Cryostasis: The Sleep of Reason

O specifikách ruských her už jsme několikrát hovořili. Vznikají tu zejména levné počiny, které svou prostoru snaží zakrývat komplikovanými mechanismy, které se často projeví také opravdu neforemným ovládáním. Občas je ruské hry zkrátka utrpení hrát. Nemůžeme jim ale upřít, že se v poslední době začaly poměrně výrazně zlepšovat. Zejména společnost 1C Publishing, která vlastní i českého distributora Cenega, si uvědomila, že aby mohla konkurovat západní produkci, musí přijít s atraktivními tituly. A tak jednoho krásného dne ohlásila projekty jako Necrovision či Cryostasis (ve skutečnosti to bylo více krásných dnů). Tyto dvě akce měly vztyčit nový prapor a dokázat, že v Rusku mohou vzniknout i prvotřídní hry, nezatížení nepochopitelnými mechanismy ani úchylností. Jsou to jakési dvě stěžejní lodě 1C pro tento rok. Proto je s podivem, že obě vyšly prakticky ve stejný čas – začátkem roku, což je pro prodejnost her vůbec nejhorší období. Je vidět, že v něčem jsou Rusové nepoučitelní. Nás však více zajímá, jak dopadly jejich hry. A v této recenzi se podíváme na tu o fous ambicióznější a koncepčně zajímavější z dvojice – Cryostasis.

Tuhle akci mnozí pasovali do role černého koně žánru pro tento rok. V některých preview si autoři vypomáhali připodobňováním k Bioshocku, v jiných zase opěvovali svébytné grafické zpracování a jinakost zaměření a další zase poukazovali na skvělé DirectX 10 efekty. Ať už se vám z této nabídky líbilo cokoliv, není možné popřít, že by Cryostasis od nepříliš zkušeného studia Action Forms (dosud pouze podprůměrný Vivisektor) nebudilo pozornost. Není to žádná koridorovitá střílečka – tuto roli plní její bratříček Necrovision. Ona to vlastně ani vůbec není střílečka v pravém slova smyslu. Jistě, akce to je, střílí a mlátí se tu docela dost, ovšem zároveň tu nechybí velmi výrazné prvky survival hororu a překvapivě ani adventury. Ano, dalo by se dokonce říct, že Cryostatis staví netradičně střižené hádanky nad střílecí pasáže, které by samy o sobě zřejmě nikoho nepřesvědčily.

Už samotný námět hry je netradiční. Vžijete se do role jakéhosi klimatologa, jenž cosi kutí se svými psy taženými saněmi na severním pólu, když najednou narazí na rozbité námořní plavidlo. Brrr, mrazení v zádech nedostáváme jen z té zimy, ale už z představy, co člověka na takové zamrzlé lodi, která je evidentně opuštěná, může potkat. A jelikož je klimatolog národnosti ruské, nenapadne ho nic lepšího, než vlézt na palubu a zjišťovat, co se tady stalo. Zpočátku jsou události velmi nepřehledné a prozradíme, že v nich hraje roli jakýsi mytický kmen, ale popravdě – nakonec je to všechno jeden velký guláš, který sice není úplně neatraktivní, občas ale postrádá hlavu a patu. To však nic nemění na tom, že by vás u hry mohl těch deset hodin, jež hraní zabere, udržet. Abyste měli ještě větší motivaci, prozradíme vám, že závěr je vcelku šokující a jen těžko předvídatelný.

Jen, co vstoupíte na palubu lodi, budete moct konstatovat přinejmenším dvě věci. Zaprvé, že je tady zatracená zima, která vás vystavuje tváří v tvář smrti. Zadruhé, povaluje se tu až překvapivě mnoho mrtvol. A nejen tak ledajakých mrtvol. Tihle nebožtíci jsou jednou z nejdůležitějších součástí hry, protože jejich prostřednictvím můžete vstupovat do minulosti, respektive do situací, které je zabili. Tušíte správně, tyhle situace se budete snažit změnit tak, aby k žádnému zabití nedošlo. A nakonec zjistíte, že vlastně rekonstruujete celý příběh lodi. Velmi zvláštním způsobem, nutno dodat. Pokud se týče návratů do minulosti prostřednictvím mrtvých těl, buď se jedná o nefyzické procházky dějinami lodi, které trvají třebas jen krátce, nebo různá vidění, ale přijdou i chvíle, kdy se sami převtělíte do role nebožtíka a zažijete nejrůznější hrůzy jeho očima a tělem.

  

Podobně výrazným herním elementem je nicméně mráz. Ten není zpracován nějak abstraktně, ale skutečně hmatatelně. Dokonce i obrazovka čas od času zamrzá, zamlžuje se apod. Předměty jsou pokryté krustami ledu, od úst vám jdou výpary, stejně jako všemu živému, co potkáte. Hře celá tahle stylizace dodává hodně atmosféry, byť zmíněná srovnání s Bioshockem jsou po této stránce přece jen nadsazená. Na to je prostředí Cryostatis až příliš fádní a málo detailní. Dalo by se ale říct, že bez ledu by to byla tragédie, s ledem je to celkem slušné. Nejde přitom jen o vizuální efekty, které párkrát potěší, ale nakonec je stejně začnete brát jako dané. Důležitější jsou vlivy na hratelnost, a i ty ze strany mrazu jsou docela dost patrné. Mnohdy se musíte vydat do míst, kde je zima taková, že vám ubírá životní energii (to je v podstatě synonymum s tělesnou teplotou). V takových chvílích se budete opravdu bát, protože na vás navíc může vybafnout nějaký ten nepřítel, a bojovat takto oslaben, to není nic příjemného. Naštěstí k zahřátí pomůže prakticky jakýkoliv zdroj tepla, ať už to je něco s elektřinou či rozehřátá turbína. Přiblížení se k těmto objektům vás zahřeje a ozdraví zároveň.

Jak už jsme řekli, Cryostasis není prvoplánovou akcí, ale jako ve správném adventurním survival hororu tu nepřátelé nesmí chybět. Není jich mnoho a v průběhu hry jich budete tušit mnohem více. Ale i když se objeví, dokáží pořádně vystrašit. Jedná se v podstatě o zombíky, nicméně ledové, kterým zdejší prostředí nevadí. Střetnutí s nimi jsou často prolnutá flashbacky, jež se týkají často místa, kde se s nimi střetnete. Co tady ta monstra dělají, to už je součást hádanky, kterou budete chtít rozluštit. Bohužel, nejpozději tady musíme proti Cryostasis vytáhnout argumenty obžaloby. Přes všechny pěkné myšlenky zcela nepochopitelně hapruje ovládání. Kdybychom byli mírní, tak by se dalo popsat jako nemotorné, ospalé a nepřesné. Každopádně vás bude štvát, protože interakci se světem notně ztěžuje. Ať už to je v oblasti řešení hádanek, nebo bojů (tam především), často si budete říkat, že nebýt tak zpackaného ovládání, nemuseli byste jednotlivé úseky opakovat tolikrát. Zejména mlácení zbraněmi na blízko či střílení na tom opravdu nejsou dobře a je otázkou, zda se tady autoři snažili o realismus za každou cenu, nebo se jim ovládání jen nepovedlo vyladit. Ještě štěstí, že bojů ani nábojů není mnoho. Cestování zpět v čase navíc podle nás zůstalo nevyužito. Některé chvíle v tomto módu strávené jsou opravdu skvělé a inspirativní, ale většina z nich začne být brzy stereotypní až nudná.

Nakonec to vypadá, jakoby autoři nevěděli, co přesně chtějí. Do jedné, nepříliš dlouhé, hry nacpali akční prvky a načrtli zajímavou adventurní linku střiženou survival hororem. Brzy ale zjistíte, že hádanky tu v podstatě nejsou, byť by být měly. Jde spíše o jakési mimoděk vyplňované body, což probíhá značně automaticky. Hráč si tak často připadá jako vytržený z dění. Je to těžké popsat, ono je totiž Cryostasis poměrně zvláštní hrou. Rozhodně ne špatnou. Určitě má světlé chvilky a atmosféru, které stojí za to, bohužel ale svůj potenciál nedokáže přetavit v opravdu dobrou hru. Takže za 65%