Blood Bowl

Okolnosti vzniku Blood Bowlu, počítačové adaptace známé deskové hry z prostředí Warhammeru, jsou docela zajímavé. V roce 2004 přišel na trh podařený titul nazvaný Chaos League, což byl simulátor brutálního fantasy fotbalu od studia Cyanide, který se okatě inspiroval Krvavým pohárem. Podotýkáme, že inspirace byla až příliš zjevná, takže se celá věc neobešla bez právních oplétaček, které skončily pro nás pozoruhodnou mimosoudní dohodou. Součástí smíru byla totiž i doložka, že firma Games Workshop, jež drží práva ke všemu, co souvisí s Warhammerem, poskytne Cyanide licenci ke zpracování Blood Bowlu. Napodobitel tedy dostal možnost zpracovat originál – a nutno předeslat, že vzácnou příležitost rozhodně nepromarnil.

Pokud jste o Krvavém poháru nikdy neslyšeli, pak vězte, že jde v podstatě o “vylepšenou” verzi amerického fotbalu. Proti sobě stojí dva týmy o jedenácti borcích, kteří se snaží dostat šiškovitý míč za soupeřovu skórovací lajnu. Prostě jako americký fotbal, tedy až na několik drobných, nicméně nezanedbatelných detailů: míč má ostny, fair play je striktně zakázáno a protivníky lze při troše štěstí a šikovnosti beztrestně zabít. A přirozeně nesmíme opomenout ani fakt, že podplácení rozhodčích představuje regulérní součást hry, což z Blood Bowlu vzhledem k absenci policejních odposlechů zřejmě udělá hit mezi českými bafuňáři. Štěstíčku člověk musí jít naproti, no že jo, Ivánku, kamaráde? 🙂 Když se nad tím zamyslíme, rozdílů oproti normálnímu fotbalu bychom vlastně mohli najít ještě mnohem víc, a nemuseli bychom se při hledání ani moc snažit, ale není toho třeba. Stačí totiž vědět, že všechny odlišnosti mají jedno společné – z relativně nezáživné týmové hry dělají pořádně brutální taktickou řežbu, jež pravděpodobně zaujme i hráče, kteří jinak sportovními tituly z hloubi duše opovrhují (třeba jako autor recenze, který sportu a sportovním hrám jaksi ne a ne přijít na chuť).

Hrát můžete ve dvou režimech: tahovém a realtimovém. Přiznám se, že realtimovému módu jsem se věnoval jen chvíli a jen proto, abych učinil povinnostem recenzenta zadost. Krása BB totiž tkví především v možnosti všechno ovlivnit, což při hraní v reálném čase nepřipadá v úvahu, a to i přesto, že můžete hru zapauzovat a promyslet, co dál. V realtimovém módu se taktické možnosti vlastně scvrkávají na určení chování jednotlivých hráčů (ofenzívní, defenzívní, netruální) – a pak v podstatě necháte AI, ať zařídí zbytek. Určitě stojí za zmínku, že v opravdu rozsáhlé tabulce online lig snad nenajdete jedinou soutěž konanou v realtime režimu. Ono když sami pečlivě naplánujete celou taktiku, rozdáte propočítané pokyny a pak sledujete, jak váš tým v dokonalé souhře systematicky likviduje protivníka, má to něco do sebe. Opravdu, neexistuje nic lepšího než když dáte touchdown, přičemž polovina soupeřova týmu se válí na zemi v bolestech… Mimochodem, lze volit ze dvou druhů pravidel, konzervativci zůstanou u oficálních pravidel verze 5.0, ostatní zřejmě vklouznou do “blitz” módu, jenž přidává několik nových, deskové předloze neznámých vychytávek a méně vás svazuje. Například jedině v Blitzu vyzkoušíte hru v reálném čase.

K dispozici je celkem osm ras, kromě oblíbených orků a krysáků (skaven) si zahrajete třeba za lidi, zplozence chaosu, trpaslíky, elfy či ještěry. Každá rasa má silné a slabé stránky, jen lidé dostali do vínku tradiční všestrannost, v ničem nevynikají, ani nepropadají. Zato například trpaslíci jsou pomalí a těžkopádní až hanba, ale jakmile se jednou dají do pohybu, nezastaví je ani betonová zeď. Krysáky naopak složí i slabý vánek – jenže to by je musel “zasáhnout”, což při jejich mrštnosti a rychlosti nebude úplně snadné. Podobně bychom mohli charakterizovat i zbylých 5 ras, ale jistě už chápete, že volba těch kterých bytostí předurčuje styl hraní.

Blood Bowl se ani zdaleka netočí pouze kolem dění na různorodých hřištích, i když právě tam samozřejmě strávíte nejvíc času. Hra také obsahuje solidní manažerskou část, kdy musíte postavit tým z nezkušených zelenáčů a vytáhnout ho ze zaplivaných provinčních hřišťátek až na ty nejprestižnější turnaje. Každá rasa disponuje několika typy hráčů, obdařených různými dovednostmi. Z těchto úzce specializovaných borců skládáte aspoň trochu konkurenceschopné mužstvo, což obnáší hodně dumání nad tím, komu dáte šanci a koho naopak oželíte. Dále se staráte o sponzory, najímáte roztleskávačky, zabezpečujete podporu fanoušků, kteří mohou vrháním různých předmětů vyřadit některé soupeře z “provozu”. A v neposlední řadě zajišťujete, aby peníze určené na podplácení přišly do správných rukou. Také je třeba pečovat o stávající mužstvo, hráči postupně získávají zkušenosti a podávají kvalitnější výkony, zároveň se ale “opotřebovávají”, proto se hodí mít vždy záloze dostatek mladých, svěžích borců ochotných utopit mladé, svěží borce ze soupeřova týmu v kaluži jejich vlastní krve.

Nejlepší vyžití nabízí hra v kampani, kdy se coby manažer a kouč v jedné osobě postavíte se svými svěřenci postavíte proti šedesátce dalších týmů. Cesta na vrchol je dlouhá a zábavná, hlavně díky povedené manažerské části. Kromě řádění v kampani si také lze střihnout rychlý mač nebo šampionát, ale lépe uděláte, když se vypravíte do neprozkoumaných vod síťového hraní, kde se zážitek z drsného fotbalu posouvá do nových, netušených výšin. Ale nedělejte to dřív, než se s Blood Bowlem dostatečně sžijete. Což nováčkům bohužel potrvá dost dlouho.

Tvůrci se snaží vyjít vstříc začátečníkům, ale řekněme si narovinu, že jim to moc nejde. V Cyanide sice připravili rovnou šest různých tutoriálů, které vysvětlují základní principy komplexní hry, nicméně i tak strávíte několik hodin koumáním, co a jak dělat, abyste proti AI nebo nedejbože živému protivníku neprohráli rozdílem třídy. V této souvislosti se musíme zmínit i o obtížnosti: obtížnostní stupně jsou 3 a i na nejlehčí z nich dostane začátečník docela zabrat, což není úplně v pořádku. AI vám nic nedaruje, a přestože se počítačem řízení soupeři drží pouze několika taktik a nedokáží experimentovat, i zkušení harcovníci se při adekvátním nastavení zapotí. Mimochodem, bavíme se o tahovém režimu, realtime mód je o poznání méně náročný, ergo vhodnější pro nováčky.

Vzato kolem a kolem, BB je spíše než sportovním simulátorem hrou namáhající mozkové závity. Takové chytlavější šachy, do nichž není snadné proniknout. Možná proto se mi tak líbila. Zatímco pro naprosto tupé záležitosti typu fotbal (a je jedno, jestli jde o soccer či o americkou verzi) mě nechávají chladným, Blood Bowl nikoli. Musíte totiž myslet. Jistě, dost závisí na tom, co padne na virtuální kostce, ale i s tím se dá při troše šikovnosti a finančních prostředků něco dělat. Pan Horník by mohl vyprávět. Když ale jen na okamžik polevíte v soustředění nebo podceníte soupeře, zůstanete ležet na ostře zeleném trávníku v zasychající louži vlastní krve, zatímco soupeř se koupe v ovacích nadšených fanoušků. A tohle byste přece dopustit nechtěli, že ne?

Pokud občas žízníte po krvi, Blood Bowl vám dá pořádně napít. Vizuální prezentaci by sice neuškodilo menší zlepšení, protože už jsme viděli mnohem lépe vypadající sportovní tituly. Abychom pravdu řekli, skromnější grafika nás docela překvapila, protože hra využívá enigne Gamebryo, na němž stojí například i třetí Fallout. Ani hudba příliš neosloví, ačkoli ústřední melodie je úžasná a obstojí i při samostatném poslechu. Kvalita hlasového doprovodu neurazí, ani nepotěší, neboť komentátoři sice mají v zásobě pár šťavnatých hlášek, ale skutečně jich je jen pár a brzy se oposlouchají. Nicméně nedostatky audiovizální stránky naštěstí ani zdaleka nepřebíjí všechny klady, co jich Blood Bowl má. Je to robustní, komplexní adaptace deskové hry pro monitory počítačů. Přestože předloha má už více než dvacet křížků na krku, ukazuje se, že i v roce 2009 dokáže hodně nabídnout. Jistě, v několika ohledech by se BB dal zkvalitnit, zejména co se týká technického provedení, neskutečně dlouhého čekání u nahrávacích obrazovek a vstřícnosti k nováčkům týče. I přesto však jde o znamenitě zpracovanou hru, velmi chytlavou a originální. 75 %