste mohli vykrýt rány protivníků. Navíc jakmile nepřítele trochu zpacifikujete a snížíte mu život, objeví se na obrazovce speciální tlačítko. Jeho aktivováním Jack použije některý ze zakončovacích útoků, kterým ho definitivně sprovodíte z tohoto světa. V tom případě se kamera přepne do trochu jiné pozice a vidíte tento akt hezky zblízka, navíc ještě zpomaleně. Jedním dechem musíme dodat, že Dead to Rights: Retribution je nakonec opravdu brutální hrou. Krve tečou hektolitry a i ze samotných úderů by se vám někdy mohl zvednout kufr.

Další featurkou, která ale v dnešní době působí už spíše zastarale, je zpomalení času. Během soubojů se vám nabízí speciální ukazatel a pak si můžete kdykoli libovolně zpomalení aktivovat. Funguje tím způsobem, že se zpomalí veškeré pohyby nepřátel i vaše, jen zbraně střílí stále pohotově. Při střetu s velkou přesilou šikovná věc, ale v dnešní době z ní asi nebude nikdo paf. Trošku se ještě vraťme k pěstním soubojům, u nichž stojí za zmínku jedna efektní featurka. Když naběhnete k nějakému protivníkovi se zbraní, tak mu můžete pohotovou reakcí jeho bouchačku vytrhnout z ruky a rovnou ji namířit proti němu. Prakticky automaticky se zaměří jeho hlava, stisknete spoušť a je vymalováno. Samozřejmě krví všude okolo vás. Podobným stylem vám občas vytrhnou zbraň i nepřátelé, ale u nich se nemusíte bát, že by vás takhle na jednu ránu sejmuli. Na druhou stranu za zpracování AI si tvůrci zaslouží pochvalu, protože si umělá inteligence drží vcelku vysokou úroveň.

Nechybí ani systém krytí, u něhož si musíme postesknout nad bídným zpracováním. Před lety by možná nadchnul, ale na dnešní poměry nefunguje nijak zázračně. Schovávat za překážky se musíte manuálně a to pomocí stejného tlačítka, jakým můžete nepřátelům sebrat z ruky zbraň. V praxi to není příliš praktické, protože jste-li zrovna u protivníka a chtěli byste mu z ruky vytrhnout zbraň a je poblíž i nějaká překážka, tak někdy nevíte, co vlastně po stisknutí křížku Jack udělá. Bitky celkově působí solidním dojmem a občas budete mít plné ruce práce, abyste nepřátele přeprali. Šikovné je, že pomocí pravé analogové páčky můžete změnit směr vaší rány. Představte si situaci, kdy řežete jednoho nepřítele, ale přiběhne k vám ze strany ještě další. Tomu tak můžete jednoduše a na pohled hezky vlepit kopanec, aniž byste se museli s celou postavou otáčet.

Protože jsme na konzolích (my jsme konkrétně testovali verzi hry na PlayStation3), tak se musíme zmínit i o zaměřování v případě střelby. To kupodivu neobsahuje žádného pomocníka nebo zablokování se na jednoho nepřítele. Někteří tak možná budou mít s přesností střelby z počátku problémy, ale nebojte se, zvyknete si.

Všechny úrovně jsou naprosto lineární a velkým problémem hry se stal stereotyp. Zkrátka procházíte pořád dál, ale neděje se nic nového. Chybí nám zde nějaké oživení, především v pozdějších fázích hry. Čekali byste nějaké zpestření, ale ono né a né přijít. Jediné co se tak jisto jistě dostaví, je znudění. Nic na tom nezměnilo ani pár misí, v nichž se ocitáte v psí kůži. Pravda tyto úrovně jsou dost odlišné co se stylu hratelnosti týče, ale opět nejde o nic světoborného. Pes Shadow může především hodně rychle běhat a pomocí jediného tlačítka rozcupujete nepřítele na kousky. Naopak asi častěji využijete jeho psí stealth dovednosti. Kradmo prolézáte nepozorovaně kolem protivníků a můžete zabíjet hezky potichoučku ze zálohy. A jako v běžných stealth hrách pak můžete mrtvolu čapnout do zubů a odtáhnout někam, kde nebude tak na očích. Hraní za psa vypadalo z počátku zajímavě, zanedlouho bohužel zjistíte, že vlastně také nenabízí nic světoborného.

Nikoho hra nedokáže překvapit grafickým zpracováním. Všechny modely jsou vytvořené docela fádně a znovu musíme použít slovo obyčejně, které je pro nové Dead to Rights typické. Postupně se v rámci desítky kapitol kampaně podíváte do různých lokací (počínaje mrakodrapem, přes vlak až po nechutné stoky). V rámci nich se bohužel dost často prostředí opakuje a místnosti vypadají jedna jako druhá. Na nějaké piplání s detaily se tvůrci vykašlali.

Dead to Rights: Retribution bychom mohli označit jako slušnou frenetickou akci. Mix soubojů nablízko a střelby budí z počátku docela osvěžující dojem, ale ten posléze vyprchá. Prakticky ve všech směrech se nám hra jeví, jako by o pár let zaspala dobu. Před několika léty bychom z ní byli asi nadšeni, ale v dnešní době tady máme celou řadu lepších a zábavnějších akcí. Chybí nám hlavně nějaký výrazný klad, kvůli němuž bychom vám hru mohli doporučit. Z těchto důvodů od nás získává 65 % a musíme dodat, že jde docela o zklamání. Určitě tento návrat série Dead to Rights mohl dopadnout lépe.