Crysis Warhead

Přestože se loni urodilo docela dost solidních akcí, mezi nimi takové perly jako Stalker, Bioshock či Call of Duty 4, dokázali vývojáři z německého studia CryTek svým teprve druhým titulem něco, co se často nedaří ani mnohem větším matadorům. Vytvořili střílečku, o které si lidé povídali, řešili jí a především ji hráli. I když, z dnešní perspektivy se zdá, že ne úplně dostatečně. Hry se sice prodalo hodně přes milion kusů a se zlevněnou edicí to na ty dva miliony možná také dotáhne, jenže vzhledem k vysokým očekáváním, která byla následně potvrzena parádními verdikty recenzentů, se přece jen čekalo více. Zkrátka trhák, který by si koupil každý herně pozitivní majitel počítače. Zřejmě se tak stalo ze dvou důvodů – Crysis utrpělo předčasným cracknutím a vypuštěním na warez, odkud si ho obstaraly stovky tisíc lidí. A zadruhé – hráči se zkrátka báli příliš vysokých hardwarových nároků.

 

 

Proto se CryTek rozhodl jednat. Jednak rozhodl, že se napříště už nebude zabývat vývojem čistě počítačových her, ale přesedlá také na konzole, jednak si usmyslel, že když se původního Crysis neprodalo dost, prodá ho ještě jednou, v jiném balení, s pořádnou ochranou (samozřejmě nesmí chybět DRM – ať žije instalace „třikrát a dost“), proklamacemi o nízké hardwarové náročnosti (aneb stačí počítač za 400 euro) a s o něco příznivější cenovou nálepkou. No, a na nás nyní je, abychom toto počínání posoudili kritickým okem.

 

 

Popravdě, když se podíváme na konec původního Crysis, který je otevřený jako vrata od selské stodoly, představovali bychom si aspoň nějaké završení jedné části děje (ještě předtím než přijdou další dvě části trilogie). Ale toho se v Crysis Warhead nedočkáte. Děj je totiž postaven obdobně jako v originálu, jen je nahlížen z trochu jiné perspektivy. Ta perspektiva se jmenuje Psycho a střídá hrdinu Nomada. Toho si ale méně bystří hráči prakticky nevšimnou. Také tento, v civilu seržant Sykes, se rád obléká do moderního nanosuitu a také on si libuje v drsné akci. A je to také on, kdo zažije přerod malebného, jen několika stovkami Severokorejci posetého tropického ráje v nehostinnou polární džungli.

 

 

Pravda, zažije to trochu jinak než Nomad. Ale stejně – autoři tady mohli projevit více invence a hráče překvapit. Pokud je totiž něčeho v Crysis Warhead opravdu málo, pak jsou to překvapení a cokoliv, o čem byste řekli „jé, to jsem ještě neviděl“. Psycho je samozřejmě pořádný drsňák a tak se i vyjadřuje v radiovém kontaktu s operátorkou. Dokáže se ale projevit také citlivě – tyto pasáže jsou ale příliš málo rozpracované na to, aby se daly označit za vlastní herní prvek.

 

 

Pokud vás zajímá stavba příběhu, pak se připravte na docela dost uklohněný guláš, ve kterém nechybí záchrana nerudného pilota, infiltrace do severokorejské jaderné ponorky, kterou ale nedokončíte podle plánu. Jednak vás polapí, ale ještě důležitější je, že zrovna v tom okamžiku se spustí ledová invaze mimozemšťanů a povrch ostrovů se záhy mění. Ovšem na rozdíl od předchůdce zůstanou i po zbytek hry hlavními nepřáteli Severokorejci. Ne že byste se cestou nepotkali s většími a menšími alieními kreacemi, ovšem Psycho má jasně daný primární úkol: dopadnout generála Leeho, který prchá s mimozemským artefaktem, který není dobré nechávat v komunistických rukou. Proto si střihnete adrenalinovou honičku ve vznášedle, a proto se infiltrujete do severokorejského vlaku. A jen tak mimochodem budete bránit různá stanoviště – jednou proti novodobým rudoarmějcům, pak zase proti mimozemšťanům.

 

 

O mnoho víc toho ale nečekejte. Crysis Warhead si sice svou samostatností hraje na svébytný produkt, v zásadě je to ale stále datadisk, který přináší nové mise do již osvědčeného konceptu a mění přitom minimum věcí. Navíc je docela krátký. Pokud už jste nějakou tu akci prolétli, budete na střední obtížnost sledovat titulky zhruba za šest hodin. Pravda, začíná to být standard, ale když někdo nabídne tak dobrý požitek z akce, je vždycky škoda, když to končí. A požitek z akce, to je přesně to, co Crysis Warhead umí na jedničku. Čert vem, že jsou některá místa od originálu k nerozeznání, tohle střílení, je prostě ukrutná zábava, kterou prolétnete na jeden, maximálně dva zátahy. Nejen proto, že je krátká, ale především proto, že vás chytne a nepustí.

 

 

Pokud jsme v původní hře občas přimhouřili oči nad některou zdlouhavější pasáží – namátkou v útrobách mateřské lodi alienů, sem tam ve zledovatělém terénu či na letadlové lodi, pak tady takové kompromisy dělat nemusíme. Warhead připomíná jízdu na horské dráze, a to si ani nemusí vypomáhat jasně vytyčenými koridory jako Call of Duty 4. Jistě, volnost tu nedosahuje takových proporcí jako třeba ve Stalkerovi či Far Cry 2, stále je tu ale prostor pro vlastní iniciativu. V naprosté většině případů se nepřátelé dají vyřídit několika způsoby a je jen na vás, jaký z nich si vyberete. Rozlehlejší levely navíc dávají možnosti i umělé inteligence, která se od minula pranic nezhoršila. Pravda, ani se moc nezlepšila, ale to nevadí. Až na občasné totální a viditelné výpadky se chová skvěle. Pobíhá, kryje se v houští, pokřikuje po sobě a snaží se vás obejít.

 

 

I díky tomu má hráč pocit, že je součástí skutečného světa, byť se v něm brzy začnou pohybovat mechanoidní nestvůry, které jako by vypadly z Matrixu. Zároveň se tu stále něco děje a nejde jen o pořád stejné přestřelky. Ty mají jednak díky otevřenému charakteru levelů velmi variabilní scénář, navíc je dokáží autoři dokonale inscenovat. V přestřelkách si připadáte jako ve skutečně naléhavé situaci. Dost se na tom podepisují časté exploze, kterých rozhodně přibylo a které vypadají ještě lépe než předtím. Třeba s takovým granátometem se s trochou cviku dají spustit parádní explozivní orgie. Nebo když usednete za volant nového transportéru, jenž je vybaven kanónen s pořádným kalibrem. Stačí pár výstřelů a pronásledující vozidla létají zapálená vzduchem. Samozřejmě je těch vozidel kolem vás spoustu, abyste si to pořádně užili. Kromě granátometu je tu jako novinka ještě příruční samopal ne nepodobný Uzi, jenž si můžete vzít do každé ruky jeden.

 

 

Crysis Warhead pochopitelně opět běží na CryEnginu 2. Nebudeme se tu rozplývat nad jeho detailními vylepšeními. Jednoduše proto, že už původní Crysis vypadalo tak skvěle, že prostě nepoznáme, zda je Warhead ještě o fous hezčí. Nehledě na to, že tyto nuance je třeba porovnávat v podmínkách s prvotřídním hardwarovým vybavením. Ano, Crysis Warhead skutečně vypadá dobře na počítači za 400 euro, tedy asi 10000 Kč (ale v dnešní cenách, ne na stejně drahém kompu zpřed dvou let), ale na ony pověstné orgie si přece jen připravte ještě pár tisíc navrch. Zato ale budete svědky takové podívané, jakou vám nabídne málokterá akce.

 

 

Nad investicí do Crysis Warhead není zapotřebí dlouho dumat. Pokud jste si originál užili, budete z přídavku nadšeni. Nabízí prakticky to samé v intenzivnější podobě a s několika drobnostmi navrch. Ke všemu dostanete zesílený multiplayerový part, který je nyní oddělen pod názvem Crysis Wars a CryTek z něj chce do budoucna vybudovat silnou síťovou platformu. Kromě nového módu se chce zaměřit na pravidelnou a kvalitní podporu. Na druhou stranu, pokud vám Crysis z nějakého důvodu nevonělo, nebo jste ho nehráli, Warhead pro vás není – 80%