Darksiders II

Válka, Hlad, Mor a Smrt. Čtyři jezdci apokalypsy, kteří jsou v knize Zjevení sv. Jana sesláni, aby zhubili čtvrtinu Země, se nyní vrací prostřednictvím veleúspěšné akční série Darksiders, v jejímž druhém díle se postavíme za nejhrozivějšího ze čtveřice bratrů – samotnou Smrt. Nést podobně velké břímě samozřejmě není jenom tak a ani vaše pověst vám nedokáže zajistit, že každý protivník, jenž vás zahlédne, okamžitě padne strachem na zemi a zemře v bolestivých křečích. A s těmi z nepřátel, kteří tak neučiní, si to budete nuceni vyříkat hezky zblízka. A k tomu bude zapotřebí dvou velikých kos a jednoho ještě většího kladiva či sekyry. Máte vše připraveno a vyleštěno jenom proto, aby to bylo během pěti minut opět zabaleno do rudé páchnoucí krve? Pak jste připraveni a můžeme začít!

 

 

Za oběma díly Darksiders stojí studio Vigil Games, jež bylo založeno teprve v roce 2005 v americkém Texasu. Příliš mnoho zkušeností jako celek nemají, což ale neznamená, že by se jednotliví vývojáři studia nemohli chvástat skvělými kousky, na kterých pracovali jinde. Vzhledem k tomu, že byli originální Darksiders jejich prvotinou, mnoho lidí od nich nic nečekalo. Tito „Jezdci apokalypsy“ však dokázali překvapit na plné čáře a sklízeli velmi dobrá hodnocení, která se v průměru pohybovala nad hranicí 80 %. Hráče ale dokázali oslovit ještě lépe, takže nebylo tajemstvím, že se dočkáme i pokračování, které nyní stojí přímo před námi. Povedlo se mu zachytit to, co lidi bavilo na původních Darksiders, nebo je druhý díl čistým propadákem, o který by se nechtěl opřít ani dědeček zmožený mnohakilometrovou cestou?

 

 

Darksiders II se nachází ve stejném časovém období jako první díl. Největší změnou tím pádem je, že se tentokrát do apokalypsy místo Války zapojujeme v těle jeho bratra Smrti. Ani na Válku však hra nezapomíná. Koneckonců je apokalypsa dávána za vinu právě jemu, o čemž se zbylí tři bratři krátce poté dozvědí. Smrt na nic nečeká a rozhodne se proti takové nespravedlnosti bojovat. Jeho hlavním cílem v Darksiders II se tak zákonitě stane dokázat bratrovu nevinu, což nebude nijak snadný úkol. Už v první lokaci však nalezne sídlo nejstaršího z držitelů všech tajemství světa i podsvětí. Když ho Smrt požádá o očistění bratrova jména, stařec mu řekne pouze to, že tajemství, které hledá, drží Strom Života. Přenese ho k němu ale pouze tehdy, když si Smrt vezme zpět amulet obsahující duše Nephilim. Smrt ho neochotně odmítne a nabídne místo toho souboj mezi sebou s tím, že se stařec promění v kopii Války. Po prohře stařec otevře Smrti portál ke Stromu Života, čímž ale dobrodružství teprve začíná.

 

 

Už na první pohled je jasné, že čtveřice bratříčků z jednoho vajíčka rozhodně nepocházela. Válka a Smrt jsou naprosto odlišné charaktery, což se dá poznat dokonce i z pouhých rozhovorů, které s jinými postavami vedou. Navíc se už od prvního momentu hraní Smrt chová jinak a něco jiného nabízí. Zatímco Válka byl spíše samotářský typ, Smrt se nejraději obklopuje hromadami zvířecích kamarádů a není mu proti srsti popovídat si s lidmi, s nimiž se během cesty potká. V původních Darksiders bylo otázkou velice dlouhé doby dostat se k něčemu, co vám značně urychlí cestování. Zde vám kůň rovnou přirostl k osobnosti a ani s vycvičenou vránou by nebylo vhodné rovnou uhánět na pekáč. Samozřejmě se nejedná o zvířátka, která byste si dali do klece zabírající půlku vašeho bytu, ale po cestě si uvědomíte, že značné urychlení cestování za pomoci koníkova sprintu je příjemné a byla by škoda o takovou možnost přijít.

 

 

Vrána vám k tomu všemu značí cestu, jakou byste se měli dále ubírat, takže se ve hře ztrácíte mnohem méně než v původních Darksiders, kdy občas doopravdy nebylo možné uhodnout, co máte v tu kterou chvíli zrovna dělat. V nejhorším se však samozřejmě v rohu krčí minimapa, kterou budete využívat častěji, než by bylo zdrávo. Vzhledem k tomu, že se hra na rozdíl od jedničky neodehrává ve zpustošeném velkoměstě ale v prosté přírodě, atmosféra má značně jiný nádech a hra tak působí značně pohádkověji. Tedy, hlavní hrdina na to nevypadá a jeho jméno by děti zřejmě také neuspalo, ale prostředí se zapřít jednoduše nedokáže. Trochu temného se v ní však také najde. Darksiders II si k tomu všemu za symbol berou vrány, kterých zde potkáte vskutku dost, takže se nemusíte bát, že by vám občas při nečekaném skřeku neprojel mráz po zádech.

 

 

Co se soubojového systému týče, změn proběhlo mnoho a zároveň skoro žádná. Hra totiž nepostoupila na vyšší úroveň myšlení a stále se jedná o prostoduchou rubačku, ale zároveň se musíte soustředit na natolik jiné věci než v prvním díle, že byste si Smrt s Válkou splést na základě stylu boje nemohli. Smrt je značně pohyblivější, svůj boj zakládá na uhýbání a místo obrovského meče nosí dvě bezvadné kosy. Sáhnete-li však po druhém slotu pro zbraně, naleznete místo svižných kos jednoho pořádného macka v podobě obrovského kladiva či sekyry. Postupným zabíjením nepřátel a objevováním nových truhel či prohledáváním rozlehlého prostředí se ale brzy dostanete k ještě působivějšímu vybavení s mnoha zajímavými vylepšeními. Každý ale ví, že o zbraně tady nejde, protože pokud se nenaučíte pozornosti a rychlosti, nepřátelé vás i s nejmonstróznějším vybavením rozsekají na kousky.

 

 

I když, pravda to tak úplně také není. Obyčejní nepřátelé, s nimiž se setkáváte téměř neustále, jsou ve skutečnosti slabí, a ačkoliv udělují slušný damage, bývá pro ně problém se vás jen dotknout, přičemž i větší balíky tuctových protivníků naráz nebývají problém. Ten však nastane v době, kdy proti vám vyrazí boss. V Darksiders II jsou všelijací. Nabídne jak obrovitánské tak i o přiměřené velikosti, ale vždy můžete počítat s tím, že vás zraní a možná i padnete. Najít správnou taktiku není snadné, ale když se vám to povede, většinou vše dopadne dobře. Do té doby je nicméně třeba se spíše vyhýbat než útočit, protože to ničemu a nikomu nepomůže. Pocit z bossů autoři ještě umocňují epickou hudbou a scénkami, které tyto souboje nadšeně doprovází a pomáhají vám si hru užít i přes stále se opakující umírání pod rukama nesmrtelných výstřelků lidské fantazie.

 

 

Naštěstí hra není pouze o mlácení do obrovských i menších příšer, protože tím by Darksiders II oproti prvnímu dílu značně ztráceli. Darksiders totiž jako akční adventura zabodovali na plné čáře, a zatímco většina her tohoto žánru se u slovíčka „akční“ zastaví, vývojářský tým se nebál zasáhnout až do adventurních vod. Jak jednička, tak dvojka nabízí spousty puzzle hádanek k vyřešení. Většina z nich je bohužel až směšně jednoduchá, ale najdou se i puzzle, které nevyřešíte, ani když byste si hlavu rozlouskli louskáčkem na ořechy a začali hledat kdesi hluboko ponechané vědomosti ze školních lavic. Ještě lepší ale je, že vám vývojáři vždy dají tyto obtížné hádanky do cesty příběhem, zatímco ty jednoduché si nechají stranou pro vedlejší úkoly. Dostat se na druhou stranu místnosti či přes zamčené dveře však s trochou uvědomělosti není těžké ani trošičku. Stačí se zamyslet nad tím, jak by hádanky mohli sestavit vývojáři na základě zkušeností z prvních Darksiders.

 

 

Hlavními dvěma prvky adventurní části hry jsou každopádně posunování a hopsání. V prvním případě se jedná o logické rozpoložení a využívání obrovských balvanů či koulí, s nimiž může Smrt manipulovat, jako by se jednalo o pouhé cvrnkací kuličky. Skákání a lezení je v každém případě snazší, ale nalézt někdy bod, ze kterého se máte do daného místa dostat, může být pořádný oříšek. Dokonce i lezení po stěnách mají vývojáři v malíčku a pro hraní není nutné vytahovat gamepad, jak bývá u podobných her na PC zvykem. Stejný problém však mívají i komba a souboje. Ty jsou zde nicméně také vyřešeny funkčně a elegantně, což je na druhou stranu vykompenzováno jejich počtem a obtížností, kvůli níž je budete nenávidět stejně jako v jiných podobných hrách.

 

 

V každém případě si ale můžete vybrat pouze určitá komba a s nimi strávit celou hru. Občas bude těžší s nimi protivníky dostat, ale alespoň se v nich stanete mistry a vždy budete vědět, jak je co nejefektivněji využít. Horší to ale bude s obyčejnými skilly. K těm se dostanete přes inventář, který obsahuje několik položek. Bohužel, je vcelku nepřehledný a jsou v něm dostupné věci, které se tam absolutně nehodí. Hned dva stromy schopností ale nabízí oprávněně hned od začátku. Každá z větví se zaměřuje na trochu jiný způsob hraní. Zatímco v prvním případě se snažíte co nejvíce uškodit nepříteli, druhá strana mince nabízí manipulaci s vyvoláváním mrtvých ze záhrobí. Kvůli tomu si musíte předem vybrat, abyste následně neklopýtli na nerozhodnosti, když byste neměli žádné doopravdy silné ale pouze několik slabých schopností.

 

 

Klasický inventář tak jak ho znáte z jiných her je každopádně dostupný také. Naplňujete ho vlastně jen zabíjením protivníků a sbíráním předmětů, které z nich vypadnou. Smrt si může obléci slušný počet věcí včetně brnění, náramků, zbraní, artefaktů a dalších, přičemž každá z nasazených věcí značně pozmění vzhled Smrti. Tato drobná vychytávka ale není nic, pokud si nezapnete automatické sbírání věcí. Proč? No protože věci občas nejsou na zemi vidět a snadno přes ně přejdete, jako by se jednalo o pouhý prach pokrývající podlahu zbrocenou nepřátelskou krví. Kromě toho začnete automaticky sbírat lektvary na výdrž a na zdraví, které vám pomůžou při soubojích díky okamžitému účinku. Nemáte-li ale štěstí a není vám přáno, abyste je získávali z padlých protivníků, můžete zamířit do města do obchodů, kde lahvičky i zbroj nakoupíte za peníze, jež padají téměř z každé akce, kterou uděláte.

 

 

Darksiders 2 jsou na míle cítit slavnou akční adventurou God of War, která však vychází exkluzivně pro PlayStation 3. Výtkou to každopádně nemůže být ani náhodou, neboť se jedná o jednu z nejkvalitnějších sérií posledních let, takže by se naopak Darksiders měli podobnostmi chlubit. Nejlépe to nicméně pocítíte při procházení pasáží s lezením po stěnách a udoláváním dlouhých starodávných chodeb. Při podobných okamžicích se totiž ukáží nascriptované momenty jako padající kamení přímo vedle hrdiny, jež jsou zde doslova vysvobozením z lehce nudnějších minut hraní. God of War však má svou část i ve zdejší hře brutality a krvavých cut-scén či v epických prostředích, na něž budete ještě dlouho potom, co vám zmizí z očí, láskyplně vzpomínat.

 

 

Zaručeně největším problém Darksiders 2 je technická stránka hry. Možná, že výtečný soundtrack zalahodí oušku, ale co třeba dabing, ke kterému se ani nedostanete? Proč? Už od začátku si totiž PC verze hry s sebou nese nesmírně obrovské chyby jako naprostá nefunkčnost cut-scén, ve kterých buď nefunguje dabing a je slyšet pouze pozadí, nebo je hra automaticky přeskočí a vykašle se na vás úplně. Ani komiksová grafika není to, co byste od hry očekávali. Je to totiž jasný konzolový port, který nenabízí skoro žádná nastavení, a pokud nechcete upravit rozlišení, měli byste se jim stranit úplně. Nikdo neočekával dokonalou krásku, ale Darksiders 2 jsou doopravdy kostrbatí a přes hezké zasazení a téma stojí dobře vyhlížející komiks za nic. A když si k tomu připočtete neposednou kameru a hromady neviditelných zdí, které kazí požitek ze hry, je snadné si dát jedna a jedna dohromady a říct, že by po zdejší audiovizuální stránce ani pes neštěkl.

 

 

Kromě v předchozím odstavci zmiňované technické stránky se každopádně jedná o bezvadný port. Tlačítka si můžete bez problémů uzpůsobit a ovládání samotnému nejde vytknout snad nic. Je to prostě klasická akční adventura podobná prvnímu dílu. Změn je sice hodně, ale v zásadě si jich ani nemáte moc prostor všímat, protože hra utíká rychleji než Usain Bolt na dráze. Výtka to však není ani omylem. Díky tomu se totiž nikdy nezačnete nudit a hra nabídne téměř 20 hodin čistého herního času. V několika místech sice dokáže být lehce frustrující a nemusíte zcela přesně vědět, kam dál, ale když přes tuto drobnost přejdete, jedná se o hru s výtečnou hratelností. Bohužel, audiovizuální stránka by se měla jít zahrabat, protože v tomto směru jsem podobně otřesný port snad ještě ani neviděl. Musím proto doufat, že se technické problémy vyřeší časem, avšak do výsledného hodnocení je zahrnout prostě musím. Jen kvůli nim si hra naneštěstí nezaslouží více než 70%. Když však chvíli počkáte, až vývojáři hru oblaží pár patchy, tak se může jednat o pohodovou hru do pohody i nepohody.