Bioshock

Střed Atlantiku, rok 1960
“Říkali mi, synu, ty jsi výjimečný. Narodil ses, abys dělal velké věci. A víš co? Měli pravdu!“
Ne, tyto věty mi neopakují rodiče den co den před spaním, avšak jsou to první slova, která uslyšíte z úst hlavního hrdiny Bioshocku. A už ty dokážou navodit skvělou atmosféru hned v úvodu a odstartují zhruba 20 až 25-ti hodinový maraton, než se dostanete až na samý konec hry. Bioshock je jakýmsi nepřímým pokračováním a následovníkem System Shocku a pracovalo se na něm hodně dlouho. Stejně tak už pěkných pár měsíců jste o něm mohli slyšet ze všech herních médií. Očekávání bylo vysoké a snad každé vydané video všechny natěšené hráče uchvátilo. A nyní po slunečném létě kdy vycházelo pramálo nových (natož pak zajímavých) titulů jsme se konečně dočkali. Už teď je zbytečné skrývat, jestli se povedl anebo celý projekt skončil fiaskem. Tak tedy opravdu se povedl. Ale jsou jeho kvality až natolik vysoké, aby se posadil do královského křesla na úplném vrcholu FPS akcí? A jaké inovace vlastně nakonec přinesl? Pojďte se s námi ponořit do zatopeného města Rapture, kde vám na všechny tyto otázky odpovíme.

Zatopené město Rapture
Úplný začátek příběhové linie je právě citace v prvním odstavci tohoto článku. Hlavní hrdina pronesl tyto slova na palubě letadla, krátce před skutečně „velkou věcí“. Jeho letoun totiž havaroval kdesi ve vodách Atlantiku. Hráč je vyvržen přímo do vody a záchrana se zdá být na dosah – kousek před vámi vidíte jakýsi maják. Že by pouze náhoda? Nebo snad za pád letadla mohou nějaké nadpřirozené síly? V každém případě vám nezbývá nic jiného než k němu doplavat. A v tu chvíli se již rozebíhá Bioshock na plný plyn. Dostali jste se totiž do zapomenutého podmořského města Rapture a v něm se dějí opravdu zvláštní věci. Rapture bylo původně postaveno kvůli vědeckým (konkrétně genetickým) účelům. A protože za tím vším stáli pouze a jen lidé, dříve nebo později se muselo něco zvrtnout. Tentokrát za všechno mohly experimenty s genetickou látkou ADAM a z obyčejných smrtelníků se vyklubali mutanti. Celé podmořské město je již v zuboženém stavu, přeživší technika selhává a vy tentokrát nemusíte bojovat abyste zachránili celé lidstvo, planetu Zemi a sluneční soustavu navrch k tomu, ale pouze o svůj vlastní holý život. Více už ani muk, abyste se měli při hraní sami na co těšit. Na druhou stranu příběh po pravdě řečeno není tím úplně nejdokonalejším co v Bioshocku objevíte. Ba naopak možná je tou nejslabší stránkou. Ovšem i když není dokonalý po stránce scénáře, tvůrci ho dokážou brilantním způsobem podávat. Všechno se dozvídáte skrz různá vyprávění, respektive přes dobové nahrávky (ať už audio či video). A když je to navíc i skvěle a autenticky nadabované, není co řešit.

Nevšední akce
Při pohledu na okolní screenshoty a po přečtení předcházejícího odstavce by se možná někomu mohlo milně zdát, že Bioshock je čistokrevnou řežbou. Tak tomu ovšem rozhodně není. Tvůrci do hry totiž zabudovali množství zajímavých prvků, které hru dělají o poznání přitažlivější a především hratelnější. Jednotlivě si je podrobně rozebereme až později, nyní se pojďme zaměřit na samotné město Rapture. To se povedlo tvůrcům po designérské stránce navrhnout vskutku bravurně. Snad ani jednou na nás nedopadl pocit stereotypu nebo přílišné linearity. Každá mise se odehrává v lehce odlišném prostředí a nečekejte, že narazíte na různé laciné překážky, díky kterým by vám designeři přesně určovali směr, jakým musíte pokračovat. Máte zkrátka ohromnou volnost. Abyste se však neztráceli a hodiny nebloudili, máte k dispozici přehlednou mapu, kde najdete i vyznačené všechny důležité body. U některých úkolů vám hra dokonce natolik pomáhá, že v horní části obrazovky vidíte šipku, která vás navede do cíle. Během procházení podmořského města Rapture budete narážet na různé automaty. Je jich skutečně požehnaně a každý slouží k něčemu jinému. U některých si můžete vylepšit svoji zbraň, jinde si nakoupíte náboje či jiné serepetičky a u dalších zase můžete vyměňovat aktuálně zvolené schopnosti s těmi uloženými v bance.

Zbraně
Arsenál zbraní je v každé akční střílečce jednou z nejdůležitějších složek. V Bioshocku jich na výběr příliš nemáte („pouze“ 7), na druhou stranu žádné tradiční kousky nechybí. Z počátku můžete pouze mlátit obyčejnými železnými kleštěmi a další zbraně postupně nacházíte. Do ruky se vám dostane klasický machine gun, brokovnice, granátomet či speciální kuše. Zajímavostí v tomto směru jsou různé náboje používané ve zbraních. Každá má kromě základního střeliva navíc ještě další dva speciální druhy, které se zpravidla vyznačují větší účinností proti specifickým typům nepřátel. Jejich přepínání je rychlé (prakticky musíte pouze znovu nabít) a rozdíl v efektivitě použití může být ohromný. Jednoduše tento systém vás vede k nutnosti více nad hrou přemýšlet a taktizovat. Bez toho se takřka neobejdete, protože celkově je ve hře k dispozici zatraceně málo nábojů, takže tzv. „rambo-stylem“ Bioshock jen tak neprojdete. Ovšem ani opatrným stylem a taktizováním byste si pouze s klasickými zbraněmi nevystačili. Nabízí se totiž další zásadní možnosti při útoku – vaše speciální schopnosti.

Plasmidy
Samotný název hry napovídá, že nejde o žádnou reálnou akci a v mnohých článcích jste si mohli všimnout, že se mluví o tzv. „geneticky modifikované akci“. Osobně se mi toto přízvisko příliš nezamlouvá, ale s genetikou si zde opravdu užijeme své. Tím hlavním jsou plasmidy, kterých najdete ve hře požehnaně. Mezi běžnou zbraní a právě plasmidy přepnete okamžitě stisknutím pravého tlačítka a jak jsme zmínili na konci minulého odstavce, bez jejich použití se neobejdete. Celkově se dělí do několika různých skupin – některé mají za cíl pouze oblbnout protivníka (nebo například bezpečností kameru), jiné jsou ryze útočné. Suma sumárum si právě s využíváním plasmidů užijete úplně nejvíce srandy. Mezi nejzákladnější patří elektrošoky (omráčení nepřítele na určitou dobu) anebo chrlení ohně. My jsme si velmi oblíbily dva. Ten první z nich slouží ke zmrazení agresora. Nejen že si ho potom můžete hezky detailně prohlédnout, ale stačí pěkně zamířit na hlavičku a pif, je po něm. Druhý z naší dvojice vyvolených se jmenuje Telekinesis. Díky této schopnosti můžete uchopit téměř jakýkoli předmět. Ano na první pohled by se mohlo zdát, že půjde v podstatě o gravity gun z Half-Life 2. Ve skutečnosti Telekinesis funguje ještě o poznání lépe. Pokud se totiž střetnete například s nepřítelem, který po vás chrlí ohnivé koule (jakési firebally), potom přichází ta pravá sranda. Díky této schopnosti totiž fireball těsně před sebou zastavíte a můžete ho odmrštit zase zpět na útočníka. Podobný postup můžete aplikovat například i s granáty. Opravdu zábava a celkové spojení různých plasmidů a zbraní přináší nevídané možnosti a ještě jednou to musíme zopakovat – skvělou zábavu. Pochopitelně nemůžete tyto nadpřirozené schopnosti využívat neomezeně. Jak vidíte na screenshotech, v levém horním rohu je kromě červeného ukazatele života i jeden modrý. Jde o látku zvanou EVE a právě ta se při použití jakéhokoli plasmidu spotřebovává. Pokud však prohledáváte důkladně každý kout hry, narazíte velmi často na dávku EVE, kterou si stačí stříkačkou píchnout rovnou do žíly a látka se vám doplní.

Atmosféra nadevše
Pomalu se přesouváme ke konci dnešní recenze, ale právě jsme se dostali k tomu snad úplně nejlepšímu na celé hře. Ano, atmosféra vás absolutně pohltí a dostane. Designersky skvěle navržené město Rapture a lehce potemnělé prostředí jsou asi hlavím důvodem. Doplňuje ji však mnoho dalších faktorů. Například hudební stránka – tu při hraní na jednu stranu vůbec nevnímáte, pokud se na ni ale zaměříte, tak zjistíte, jak je vždy skvěle sjednocená s prostředím. Velký podíl na atmosféře mají také monstra, tedy zmutovaní lidé, proti kterým v Bioshocku bojujete. V každé misi navíc náhodně narazíte na známou dvojičku – Malou sestřičkou a Big Daddyho. Pokud se na jejího velkého taťku vrhnete, malá holčička se schová někam do rohu. Když souboj vyhraje, přispěchá k vám a musíte se rozhodnout, co s ní provedete. Máte dvě možnosti – zachránit ji anebo ji popravit. Co si zvolit? Inu to je na vás, my pouze prozradíme, že podle vaší volby dostanete určitou výši cenné látky ADAM, za níž si u speciálního automatu můžete kupovat vylepšení. Nabízí se množství věcí, ať už více života nebo například další volný slot pro plasmidy. Navodit výbornou atmosféru se tedy povedlo skvěle, do hry jsme se dokázali naplno vžít, což bylo při nočním hraní někdy možná až na škodu, protože když na nás potom něco vyskočilo, sakramenstky jsme se lekli.

Hacking
Samostatnou kapitolou a jakousi mini-hrou je hackování. Hackovat můžete mnoho věcí – od uzamčených dveří, přes bezpečností kamery a trezory, až po jednotlivé automaty (ve kterých nakupujete nebo si vylepšujete věci). Pokud se vám celý proces nabourání do systému dané věci povede, získáte určitou výhodu. U „nákupních automatů“ se sníží cena o odblokují některé položky, bezpečností kamery zase můžete využívat ku svému prospěchu. A jak vlastně hackování funguje? Jak jsme zmínili, jedná se o samostatnou mini-hru. Dostanete se na speciální obrazovku a v ní máte za úkol poskládat jednotlivé trubky potrubí tak, aby mohla voda protéct od začátku až do konce. V pozdějších fázích hry se zvyšuje obtížnost tím, že voda teče rychleji a některé části trubek jsou poničené a nefunkční. Přesto není úspěšné složení potrubí nijak těžké a to ani nemusíte být vyučeným instalatérem. Ze začátku nás tato jednoduchá logická hříčka vcelku bavila, později nás naopak neskutečně štvala. Je to pořád to samé dokola a vzhledem k tomu, že se do hackování pouštíte poměrně často, rychle se toho přehrajete. Škoda, kdyby si tvůrci připravili více podobných jednoduchých logických hříček, mohlo to být určitě zajímavější a atraktivnější.

Nutná investice do hardwaru?
Většina z vás už určitě zhlédla okolní obrázky a přiložené video a je vám jasné, že za své zpracování se Bioshock stydět rozhodně nemusí. Běží na moderním a novém Unreal 3 enginu (mimochodem stejném jako chystané Gears of War) a to si samozřejmě vyžaduje i náležitě výkonný hardware. Udávaná minimální konfigurace je Pentium 4 2,4 GHz, 1GB RAM, NVidia 6600 se 128 MB RAM. Na podobném stroji si však tento titul náležitě a především se všemi efekty a bez trhání neužijete, alespoň podle našeho názoru. My už pouze dodáme, že screenshoty v tomto článku byly pořízeny v rozlišení 1280×1024 při plných detailech na sestavě Intel Core2Duo 6600 2,4 GHz, 2 GB RAM a GeForce 8800 GTS.

Pouhou řežbu hledejte jinde
Na Bioshock jsme byli opravdu natěšeni. Teď už je za námi a rozhodně vám ho můžeme doporučit. Tvůrci se dokázali skvěle odpojit od dnešních zaběhnutých tradic obyčejných FPS a povedlo se jim to. Užijete si plno zábavy, objevíte množství nových prvků, které jsou dohromady skvěle vyvážené. Celkový dojem ze hry navíc úžasně doplňuje atmosféra a podmořské město Rapture vás zkrátka absolutně pohltí. Zasedněte tedy k monitoru, nainstalujte Bioshock a máte na poměrně dlouhou dobu o zábavu postaráno. Naše finální hodnocení zní 91%, těch pár procent dolů jsme dali především kvůli lehce slabšímu příběhu a poměrně stereotypnímu hackování. Jsou to ovšem beztak maličkosti a v tom hlavním, tedy hratelnosti, tento titul skutečně vyniká. Rozhodně jde o adepta na akční hru roku 2007, uvidíme, jaká konkurence se ještě během podzimu vyrojí.

TIP: Pokud vlastníte grafickou kartu, nepodporující Pixel Shadery 3.0 a chcete i přesto hrát Bioshock, podívejte se sem.