Blades of Time

Některé z herních žánrů jsou vývojáři omílané stále dokola a dokola, až nakonec nemohou přinést jediný originální prvek a překvapit tak potenciální hráče. Do této skupinky se řadí i žánr hack ‘n’ slash adventur, který má nicméně období svého největšího rozmachu už dávno za sebou. Přesto se na trhu pravidelně objevuje několik titulů, jež ho alespoň částečně vytrhávají ze zimního spánku, a proto bychom jej neměli zcela odsunovat stranou. Navíc se mu zrovna nyní blýská na lepší časy, neboť se každou chvíli dočkáme dlouho očekávaného Diabla III. Než na něj ale dojde, určitě by nebylo od věci si nějak zkrátit čekání. A co takhle si k tomu přizvat asijskou rubačku Blades of Time?

Hru má na starosti jedno z nejznámějších ruských studií Gaijin Entertainment, jež se proslavilo v první řadě leteckými simulátory, což ale vůbec nevadí, jelikož vydavatelskou společností je Konami, které má naopak s hack ‘n’ slash žánrem zkušeností víc než dost. Dokonce ani samotní vývojáři neplují dočista mimo mísu, protože Blades of Time je ve skutečnosti sequel k jejich dřívější akční rubačce X-Blades. Konkurence je však nelítostná a kromě pomalu ale jistě vycházejícího Diabla je nutno počítat i se sériemi Fable, Gothic, Devil Mar Cry či God of War, jehož čtvrtý díl se s trochou štěstí ukáže příští rok. A teď už jen bývá zjistit, zda Blades of Time dokáže proti těmto silným, leč postarším protivníkům na trhu zvítězit.

Ještě než ale rozsekáte své nepřátele v prvním z mnoha soubojů, čeká vás uvedení do bohužel až příliš tuctového příběhu. Probouzíte se uvězněni na ostrovech, které skrývají drahocenný poklad a kde pohořelo mnoho jiných dobrodruhů. Ani váš přítel, po jehož stopách jdete, vám nedává žádnými stopami najevo, že je ještě živý, avšak zjistíte, že nakonec bude nutno rozřešit mnohem více tajemství, než jste očekávali. Jak lze z uvedených řádků vyčíst, hra určitě nesází na strhující příběh se spoustou zvratů, nicméně jedna drobnost, jíž nabízí, dokáže potěšit. Nepřicházíte zde jako bojechtivý samuraj s vyrýsovanými svaly, nýbrž jako lovkyně pokladů Ayumi s dobře vyvinutým hrudníkem a s pohyby slečny z lepší společnosti. Jenže až začnete masakrovat vše kolem vás, stejně si uvědomíte, jak bezvýznamná vaše nebojácná lovkyně ve skutečnosti je.

Atraktivní hrdinka bohužel ve výsledku začne odsekávat kousky nejen z protivníků, ale také z atmosféry, která bohužel zmizí hned ze začátku a poté hra již nemá co místo ní nabídnout. Ayumi vše ničí neustálým povídáním, a to i ve chvílích, kdy se nachází pod palbou milionů monster.  Vy si tak nemáte možnost všímat zajímavé krajiny a tajemných skřeků ze vzdálených koutů mapy, jež by mohly alespoň částečně onu atmosféru tvořit. Ještě horší však je, že si samomluvu očividně ani trochu nepřipouští, přičemž výsledkem je, že na ni pohlížíte jako na blázna, což ničí nejen atmosféru, ale také její charisma, které na naprostém začátku poměrně dobře naláká k dalšímu hraní. Příběh a hrdinka naštěstí pro samotnou hru nejsou nijak zásadní, ale přesto se vám kvůli nim dostane spousty příběhových cut-scén vyloženě „pro nic,” které ale zároveň nechcete překlikávat, neboť se bojíte, že hra možná někde hluboko v sobě kousek duchaplnosti má, o což by byla v tom případě škoda přijít.

Ale nemá. Ať budete prohledávat kterýkoli koutek Blades of Time, vždy se vám dostane pouze akce bez většího důrazu na vaše myšlenkové pochody. Hra se tedy drží zajetých kolejí téměř všemi ostatními hack ‘n’ slash rubačkami, což se nicméně nedá považovat za až tak velký problém. Mnohem horší je, že když se rozhlédnete po světě okolo vás po první minutě hraní a následně o pár hodinek později, neuvidíte žádný rozdíl. Žádný! Stereotyp se tak ukáže, ještě než mu zazvoníte na zvonek, a pokud si od hraní nedáte občas přestávku, velmi snadno vás na hru může velmi brzy přejít chuť úplně.

Přes ruský původ je z titulu jasně cítit Japonsko a nahrávají tomu i velcí, silní bossové bez známek inteligence. Výsledkem se tak vždy stane pouhé sekání do jejich slabých míst. Výdrž sice mají, ale že by toho nějak využili, to se říct zcela jistě nedá, takže leží na zádech dřív, než se dostanete k prvním pořádným combům. Ke konci hry jich však už bude tolik, že se vyřádíte i na jinak relativně malé skupince slabších protivníků s bossem uprostřed, protože krásné a efektní zde comba rozhodně jsou. Hlavní hrdinka si navíc dává vždy ke snídaní porci kouzelných fazolí, a proto zvládne i několik speciálních triků, s nimiž si protivníci nebudou vědět rady. Jednak jsou to drtivé, ohnivé či ledové střely, ale také jedna z nejzásadnějších featurek Blades of Time, jíž je vracení času.

S ním zároveň přichází i jedna ze zábavnějších součástí hry, při níž lze vidět na obrazovce klidně padesát kopií Ayumi dělajících pokaždé něco jiného. Tato schopnost je důležitá především při řešení velmi snadných logických hádanek pomáhajících vám dostat se skrze určitou překážku. Ještě zajímavější a především zábavnější však je si se svými kopiemi zabojovat proti silnějším z nepřátel, neboť mlátit do jednoho tlustého obra instantně z pěti stran, to jeho zdraví na sto procent neprospěje. Obtížnost nejen hádanek, ale též hry jako takové je ale kolísavá a nezáleží ani tak na vaší schopnosti ovládat pušku, magické skilly a vracení času, jako spíše na tuposti nepřátel, jež se velmi často zasekávají o předměty, což vám, věřte nevěřte, práci rozhodně neztíží.

Bugů je bohužel ještě několikrát více a některé z nich zvládnou hru pořádně znepříjemnit nejen vašim protivníkům, ale také vám samotným. Zapříčiněním problémů oponentů se samovolným upadáváním končetin ale nebudou jen bugy, ale samozřejmě i vaše meče. Hrdinka každopádně svou výbavu musí často obměňovat, což zde neznamená chození po obchodních centrech, nýbrž vykrádání truhel všelijak ukrytých po celém širém světě. K jejich nalezení Ayumi využívá svého kompasu, který získá hned zpočátku hry. Do své výbavy však nezapočítává pouze kompasy a zbraně, v podstatě si k sobě může vzít cokoli, a jak se prodíráte hrou, nalézáte i nové skilly, comba či prstýnky na krví potřísněné ruce hrdinky.

I samotný pohled na souboje lze brát z více úhlů. Na ten první je jediná možnost sekat do nepřátel zblízka, ale váš nadhled zmizí, jakmile se ze hry stane TPS s velmi nepřesnou puškou. Pro fajnšmekry milující skoky do výšky se Ayumi stane se svým „létáním” využívajícím švihání mečem bohyní. Ani ze vzduchu nicméně nezměníte názor na poměrně nevzhlednou krajinu, která jen málokdy dokáže svými prvky překvapit. Grafický engine se bohužel též nevznáší v oblacích spolu s lovkyní pokladů, ale rozhodně si ani nehledá cestu do pekel. Spíše se řítí do naprostého průměru. Nakonec se nezaposloucháte ani do lehce odstrčeného sountracku, a když na to dojde, ani dabing se nepředvede v dostatečné kráse na to, aby oslovil hráče a donutil je sledovat příběh.

Blades of Time patří mezi hack ‘n’ slash adventury, kterých je spousty. Nepřekvapí technickým zpracováním, snad kromě vracení času žádnými originálními prvky a nedokáže nabídnout ani dostatečně poutavý a nepředvídatelný příběh. I tuctové hry však mohou nabídnout slušnou zábavu na pár hodin, přičemž v tomto případě se můžete do boje pustit i s kamarádem v co-opu, což však hře z její bažiny průměrnosti nijak nepomůže. Proto jí udělujeme poměrně slušných 50%. Kdyby si s hrou dali autoři o něco větší práci a nabídla by něco víc, určitě by se mohla vytáhnout nad ostatní a vyzývat je k potlesku, takto je však určena pouze skalním fanouškům žánru čekajícím na Diablo III jako na boží smilování. Blades of Time vyšel pro všechny tři hlavní platformy, takže chcete-li si i vy zkrátit ono toužebné čekání, pak se určitě nebojte dát hře šanci.