Command and Conquer 3: Kane's Wrath

Svět Command and Conquer žije více než kdy dříve. Třetí díl s podtitulem Tiberium Wars slavil velké úspěchy a solidní oblibě se těší stále i v multiplayeru, Electronic Arts ohlásilo další pokus o přesun ze strategického do akčního žánru v podobě Tiberium a o velké pozdvižení se počátkem roku stalo představení Red Alert 3. V takové záplavě nových událostí by se mohl nechtěně ztratit datadisk k Tiberium Wars, který nese slibný název Kanes Wrath, tedy „Kanova odplata". Jak to, že je Kane vlastně zpět? Kdo se ptá, a nechce tedy zůstat neinformovaný, by si měl projet kampaň, kterou datadisk nabízí – obsahuje třináct misí a postupně se v ní dozvíte, jak Kane přežil druhou tiberiovou válku (to znamená události ještě před Tiberium Wars), následně dojde k poodhalení toho, co se dělo v pozadí třetí tiberiové války a v posledku jde o další vývoj světa po návštěvě mimozemských Scrinů.

   

Kampaň je pouze jedna a můžete si ji zahrát jen za NOD. Mise jsou prokládány tradičními hranými sekvencemi, které se však opět neubránily přehrávání herců a brakové inscenaci. Občas tak připomínají spíše levnou telenovelu než rádoby dramatické okamžiky. Možná by tomu pomohl změněný poměr akce a čistě konverzačních scén. Těch je totiž až příliš, a přestože odstraňují řadu příběhových otazníků, nejsme si zcela jisti, že u nich hráče vydrží v plné koncentraci a bez svrbění prstů. Ale béčkové, nebo spíše céčkové sekvence ke Command and Conquer tak nějak patří, tudíž je s blahosklonným úsměvem přejdete.

   

Už v kampani se setkáte s dalšími novinkami, které Kanes Wrath přináší. Tou největší je zcela určitě rozdělení stávajících tří frakcí do dalších dvou podfrakcí. Vzniká tak šest nových stran, přičemž tři staré – planetární policie GDI, zlodušský NOD a mimozemští Scrinové – zůstávají pochopitelně zachovány. Subfrakce se od svých mateřských stran na první pohled liší jen minimálně, teprve v multiplayerové hře oceníte rozdíly, které mezi nimi panují. Ty spočívají v tom, že každá z odštěpeneckých skupin se soustředila na rozvoj určité technologie, kolem které postavila celou svou strategii. Fandy konvenční GDI určitě potěší, že se vrací v Tiberian Sun oblíbené stroje Wolverine a Titan, přisluhovači NODu zajásají nad obnovenou „Black Hand" a obdivovatele Scrinů si budou libovat v rozšířených možnostech kontroly myšlenek. Nemá cenu na tomto místě rozebírat vlastnosti každé subfrakce, není těžké na to přijít vlastními silami, jen dodejme, že některé se profilují na rychlé útoky, jiné na pevnou obranu, další zase sázejí na záškodnický boj. V rychlé kampani jsou odštěpky stran sice představeny, ovšem některé stačíte zaregistrovat opravdu jen letmo a už vůbec nepřichází v úvahu, abyste si za ně zahráli. To je jasný důkaz, že Kanes Wrath cílí především na multiplayerové hráče.

Ale ani sólisté ještě nemusí věšet hlavu. Sice se dočkali jen jedné singleplayerové kampaně, ale autoři si byli dobře vědomi takového nedostatku a rozhodli se implementovat do hry nový globální mód. V něm si vyberete jednu z devíti stran a dostanete se na strategickou mapu, na níž jsou jednotky zakresleny jen schematicky a kde máte například takové možnosti, jako je například shození atomové hlavice na určité území apod. Na globální mapě funguje vše překvapivě tahovým způsobem. To znamená, že zadáte například stavbu jednotek a jejich pohyb (za poplatek i přes moře, Scrinové si později zřídí červí díry).

    

Jakmile jste se svými kroky spokojeni, popřípadě už nemáte akční body, odkliknete tah a pohyby vaše i soupeřů se propočítají. Je jasné, že v takovém případě může dojít ke střetu nepřátelských armád, což je dokonce, vzhledem k nevelkým rozlohám map, vcelku pravděpodobné. Tehdy se před vámi objeví obrazovka, na níž vidíte složení vlastní i protivníkovy armády. Můžete se přitom rozhodnout, zda bitvu necháte propočítat automaticky, nebo se do ní vrhnete sami. První způsob nedoporučujeme, protože pro hráče dopadá obvykle špatně, přestože má třeba i lepší karty v rukávu. Ve druhém se potom dostanete na náhodně vygenerované bojiště a musíte nepřítele rozdrtit klasicky realtimově. Působí to celé skvěle a pár hodin to je rozhodně zábavné, ale dříve nebo později vás při hraní tohoto módu přepadne nutkavý stereotyp. Jde zkrátka stále o to samé, chybí atraktivní cíle misí, přičemž v každé realtimové bitvě je třeba mapu zcela vyčistit od nepřátelských jednotek, což může být zdlouhavé. Navíc kromě posunování armád nemá hráč příliš reálných možností, jak hru ovlivnit.

   

Vylepšení doznaly také tři původní strany konfliktu. Například jak GDI, tak NOD se mohou těšit z vylepšené protiletecké obrany, navíc každá frakce dostala do vínku jednu skvělou epickou jednotku. Ty nejsou zcela nové, ale jedná se o silně vylepšené Mammoth tanky, Avatary a Annihilatory. Tohle epické trio je skutečně velkolepé. Stačí pouze, aby se jeden takový kousek někde objevil a už nahání strach, protože i sám o sobě je bez patřičných prostředků nesmírně těžce zdolatelný, a než se to povede, napáchá obrovské škody. Když jsme tyhle macky stavěli, přistihli jsme se, že se na ně doopravdy těšíme.

Vraťme se ještě na okamžik ke kampani. Ta má sice velmi zajímavou kostru, vedoucí přes sérii zajímavých událostí, ale tak nějak je nedokáže zúročit a promítnout do vlastního designu úrovní. Ten tak trpí častým opakováním, přičemž vrcholem invence tu jsou dvě eskortovací mise. Většina výsadků se tak točí jen kolem různých variací na prastarý realtimový koncept „postav co možná nejsilnější armádu a vrhni ji na nepřítele". V dnešní době už bychom si představovali přeci jen větší dávku atraktivity. Přestože třináctka misí může na datadiskovou kampaň působit jako vcelku vysoké číslo, vězte, že prvních několik úrovní prosvištíte poměrně rychle a teprve někde v polovině tažení citelně přituhne. A to tak, že se občas neubráníte frustraci. Na druhou stranu musíme uznat, že do add-onu jdou především veteráni, kteří požadují co možná největší výzvu. Ovšem i přes občasné komplikace se dohráním kampaně nebudete zabývat déle jak deset hodin, mnohem spíše to ale bude ještě o něco méně.

   

Na umělé inteligenci se od vydání originálu příliš nezměnilo, což znamená, že na nějaké taktické rejdy počítačového soupeře zapomeňte. Stále na vás sice posílá menší útoku, aby vás takříkajíc zahřál, ale když postavíte slušnou obranu, budou se o ní tyto výjezdy automaticky rozbíjet. Rovněž harvestery si jako obvykle dělají co chtějí a ve vypjatých chvílích není snadné kontrolovat, aby nejeli sbírat tiberium poblíž nepřátelské základny. Po grafické stránce se pak nezměnilo vůbec nic – to ale není výtka. Hra stále vypadá k světu a v lítých bojích doslova přetéká efekty.

   

Command and Conquer 3: Kanes Wrath sliboval být hutným datadiskem a s přimhouřenýma očima takovým skutečně je. Co na tom, že ze tří do nebes vynášených položek doopravdy zaujala jediná – rozdělení na devět frakcí, což se ukazuje být zásadní především pro multiplayer. Kampaň je spíše než velkolepá jen lehce nadprůměrná a globální mód omrzí rychleji, než by bylo záhodno. I tak by ale fandové původní hry měli být spokojeni – 75%