Blackhole

Českou hru nerecenzujeme každý den a tak jsme o to zvídavější, jak si FiolaSoft Studio poradilo se svým nejnovějším titulem. Za svou třináctiletou historii zatím nevytvořili nic kdo ví jak velkého, napraví si nyní reputaci? Od 27. února 2015 máme možnost testovat, zkoušet a vytvářet úsudek. Engine je postaven ne Game Makeru a hra je zatím vydána pouze pro PC. V létě tohoto roku však můžeme očekávat adaptaci na PlayStation 3, PlayStation 4, PS Vita i Xbox One. Na konec roku je pak naplánováno přidání multiplayeru, který by měl hru značně oživit.

 

 

V nepříliš vzdálené budoucnosti, roku 2021 začíná náš kouzelný příběh. Ten se točí okolo vesmírné záchranné mise na cestě za zničením všech čených děr, které ohrožují planetu Zemi. Na své vesmírné lodi Endera zvládl špičkový tým doposud zneškondit již 15 děr. Když se dokončení úkolu zdá být na dosah, překvapí svou silou posádku i umělou inteligenci lodi poslední černá díra. Nejdříve nastává zmatek na lodi, hádky s UI a vše končí vcucnutím celé lodi do díry, po čemž posádka havaruje na tajemném místě připomínajícím podivnou planetu. Tohle místo má kódové označení Entita. Před havárií odpojil kapitán umělou inteligenci jménem Auriel, která se při onom neštěstí přesunula do malého, přenosného PDA. V roli (zatím) jediného přeživšího popadáme PDA a pozorujeme pořádně poškozenou loď. Je vůbec nějaká šance dostat se ještě někdy domů? Můžeme stále zachránit náš svět? Nebo je nadobro ztraceno?

 

 

S takovými otázkami v hlavě se vydáváme na průzkum okolí. Naše umělá inteligence z kapsy pohodlně analyzuje zdejší prostředí a dává nám příslušné informace. Auriel se tak stává naším zdejším, mnohdy dosti ukecaným průvodcem. Stane se nevídaná věc – brzy zjistíme, že jsou po celém světě rozesety speciální koule, tzv. Selfburny, které obsahují nanoboty. Ti při dostatečném množství sami dokáží opravit naši poničenou loď. Vydáváme se tak na výpravu po světě, jenž skrývá naprosto odlišné oblasti různých barev i prvků. Po krátkém tutoriálu, který nám v rychlosti zobrazí co dělat, se dostáváme do přechodné oblasti, odkud jsou teleporty do jednotlivých misí. U každého teleportu jasně vidíme, zda svítí červeně, protože je tato mise ještě zamknutá, zeleně protože můžeme jít do akce či zlatě, protože je již dokončená. Při vstupu do mise obvykle proběhne nějaký rozhovor pro zpestření hry. Zbytečně se však všechny řeči opakují při opakovaném vstupu do stejného levelu.

 

 

V průběhu mise není třeba žádné kdoví, jak složité ovládání. Naše akce se prakticky omezí na chození doprava, doleva, skákání a občasného mačkaní klávesy pro spuštění akce. V každé misi je třeba posbírat zmíněné kapsle nanobotů, což se v prvních několika málo levelech zdá být až nudně snadné. Brzy se ale přiostří. Zanedlouho se hratelnost zdá být naopak hodně obtížná a bude třeba nemálo přemýšlení a snahy pro zdárné dokončení úkolu. Důležitým prvkem hry pak je otáčení gravitace pomocí speciálních plošin. Jakmile se jich dotkneme, celá mapa se otočí určitým směrem, což nám umožní dostat se tam, kde jsme dříve nemohli. Díky tomu se výrazně zvedá celková hratelnost. Někdy bude dokonce třeba skočit do prázdna a ve volném pádu narazit do plošiny, která změnou gravitace zastaví náš pád. Malý nedostatek hry spočívá v tom, že pokud se otočí celá obrazovka, nápisy na mapě se neotočí a pokud si všimnete nějaké cedule a není otočená našim směrem (což je šance 75%), je dost krkolomné ji číst.

 

 

Mise budeme muset často opakovat, ať už z důvodu, že jsme právě zjistili, že jsme udělali špatné tahy nebo z důvodu úmrtí (třeba když spadneme do lávy). Naštěstí kdykoliv stačí zmáčknout klávesu “R” a můžeme začít od začátku. Umělá inteligence to odůvodní tím, že oživuje pouze naše otisky paměti, takže to nerealisticky nakonec vlastně ani nevypadá. A pokud nevíme, jakým směrem jsou hledané kapsle? Pak stačí stisknout “Q” a od naší postavy se ihned táhnout šipečky ukazující směry, kde hledané objekty přebývají. Kromě otáčení gravitace narazíme i na jakési trampolíny, poletující objekty a další. Coby bonusový cíl pak může být snaha o splnění každé mise  v rekordním čase. Takové časy pak můžeme porovnávat s přáteli a tímto způsobem soupeřit.

 

 

Celou hrou nás neustále provází rozhovory a s každou akcí jsme neustále provázání s příběhovou linií. Není to o stereotypním sbírání nějakých nanobotů. Je to o snaze zachránit sebe i svět, přijít na to, co se stalo s dalšími členy posádky a odhalit odpovědi na všechny tajúplné otázky. A že hru nadále řádně okoření nalezená posádka zajisté netřeba připomínat. Každý člen posádky představuje jednoho z vývojářů či dabérů a nejedná se tedy o žádné zcela fiktivní postavy, ale o hrdiny postavené na bázi českých/slovenských chlapíků. Autoři se zkrátka chytře inspirovali lidmi z nejlepších možných národů. Mezi hvězdnou posádkou tak najdeme české i slovenské youtubery jako Martina Rotu (Skelet), Martina Malého (Ati) nebo Šimona Vojtu (Smusa). Příběh se snaží o maximální vtipnost a český humor se zde skutečně daří. Občas je znát kapku přehnaná až nucená snaha o vtip, které pak nevyzní tak skvěle. To se však naštěstí nestává příliš často. Blackhole je jedna z mála her, která nabízí kvalitní český dabing, při čemž nezapomíná na zbytek světa a je možné si vše pustit i v angličtině. Atmosféru pak hezky doplňuje vynikající hudba českého skladatele Jakuba Miřejovského.

 

 

Blackhole je dobrodružná 2D skákačka s českým původem a obdivuhodným zpracováním. Mezi hlavní přednosti titulu patří parádní příběh, skvělý dabing a povedené audiovizuální zpracování. Zdá se, že šikovné české ručičky dokáži vytvořit pořádnou hru se vším všudy. Ne, že by Blackhole byl dokonalý, avšak českým hráčům ji lze obzvláště doporučit. Za 400 korun českých získáte elektronickou verzi hry a za 599 pak sběratelskou edici, obsahující také soundtrack, kartičky s autogramy, video-deníček o vývoji i přístup do online turnajů. S upřímností musím dodat, že od skákaček toho nikdy příliš neočekávám, zvláště pak, pokud jejím tvůrcem není světově známé studio. Čeští vývojáři mne ale příjemně překvapili a mně nezbývá, než obodovat úctyhodnými 79 %.