Borderlands

Hráči si velmi často stěžují, že hry jsou v podstatě neustále na jedno brdo. Že je sice hezké, že se ve střílečkách objevují jiné zbraně, že strategie jsou pokaždé na jiném místě a o jiném konfliktu, ale že je to v podstatě jedno, a že z her už dávno není cítit nějaká pořádná originalita a změna. I když to samozřejmě neplatí plošně, ale pořád se ještě sem tam objeví originální hra, která přinese zcela netradiční a možná bychom mohli říct i revoluční prvek. Za všechny jmenujme třeba zcela úžasnou logickou hříčku Braid s využitím posunu času. Jenže to není případ našeho dnes recenzovaného titulu. Tvůrci Borderlands – známí Gearbox, stojící za neméně slavnou a známou sérií Halo, na to šli ovšem úplně jinak a dalo by se říct od lesa. Proč vymýšlet nějaký nový žánr, když můžeme prostě a jednoduše vzít to nejlepší z těch současných, dát to hezky všechno dohromady, vždyť ono to přece musí fungovat. Jenže už pejsek s kočičkou se přesvědčili, že smíchat společně všechny dobroty se nemusí vždy vyplatit. Může tedy fungovat hra, která se hraje jako Diablo, přitom je to v podstatě čistokrevná a rychlá střílečka, která navíc přináší velmi nezvyklou grafiku ve stylu Team Fortress 2? O tom, že zázraky se někdy skutečně dějí, jsou následující řádky.

O tom, že v Gearbox pracují otevření lidé, kteří mají navíc smysl pro mírně zvrácený humor, se dozvíte hned v úvodním intru. Kdy roztomilá potvora, která se jen tak loudá kolem silnice, je náhle stržena projíždějícím busem, který veze naše čtyři dobrodruhy vstříc jejich osudům. A protože si hra na RPG pouze nehraje, jsou od sebe postavy pořádně rozdílné, aby svou náturou vyhověly snad každému. Máte tak na výběr mezi obrovskou horou svalů a síly, lovcem, vojákem či krásnou Lilith, která je jedna z mála svého druhu, je totiž tzv. siréna, a disponuje nadlidskými vlastnostmi. Každá z postav se pak specializuje na jiné zbraně, jinak se chová při útoku na blízko a koneckonců i důvod, proč vlastně na planetu Pandora přijíždí, je pokaždé úplně jiný. Ano, pokud jste to stále ještě nepoznali, hra se odehrává v budoucnosti. Je výborné, že autoři jen tak neplácli do terénu 4 postavy a na milí hráči, vyberte si co vašemu oku a nátuře nejvíc lahodí. Vše je, jak je psáno o několik málo řádků výše doplněno nějakým pohnutým osudem, takže jedna z postav hledá na Pandoře své ztracené příbuzné, jiná zase pátrá po podobných svému druhu atd. Zkrátka a dobře, pořádný příběh do her blízkých RPG neodmyslitelně patří a je proto navýsost dobře, že ani zde nechybí.

Stejně tak je velmi příjemné sledovat, že autorům rozhodně nechyběl smysl pro humor a z jeho občas zvrhlejších podob vám budou cukat koutky. Co vám ovšem rozhodně vykouzlí úsměv na tváři, je malý robůtek, který vás provede celým začátečním tutoriálem a ostatně, bude vás v různých obměnách obšťastňovat po celou hru. Jeho mnohdy pomatené chování, kdy se v některých situacích chová jako trochu pomatený stařík, který se ze své samoty tak trošku zbláznil. Není tak nouze o situace, kdy si jen tak povídá sám pro sebe, jak je ten život těžký, aby se v dalším okamžiku choval jako malý výrostek, kterého dokáže zaujmout malý brouk na chodníku, s kterým si hraje několik minut. Opět se ukazuje, jak neuvěřitelně důležitý je úvod do hry, a jak dokáže ovlivnit naše další mínění o ní. Osobně si myslím, že kdyby vás vývojáři jen tak prskli doprostřed planiny a narvali vám do ruky pušku, “a tady se snaž a makej”, trvalo by vám i několik hodin, než byste hře přišli na chuť.

A protože jak už jsme si napsali, hra si z velké části bere to důležité z RPG žánru, nemohou samozřejmě chybět různé úkoly. Desítky úkolů, stovky… No opravdu, i když tady možná zklamu všechny, kteří doufali, že hra bude tvrdé RPG pro hardcore fandy, které vám nedá nic zadarmo, a všechno si budete muset pěkně tvrdě vybojovat. Úkolů je sice přehršel a protože to k nim občas máte i poměrně daleko, můžete plnit i několik z nich zároveň, přičemž k jejich úplnému splnění je nutné vrátit se na místo zadání, třeba k postavě, který vám konkrétní úkol nabídla. Vždycky tak máte naprostý přehled o tom, kde je potřeba daný úkol splnit, zelený kosočtverec na radaru vás k místu navede naprosto vždy, i když je naštěstí nutné alespoň trochu přemýšlet o krajině, protože přímá cesta nemusí být ještě ta správná. Výše napsané ovšem neberte jako nějaké velké negativum, spíše naopak. Nemusíte se nějak zdlouhavě zaobírat hledáním možné cesty, kam že jste se to vlastně měli vydat a co tam dělat. Vše je pěkně a hezky nalajnováno a vy se můžete věnovat z plna hrdla tomu, o co zde  jde při putování především, a to střílení.

Hra se totiž chová jako naprosto plnohodnotná střílečka a to se vší, co k tomu patří. Autoři zde jdou ovšem do extrému, protože díky různým vylepšením a upgradům máte v podstatě k dispozici až několik milionů různých variant zbraní, i když se mezi to počítá třeba jen jiná barva. A tím se dostáváme k prolínání a různým kombinacím obou zmíněných žánrů. Za zabíjení totiž dostáváte body a postupujete v levelovém žebříčku. Nezáleží ovšem pouze na tom, že někoho zastřelíte, ale započítává se i to, jak ho zastřelíte. Je kladen obrovský důraz na zásahové zóny, takže si budete hodně rozmýšlet, zda po někom budete jen tak střílet, ale přitom do něj vypálíte deset nábojů, nebo jestli ho sejmete na dálku střelou do hlavy a bude vám stačit výstřel jeden, nebo se k němu třeba připlížíte zezadu a výstřel z brokovnice mu uštědříte na co nejkratší vzdálenost a ještě k tomu do hlavy. To pak i hodně tuhý nepřítel bude rychle litovat, že vám zkřížil cestu.

To je ovšem teprve začátek. Na vašem dosaženém levelu totiž záleží nejen to, jak dlouho budete s kterou potvorou bojovat, ale i s jakými zbraněmi. I ty jsou totiž omezeny na daný level, a jestli tedy najdete super vypadající zbraničku a spadne vám kámen ze srdce, že tu dotírající tlupu banditů konečně rozprášíte, ještě nemusíte mít vůbec vyhráno a můžete klidně ještě dva levely čekat, než si z ní poprvé vystřelíte. A nejen zbraně a nepřátelé, ale i úkoly jsou pak rozděleny podle stupně dovednosti, i když tentokrát už je to jen na vás a můžete se zkusit vrhnout i do, pro vás na první pohled nepřekonatelného, úkolu. Na znázorněné hodnocení obtížnosti ovšem zase tak nehleďte, protože se mi několikrát stalo, že úkol klasifikovaný jako extrémně složitý jsem prošel na poprvé a zase tolik jsem se při něm nezapotil. Jak plníte jednotlivé úkoly, zabíjíte příšery a padouchy, zvyšuje se vám tedy počet bodů, či jak jsme jim začali říkat levelů. Za každý dokončený pak navíc získáte speciální bodík, který si sami můžete dle svého uvážení investovat do jednoho z nabízených vylepšení. To že bodíky vám přibývají zatraceně pomalu, a budete se pak sakramentsky rozmýšlet, kam ho investovat vám myslím, už ani nemusíme připomínat. 

Zatím jsme víceméně chválili, tak se dostáváme k trochu negativním věcem. Znovu ovšem musím zopakovat, kombinace RPG, vývoje postavy a zbraní je výborný a krásně do sebe zapadá. Je proto škoda, že narazíte na pár věcí, které vám dokážou zkazit náladu. Předně je to znovuobjevování příšer. Je mi naprosto jasné, že když se po splněném úkolu vracíme zpět, bylo by hloupé si po ničem nevystřelit, ale opravdu bylo nutné, když opustím území a hned se do něj vrátím zpět, aby ty naprosto stejné příšery byly tam, kde předtím? Pokud se tedy rozhodněte splnit nějaký úkol, který je nad vaše možnosti, po půlhodině ho vzdáte a vrátíte se tam za několik hodin, budete muset pozabíjet zase ty stejné příšery. Ano, z jiného úhlu pohledu můžeme být rádi, vždyť nám alespoň přibudou nějaké zkušenosti a body, ale jednoduše řečeno mi to trochu vadilo. Další ne příliš vydařená věc jsou vozidla. Když jsou po nějaké době úkoly na vzdálenějších místech, nabídnou vám autoři logicky rychlejší přepravu. Potud v pořádku. Ale jejich ovládání je těžkopádné, kombinace myši a klávesnice je zvláštní a ani střílení po obludách z přidělaného kanónu nebo raketometu není to pravé ořechové. Navíc okamžitě zjistíte, že když na někoho najedete, je v podstatě okamžitě po něm, i když je to hodně silná postava a budete toho zcela jistě zneužívat.

Abychom se ovšem vrátili k něčemu pozitivnějšímu. Jsme u grafiky, která je velmi podobná té z Team Fortress 2, jinými slovy krásně pastelová. Od autorů to byla značná sázka do loterie, jak něco takového hráči přijmou, a musíme konstatovat, že jim vyšla. Realistická grafika je jistě super věc, ale tu která je v Borderlands, prostě budete milovat. Zvlášť když si na ni po nějaké době zvyknete a tak nějak vám přiroste ještě více k srdci. Pokud budete hodně pozorní, navíc poznáte, že autoři si s ní celkem vyhráli a zajímavými efekty rozhodně nešetří. I když na druhou stranu narazíte i na některé její nedostatky, které jsou zřejmě pozůstatkem konzolové verze. Je to především pozdější dohrání detailů, kdy se objevíte v nové lokaci, vzdálenější okolí od vás má viditelně neostré a nekvalitní textury, které jsou až za vteřinu nahrazeny pořádnými. Je to detail, možná i záměr, ale to nic nemění na jeho podstatné rušivosti.

Jak už vám jistě z textu vyplynulo, Borderlands jsou výbornou hrou, kterou rozhodně stojí za to si zahrát. A i když jedno z pořekadel říká, že nic dobrého netrvá dlouho, pro tuto hru to tak zcela neplatí. Pokud se budete držet jen hlavních úkolů a opravdu spěchat, dohrajete celou hru za nějakých dvacet hodin, jestli si ji ovšem budete pořádně vychutnávat a plnit i přehršel vedlejších úkolů, dostanete se až na několik desítek hodin herní zábavy. A ani to ještě není všechno. Díky kooperativnímu multiplayeru si můžete kampaň projít i společně s kamarády, čímž se herní vyžití dostává do obřích rozměrů. Pokud si k tomu přičtěte opravdu povedené skloubení RPG prvků s výbornou střílečkou, velmi povedenou grafiku a dlouhotrvající hratelnost, nemůže vám vyjít nic menšího, než hodnocení 90%