Darksiders: Wrath of War

Hry na hrdiny jsou populární od nepaměti. Na druhou stranu osobně si prostě musím postesknout nad jejich pochybnou inovativností. Každou chvíli se setkáváme s novými tituly, které však nepřináší žádnou zajímavou inovaci a jen kopírují tolikrát viděné prvky. Klasickým akčním řežbám, v jejichž roli se představuje jeden hlavní a prakticky nesmrtelný super-hrdina, se daří především v Japonsku. Tam jich většina vzniká, ale bohužel jde spíše o kvantitu na úkor kvality. Trh obsadilo mnoho známých sérií, které vycházejí už dlouhá léta a na jejich pokračování se těší tisíce (a možná i miliony) hráčů po celém světě. Stačí zmínit třeba názvy God of War, Devil May Cry nebo Gears of War a hned máte určitě jasno. Nové značky to mají dost těžké, protože u nich z počátku panují obavy a nedůvěra masového proudu. Hned na úvod vás musím ujistit, že ani já jsem neměl od Darksiders nějaká velká očekávání. Ale nakonec jsem mile překvapen a opravdu tahle hra na válku nedopadla špatně!

Pod Darksiders jsou podepsané dvě známé firmy: THQ coby vydavatel a Vigil v pozici vývojářského studia. Když jsem v úvodu zmínil známé hry tohoto žánru, pak u nich ještě chvíli musím získat. Ano, tenhle nový kousek si totiž vzal hodně třeba z takového God of War, ale k tomu navíc přidává i dost zajímavých prvků navíc. A díky nim výsledný dojem z hraní působí vcelku svěže a zajímavě. K hardcore akci, v níž ničíte všechny protivníky jako mechanický stroj, se přidává i prozkoumávání prostředí nebo řešení puzzle hříček. Ano, slyšíte správně, byť z okolních screenshotů to není zrovna patrné.

Ještě než se pustíme do detailního rozebrání prvků hratelnosti, tak musím alespoň rámcově nastínit příběh. Ať víte, „vo co tady vlastně go”. Svět zastihla ohromná apokalypsa, takže základní kostra skutečně neohromí, protože podobné scénáře vidíme v každé druhé akci. Ale jak jsem naznačil už v anotaci, tady jsou trochu jiné základní údaje. V Darksiders vystupují čtyři Jezdci apokalypsy, přičemž vy jste právě jedním z nich. Jinak řečeno jednou z Válek, která bude posléze páchat zlo, zlo a zase jenom zlo. Samozřejmě vám zde nebudu prozrazovat jakékoli detaily nebo zápletky. Nejde o žádný scénáristický hit, ale na druhou stranu ani vás vysloveně nezklame.

Hned samotný úvod nabízí pohled na skutečnou apokalypsu. Ohromné výbuchy přímo v centru města, všude kolem mraky různých fantasy příšer zasazených do reálného dnešního světa. Po pravdě řečeno byl jsem z toho krapet zmatený a po úvodním intru jsem vůbec netušil, co vlastně mohu od Darksiders očekávat. Jistě, kromě obyčejných potvor tady rovnou narážíte i na obří bossy, které vypadají vcelku efektně, ale po hratelnostní stránce zatím stále velká slabota. Přeci jen útoky se zdají stále být hodně stupidní – neustále mlátíte do jediného tlačítka, jen občas tedy zmáčknete ještě jedno, aby se neřeklo. Běžný útok probíhá pomocí křížku, postupně se načítá kombo, které pak dokončíte stisknutím kolečka. Ale později se do ovládání přidává i mnoho dalších prvků.

Tato tupá a obyčejná akce posléze ustupuje. Tvůrci nám totiž až s odstupem času nabízejí mnoho zajímavých prvků, které se postaraly o neskutečné oživení a stoprocentní změnu v hratelnosti. Samozřejmě k lepšímu. Pokud jste hráli Zeldu a God of War, dokážete si docela dobře představit i Darksiders. Jde totiž o kombinaci těchto dvou zdánlivě nespojitelných her. Narážíme zde na plno propracovaných mechanizmů v hratelnosti a jejich namixování se tentokrát opravdu povedlo. Bitvy jsou obohaceny skvělým nádechem a propracovaností. Vaší základní a hodně mocnou zbraní se stal ohromný meč s ostrou čepelí, ale klíčovým prvkem soubojů se stalo získávání nových schopností.

Celá akce především není úplně lineární záležitostí. Postupně se vydáváte do různých částí vcelku velkého světa. Už jsem nastínil, že důležitým prvkem je tady prozkoumávání. Takže musíte hledat a hledat, abyste objevili nové schopnosti nebo předměty, které můžete použít v souboji. Ba občas je to dokonce naprostou nutností, protože na nějaké bosse (kterých je tady až až) potřebujete právě speciální typy útoků. Zkrátka žádného bosse neumlátíte pouhým mlácením mečem. Dokonce se tedy sbírají i samostatné kusy předmětů, které pak spojíte v nějakou výbavu. Všechno je to takovou puzzle hříčkou, která v takovéto na první pohled běžné akci působí moc zajímavě a osvěžujícím dojmem. Tyto malé hry nejsou kdovíjak náročné, ale přesto některé z nich na chvíli potrápily naše mozkové závity.

Náš hlavní hrdina ale vyniká i mnoha dalšími nadlidskými schopnostmi. Jejich získávání se tak trochu podobá RPG hrám. Z protivníků vysáváte duši a právě tohle je komodita, se kterou se tady obchoduje. Jinak řečeno u obchodníka odměnou za ně získáte nové předměty (ať trvalé, nebo spotřební), ale i vylepšení vašich útoků a vlastností. Zmíněný meč máte od začátku, ale postupně přijdete i na nové zbraně. Některé z nich dokonce střelné (nám se líbila třeba mise, kde si užijete se střílením plasmy, ale víc neprozradíme), efektně působí i kosa, hvězdice, která se vrací jako bumerang, a mnohé další. Jejich prozkoumávání a objevování se pro mě stalo velkou částí zábavy. Zkrátka máte se pořád na co těšit, což nelze říci o všech řežbách podobného rázu. Aby toho nebylo málo, tak se dostává i na jízdu na různých zvířatech. Nechybí vcelku „klasický” kůň, nebo i různé létající potvory.

Po vizuální stránce vypadá hra obstojně, ale určitě nejde zrovna o to nejlepší, co jsme na konzoli PlayStation 3 měli možnost vidět. Prostředí a vlastně celá hra na mě působila nepříliš detailně, textury jsou místy odfláknuté a opravdu jednoduché. Ať už během renderovaných videí, tak přímo ve hře. Bohužel trošku horší je to s optimalizací. Často se to na konzolích nestává, ale v případě Darksiders jsem několikrát (poprvé hned v úvodním videu) zaznamenal okem jasně patrný pokles frame-ratu. Možná je to daň za to, že hra výjimečně nevyžaduje instalaci na disk, a tak můžete hrát hned po vložení disku do mechaniky. Nevím, jestli jde pouze o subjektivní pocit, ale Darksiders mi svým vizuálním stylem trochu připomínalo World of Warcraft. A rozhodně tady nechybí dostatek barviček.

Od Darksiders jsem neměl žádná vysoká očekávání. Popravdě řečeno od počátku na mě tahle drsná akční řežba působila jako prachsprostý klon God of War, jen né až tolik povedený. Ve stejném duchu se nesly i první okamžiky hraní, během nichž jsem měl sto chutí hru odložit na poličku a rychle na ni zapomenout. Naštěstí jsem to tedy neudělal, pokračoval v hraní, a vyplatilo se to. Darksiders je opravdu vcelku zajímavým počinem, u kterého se ve finále skvěle bavíte a zanechá ve vás zážitek. Spojení osvěžujících prvků v podobě puzzle a logických hříček alá Zelda s typickými akčními prvky alá God of War je prostě zábava. Přesto tedy osobně úplně nechápu první světové recenze, z nichž si hra odnesla hodnocení nad 90%, čímž bylo Darksiders zařazeno mezi opravdové TOP hity. My hodnotíme slušnými 80%. Hodně vysoké číslo, které však tento počin malinko odděluje od těch nejlepších akčních her. Ano, právě to je jeho správná pozice. Na úplný závěr upozorňuji, že Darksiders vychází pouze na PS3 a Xbox360.