Jakožto jeden z členů Řádu světla (bojujícímu proti všemu pekelnému) je náš hrdina Gabriel vrhnut do umírajícího světa ve kterém lidstvo ztratilo svoje spojení s nebesy, čímž byly duše mrtvých odsouzeny k nekonečnému bloudění ve světě lidí a aby toho nebylo málo, Gabrielova milovaná žena Marie byla nedávno zavražděna. V jeho roli se tak vydáváte na cestu za pomstou a znovuobnovením posvátného spojení s nebesy, jehož ztráta je přisuzována několika málo pánům temnot, které je potřeba nadobro odstranit.
Jak už bylo zmíněno, Castlevania je první řadě „Hack and slash” RPG a největší důraz je tak kladen na propracované souboje a nejrůznější útočné kombinace. Těch je zde doopravdy hodně a kromě komb základních si musíte všechny ostatní zpřístupnit pomocí získaných zkušeností.
Pak už je jenom na vás, jakým směrem se chcete ubírat. Lákají vás silné, ale neflexibilní útočné kombinace? Nebo naopak preferujete o něco slabší útoky, kterými dokážete pokrýt velkou oblast? Volba je jenom na vás a v neposlední řadě se můžete třeba zaměřit na „komba” vzdušná, kdy nejprve vyrazíte svého oponenta do vzduchu, tam ho několika ladnými údery rozsekáte na malé kousíčky a cestou zpátky ještě složíte nepřátele, kteří celý tento akrobatický výkon sledovali ze země.
Postupem času se navíc dostanete k artefaktům, které rozšíří váš repertoár útočných kombinací o další možnosti. Zmíníme například vylepšení vašeho útočného řetězu, které vám umožní osedlat některé ze slabších „bossů” a využít jejich speciálních dovedností ve váš prospěch. Další na řadě je například magická golemova rukavice, která vám umožní kompletně nová destruktivní komba nebo magické boty, které vám zpřístupní spoustu nových akrobatických dovedností pro vašeho hrdinu.
To ale pořád není vše! K likvidaci vašich oponentů můžete používat i sekundární zbraně, jako jsou třeba vrhací nože, víly (dočasně zaměstnají vaše nepřátele), ultimátní démonický krystal, který při aktivaci zlikviduje naprostou většinu nepřátel ve vašem okolí nebo třeba svěcenou vodu, která je ideální proti upírům a dalším nemrtvým havětím.
Osobně jsem se však nejvíce bavil s možností synchronizovaného bloku, který zaktivujete pouze pokud zmáčknete tlačítko pro kryt těsně před zásahem vašeho nepřítele. Když vše správně načasujete, podaří se vám nepřítele na krátkou chvíli omráčit a máte tak ideální příležitost pro jeho likvidaci pomocí některého z útoků, které byly vytvořeny právě pro tyto situace.
No a když už mluvíme o nepřátelích, bylo by na čase si povědět něco o místních bestiích. Ty se v zásadě dělí na tři druhy. První z nich jsou řadoví nepřátelé, které budete vraždit po stovkách a narazíte zde na nejrůznější exempláře, jako jsou třeba vlko-lidé, malí trollové nebo gnómové. Postupem času však začne přituhovat a například takové ghůly, upíry nebo létající smrtky začnete potkávat na každém rohu.
Nejzajímavější je však kategorie normálních „boss fightů”, do které se ze začátku hry řadí dospělí trollové, obří pavouci nebo třeba obrněný divočák. Časem však dostanete možnost poměřit síly i s daleko mocnější „bossy”, jakými jsou třeba temný rytíř, šílený řezník a jeho dvoumetrové sekery nebo upíří královna a její velké oči (až na ni narazíte, pochopíte).
Všechny tyto souboje jsou propracovány do nejmenších detailů a vyžadují abyste se svému oponentovi do značné míry přizpůsobili a našli tak slabá místa v jeho strategii. Zároveň si troufám tvrdit, že „boss fighty” v této hře patří k tomu nejlepšímu, co můžete v daném žánru najít a další skvělou zprávou je, že si jich užijete doopravdy hodně, neboť herní doba se pohybuje v řádech několika desítek hodin.
Pomyslnému vrcholu pak vévodí titánští nepřátelé, kteří se inspirovali hrami jako God of War nebo Shadow of the Colossus. Všechny tyto nepřátele spojuje hlavně to, že se jejich velikost dá srovnávat s výškovými budovami, ale je potřeba zmínit, že nemusí být nutně těmi nejtěžšími nebo nejzábavnějšími oponenty, neboť většinu času strávíte šplháním po těchto monstrech a mačkáním příslušných tlačítek ve správnou chvíli. Jedná se tak spíše o oživení a celkem zábavnou vsuvku mezi tradičními „boss fighty”.
Základní představení nepřátel bychom měli na sebou. Pojďme se ale vrátit zpět k soubojovému systému. Ten je totiž doplněn ještě o magii, která se dělí na podpůrnou a destruktivní. V praxi to funguje tak, že z mrtvých nepřátel sbíráte magickou energii a sami si určujete, který typ chcete doplnit. Když pak aktivujete magii podpůrnou, získáváte za každý zásah nepřítele životy a při aktivaci magie destruktivní naopak působíte daleko větší poškození.
Také mějte na paměti, že nejultimátnější bojová komba, jako je třeba kouzelný kříž (magie podpůrná), který spálí vše pekelné v jeho dosahu nebo vulkanické zemětřesení (magie destruktivní), můžete používat pouze pokud máte aktivovanou příslušnou magii a jedná se tak o další taktický prvek, který byste měli před každým soubojem vzít na vědomí.
Zajímaví nepřátelé a skvělý soubojový systém jsou jedna věc, nesmíme ale zapomínat na to, že v Castlevanii strávíte spoustu času cestováním a průzkumem světa. Ke slovu se tak dostává kamera, která je na rozdíl od většiny podobných her ovládána hrou a vy tak nemáte možnost jí volně pohybovat. Tento fakt přináší velkou výhodu v tom, že celá hra působí velmi filmovým dojmem, neboť autoři mají z velké části kontrolu nad tím co vidíte. Na druhou stranu se vám občas stane, že se vaši nepřátelé dostanou z jejího dosahu a vám tak nezbyde nic jiného než odhadovat, kde se zrovna nachází. Tento drobný problém se však moc často nevyskytuje a je až s obdivem, že v tomto ohledu odvedli autoři tak dobrou práci.
Největší nedostatky kamery se tak projevují hlavně při průzkumu světa a velmi často se mi stávalo, že jsem při hledání předmětů potřebných pro postup do další úrovně desítky minut bloudil, abych nakonec zjistil, že autoři na okraji dosahu kamery umístili další cestu, kterou jsem předtím několikrát minul. Tento otravný fakt vás tak poměrně často vytrhne ze skvělého zážitku a dokáže udělat z jinak skvělé Castlevanie opravdovou otravu.
Na začátku jsme v krátkosti zmínili něco o příběhu, který bohužel nepatří mezi nejsilnější části hry. Nejde ani tak o myšlenku samotnou, na hrdinovi vydávajícím se za pomstou své milované ženy a záchranou světa není nic špatného, jako spíše o způsob jeho vyprávění, který v nás nedokázal za celou dobu vzbudit o příběh Castlevanie větší zájem. Situaci moc nepomáhají ani vedlejší postavy, které by si zasloužily více propracovanosti a zajímavější prezentaci sebe sama. Situaci tak zachraňují hlavně nepřátelští „bossové”, kteří naopak působí velmi zajímavým a občas až obskurním dojmem (nebudeme si nic namlouvat, Castlevania se nebojí inspirace u konkurence).
Co se grafické prezentace týče, na Castlevanii se trošku podepsal její věk a tak i přes nejrůznější vylepšení PC verze působí v určitých oblastech poněkud zastaralým dojmem co se grafických efektů a jiných pozlátek týče. Jedno však Castlevanii upřít nelze, vývojáři si doopravdy dali záležet na výběru lokalit, které nás ohromily svojí rozmanitostí a detailností. Ve spolupráci s filmovou kamerou tak působí pohyb po světě až dech beroucím dojmem a dává přitom zapomenout na občasnou zastaralost samotného grafického enginu.
Shrnuto podtrženo, Castlevania bezpochyby patří mezi špičku „Hack and slash” RPG, které jsou v současné době k mání na PC. Samotná hra disponuje skvělým soubojovým systémem a nezapomenutelnými „boss fighty”, které patří mezi to nejlepší, co se dá v tomto žánru najít. Je tak trochu škoda, že tuto výbornou hru občas táhne ke dnu fixně daná kamera, která nejčastěji působí problémy při hledání nejrůznějších „questových” předmětů a průzkumu světa. Také zamrzí poněkud slabší příběh, který si jen horko těžko získával naši pozornost. I přes všechny své nedostatky je ale skvělou hrou a pokud se nad tyto nedodělky dokážete povznést, budou na vás čekat desítky až stovky hodin zábavy. Castlevania: Lords of Shadow Ultimate Edition si tak do nás odnáší finální hodnocení 81%.
https://youtu.be/RIrgFAfLm1M